V americkém středisku Deer Valley panovalo 19. února roku 2002 ideální počasí. To byl základ pro to, aby akrobatický lyžař Aleš Valenta mohl vystřihnout abnormálně obtížný skok, který měl v šuplíku jako jediný na světě. Našroubovat do tří salt místo čtyř vrutů pět bylo zkrátka něco revolučního. Vrut. Salto. Vrut. Vrut. Salto. Vrut. Vrut. Salto. Odborně double-full, double-full, full. S tímto skokem Aleš Valenta posunul hranice akrobatického lyžování.
V prvním finálovém kole vsadil na „běžný“ skok na jistotu, ve druhém vytasil trumf - v rychlosti přes 60 kilometrů za hodinu opustil můstek, na tři vteřiny se ve vzduchu roztočil tak, jak to nikdo jiný ještě dlouho poté neuměl. Od rozhodčích dostal 129,98 bodu. Dvacet let. Vybavíte si ten den - tedy 19. února 2002 - i po dvou dekádách do detailu od začátku do konce?
„Myslím si, že jsem schopen si ho vybavit relativně přesně. To asi není ten případ, ale jaká snídaně položila základ zlaté medaili? Kafe (úsměv). Nic víc. V den závodu jsem vždy minimálně pil i jedl. Což pak často vyústilo v to, že když jsem uspěl a šel na antidopingovou kontrolu - a tak tomu bylo i v Salt Lake City - neměla má moč dostatečné pH.“
„Když půjdeme ještě zpět - co vám večer před zlatým skokem běželo hlavou? Bránily vám myšlenky na trojité salto s pěti vruty v tom, abyste klidně usnul? Večer před závodem jsem si šel zahrát tenis. Ale je pravda, že jsem byl asi poměrně nervózní, chvíli mi trvalo, než jsem zabral. Nicméně nic dramatického, nebylo to tak, že bych nemohl usnout do čtyř do rána.“
„U mě to bylo tak, že závod byl běžnou součástí týdne, nechtěl jsem narušovat vlastní režim. Když jsem měl chuť si jít něco zahrát, tak jsem tak učinil závod nezávod. Jo, samozřejmě bych nešel někam pařit.“
„Vzpomenete si na své první tréninkové double-full, double-full, full? Předpokládám, že to byl skok do vody… Úplně přesně. V té době jsme trénovali ve Švýcarsku a já se jeden den cítil dobře, skákal jsem trojnásobné salto se čtyřmi vruty. Aniž bych trenérům cokoliv řekl, věděl jsem, že když se mi povede odraz, dokážu do skoku přidat jeden vrut navíc.“
„Byl obrovský rozdíl, jestli šlo o trojité salto se čtyřmi vruty, nebo pěti vruty. A to bylo někdy nedlouho po olympiádě v Naganu v roce 1998?“
„V létě po Naganu jsem na tomto skoku začal pracovat. A poprvé jsem ho skočil v roce 2000. Čili jen dva roky jsem se věnoval změnám, které vedly k tomu, abych ho vůbec mohl skočit. To znamená zvýšení nájezdové rychlosti, změna odrazu, úhel výletu a tím pádem i trajektorie skoku.“
„Měl jste spočítáno, kolikrát jste před olympiádou v roce 2002 skočil onen přelomový skok? Do vody opravdu mockrát. To se počítá těžko. Ale v zimě na sněhu jich bylo podstatně méně. Fakticky šlo o trénink v listopadu v roce 2001 v norském Lillehammeru, později trénink před svěťákem v kanadském Whistleru, samotný závod a pak tréninky po něm.“
„Předpokládám, že i když akrobatické lyžování už děláte dlouhou dobou, adrenalin proudí stále tělem naplno. Byl obrovský rozdíl, jestli šlo o trojité salto se čtyřmi vruty, nebo pěti vruty. A to bez ohledu na to, jestli byl trénink nebo samotný závod na jakékoliv úrovni.“
„Ten skok je stále velmi obtížný, potřebujete k němu naprosto ideální povětrnostní podmínky - absolutně vybočuje, je kompletně jiný než varianta se čtyřmi vruty. Ale v Salt Lake City jsem nepociťoval více adrenalinu než v tréninku.“
