Každému je jasné, že beton neplave. Jenže to železo taky ne a přesto se z něj stavějí lodě. Psal se rok 1848, když Joseph-Louis Lambot, rodák z francouzského Montfort sur Argens, spustil na vodu první betonový člun. Použitý materiál byl tak revoluční, že se plavidlo dostalo až na celosvětovou výstavu Expo v Paříži roku 1855.
Loď se oproti všem předpokladům nepotopila, dokonce udala nový směr uvažování ve využití tohoto pro lodě netradičního materiálu. Mezi lety 1908 a 1914 už brázdily větší betonové bárky vody Německa, Velké Británie, Nizozemí, Norska nebo Kalifornie. V roce 1911 se dokonce objevily na Panamském průplavu, tehdy ještě nedokončeném. Nově na sebe projekty betonových lodí strhly pozornost vojenských stratégů během obou světových válek.
Není divu, žádná z bojujících stran neměla dostatek kvalitní oceli na výstavbu válečných plavidel a beton mohl pomoci tento problém řešit. Fred Hopkins v materiálu věnovaném stavbě lodí za 1. světové války v oblasti severozápadního Pacifiku píše o Emergency Fleet Corporation. Podle něj bylo ocelových plavidel postaveno 1307, nových lodí s dřevěným trupem se spustilo na vodu 521 a betonových pouze 12 (z 38 plánovaných). Ale i tohle malé číslo ukazuje, že se s betonem vážně experimentovalo a nejednalo se o ojedinělý výstřelek.
Betonová flotila a slavný Atlantus
Nejznámějších z Emergency Fleet se stala S. S. Atlantus. Ne proto, že by se zásadním způsobem proslavila či zasáhla do válečných událostí, ale díky faktu, že uvízla nedaleko pobřeží Sunset Beach v New Jersey. Každý se tak na vlastní oči mohl přesvědčit, že vlny brázdilo betonové plavidlo s 5 centimetrů silnými stěnami trupu. Pokud jej chcete vidět, je potřeba si pospíšit.
Betonová ponorka - budoucí hrozba či nástroj moci
Světová válka skončila, studená válka vyústila v novou kapitolu dějin, ale projekty originálních betonových plavidel nezmizely. Novodobé Rusko, jež by rádo navázalo na velmocenské historické tradice, neustále hledá možnosti, jak vychýlit „strategickou rovnováhu“ na svou stranu. Betonové ponorky jsou jednou z netradičních možností. Ačkoli se jedná o tajný projekt, ukázaly se v médiích už v roce 1998. Dne 12. dubna britský Sunday Times vydal článek Russia makes waves with concrete sub, jehož poselství lze shrnout do trefného přirovnání: plave jako cihla, ale bodne jako vosa. Beton lépe než ocel současných ponorek odolává tlaku, takže malá betonová ponorka může čekat v mnohem větších hloubkách. S jejich ovladatelností je to horší a nedají se srovnávat s „klasickými“ sestřenicemi. Ovšem výhodou betonu je, že se na radaru promítne coby skála, tedy přírodní útvar. Malá ponorka vybavená smrtícími torpédy a minimální posádkou prostě klesne ke dnu a čeká, až její radary detekují pohyb nepřátelských lodí na hladině. Měli byste peníze na plavbu Titanicem? V ruských projektech měly být betonové ponorky vyzbrojeny moderními torpédy typu Škval (Bouře) vypálenými z kolmých torpédových komor. Cena takového podvodního člunu je ve srovnání s běžnou moderní ponorkou mnohem nižší, což je jistě nezanedbatelný argument.
Moderní betonová kánoe
Máte pocit, že betonové lodě jsou jen námětem k historickému zamyšlení? Nikoliv. Každoročně se pořádají závody betonových kánoí a Češi v nich nezůstali pozadu. "Běžné betony mají objemovou hmotnost zhruba 2300 kg/m³, my jsme se chtěli dostat co nejblíže k 1000 kg/m³," říká pro server novinky.cz Jan Kratovíl, který betonovou kánoi navrhoval jako součást své diplomové práce. Jaký trik použili, aby snížili objemovou hmotnost betonu? Zalili do něj malé duté skleněné kuličky, které materiál vylehčily a pomohly loď udržet na hladině. „Rozměry kanoe byly navrženy tak, aby byla co nejlehčí, tuhá a stabilní s ohledem na odpor vody a zároveň splňovala pravidla soutěže." Při návrhu směsi se její autoři řídili váhou, tedy objemovou hmotností výsledné směsi, zpracovatelností a únosností navrženého betonu. K vylehčení betonu bylo použito lehké kamenivo. K lepší zpracovatelnosti pomohl plastifikátor a latex přidaný do směsi. "Únosnost v tahu za ohybu byla zlepšena přidáním vláken a použitým cementem,“ osvětluje taje stavby Dagmar Malá a Jan Kratochvíl v časopise Materiály a technologie. Přes všechny vychytávky vážila kánoe mající pouze 17 mm silné betonové stěny rovných 120 kg. Není divu, že k její přepravě si studenti pronajali kamion. Jejich loď se totiž zúčastnila pravidelných závodů betonových kánoí v nizozemském Utrechtu a tady se ukázaly všechny kvality v tom nejlepším světle. Studenti si z Nizozemí přivezli rovných pět medailí!
