Myslíte si, že snídat polévku a jíst obilné kaše je novodobý vynález? Víte, odkdy se u nás jedí brambory a co bylo na talíři našich předků nejčastěji? Staré kroniky a kuchařské knihy jsou plné dobových svědectví a zajímavých dobrot. Strava našich předků byla velmi prostá, založena zejména na obilovinách a luštěninách. Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku.
Obiloviny a luštěniny ve stravě našich předků
Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory. Používaly se nejen celá zrna, ale také různé kroupy, krupky, krupice, mouka i vločky. Obiloviny i luštěniny se správně upravovaly namáčením, kvašením či nakličováním. Od 10. st. se v pokrmech hojně kombinovaly luštěniny (nejčastěji hrách a čočka, ve Slezsku i fazole) třeba s obilovinami (např. krupky), takže naši předkové měli všechny potřebné bílkoviny. Luštěniny se připravovali v různých podobách, aby se nepřejedly, často také na sladko.
Brambory zastavily hladomor v 19. Později v jídelníčku především horských oblastí převládly brambory. Brambory se ale v Čechách začaly jíst a pěstovat až z úplné nouze - velké bídy a hladomoru, který kosil celé vesnice. Hospodyně vytvořily z brambor spousty receptů. Brambory se jedly jako kaše (kucmoch - buď hladká nebo nastavovaná krupkami / jáhlami), mačkané, šťouchané, lepenice (brambory s kysaným zelím a cibulkou), strapačky se zelím, uhlířina (na cibulce opečené brambory a zbytky knedlíků), házidlo přes bidlo (omaštěné brambory s noky), kontrabáš, slepičí žrádlo (opečené drobené brambory s moukou), knedlíky (např.
Významné místo v jídelníčku našich předků tvořila zelenina. Pěstovat se začala na polích a zahrádkách od 16 století. V chudších rodinách se jedl zejména tuřín a vodnice jako příloha nebo hlavní jídlo. Pokrmy z řepy byly pestré, např. řepa s hrachem, řepáky, smažená řepa, řepníky, řepný makovec aj. Další velmi oblíbenou zeleninou bylo zelí, ze kterého se dělalo tradiční zelí kvašené. Sbírala se divoká zelenina a bylinky, jako např. čekanka, jitrocel, kopřiva, kozí brada, lebeda, podběl, řeřišnice, šťovík. V zahrádkách se pěstoval pelyněk, máta, šalvěj, yzop, meduňka, kerblík. Ve spížích měli naši předkové uloženou cibuli a česnek a také sušené koření jako např. kmín, kopr, libeček, majoránku, nové koření, pepř, šafrán, šalvěj, bobkový list, později také papriku, vanilku a skořici.
Naši předkové neměli ledničky a mrazničky. V popisu Panství Rychnovského z roku 1826 se dozvídáme, že venkované v Čechách jedli až 3x denně. Nejvydatnější bývala snídaně a večeře. Na snídani se nejčastěji jedly polévky - slabé česnečky (oukrop) nebo kyselo, kaše, brambory, zelí. V létě se pracovalo na poli, proto byl oběd nejčastěji studený, zajídaný chlebem (polévky, chléb, vdolky, placky). V zimě byl oběd pestřejší, ale stále založený na základních surovinách.
„V neděli je maso, pojďte, jezte chaso. V pondělí je polívčička, v úterý je hrách a čočka, ve středu je zelí a to je kyselý. Ve čtvrtek je jáhelníček, ten co rád jí náš Honzíček a v pátek jsou svítky, pojďte, jezte, dítky!“
Tradiční polévky, kaše a pečivo
V kuchyni našich předků převládala zejména slaná chuť. Vaření kaší bylo jednoduché a časově nenáročné, proto také hospodyněmi oblíbené. Kaše se připravovaly opravdu rozličné - z obilovin (např. kaše jáhelná, pohanková, krupková, pšeničná, z opražené mouky), luštěnin (hrachová, čočková), na sladko (ovocná, tzv. kocvárka) i na slano (např. kočičí kaše - kroupy s hrachem, omaštěné s cibulí). Sladké kaše se ochutily medem, ovocem, sirobem a sypaly se skořicí. Slané kaše se podávaly omaštěné, spolu s např. Dalšími oblíbenými, ale spíše svátečními polévkami byly polévky zahuštěné, které se nazývaly dle toho, čím polévka byla zahuštěná (např. často bramborové, obilné, luštěninové nebo mléčné).