„Double-full, double-full, full bylo něco přelomového, byť vy jste sám přiznal, že to olympijské nebylo úplně dokonalé. Že skok není perfektní, poznáte už za letu, při dopadu nebo až po zhlédnutí záznamu?“
„V podstatě v prvních setinách po odrazu víte, že skok nebudete muset regulovat, nebo naopak ano. V Salt Lake City jsem ihned tušil, že budu takzvaně trochu krátký, takže bude potřeba trochu přitáhnout konec. To tělo vycítí. Ale když se na to pak podíváte zpětně ze záznamu, chyb vidíte milion.“
„Nicméně to je podle mě dobrá vizitka sportovce, že je stále nespokojen. Udělat něco perfektního je skoro až smutné.“
„V okamžiku, kdy jste v Salt Lake City dopadl, ještě nebylo jisté, že budete mít zlato. To podle předpokladů mělo připadnout Američanovi Ericu Bergoustovi. Jak probíhalo čekání? Je komunita akrobatických skokanů tak přející, že jste doufal, že se mu skok povede na výbornou, nebo jste si říkal: ‚Nebylo by špatné, kdyby přišla nějaká malá chybička?‘“
„Samozřejmě to nebyla stoprocentní jistota, ale podle mě to bylo velmi pravděpodobné. Čistě matematicky by Eric musel skočit něco opravdu excelentního a perfektního. A na to podle mě nebyl stavěný. Pravda je, že teoreticky přede mě mohl jít. Ale mně to bylo úplně jedno. Já jsem věděl, že mám jistou medaili, zbytek mi byl šumák.“
„Byl jsem spokojený, že jsem skočil pět vrutů a vyvázl jsem z toho ve zdraví. Rozhodně jsem Ericovi nepřál, aby udělal nějakou chybičku. To v našem sportu není vůbec přirozené doufat, že to druhý trochu pokazí, abyste vy mohl vyhrát. Jakákoliv malá chyba se může proměnit ve fatální životní chybu.“
„Takže já to nijak nehrotil a ve finále mi Erica bylo líto, protože to vyhrotil natolik, že se snažil udělat něco zcela výjimečného. Přespříliš snahy někdy škodí.“
„Mně to bylo úplně jedno. Já jsem věděl, že mám jistou medaili, zbytek mi byl šumák. Byl jsem spokojený, že jsem skočil pět vrutů a vyvázl jsem z toho ve zdraví.“
„Takto neměl nic. Euforie po vašem kousku v Salt Lake City byla veliká na místě, doma v Česku u televizních obrazovek. Ale vy sám jste si podle všeho ještě více užil, když se vám povedlo trojité salto s pěti vruty otestovat na tréninku před Světovým pohárem ve Whistleru před zraky soupeřů, že?“
„Kdykoliv se o tom s někým bavím, mám husí kůži. To byl highlight mé kariéry.“
„Když kolem sebe máte sportovce, kamarády, soupeře… Ať je nazveme jakkoliv, trávili jsme spolu celou zimu. Ti kluci dokázali ocenit, že se vám povedlo něco, co nikomu jinému na světě předtím ne. Poprvé to viděli na živo a dobrá polovina z nich se po dopadu za mnou rozběhla a oslavovala.“
„Něco nádherného, nezapomenutelného. Super. Na olympiádě nic takového neproběhlo.“
„Vy jste už mnohokrát uvedl, že v kariéře vám nešlo o medaile, ale vlastně o proces, zvládnutí toho, co si nastavíte. Když jste na olympiádě vystřihl onu nevídanou věc, začal jste s odstupem hodin přemýšlet, jestli se dá skočit ještě něco velkolepějšího?“
„Asi ne s odstupem hodin, ale máte pravdu, že jsem to takto měl nastavené. Možná patnáct minut po objímání, juchání a předání kytic mi hlavou běželo, co budu dělat zítra. Bylo to opravdu fajn, ale já považoval za důležité, co přijde dál.“
