Podklad musí být pevný a nosný, zbavený prachu, zbytků malby, vápna a tuků. Nesmí být vodoodpudivý. V případě, že byl stávající podklad v minulosti opatřen krycím nátěrem, je nutné jej mechanicky odstranit na původní omítku, případně až na podkladní zdivo. Pro odstranění takových to vrstev jsou vhodné drásací stroje s příslušnými aplikačními kotouči. U narušených, drolivých podkladních vrstev je nutno aplikovat zpevňující vápenocementovou, případně cementovou zpevňující vrstvu a penetrační nátěr. Zdivo musí být dostatečně vyzrálé, bez objemových změn. Savé podklady je nutné před aplikací napenetrovat - FixPlus/StuccoPrimer.
Ruční nanášení - Omítka se rozmíchá v předepsaném množství záměsové vody pomocí ručního míchadla po dobu minimálně 4 minuty, do stavu homogenní konzistence, bez hrudek. Maltovou směs nechat stát po dobu 5 minut, a pak znovu důkladně promíchat. DŮLEŽITÉ! Pro zajištění homogenní konzistence malty během aplikace je nutné používat celý obsah pytle. Je doporučeno při aplikaci omítky na větší plochu vždy rozmíchat ve vhodné nádobě minimálně 3 pytle omítky, kterou začneme aplikovat na zeď. V okamžiku, kdy v nádobě zbývá cca poslední třetina malty, opět vmícháme další dva pytle omítky a s vodou rozmícháme směs opět na homogenní konzistenci. Není přípustné částečné používání obsahu pytle. V průběhu aplikace upravíme omítku plastovým hladítkem. Omítka IsoTex R70 má efekt „beránek“ se zrnem tloušťky do 2 mm.
• Tryska: č. • Směs lze zpracovávat pouze za teploty vzduchu a podkladu na + 5 °C!!! • Likvidace výrobku: Použité obaly uložte na povolenou skládku odpadů. Nespotřebovaný materiál nechte vytvrdnout a uložte na skládku komunálního odpadu. Přípravek - kód odpadu 101311 Odpady z jiných směsných materiálů neuvedených pod čísly 101309 a 101310. Při styku s kůží pokožku omyjte čistou vodou a mýdlem. Při zasažení očí, ihned promývejte při rozevřených očních víčkách proudem čisté vody po dobu 15 min. Při požití vypláchněte ústa vodou, vypijte 0,5 litru vody a vyhledejte lékařskou pomoc. Přípravek může vyvolat alergickou reakci při styku s kůží. Výrobek skladujte v suchu v originálních obalech - chraňte před poškozením, působením vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu. Jelikož použití a zpracování výrobku nepodléhá našemu přímému vlivu, neodpovídáme za škody způsobené jeho chybným použitím. Opravy omítek, jejich částečné odstranění a nahrazení novou maltou patří k pracím, které nelze dělat „za provozu“.
Rozličné typy omítek a jejich vhodnost
Vápenná omítka v památkově chráněné chalupě. Při odstraňování starých omítek se silně práší, oklepáváním сухých omítek vzniká velmi jemný prach, který ještě dlouho po „akci“ nacházíme všude po stavbě i okolí. Prašný provoz znamená nutnost větrání. Zvolme tedy období pro výměnu omítek tak, aby se mohlo stále větrat, ale abychom neomezili prachem naše nejbližší sousedy. Ideální jsou jaro a podzim.
Jaké omítky zvolit? Volba omítkové směsi a skladby vychází z úkolu, který jsme si stanovili. Hrubost omítky, tedy její zrnitost, je dána tloušťkou vrstvy. Zrno v omítce má tvořit nejlépe jednu třetinu (nejvíce jednu polovinu) tloušťky zamýšlené vrstvy. Pokud je zrno jemnější, dochází k „břichatění“ malty, malta stéká dolů a tvoří vodorovné kapsovité trhliny v omítce a dole tvar nápadně připomínající pivní bříško. Příliš hrubé zrno znamená, že hlazení malty bude těžké a při zatlačování kamínků vytáhneme pojivo k povrchu - malta bude utažená, málo prodyšná, hůře bude vysychat.
