Pegola a altánek představují jednoduché zahradní stavby, které zvládne svépomocí i méně zručný kutil. Zahradní pergoly i altánky jsou jednoduché, ale velmi šikovné stavby s mnohočetným využitím. Může pod nimi být například zahradní posezení, místo pro grilování i uložení dřeva, či parkoviště pro kola nebo třeba člun.
Ve starověkém Římě se slovem „pergula“ označoval přístavek či prodloužení střechy. Pergolou zde byly především sloupové ochozy před budovami a mezi nimi, které chránily domy před silným středomořským slunečním světlem. Sloupová konstrukce s otevřenou střechou je ideální pro pokrytí popínavými rostlinami. Pokud rostliny pokryjí celou plochu střechy, bude se vám pod ní sedět jako pod přírodním baldachýnem. Pokud navíc necháte rostlinami obrůst jednotlivé boční prvky, získáte s pergolou dokonalou protipohledovou ochranu.
Rozdíl mezi pergolou a altánkem
Oproti tomu altánky stojí vždy samostatně. Mívají obvykle šikmou střechu (sedlovou nebo stanovou), složitější konstrukci stěn s rozličnými ozdobnými prvky a mohou mít také komplikovanější (např. mnohoúhelníkový) půdorys.
Plánování a příprava stavby pergoly
V prvním kroku je třeba vybrat na pergolu nebo altánek správné místo. Ideální je, pokud budete mít zpod střechy pěkný výhled a nebude to moc daleko od domu. Kvůli dobrým sousedským vztahům nebývá vhodné umístit altánek příliš blízko plotu.
Optimální rozměry si nejlépe určíte podle toho, jaké zařízení plánujete v altánku nebo pod pergolou umístit. Ideální je udělat si jednoduchý nákres altánku, respektive jeho půdorys, na čtverečkovaný papír. Kromě zahradního nábytku může mít altánek také pevné vybavení, například zděný krb s grilem nebo umyvadlo. Před samotnou stavbou pergoly věnujte dostatek času plánování: Kde na zahradě má pergola stát? Jsou tam už zdi nebo podobné konstrukce, které můžete začlenit do stavby? Má mít vaše pergola otevřenou střešní konstrukci z dřevěných krokví a/nebo přídavnou sluneční plachtu? Nejprve si ujasněte všechny nevyřešené otázky.
Materiál pro konstrukci a styl
Pokud jde o materiál, máte tři možnosti: zděnou, dřevěnou nebo ocelovou konstrukci. Asi nejčastěji se ke svépomocné stavbě využívá dřevo. Aby dřevo odolalo co nejdéle, potřebuje pravidelnou údržbu a obnovování ochranného nátěru. Zajímavým tipem je kombinace zděných sloupů či stěn s dřevěnou konstrukcí střechy. Chcete-li dřevěnou pergolu, ideální je borovicové nebo modřínové dřevo. Pro elegantnější pergoly se dají využít kovové profily s různě velkými průřezy. Výběr materiálu přizpůsobte stávajícímu designu zahrady nebo záměrně vytvořte kontrasty. Základní rám pergoly může být vyroben z různých materiálů. Kamenné nebo betonové sloupy působí masivně, proto nejsou vhodné pro menší zahrady. Jako stabilní podpěry slouží pozinkované ocelové trubky. Dřevo je nejběžnějším stavebním materiálem pro pergolu, zejména na vlastní zahradě. Modřín, douglaska a červený cedr jsou ideální trvanlivé dřeviny. Kulaté dřevěné podpěry působí rustikálním dojmem. Naproti tomu hraněné dřevo se lépe hodí do zahrad s jasnými liniemi.
Projektová dokumentace a povolení
Vhodný čas pro stavbu zahradního altánku nebo pergoly je od jara do podzimu. Nejprve budete potřebovat projekt altánku nebo pergoly, respektive podrobný plánek, ze kterého vyplynou nejen rozměry a druh konstrukčního materiálu, ale také způsob spojování a tedy množství a typ spojovacího materiálu. Stavbu běžné pergoly stačí ohlásit stavebnímu úřadu. Pokud plocha nepřesáhne 50 m², není nutné stavební povolení. Projektová dokumentace pergoly je dostupná ke stažení a obsahuje tři důležité části: Kusovník, Výrobní seznam, Základy a dřevěná konstrukce pergoly.
Kusovník
je výpis řeziva určený pro objednávku materiálu. Číslování v kusovníku nerozlišuje opracování dílců, rozlišuje jen šířku, výšku, délku dílce a materiál. Délka materiálu v kusovníku je prodloužena o nadmíru pro opracování.
