Stropní konstrukce jsou způsobem, jak od sebe oddělit jednotlivá podlaží.
Jejich konstrukce musí být dostatečně pevná, únosná a kvalitní, aby dokázala přenést veškeré zatížení v jednotlivých podlažích, které působí do svislých nosných konstrukcí.
Právě díky splnění těchto požadavků zajišťují tuhost a stabilitu staveb.
Stropy se skládají z nosné konstrukce, podlah a podhledů, a právě všechny tyto stropní části společně zajišťují požadované funkce.
Vytvářet únosnou a spolehlivou konstrukci je hlavním cílem stropu.
Obecně jsou stropy Miako a Trime velmi podobné.
Hlavní rozdíl není v technologii instalace, ale v použitém materiálu.
V našich stropních konstrukcích Trime je místo keramického střepu použit beton.
Oba systémy jsou v celkové hmotnosti totožné.
stropní nosník Trime jsme schopni upravit na přání zákazníka.
Prefabrikované stropní dílce jsou v tomto případě prvkem, který stavbu jednak výrazně urychlí a zároveň také usnadní.
I když jsou stropní dílce relativně finančně nákladnější, je třeba vzít v potaz, že nepotřebují velké množství doplňkových investic, jako jsou například betonáž, úprava a omítání podhledů, izolování balkonů, dovozování výztuže atd.
Doložení statickým výpočtem je zároveň zárukou kvality produktu.
Vylehčení podélnými dutinami usnadňuje manipulaci a pomáhá celkovému odlehčení konstrukce.
Tento typ stropních konstrukcí nachází své uplatnění jak při klasické bytové výstavbě, tak při konstrukci průmyslových objektů i při stavbách občanské vybavenosti.
Při jejich realizaci se využívá kvalitní výztuž a moderní technologie bednění.
Při ukládání a následném ošetřování betonových směsích jsou vždy dodržovány ty nejvyšší požadavky na kvalitu a přesnost provedení.
Ve většině případů se jedná z hlediska využití o univerzální konstrukční systémy, které se dají použít u všech typů staveb anebo rekonstrukcí.
Důraz je kladen na vysokou kvalitu, jednoduchý montážní postup, dobré užitné vlastnosti a navíc i velmi příznivou pořizovací cenu.
Stropu? předpětí a průhyby prvků), exaktní napojení na svislé konstrukce.
zdvihacích mechanizmů je neekonomické.
nebo zaškolení, železáři, betonáři), řada mezioperačních kontrol, mokrý proces, technologické přestávky, náročná ochrana při betonáži za nízkých teplot.
technické vybavení budovy a další).
souladu s požadavky na ni kladenými.
předáním návrhu díla k realizaci.
občanské stavby a reprezentační objekty nadnárodních společností.
konstrukcí je stanovit zadávací údaje.
(např. rozdělení zatížení a další) je proto třeba věnovat mimořádnou pozornost.
konstrukční úpravy nepřispějí k vhodnějšímu řešení.
k vodorovným, tak i svislým konstrukčním částem.
dobe limitována náročností jejich statického, resp. obtížností nebo ekonomickou nevýhodností jejich realizace.
výpočtových metod se boří i některé zažité představy - např. objektem a maximálně v nejvyšším podlaží lze některé vynechat.
tím získává další možnosti přizpůsobit půdorys uživatelským požadavkům.
Účinky působící na konstrukci, tj. době postupně harmonizovaných v rámci Evropské unie.
uživatele (např. a posuzuje se spolehlivost, navržených konstrukcí.
některé účinky vyšetřují experimentálně na modelech.
volit z alternativních postupů.
podle teorie lineární pružnosti.
včetně konstrukce složené z plošných a prutových prvků.
desky (vč. otvorů s nulovou tuhostí) a její zatížení.
ohybové a kroutící momenty, posouvající síly, hlavní momenty a jejich směry).
zpřesnění řešení pro tlusté desky (tzv. smyku na funkci přetvoření).
tak i mezní stav únosnosti konstrukce.
podmínkami, které tyto normy ukládají.
konstrukce výpočet podle teorie fyzikální nelinearity.
betonu, použití výstižnějšího pracovního diagramu betonu a výztuže).
znalosti o vlastní konstrukci v širších souvislostech (např. konstrukce.
ke standardním výpočtům ve stavební praxi.
Výpočet podle teorie plasticity lze použít např. předpoklady, týkající se tažnosti výztužné oceli a její průřezové plochy.
obecnou představu a musí umět odhalit nejen hrubé, tzv. (např. jejich uživatelé při rutinním používání běžně znají.
přetvoření a podmínky skutečného uložení konstrukce.
množství vstupních údajů i nezbytných výsledků.
staveb.
empirických doporučení.
universální.
exaktním.
zjednodušených postupů výpočtu.
se dosud vyvíjejí.
Na začátku každé stavby stojí stavebník před základní otázkou, jaký zvolí stavební materiál pro nosnou konstrukci domu.
Pro stavbu rodinných domů jsou nejčastější volbou různé zdicí systémy s dodatečným zateplením, dřevěným krovem a založením z betonu.
Beton se nejčastěji využívá pro vysokou pevnost v tlaku, která se pro běžné nosné konstrukce pohybuje v rozmezí 15-50 MPa.
Tahová pevnost betonu činí zhruba 1/10 pevnosti v tlaku, ale běžně se s ní nepočítá.
Díky vysoké pevnosti v tlaku můžeme realizovat stěnové konstrukce v malých tloušťkách, bez problémů se stabilitou, jak tomu může být u zdicích systémů ve stejných tloušťkách.