Malta na vlhké zdivo: Máme-li v chalupě zdivo, do kterého vzlíná či mírně prosakuje vlhkost, není vhodné je opatřovat čistě vápennou omítkou. Jednak pojivo malty, vzdušné vápno, na vlhkém podkladě nevyzraje, bude se z omítky vyluhovat, jednak se vlhkostí bude rozpouštět a omítka se (podle rychlosti provlhčování) po jisté době rozpadne.
Sanační omítka: Co je sanační omítka? Je to nenasákavá (hydrofobní) omítka, často silně porézní, nebo zhotovená z napěněné malty, která nepropustí kapalnou vodu, ale jen vodní páru. Aby mohla vodní pára sanační omítkou projít, musí se odpařit za omítkovou vrstvou - do vzduchu. Suchý vzduch musí tedy omítkovou vrstvu projít a poté jako vlhký projít zpět. Nasákavá vápenná omítka vytahuje vlhkost z konstrukce pod podlahou rychleji, než samo zdivo. Na sanační omítce by zavlhčení nebylo vidět.
Prostup vzduchu, odborně difúze, brzdí tedy vysychání. Ale odpar vlhkosti za omítkou zase znamená, že soli a „mapy“ se na povrchu omítky neobjeví. Sanační omítka tedy může fungovat jen tehdy, když vlhkosti bude přicházet zezadu či odspodu málo. Pokud zdivem prosakuje voda, odpar nepostačí a voda se za nenasákavou omítkou roznese do stran a vzhůru. Nad sanační omítkou (nebo v sousední ploše) se objeví mokrý pás.
Vysoušecí (kompresní) omítka: Pro zdivo, zatěžované většími přívaly vlhkosti, lze použít i omítku, která není hydrofobní - je nasákavá, ale její pojivo vydrží zavlhčování a krystalizaci solí. Pojivem těchto omítek bývá cement nebo hydraulické vápno. Hydraulický znamená zde „pod vodou tuhnoucí“. Omítka tedy ztuhne a ztvrdne, aniž by musela vyschnout. Kompresní omítka umožní vodě, aby prosákla až na povrch. Zde se odpaří do vzduchu, který proudí kolem - odpar tedy není zbrzděn, jako u omítky sanační. Nevýhoda? Tou jsou vlhkostní mapy a případné výkvěty solí na povrchu. Je třeba je občas seškrabat, znovu přeštukovat či přetřít. Vysoušecí omítka zdivo opravdu vysušuje, zbavuje je vlhkosti, a tím chrání plochy omítek nad ní. Je to vrstva technická, estetika je na druhém místě.
Sádra: Rozvody elektřiny v chalupě skoro vždy znamenají použití sádry a zanesení síranů do vlhkého zdiva. Sádra (chemicky hydratovaný síran vápenatý) se používá na fixaci kabelů a vodičů pod omítkou. Je omezeně rozpustná ve vodě a sírany se pak vlhkostí roznášejí. Pro nové rozvody ve vlhkém zdivu použijeme raději rychlovazný cement (sice o řád dražší), který se vodou nerozpouští a nebude tvořit „karfiol“ kolem zásuvkových krabic a vypínačů. Stávající sádrové plomby v lehké části zdiva při výměně omítek vyjmeme a nahradíme tím rychlovazným cementem, v částech trvale suchých je můžeme ponechat. Zdivo sklepa je opatřeno málo prodyšnou omítkou, jež žene vlhkost výše - do přízemí. Lépe zde poslouží kompresní (vysoušecí) omítka.
Trh dnes nabízí i sádrové omítky jako suché maltové směsi. Na chalupu, která není obydlena trvale, ve které se střídá sucho a vlhko, se příliš nehodí. Střídavé zavlhčení a vysoušení vede k jejich poškození.