Výrobní seznam
je výpis sloužící jako přehled dílců, které je nutné vyrobit. Poziční čísla odpovídají číslům ve výrobní dokumentaci. Poziční čísla se neshodují s čísly v kusovníku, protože výrobní seznam kromě šířky, výšky, délky dílce a materiálu, rozlišuje ještě opracování jednotlivých dílců. Poziční čísla Vám zjednoduší přehled o tom, co je či není hotové a zjednoduší samotnou montáž. Každý hotový dílec si na nepohledové straně označte pozičním číslem.
Základy a dřevěná konstrukce pergoly
Pomocí kolíků a provázku si vyznačte půdorys plánované stavby. Kolíky zatlučte do země v rozích budoucího altánku nebo pergoly. Sejmutí horní vrstvy zeminy cca 20 cm je obvyklé. Zeminu uskladníme odděleně od spodní zeminy z výkopu patek. Vyznačíme si polohu patek. Protože budeme patky betonovat do výšky, která je již nad terénem, musíme si připravit bednění. Horní hranu bednění zarovnejte s konečnou výškou patky. Horní hrana patky by měla být cca 9-10 cm pod úrovní pochozí hrany finální zámkové dlažby. Překontrolujte výškové poměry pomocí vodováhy. Vylijte bodové betonové základy, do kterých vložíte kovové kotevní patky. Základy musí být široké nejméně 30 x 30 cm a hluboké 80 cm. Základy nechte vyschnout a umístěte na kotevní patky sloupky. Tloušťka dřeva závisí na tom, jak vysokou a širokou pergolu chcete postavit. Pergola je obvykle vysoká 2,20 m až 2,50 m. Pro pergolu vysokou 2,50 m jsou nejvhodnější hranoly 12 x 12 cm. Umístěte sloupky na patky zabetonované do základů tak, aby končily asi 10 cm nad zemí. Tak ochráníte dřevo před vlhkem. Díky tomu vydrží déle - zejména pokud jej natřete lazurou chránící před povětrnostními vlivy.
Montáž nosné konstrukce
Dříve, než se pustíte do montáže dřevěných prvků, měli byste je ošetřit vhodnými přípravky. Ideální je napustit je biocidním přípravkem a jako ochrannou vrstvu použít tenkovrstvou lazuru. Nezapomeňte na správnou ochranu dřeva. Dřevěná nosná konstrukce přístřešku sestává ze svislých sloupů, vodorovných trámů a šikmého zavětření. Jako sloupy obvykle slouží dřevěné hranoly, které se upevní do ocelových kotevních patek. Na sloupy se obvykle používají robustnější hranoly, případně rustikálně působící kulatina, ostatní prvky mohou být zhotoveny také z dvojice fošen.
Základní sloupy jsou vždy v rozích altánku nebo pergoly, při větších rozpětích nebo subtilnějších průměrech konstrukčních prvků je však mohou doplňovat i další sloupky. Dodržujte vhodné vzdálenosti. Rozteč sloupků by měla odpovídat tloušťce, a tedy i nosnosti vaznic. Sloupky pergoly je zpravidla třeba umístit ve vzdálenosti 1,50 m až 3 m od sebe s přesazením. Vodorovné trámy by měly být umístěny v obou směrech. Podélně jsou vazníky, protilehlé sloupy spojují příčníky. Zavětření tvoří šikmé vzpěry, které musí konstrukci vyztužit v příčném i podélném směru. Promyslete si také způsob spojování jednotlivých prvků (chytré je čepování).
Nyní můžete ke sloupkům připevnit příčníky. Nosníky buď upevněte pomocí úhelníkových prvků, nebo je na boku spojte pomocí vratových šroubů. Na rovném terénu v blízkosti místa kde bude pergola stát, sestavíme přední rám, skládající se ze dvou sloupků, dvou pásků a vaznice. Sestavíme druhý nižší rám. Rámy můžeme sestavovat na sobě. V takovém případě doporučuji dbát opatrnosti, aby nedošlo k vzájemnému poškození povrchu rámů. Na vztyčené rámy vytáhneme krokev. Krokev vmanipulujeme do její výchozí pozice a shora přivrutujeme k vaznici. Doporučuji vrut nedotahovat úplně. Druhý konec krokve upevníme stejným způsobem. Vzájemnou vzdálenost vaznic můžeme při montáži ovlivnit mírným nakloněním rámů k sobě či od sebe dle potřeby. Stejný postup aplikujeme i pro druhou krokev. Po osazení krajních krokví osadíme pásky. Pásky ke sloupu i ke krokvi zajistíme dvěma vruty do každého spoje. (Nesedí-li pásky úplně přesně v sedlech, můžete si pomoc posunutím sloupu nebo změnou vzdáleností rámů, kterou Vám určuje připevněná krokev. Překontrolujeme rovinnost Vaznic vodováhou.
