Na jeden z nejvyšších vrcholů Vysokých Tater se obvykle chodí dlouhá túra na lyžích. Jde se od Popradského plesa nahoru Zlomiskovou dolinou přes Kotlinku pod Dračím sedlem do Dračieho sedla a na závěr jihozápadním zářezem do Centrálního žlabu 1 UIAA mezi oba vrcholy Vysoké. Dobrý lyžař za slušných podmínek se lyžuje z vrcholu. Většina horolezců ovšem nechává lyže pod Centrálním žlabem.
Skalní hřebenovky a hlavní zimní linie
Skalní hřebenovka Ošarpanců 3 UIAA začíná komínem Komarnických a pokračuje po hřebeni Martinovou cestou. Lze lézt dál na Dračí štít, případně na Vysokou, Český štít a teprve poté do sedla Váha. Dračí hřeben 3 UIAA začíná travnato-skalním výstupem na Zlomiskovou věž (2-3), pokračuje téměř vodorovným hřebenem (2) a končí strmým výšvihem na Dračí hlavu (3).
Severozápadní stěna Tupé je nejoblíbenějším zimním horolezeckým terénem u Popradského plesa. Je blízko, stačí přejít zamrzlé jezero, vede v něm mnoho pěkných pilířů a mezi nimi strmé žlaby. Sestupuje se po téměř vodorovném hřebeni na sedlo Ostrvy a pak pěšky turistickou stezkou po Magistrále rovnou k Popradskému plesu. Hřeben Tupé CH-1 vede z Lúčneho sedlo na sedlo Ostrva. Do Lúčneho sedla se lze dostat po lehkém skalnatém břehu z morény Ledového plesa Mengusovského.
Túra je vhodná i do velmi špatných lavinových podmínek. Gálfyho žebro 3 UIAA je oblíbené, poměrně jednoduché, bezpečně jistitelné a chráněné proti lavinám. Prvé pravé žebro 2-3 UIAA vede podél turistického chodníku na sedlo Ostrvy. Kdykoliv z něho lze odbočit doprava na čistý sníh a vytraverzovat na pěší cestu. Hodí se tedy i do velmi špatného počasí. Většina horolezecké trasy vede vyhlášenými zmrzlými tatranskými trávami a může dobře osloužit jako úvod do této speciální techniky lezení.
Banán 2-3 UIAA vede stále po nejvýraznějším žebru až na hřeben. Nejtěžší místo se překonává na nástupu, kde se přechází ze sněhového žlabu na skálu. Suťové úbočí CH-1 z Lúčnega sedla vede rovnoměrně až na vrchol. Je to vhodná túra, pokud je pevný nosný sníh a horolezec si chce beze strachu udělat lehkou a přitom hezkou túru na významný vrchol.
Dračie Pazúriky je krátká hřebenovka 2-3 UIAA, která zahrnuje nejhezčí lezecký úsek v hřebeni mezi Kopkami a Ťažkým štítem. Typická zimní túra střední obtížnosti kličkuje stěnou mezi skálami Přes pět teras 2-3 a nebo stoupá přímo sněhovým vhloubením Červený žlab 3-4. Grószova cesta je osmnáctidélková stěnovka obtížnosti 4 UIAA. Je potřeba se dobře orientovat, protože se často traverzuje a také prolézají komíny. Přelézt se dá celý dlouhý hřeben Bašt a Satana až na Koprovské sedlo. Pokud leží na hřebenech málo sněhu, leze se nejkrásnější tatranská hřebenovka Přes koně 3 UIAA. Je potřeba správně zprava přístup zprava nad Žabím sedlem a na druhé straně dát pozor na laviny během sestupu po travnato-skalnatém svahu. Typická skalní túra vede přes Jižní žebro 3 UIAA. Dá se bezpečně odjistit.
Hřebenové a ledové výstupy na vysoké štíty
Ťažký neboli Český štít je poměrně bezpečně dostupný hřebenem od Váhy 3 UIAA po vyhlídkové hřebenovce. Sestup vede jednoduše do Dračí dolinky. Vysoko ve srázech proti sobě ční dvě skalní jehly. Stoupá se k nim dlouho a vysoko. Samotné skalní lezení má 1-2 krátké lanové délky.
Podívejte se na krátké video z přelezu jedné tatranské klasiky - Krčmárova žlabu v masivu Gerlachovského štítu. Převážně sněhová túra je v jedné třetině předělena skalním prahem, který byl tentokrát, při velkém nedostatku sněhu, zajímavým zpestřením. Ledová glazura na položené skále nedávala moc prostoru pro jištění a tak nebyla o adrenalin nouze. Celý žlab měří cca 800m, cca 500 výškových. Sklon je mezi 55 a 65 stupni, plus onen cca 15m vysoký skalní práh (III) nebo mixově M2. Hodně záleží na množství sněhu. Celý výstup jsme zvládli z Tatranské Polianky (vstávání ve 3:30). Sestup z konce žlabu, tedy z Lavinové lávky směrem do Batizovského žlabu je poměrně orientačně náročný.
Mapa a popisy dále uvádějí specifické topony v Labském údolí a v masivech mezi Malým ďáblem a Jeptiškou, kde se soustřeďuje největší koncentrace sportovních cest. Tyto stěny dosahují většinou výšky kolem 30m při převislosti až 8m, a najdeme zde také cestu do šestnáctých až osmi desítek obtížností, včetně některých převislých cest na písku typu Šílený tanec RP XIa.
| Lokality | Obtížnost | Charakter | Podmínky |
|---|---|---|---|
| Levý břeh Labského údolí | III-VIIIa | cesty vysoké obtížnosti, travnaté i skalní pasáže | střední až náročné |
| Tupej ve Vysokých Tatrách | II-IV | zimní hřebenovky, mixové pasáže | dobře jištěné, proměnlivé |
| Kopské a Batizovské oblasti | III-V | žlaby, travnaté rampy, pilíře | lavinové nebezpečí variabilní |
Levý břeh se stal v současnosti centrem lezení v Labském údolí. Největší koncentrace sportovních cest je na masivech mezi Malým ďáblem a Jeptiškou. Tyto stěny dosahují většinou výšky kolem 30m při převislosti až 8m. To napovídá, že se jedná zejména o cesty vyšší obtížnosti. I zde se však nachází dostatek cest do stupně VIIIa. Takové najdeme např. na stěnách jako Blueberry Hill, Malý ďábel nebo Gilotina. Nachází se zde také jedna z nejpřevislejších cest na písku - „Šílený tanec“ ;RP XIa.
Zimní Gerlachovský štít - Krčmárov žlab / Judas Priest - No Surrender
Celkově lze shrnout, že zimní lezení v Tatrách nabízí široké spektrum od lehčích, ale stále exponovaných tras až po technicky náročné a často dlouhé výstupy. Podmínky se rychle mění a volba trasy vyžaduje zkušenosti s lavinovým nebezpečím, orientací a vhodným jištěním. K dispozici jsou i trasy, které lze bezpečně využít i při nepříznivém počasí, když se dá vyhnout technicky náročným úsekům.