Hliněná omítka: Hliněné omítky, tvořené směsí jílu, řezané slámy, zvířecích chlupů či pazdeří, patří k dřevěným a hrázděným stavbám. Plastika omítky je jedinečná pro dřevěnou konstrukci, která se v závislosti na vlhkosti pohybuje. V hrázděné a roubené stavbě není lepší omítky. Studie z posledních let ukazují, že hliněná omítka udržuje kolem sebe příznivou vlhkost. Hliněná omítka má největší smrštění vysycháním, je třeba počítat s nanášením více tenkých vrstev a vyplňováním vznikajících trhlin. Vyžadují zvláštní nátěr povrchu, klihový či vápenný.
Vápenná omítka: Ve většině případů na cihelné a kamenné zdivo patří vápenná omítka. V první řadě si změříme rovinnost stěny a z ní nám vyjde tloušťka omítky. Pro chalupu není nezbytně nutné, aby omítka byla zcela rovná „do latě“. Old chalupy mají zdi křivé, omítka povrch kopíruje a tvoří neopakovatelnou hru světla a stínu. Je tedy možné si tloušťku omítky i zvolit. Vrstva omítky je předepsána u omítek sanačních a vysoušecích - zpravidla minimálně 15 mm - jinak není zajištěna jejich funkce. Vápenné omítky poznáme i podle normovaného označení pevnosti - CS I, CS II. Vyšší stupeň znamená vyšší pevnost. Obecně mají vápenné malty větší smrštění, což vede k praskání omítek a tvorbě výsušných trhlin ve tvaru písmene Y. Tyto trhliny se musí vyplnit při štukování.
Cementové omítky: Moderní omítky s cementovým pojivem často obsahují množství přísad, které zvyšují cenu, ale brání „spálení omítky“ (tím, že zadržují vodu před rychlým odparem), břichatění omítek a praskání omítek. Cementové omítky v interiéru chalupy bychom měli používat uvážlivě, aby se na měkký či křehký podklad nenanášela příliš tvrdá či pevná omítka. Pro cihelné zdivo postačí v interiéru omítky třídy CS II. Kamna spotřebovávají vlhký vzduch a vysoušejí stavby. Omítky kolem nich trpí rychlými změnami vlhkosti. Mají být měkké, pružné, nasákavé - vápenné nebo hliněné. Cementové omítky se méně smršťují než omítky vápenné, méně tedy vysoušením praskají. Často je lze převrstvovat - štukovat - dříve, někdy lze pracovat dvouvrstvě „čerstvý do čerstvého“ s použitím perlinky mezi vrstvami. I u cementových omítek, pokud výrobce nestanoví jinak, se držme pravidla 1 mm = 1 den. Protože tuhnutí probíhá i pod vodou, začíná malta tuhnout ihned.
Štukování a technické parametry
Štukování: Máme-li hotové a vyzrálé jádro, můžeme štukovat. Lepší, než provádět před štukováním penetraci, je zdrsnit jádrovou vrstvu (nejlépe hned po zavadnutí jádra), aby se otevřely póry v omítce a poté vrstvu dokonale namočit.
Parametry sanačního systému a všeobecné poznámky: Ruční i strojní zpracování. Pevnost v tlaku po 28 dnech min. přídržnost min. absorpce vody po 24 hod. nasákavost max. obsah vzduchu v čerstvé maltě min. propustnost vodních par max. Dotaz na produkt. Sanační omítkový systém díky své mikroporézní struktuře postupně transportuje zbytkovou vlhkost ze zdiva do okolního prostředí a přitom povrch těchto omítek zůstává suchý. Omítkové souvrství je současně schopné díky své hydrofobitě kompenzovat škodlivé působení vodorospustných solí. Sanační omítky jsou účinné pouze v případě kapilární a hygroskopické vlhkosti. Podhoz zajišťuje adhezi k podkladu. Zpravidla se nenanáší celoplošně, ale síťovitě s cca 50% pokrytím plochy. Výjimku tvoří špric na minerálním stěrkovém hydroizolačním systému, kde se vyžaduje 100% pokrytí. Pokud je potřeba, nanáší se sanační omítka i ve více vrstvách.
