„Raději se bojíme hrozeb, u kterých někde podvědomě cítíme, že nás vlastně zase tak moc neohrožují,“ vysvětluje psychiatr. Většina lidí hledí do roku 2022 s optimismem. Alespoň podle exkluzivního výzkumu agentury Median pro Český rozhlas, ve které odpovídalo 1065 respondentů starších 18 let. Že nový rok bude horší než ten loňský, očekává třetina dotázaných. Čtěte také Oproti letům před pandemií koronaviru stoupl počet lidí s negativními očekáváními o polovinu. Nejvíc pesimističtí jsou lidé nad 65 let, středoškoláci bez maturity, lidé ekonomicky neaktivní a voliči hnutí ANO. Lidé se v roce 2022 nejvíce obávají vysoké inflace a až pak další vlny virové nákazy.
„Většina lidí si zkrátka zvykla,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí… psychiatr Cyril Höschl. „Dílem je to dané i tím, jaké pověsti provázejí poslední mutaci omikron. Podle zpráv je sice velice infekční a rychle se šíří, ale není zdaleka tak nebezpečná jako ty předchozí.“
„Ruku v ruce s tím, že už jsme si zvykli na to, že pořád něco přichází, to vede k tomu, že ke covidu začínáme mít takový vztah jako Inuité k mrazu. Prostě jsme si zvykli, že to je součást našich životů,“ glosuje host Zity Senkové na Dvojce.
„Skoro třetina dotázaných agenturou Median považuje za velmi závažnou hrozbu oslabení evropských a křesťanských hodnot vlivem migrace. Ze ztráty zaměstnání má přitom strach jen necelá čtvrtina.“
„Proč se lidé víc bojí toho, co je bezprostředně neohrožuje? Lidé se svým způsobem rádi bojí,“ vysvětluje psychiatr. „Je to obranný mechanismus. Ale zároveň, když se nám dlouho ohrožujících podnětů nedostává, tak je vyhledáváme.“
„Horory, krváky, detektivky, thrillery… Protože se potřebují bát. Když se nebojí a nejsou napjatí, tak je ten film nebaví. Čili je tady určitá potřeba se bát, která zaplňuje mezery v repertoáru emoční výbavy.“
„Když je skutečně zle, třeba v nějakém válečném konfliktu, pak si lidé válečné filmy nepouštějí, protože toho strachu je dost ve skutečnosti. Lidi se rádi bojí, ale zároveň se rádi ale bojí bezpečně, v uvozovkách.“
„Čeho se lidé rádi bojí? Film má tu výhodu, že mně umožňuje se bát, ale zároveň někde podvědomě cítím, že na mě z obrazovky skutečně nikdo nevystřelí. Až tak se mne to netýká. Přehrávám si to nanečisto. Proto se raději bojíme hrozeb, u kterých někde podvědomě cítíme, že nás vlastně zase tak moc neohrožují.“
„A to je právě i hrozba ztráty kulturních hodnot. Ona možná reálná je. Ale zaprvé je někde jinde. My tady problémy s migrací bezprostředně nemáme. A zadruhé je odložena, protože zatím ještě evropské hodnoty stále nějak ctí většina evropské populace.“
„Čili je to hrozba, která stojí za to, abychom se jí báli. Asi tak jako toho thrilleru. Ale zároveň podobně jako u thrileru cítíme, že nás teď momentálně bezprostředně neohrožuje. Proto se jí bojíme raději než něčeho, co nás bezprostředně ohrožuje a co raději vytěsňuje.“
Další obranné mechanismy: „A nasazujeme další obranný mechanismus: opouzdřit, vytěsnit, potlačit.“
„Prázdná, temná ulička. To je něco co mi nahání hrůzu! Mám strach. Bojíš se kdykoli jdeš sama z nočního autobusu nebo temnou uličkou? Máš strach, když jdeš z tělocvičny, z tréninku, z posilovny, kam ráda chodíš? Máš pocit, že na tebe za každým rohem číhá někdo, kdo ti chce ublížit nebo tě okrást? Bojíš se o dceru, která se vrací domu ze školy, tréninku nebo ze srazu s kamarády? Dnes je doba podivná, městem se toulá spousty individuí, cizinců, lidí zavislých na drogách a násilníků. Je ten co jsem si koupila správný? Pomůže mi? Zvládnu ho v tom zmatku a strachu správně použít? Nemám si koupit třeba paralyzér? Ale jaký? A mohu ho použít? Je na tyto věci vůbec spolehnutí? Fungují? A co zákon? Můžu je vůbec požívat? Zajímá tě jak se spolehnout sama na sebe? Byla bys opravdu klidnější kdyby se dcera nebo syn uměli bránit? MY TI POMŮŽEME! Náš kurz je určen pro všechny věkové kategorie a bez ohledu na fyzickou kondici. Na konci kurzu obdržíte certifikát o jeho absolvování.