Historie a vývoj v českém prostředí
Nacistický film o potopení Titanicu šel do kin i v Praze. Cesta k betonovým lodím nebyla jednoduchá. Vedle dřeva, rákosu, plátna, kůže a plechu nevypadal cement jako vhodný materiál. Dlouhá řada vynálezců pracovala na různých typech omítek a malt zhruba od druhé poloviny 18. století. Pak už byla cesta k železobetonu a prvním betonovým lodím neuvěřitelně rychlá. První loďky z železobetonu postavil Joseph-Louis Lambot v letech 1848-9.
Velké betonové lodě se začínají objevovat od Velké války do konce druhé světové války. Ocel tehdy byla potřeba na pancíře pro válečné lodě, a tak na lodě dopravující vojáky a proviant musel často stačit právě železobeton. Po válce vypluly i železobetonové jachty včetně plachetnic. Historie stavění kanoí z betonu je dlouhá přibližně 60 let. Začala jako recese v 60. letech minulého století v USA. Účast univerzity znamenala tehdy malý, ale v budoucnosti významný přelom. Ukázalo se, že stavět kanoe z betonu není jen dobrý vtip, ale vážná technická výzva. Vstupem vysokých škol do soutěží došlo k výraznému posunu ve špičkových technologiích. Namísto oceli zpevňují tento „superbeton“ polymerová vlákna a skelná tkanina a místo písku byste v něm našli mikroskopické duté skleněné kuličky.
Čeští studenti a betonové kanoe dnes
První betonová dvoumístná kanoe v Česku se jmenovala Blue Lion a vznikla už před dvanácti lety na stavební fakultě ČVUT. Studenti se s ní zúčastnili závodů v Utrechtu. Z Univerzity třetího věku ČVUT dokonce pochází nejstarší tým, který postavil betonovou kanoe - Miluše Šafrová, Marcela Štemberková, Helena Kvasilová a Katarína Doležalová spolupracovaly s řádnými studenty na stavbě U3V Duchess v roce 2018. Všem dámám bylo v té době přes sedmdesát let a stále výrazně měnily věkový průměr. Fakulta stavební ČVUT každoročně pořádá jedinečný soutěžní workshop „Betonová kánoe“, který propojuje střední školy s Fakultou stavební ČVUT. Letošní závodní plavba pod patronací Střední průmyslové školy Otrokovice na vodní ploše Štěrkoviště v Otrokovicích slouží jako vyvrcholení spolupráce. Řídíme se heslem „vítězí každá loď, která dojede do cíle, i za pomoci ostatních.“
V loňském roce se závodilo na pražském rybníku Šeberák. Vyvrcholením celé spolupráce je setkání všech jedenácti škol 16.-17. června 2026 v Otrokovicích. Workshop výroby kánoí probíhá během školního roku 2026/2027. Prezentace a závody proběhnou v červnu 2027 v Hradci Králové. Pokud máte zájem se zapojit do výroby betonové kánoe na své střední škole, kontaktujte nás: Prof.
Geologická a kulturní kronika betonu
Lidé se s cementem poprvé setkali na úbočích sopek. Některé sopky fungují jako přírodní cementárny; sopečný prach tvrdne a mění se v pevnou hmotu. Ve starověku Římané vynikali v použití betonu; přírodní pucolán dával ve směsi s vápnem, pískem a štěrkem dohromady stavební materiál pro velkolepé stavby. Betonárna BHS 2.0 v Vsetíně nabízí široký sortiment produktů a služeb pro udržitelnou výstavbu, včetně vláknobetonu a dalších speciálních směsí, a působí v okolí Vsetína.