Konstrukce sedlové střechy na pergole
Charakteristika sedlové střechy: Historicky nejrozšířenějším druhem střechy je sedlová střecha se dvěma šikmými plochami, okapy, štíty a hřebenem. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí. Minimální sklon je 5°, optimální pro realizaci podkroví bývá 35°. Při větších sklonech bývá použití konstrukčního řešení s prvky ve tvaru písmene A a kleštinami.
Prvky krovu sedlové střechy: Pozednice, Vazné trámy, Krokve, Kleštiny, Sloupky. Krokve utvářejí střešní rovinu a jsou uloženy na pozednici a vaznicích. Kleštiny spojují protilehlé krokve a sloupky podepírají středovou, případně vrcholovou vaznici.
Pokládka pálených střešních tašek
Příprava podkladu a laťování: Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Parotěsná fólie je důležitá pro zamezení kondenzace a průniku vlhkosti. Min. průřez střešních latí je 50/30 mm; dnes se často používají 60/40 mm. Latě se používají podle rozteče krokví a typu krytiny, obvykle 300-380 mm. Před samotnou pokládkou tašek je nutné zjistit skutečnou krycí šířku tašek (Cwd, Cwc).
Sklon střechy a typy pálených tašek: Minimální sklon bývá 30° pro tašky s přerušovanou drážkou, 22° pro tašky s plnou drážkou, bobrovky bývají 30° a prejzy 40°. Při doplňkových opatřeních lze sklon i o 10° snížit. Při pokládce tašek se postupuje podle typu tašek a návodu výrobce. Tašky s vlnou se pokládají na střih, tašky v pohledové části osově symetrické na vazbu. Napojení komínů a úžlabí se řeší půlenou taškou; okrajové tašky mají dva otvory a vyžadují správné utěsnění štítových a okapových hran.
Postup pokládky tašek: Tašky zavěšujeme na latě pomocí pupků na zadní straně. Začínáme u okapní hrany, pokračujeme vrstvy s půlenými taškami pro převazbu. Okrajové tašky pokrývají štítové hrany a musí být pevně nahrazeny vruty do latí. Pokládka na vazbu nebo střih je volitelná podle typu tašek; pravidlo říká, že tašky s vlnou se kladou na střih, tašky osově symetrické na vazbu. Správný způsob pokládky vychází z pokynů výrobce.
Stavba pergoly svépomocí vyžaduje mnoho řemesel. Většina pergol se dělá ze dřeva, ale lze volit i hliník či celokovové konstrukce. Dřevěná pergola nabízí flexibilitu a prostor pro úpravy. Pro dřevěnou variantu je důležitý výběr dřeviny a správná údržba, aby konstrukce dlouho vydržela. Trámy a latě je nutné nařezat a pečlivě opracovat; dřevo je vhodné napustit a nalakovat ještě před samotným sestavováním. Pro zvýšení stability lze vybudovat betonový základ s kotevními patkami, případně použít patky na stávající podklad. Do výkopů je nutné vyvrtat otvory a upevnit hmoždinky; bednění vymezí prostor pro betonáž a kotevní patky vložíte do čerstvého betonu.
Následně se montuje nosná konstrukce pergoly: rám přední a zadní, pevné spoje a zavětrovací prvky, a pak konstrukce překládaná krokvemi. Při montáži dodržujte správnou rovinnost a přesnost spojů. Po osazení krajních krokví a pásků se rám spojí a zpevní. Pokud je potřeba, lze rám spojovat čepováním a dotahovat vruty s rozvahou, aby nebyly poškozeny povrchy.
Celkově jde o krok za krokem postupy od vytyčení, přes založení sloupů a nosnou konstrukci až po sedlovou střechu a pokládku tašek. Stavba pergoly svépomocí je pro kutila velkou zkouškou, při které se otestuje její zručnost a znalost řemesel. Než začnete, zvažte, zda se pustíte do dřevěné pergoly nebo zvolíte kovovou či hliníkovou variantu. Po dokončení získáte praktickou a estetickou plochu pro relaxaci, posezení s přáteli a chráněné střechou během deštivých dní.