Vojáci 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic strávili poslední listopadový týden na Libavé. V těchto podmínkách cvičila 1. mechanizovaná rota a rota aktivní zálohy. Téma bylo společné: připravit se na bojiště, kde jsou normální součástí hry drony a kde zima není jen nepříjemností, ale skutečným problémem.
Podle vojáků nebyly náročné úkoly, ale právě kombinace nepříznivého počasí a tempa výcviku. Týmy se přesouvaly v rozbředlém sněhu a blátě, trávily dlouhé hodiny v zákopech nebo palebných postaveních a s výstrojí a zbraněmi pracovaly v mrazu.
„Munici a techniku doplníme, ale když dojdou síly, je problém. Zima tady není kulisa, je to další protivník,“ vystihl to jeden z vojáků.
1. mechanizovaná rota: logistika, drony a velitelské stanoviště v úkrytu. Narušení zásobování protivníka probíhalo tak, že vojáci vyhledávali a ničili zásobovací kolony, muniční sklady a místa, odkud velitelé řídí své jednotky. Vojáci se pohybovali bez těžké techniky, pěšky, jen s osobními zbraněmi a vybavením. Přesuny v terénu se střídaly s přepady a léčkami. Když se dostali k místu, které představovalo velitelství protivníka, přicházely na řadu operace v zastavěném prostoru včetně pohybu po ulicích a v budovách, kde se nepřítel může skrývat prakticky za každým rohem.
„Drony sehrály ve výcviku důležitou roli. V jednom ze scénářů došlo k simulovanému útoku malým útočným dronem na vozidlo, které vezlo zásoby. Vozidlo bylo zasaženo a několik vojáků bylo zraněno. Do akce nastoupili zdravotníci s kurzem pokročilé první pomoci na bojišti. Jejich úkolem bylo v těchto složitých podmínkách zajistit jejich odsun do bezpečí.“
„Zatímco dřív si velitel pro sebe vybíral především místo, odkud bude mít o jednotkách přehled, dnes je důležité, aby zůstal protivníkovi skrytý. Proto bylo spojovací vozidlo TITUS schované ve staré garáži a samotné spojení s jednotkami probíhalo přes optický kabel a speciální výnosný komplet z jiné budovy.“
„Velitel roty tak seděl v relativním bezpečí, mimo přímé dohledání, ale měl stále přehled o tom, co se děje v prostoru, kde se pohybují jeho vojáci.“
Bez podpůrných prvků by tento výcvik vůbec nemohl proběhnout. Minometné jednotky poskytovaly palebnou podporu a trénovaly zásahy cílů na větší vzdálenost. Opraváři pásové techniky pracovali na dílnách a starali se o to, aby technika byla provozuschopná. Spojaři zajišťovali spojení ve spolupráci se spojovací četou. Průzkumníci cvičili zajišťovali informace o prostoru. Zabezpečovací četa měla na starosti zásobování a zázemí, bez kterého by se výcvik brzy zastavil.
„Právě propojení všech těchto odborností s aktivní zálohou bylo jedním z cílů výcviku. Záložáci tak viděli, jak funguje celý prapor jako celek a jakou roli v něm jejich rota hraje.“
„Společný výcvik 1. mechanizované roty a roty aktivní zálohy ukázal, že moderní bojiště nedělá rozdíl mezi profesionálním vojákem a záložákem. Zima, únava, drony nad hlavou, nutnost rychlé reakce, boj v obci i schopnost pomoci zraněnému kolegovi. To vše čeká každého, kdo by se v podobné situaci ocitl.“
„Výcvik na Libavé nebyl žádnou „ukázkou pro fotografy“, ale intenzivním polním výcvikem, jehož smyslem bylo najít slabiny dřív, než by se projevily v reálné situaci. „Snažíme se cvičit tak, jak bychom bojovali ve skutečnosti. Výcvik proto schválně přibližujeme realitě, i když to znamená víc nepohodlí a chyb. Právě tady máme prostor chyby odhalit a napravit,“ shrnuje výcvik příslušník 72. Komplexní polní výcvik 72. mechanizovaného praporu, 1. mechanizované roty a roty aktivních záloh 72.