Denním pečivem byly malé kulaté vdolky pomazané povidly, mákem či perníkem. Někdy se jedly jen tak samotné omaštěné k omáčce. Dalším běžným sladkým pečivem byly čtverhranné buchty, které se pekly o žních nebo na nedělní oběd. Pamatujete si na nějaké typické jídlo, které se ve vašem kraji jedlo?
Vůně čerstvě upečeného chleba, zvuk smažící se cibulky na sádle, pohled na velký kastrol bramboračky s houbami - to jsou obrazy, které mnohým z nás vyvolávají vzpomínky na dětství, prázdniny u babičky a nedělní obědy s rodinou. Česká kuchyně je bohatá na tradice a chuťové zážitky, které se předávaly z generace na generaci. V dnešní době, kdy se stále více zaměřujeme na zdravý životní styl, lehčí stravování a rychlou přípravu jídel, se ale mnoho těchto receptů vytrácí.
Regionální pestrost a významnost tradičních jídel
Každý tradiční pokrm v sobě nese příběh - o regionu, sezóně, dostupnosti surovin i o rodinných rituálech. Například staročeská kulajda, hustá polévka s houbami, bramborami a koprem, byla nejen výživná, ale i praktická - dalo se do ní využít to, co dům dal. Moravský vrabec, doprovázený špenátem a knedlíkem, byl svátečním jídlem, zatímco bramborové placky s česnekem a sádlem sloužily jako rychlá večeře po těžkém dni. Recepty často vznikaly z nutnosti - kuchyně našich babiček byla kreativní, přizpůsobivá a úctyhodně bezodpadová. Z chleba, který ztvrdl, se připravovala žemlovka nebo chlebová polévka. Zbylá zelenina našla své místo v eintupu.
Moderní pojetí tradičních jídel nemusí znamenat ztrátu chuti. Naopak může přinést nový rozměr a větší rozmanitost. Svíčkovou lze připravit s menším množstvím smetany a více kořenové zeleniny, přičemž chuť zůstane bohatá. Česká kuchyně není jednotná - každý kraj má své typické recepty, které odrážejí místní zvyklosti i přírodní podmínky. Na Valašsku najdeme kyselici, na Chodsku vdolky se škvarky, v Polabí ovocné knedlíky a v jižních Čechách nesmíme zapomenout na jihočeskou kulajdu nebo rybí polévku.
Věnovat se znovu těmto regionálním pokrmům znamená více než jen vařit. Znamená to oživit místní identitu, podpořit malé zemědělce a farmáře a znovu se napojit na rytmus přírody. Rostoucí zájem o lokální produkty, komunitní zahrady, farmářské trhy a domácí vaření ukazuje, že lidé hledají autenticitu a smysl i v každodenním jídle. Zpomalit, vařit s láskou, sdílet u stolu - to nejsou přežitky, ale možná ta největší revoluce v rychlém světě. Není třeba vracet se zcela do minulosti. Stačí najít rovnováhu. Propojit staré s novým, tradici s inovací. Minulost nemusí být uzavřenou kapitolou.
Podáváme s mákem a kokosovým olejem.
Rodinné recepty a jejich moderní přepracování
Podáváme s mákem a kokosovým olejem. Ingredienty: 250 g tvarohu, 200 g ovesné mouky, 1 vejce, 2 lžíce javorového sirupu, 8-10 švestek, 1 lžička skořice, 100 g máku, 2 lžíce kokosového oleje. Postup: Smíchejte tvaroh, mouku, vejce, javorový sirup a skořici, vytvořte hladké těsto. Vytvarujte malé knedlíčky, do každého vložte švestku. Vařte knedlíky ve vroucí osolené vodě, dokud nevyplavou na povrch (cca 5 minut).
Ingredience: 500 g brambor, 200 g žampiónů, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžíce kopru, 1 litr zeleninového vývaru, 1 lžíce jablečného octa, 1 vejce, sůl, pepř dle chuti. Postup: Brambory a žampióny nakrájejte na menší kousky a osmahněte je na olivovém oleji. Přidejte vývar, vařte do změknutí brambor. Zeleninu rozmixujte do hladké polévky, přidejte ocet a dochuťte solí a pepřem. Místo smetanové omáčky použijeme vývar s česnekem, tymiánem a pečenou kořenovou zeleninou. Podáváme s pohankovým rizotem.
Ingredience: 1 králičí stehno, 4 brambory, 2 mrkve, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 lžíce tymiánu, 1 lžíce olivového oleje, sůl, pepř dle chuti. Postup: Králičí stehno osolte, opepřete a potřete tymiánem. Zeleninu nakrájejte na větší kusy a osmahněte na olivovém oleji.