„Za pár měsíců v létě jsme otevřeli Acrobat Park ve Štítech a já začal pracovat na nové variaci tří salt a pěti vrutů - full, triple-full, full. V prvním saltě jeden vrut, ve druhém tři a v závěrečném opět jeden. Chtěl jsem posunout svůj primát, lákalo mě být první na světě, kdo skočí v jednom závodě dvě různé kombinace trojitého salta s pěti vruty. To se mi nepovedlo.“
„Měl jsem to připravené na olympiádu v Turíně, ale bohužel mě začaly trápit různé zdravotní problémy. Na další trojité salto s pěti vruty se muselo čekat do olympiády ve Vancouveru, v Turíně ho nikdo nevytasil.“
„Doufal jsem, že tím skokem v Salt Lake City otevřu bránu. Že si 10 nejlepších kluků na světě řekne: „Když to skáče Valenta, tak to musím udělat i já.“ A zkrátka půjde o běžnou záležitost. Ukázalo se, že skok předběhl dobu. Na jakékoliv trojité salto s pěti vruty se čekalo pět let, pak ho předvedl Jeret Peterson na mistrovství světa. A konkrétně moje kombinace vydržela 17 let, než ji někdo zopakoval.“
„Technicky je náročnější dát čtyři vruty do prvních dvou salt. Doufal jsem, že tím skokem v Salt Lake City otevřu bránu. Že si 10 nejlepších kluků na světě řekne: „Když to skáče Valenta, tak to musím udělat i já.“ A zkrátka půjde o běžnou záležitost.“
„Nečekal jste po Salt Lake City, že na základě vašeho zlata se do akrobatických skoků vrhne v tuzemsku velké množství lidí a z nich vykrystalizuje váš nástupce?“
„20 let pryč a o českých závodnících není úplně dvakrát slyšet… Čekal jsem, že to může vyústit v trochu větší základnu. Nepředpokládal jsem tisíce jako je tomu třeba teď v judu díky Lukáši Krpálkovi.“
„Děti kráčí ve sportovních stopách Aleše Valentyi. V témže roce pak skončil na mistrovství světa sedmý a o tři roky později na OH v Turíně jednadvacátý. Mezitím se mu narodily dvě děti - syn Denis (22) a dcera Amélie (21).“
„Aleš Valenta ukončil ze zdravotních důvodů sportovní kariéru v květnu 2007 a hned na podzim jen tak mimochodem vyhrál s partnerkou Ivou Langerovou druhou řadu taneční soutěže StarDance. Pozornost ale na sebe strhl také svými moderátorskými ambicemi.“
„Olympijský vítěz ve sportu, který byl na přelomu tisíciletí v Česku naprostým hitem. Moderátor v televizi i v rádiu, stále výborně vypadající elegán s diskrétním hlasem, do kterého by nepamětníci dnes možná ani neřekli, že kdysi předváděl vrtule na lyžích.“
„Jeho debut ve veřejnoprávní televizi proběhl mnoho let před Salt Lake City. Dvacetiletý Aleš Valenta byl součástí týmu z rodného Šumperka, kde tehdy ještě žil a sportoval za místní oddíl. A parta sportovců z Jeseníků to tehdy natřela ostatním.“
„Tam jej moderátorka Marcela Augustová poprvé představila národu jako akrobatického skokana. S pozdějším olympijským vítězem by si jej ale nikdo nespojil, protože jeho dlouhé vlasy a celková devadesátková image byla dokonalým maskováním.“
„Valenta se účastnil už olympiády v Naganu, kde hokejisté a Kateřina Neumannová slavně sbírali medaile, ale on skončil čtvrtý. Po Naganu, odkud jsem se vrátil s bramborou medailí, jsem řekl trenérovi, že by se mi líbili to posunout o level výš. Tři salta s pěti vruty.“
„Tehdy se zdálo, že akrobatické lyžování bude novým národním sportem. Jenže to dopadlo jinak. Na olympiádě v Turíně skončil při obhajobě zlata na 21. místě a o rok později ukončil kariéru. V roce 2008 Valenta moderoval anketu Sportovec roku, kterou o šest let dříve sám vyhrál.“
