Kompletní předstěna ze sádrokartonu s kovovou konstrukcí slouží jako nosný rám, na který se následně montují sádrokartonové desky. Komplet obsahuje základní stavební prvky pro sestavení pevné a stabilní konstrukce. Sada je určena pro výstavbu sádrokartonových předstěn. Po sestavení kovové konstrukce se konstrukce opláští sádrokartonovými desky, případně se doplní izolace a provede finální povrchová úprava. 💡 Tip od Stavago.cz: Před zahájením montáže doporučujeme zkontrolovat rovinnost podlahy a stěn, ke kterým bude předstěna kotvena.
V první řadě je důležité ujasnit si, co vlastně taková předsazená sádrokartonová stěna definuje. Jde o konstrukci montovanou pouze z jedné strany interiéru ke stávající svislé stěně. Zpravidla se nám nabízí tři typy a sice tzv. suchá omítka, spřažená předsazená stěna ze sádrokartonu a volně stojící SDK předstěna. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? Proč se vůbec realizují a jak na samotnou montáž? Důvodů volby realizace předstěny může být hned několik. Konstrukce splňuje jak technické, tak i estetické požadavky.
Hladký povrch lehce splyne s interiérem a dodá místnosti moderní nádech. Mezi technické výhody zase naopak řadíme dobré akustické vlastnosti. Akustická předsazená stěna ze sádrokartonu pro eliminování hluku z vedlejší místnosti. Modrou barvou jsou standardně označovány akustické desky. Dále bych poukázala na jejich prostorovou úsporu. Předstěny můžete využít k vedení instalací a díky jejich malé tloušťce (cca 60 mm) vám neuberou z užitkového prostoru vaší domácnosti.
Mimo jiné vynikají předstěny snadnou montáží a celkově manipulací s materiálem (nízká hmotnost). Jak bylo již zmíněné, existují tři nejčastější typy sádrokartonových předstěn. Za pojmem suché omítky se skrývá sádrokartonová deska, nalepená na stávající stěnu. Tímto krokem řeší většina kutilů pouze estetickou stránku věci. Spřažená předsazená stěna ze sádrokartonu je o něco pevnější konstrukcí. Jde o tzv. spřáhnutí se stávající stěnou (SDK se kotví do ocelových profilů na stěně). Poslední typ předstěny je na stávající stěně nezávislý.
Jaký materiál se tedy používá k zateplení předstěn? Výběr je opět veliký, tak jak se v oné škále izolací zorientovat? Důležité je si opět ujasnit, k čemu nám bude předstěna sloužit. Primárními důvody může být buď akustika, požární bezpečnost, únik tepla nebo jiné. Také musíme zvažovat únosnost materiálu a nároky, které na něj budou kladeny. V případě vysokých požadavků na akustiku lze použít kombinaci uvedené minerální vaty a elastifikovaného polystyrenu.
Montáž je velice snadná, skládá se pouze ze čtyř základních kroků. Rozmyslete si, kde přesně bude vaše budoucí předsazená stěna ze sádrokartonu stát. UW profily přikotvěte na podlahu a stropní konstrukci pomocí natloukacích hmoždinek (CW profily slouží pro kotvení ke stěně). Hmoždinky připevněte v maximální vzdálenosti od rohu 20 cm. Mezi sebou by měly mít rozteč 80 cm (max). Nyní vsuňte další CW profily mezi UW profily, aby vznikly tzv. vnitřní sloupky. Mezera mezi jednotlivými profily by měla být závislá na šířce sádrokartonové desky (600 nebo 625 mm).
CW profily a UW profily nespojujte, svislé „sloupky“ zůstanou mezi UW profily pouze nasunuty (spojí se posléze montáží desek). Stejně tak umístěte profily otevřenou části ve směru montáže. Nejprve umístěte vedení elektroinstalací, následovat bude samotná izolace z minerálních vláken. Tepelná izolace pro zateplení příček a předstěn se prodává v rolích potřebné šířky, takže není vždy nutné izolaci krátit na potřebnou míru.
Začněte ukládáním sádrokartonových desek od stěny. Desky se kotví pouze k CW profilům, přičemž vzdálenost mezi šrouby by měl být max. 20 cm v osové vzdálenosti. V okamžiku styku dvou desek umístěte šrouby 1 cm od kraje desky. Posledním krokem je tmelení a broušení sádrokartonových desek.
Stoupačka bez přístupu je problém, který se dřív nebo později vrátí - při havárii, revizi nebo výměně měřidel. Revizní dvířka do stoupaček nejsou volitelný doplněk, ale součást správně provedené instalace, a u bytových domů často i požadavek pro přístup k uzávěrům a vodoměrům. Servisní vs. Ve stoupačkové šachtě se skrývá to nejdůležitější z rozvodů domu - hlavní uzávěry, vodoměry, plynové a topné rozvody, čistící kusy kanalizace. Když praskne stoupačka a hlavní uzávěr je zazděný bez přístupu, ztrácí se drahocenné minuty (a litry vody) bouráním. Revizní dvířka v tomhle okamžiku ušetří škodu za desetitisíce.
Proto se přístup do šachty řeší vždy a standardním řešením jsou revizní dvířka. Volba dvířek se odvíjí od konstrukce šachty. Jiné řešení použiješ u sádrokartonové předstěny, jiné u zděné šachty a jiné v panelovém domě. U stoupaček platí jednoduché pravidlo - dvířka musí být dost velká, aby se technik dostal k uzávěrům a měřidlům a mohl s nimi manipulovat. Servisní vs. Termíny „servisní" a „revizní" dvířka se v praxi často používají zaměnitelně a běžně znamenají totéž - dvířka zajišťující přístup ke skrytým instalacím. Jinými slovy - nehleď na to, jestli je výrobek označený jako „servisní" nebo „revizní", ale jestli rozměrem a provedením sedí na tvou šachtu.
Montáž do šachty má svá specifika - pracuje se v omezeném prostoru a často s těžkou výplní z obkladu. Umísti dvířka naproti tomu, k čemu vedou. Otvor dej proti uzávěrům a měřidlům, ne kamkoliv. Měř stávající otvor (panelák). Osaď rám do roviny. Rám srovnej vodováhou a sjednoť s plochou stěny. Mysli na hmotnost obkladu. U dvířek pod obklad počítej s tíhou kachliček - potřebuješ pevný rám, který se neprohne a dvířka dál správně dosedají. Zachovej přístupnost dlouhodobě. U šachet s plynovými rozvody mysli na požadavky na odvětrání - uzavřený prostor s plynem má svá pravidla.