Květiny a bylinky byly nedílnou součástí kuchyně i léčíren. Doby, kdy nebyly po ruce lékárny a chemické přípravky, nás přivádějí zpět k přírodnímu léčení a k jednoduchým, ale účinným metodám, které znaly a využívaly naše babičky a prababičky. Tyto ženy měly hluboký vztah k přírodě, znalost léčivých rostlin, a především cit pro to, kdy a jak bylinky sbírat, sušit a používat. Naše babičky neměly k dispozici moderní medicínu, a přesto dokázaly léčit kašel, rýmu, trávení i ženské potíže s pomocí toho, co rostlo kolem chalupy, v lese nebo na louce.
Zkuste i vy oprášit některé z babiččiných bylinkových tajemství. Měsíček nasypeme do rozehřátého tuku, necháme pomalu vařit (nesmí se přepálit), poté necháme přes noc odstát. Cibuli nakrájíme na plátky a vrstvíme s cukrem nebo medem. Necháme několik hodin stát (ideálně přes noc), než pustí šťávu. Bylinné koupele byly součástí relaxačních i léčivých rituálů. Zalít vroucí vodou, nechat 15 minut louhovat a vlít do vany. Bylinky nebyly jen léčivem, ale i důležitou součástí kuchyně. Pomáhaly s trávením a dodávaly jídlům chuť. Staré bylinkové recepty našich babiček nejsou jen romantickým ohlédnutím za minulostí. Jsou praktickým důkazem toho, že příroda má odpovědi na mnoho našich potíží. Zkuste i vy oprášit některé z babiččiných bylinkových tajemství.
Někdy jídla v sobě nesou nejen chuť, ale i vzpomínky. Na kuchyň, kde to vonělo cibulkou, třeba i na stůl s igelitovým ubrusem a na chvíle, kdy se vařilo bez receptů, ale pevnou rukou. Milionová polévka, pudinkové řezy, smaženky nebo rajská s knedlíkem nejsou trendy jídla z bister, ale poctivá klasika, která se z českých kuchyní nikdy úplně nevytratila. Zavzpomínejte si na ni s námi. Kuchyně našich babiček byla pragmatická. Když zbyl vývar, byla kulajda. Když zbyl chleba, byly smaženky. Jídla měla jasný úkol: zasytit, zahřát a chutnat všem u stolu. A právě tahle samozřejmost je důvod, proč se k těmto jídlům stále vracíme. Začínalo se polévkou. Vždycky.
Polévka nebyla volba, ale základ celého oběda. A když nebylo maso ani čas, přišla na řadu například milionová polévka. Byla hned hotová, stála málo a fungovala spolehlivě. Zahřála, pohladila žaludek a připravila vás na to, co přijde dál. Ostatně: velmi podobnou polévku najdete i v Itálii. Jen pod názvem, který byste si možná spíš spojili se zmrzlinou. Omáčky, které se neobhajovaly. Pak přišlo na řadu hlavní jídlo. Často rajská s knedlíkem. Jídlo, které stmeluje dodnes a v babičkovské kuchyni mělo své čestné místo. Vařila se tak, jak se vařila vždycky. Sladší, lehce kyselá, s masem nebo klidně bez. Nebyl důvod ji modernizovat. Stejně tak bramboračka - polévka, která klidně nahradila celý oběd. Večeře, když se nechtělo vařit. Nebylo každý den sváteční. A právě tehdy přicházely na řadu smaženky. Nebo knedlík ve vajíčku - proč taky ne. Knedlík, který zbyl od oběda, nebyl podřadné jídlo, ale základ večeře. Možná na tahle jednoduchá jídla dnes trochu zapomínáme. A o to víc pak překvapí, jak dobře chutnají, když se k nim po čase vrátíme.
Když se čekala návštěva, objevil se na scéně šunkový chlebíček s pomazánkovým máslem nebo trochou bramborového salátu, plátkem šunky a kyselou okurkou navrch. Chlebíčky se skládaly pečlivě, často už s předstihem, aby bylo při zazvonění hotovo. Sladká jídla jako hlavní chod. Sladké nebylo jen dezertem. Bylo často i obědem a tudíž hlavním chodem. V kuchyních byly jako doma nudle s mákem. Ač se to nezdá, zasytí a recept je navíc mnohem snazší, než si možná myslíte (což je o důvod víc, proč si nudle s mákem připravit i když už jste velcí).
Nedělaly se často, ale o to víc se na ně těšilo. Marmeláda, cukr, vůně v celé kuchyni. Pudink a mandarinky: nesmrtelná dvojka. Pudink měl v kuchyni zvláštní postavení. Byl dezertem po obědě, ale klidně i zákuskem ke kávě. Z obyčejného vanilkového nebo čokoládového pudinku vznikaly řezy na plech, vrstvené s piškoty nebo sušenkami. Často se přidala i konzerva mandarinek - ta samá mandarinka se mimochodem objevovala i na česnekových jednohubkách.
Toto byla kuchyně, kde se nic zbytečně nevyhazovalo a kde se z jednoduchých věcí dělala plnohodnotná jídla. Vzpomínáte si na ta obyčejná, ale hřejivá jídla, která voněla po celé kuchyni? Na polévky z pár surovin, sladké knedlíky z bramborového těsta nebo na chléb s cibulí, který chutnal lépe než cokoliv z obchodu? Naše babičky měly v kuchyni zázračnou schopnost - dokázaly vykouzlit výborné jídlo i z mála. Mák byl poklad staré kuchyně.
Smaltované hrnce a tradice vaření
Brambory oloupejte, nakrájejte a uvařte v osolené vodě doměkka. Slijte většinu vody, ale trochu si nechte v hrnci. Posypte moukou, přikryjte pokličkou a nechte několika minut spařit. Pak pořádně propracujte vařečkou, až vznikne hutná hmota. Na sádle krátce opečte nasekaný česnek, přidejte kmín a zalijte vodou. Osolte a povařte asi 10 minut. Do hotové polévky přidejte kostičky osmaženého chleba nebo vařené brambory.
Brambory důkladně omyjte a uvařte ve slupce. Ještě horké je podávejte se solí, tvarohem a kouskem másla nebo s hrnkem podmáslí. Brambory nakrájejte a uvařte s kmínem a solí. Na másle orestujte cibuli dozlatova a přidejte ji do hrnce. Vmíchejte kvásek a krátce povařte, až polévka zhoustne. Z mouky, vejce, vody a soli vypracujte těsto. Vyválejte, nakrájejte čtverce, doprostřed dejte lžičku povidel a uzavřete. Vařte v osolené vodě asi 5 minut. Tyhle recepty nejsou jen jídlo, jsou to vzpomínky. Každé sousto připomíná dobu, kdy se lidé radovali z maličkostí a všechno se dělalo s láskou.
V dnešním rychlém a moderním světě, kdy se všechno zdá být podřízeno technologii a inovacím, existují však některé věci, které nikdy nevyjdou z módy. Pojďme si připomenout historii a tradici nejen prostřednictvím barevných smaltovaných hrnců, ve kterých naše babičky vařily ty nejúžasnější a nejlahodnější jídla, co si pamatujeme. Stačí si vzpomenout na dobu, kdy naše babičky stály u sporáku a připravovaly neuvěřitelně chutná jídla. Věděly přesně, jaký hrnec zvolit pro konkrétní pokrm a jak ho postavit na správný plamen. Smaltované hrnce jsou známé nejen svou pestrou škálou barev, která oživí každou kuchyni, ale také svou odolností vůči teplu, poškrábání a korozi. To je jen jeden z důvodů, proč se tyto nádoby stále nacházejí v mnoha domácnostech a je po nich stále větší a větší poptávka. Každý smaltovaný hrnec na sobě nese důkazy nejen o vynikajících vařečkách našich babiček, ale také o tradici a kvalitě. Když do hrnce pohlédnete, můžete si snadno představit všechny ty rodinné oslavy, nedělní obědy a chvíle, kdy se všichni shromáždili kolem stolu. V dnešní době, kdy se design a kvalita stávají stále důležitějšími faktory při výběru nádobí, jsou smaltované hrnce stále v trendu. A teď si pojďme připomenout recepty našich babiček.
Nejhorší jídla ve středověku!
Aktuální rezimy a význam regionů
Česká kuchyně není jednotná - každý kraj má své typické recepty, které odrážejí místní zvyklosti i přírodní podmínky. Na Valašsku najdeme kyselici, na Chodsku vdolky se škvarky, v Polabí ovocné knedlíky a v jižních Čechách nesmíme zapomenout na jihočeskou kulajdu nebo rybí polévku. Věnovat se znovu těmto regionálním pokrmům znamená více než jen vařit. Znamená to oživit místní identitu, podpořit malé zemědělce a farmáře a znovu se napojit na rytmus přírody. Rostoucí zájem o lokální produkty, komunitní zahrady, farmářské trhy a domácí vaření ukazuje, že lidé hledají autenticitu a smysl i v každodenním jídle. Zpomalit, vařit s láskou, sdílet u stolu - to nejsou přežitky, ale možná ta největší revoluce v rychlém světě. Není třeba vracet se zcela do minulosti. Stačí najít rovnováhu. Propojit staré s novým, tradici s inovací. Minulost nemusí být uzavřenou kapitolou.