Běžný beton není tepelně izolačním materiálem a vždy je proto třeba počítat se sendvičovým typem konstrukce.
V případě dnes oblíbených nízkoenergetických a pasivních staveb jsou ale sendvičové konstrukce standardem i u nejběžnějších zdicí systémů.
Pro tepelnou pohodu je dobré zvolit materiál schopný akumulovat teplo.
Konstrukce pak dokáže vyrovnávat velké teplotní rozdíly, nebo přebytek tepla od výkonného zdroje, například krbu.
Tepelně akumulační vrstva je z pohledu stavební fyziky velmi vhodná i pro nosnou deskovou konstrukci střechy, pod tepelnou izolaci a krytinu.
Takto zvolená skladba velmi efektivně předchází přehřívání interiéru podkroví.
Pro zde uváděnou realizaci rodinného domu v Otvovicích byl beton zvolen základním materiálem nosných konstrukcí.
Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr.
Podkladní betony mají za účel zajistit čistý pevný podklad, na kterém je možné vyvázat výztuž desky a provést betonáž.
Na tyto podkladní vrstvy se používají nejnižší vyráběné pevnostní třídy betonů.
Suterén je řešen jako vodonepropustná betonová konstrukce (bílá vana).
Vodonepropustnost je tedy zajištěna pouze konstrukcí, nejsou zde žádné další izolační vrstvy proti vodě.
Konstrukce desky má tloušťku 300 mm (dle TP ČBS 02) a je vyztužena kombinací prutové a rozptýlené výztuře.
Použit byl beton Permacrete®, který má omezený vývoj hydratačního tepla a smrštění, za účelem snížení vynucených namáhání konstrukce.
Pevnostní třída betonu je C25/30.
Stěny bílé vany mají tloušťku 300 mm (dle TP ČBS 02) a jsou vyztuženy pouze rozptýlenou výztuží.
Prutová výztuž je použita pouze na propojení mezi základovou deskou a stěnou.
Ve stěnách jsou rozmístěny křížové plechy pro zajištění vodonepropustnosti řízených trhlin.
Řízené trhliny by měly být maximálně ve vzdálenosti dvojnásobku výšky stěny.
V tomto konkrétním případě byly řízené trhliny umístěny ve vzdálenosti maximálně 4,2 m a vodonepropustné trhlinky vznikly po zahájení topné sezony pouze v těchto definovaných místech.
Stropní konstrukce nad 1. PP a 1. NP jsou provedeny jako monolitické železobetonové o tloušťkách 250 mm, resp. 220 mm nad 1. NP.
Strop nad 1. NP je provedený jako pohledový.
Obvodové nosné stěny byly provedeny do ztraceného bednění ze štěpkocementových desek, s tepelně izolační vrstvou ze šedého polystyrenu o tloušťce 180 mm.
Betonové jádro má tloušťku 150 mm.
Stěna je vyztužena svisle umístěnými trigony, umístěny jsou každé 2 m.
Betonáž každého patra probíhala na 3 postupy, aby nedošlo k vybočení bednění.
Použita byla směs SystemCrete®, která je svou zpracovatelností uzpůsobená pro ukládku do prvků tohoto typu.
Betonová směs má konzistenci S2-S3 a je čerpatelná.
Železobetonová schodiště mají výhodu v tvarové volnosti a tuhosti konstrukce.
Je potřeba použít beton hustší konzistence, aby bednění nepodtékalo.
Pro venkovní schodiště byl beton třídy C30/37 XF4, aby odolal mrazovým cyklům za přítomnosti vody a rozmrazovacích látek.
Nosná konstrukce střechy je ve většině případů rodinných domů řešena dřevěným krovem.
Tento způsob má své výhody i nevýhody.
Mezi nevýhody patří zejména přehřívání prostoru podkroví v letním období a riziko degradace střešních vrstev v čase, vlivem pracovní nekázně při výstavbě (typicky porušení parotěsné vrstvy).
Železobetonová nosná konstrukce střechy je náročnější finančně i vzhledem k provádění.
Má však své významné výhody.
Vzhledem k tepelně akumulačním schopnostem betonu dokáže takto provedená konstrukce vyrovnávat velké výkyvy ve venkovních teplotách na střeše v noci a ve dne, v letním období.
Než se betonová konstrukce stihne přes den prohřát a začít ovlivňovat vnitřní klima v podkroví, tak začne v noci vychládat.
Další výhodou je vysoká plošná hmotnost, díky které je dosahovaná vysoká vzduchová neprůzvučnost, což je výhodou zejména v blízkosti rušných lokalit, jako jsou letiště, železnice nebo dálnice.
V neposlední řadě je konstrukce odolnější drobné technologické nekázni při výstavbě a požáru.
V případě poškození nebo rekonstrukce vrchních vrstev střechy nedojde k zničení vybavení podkroví, protože samotná železobetonová konstrukce je schopna prostor podkroví v průběhu oprav provizorně ochránit.
V případě popisovaného rodinného domu byla zvolena desková nosná konstrukce, provázaná stropem nad 2. NP.
Železobetonové konstrukce měly tloušťku 150 mm a byly provedeny z betonu C25/30 XC1.
Desky střešní konstrukce byly provedeny ve spádu 45° a byly bedněny jednostranně.
Z důvodu provádění a zajištění vyšší požární odolnosti konstrukce byla v betonu použita polypropylenová vlákna.
Při jednostranném bednění konstrukce v takovémto sklonu nelze očekávat povrchy v pohledové kvalitě.
V moderních stavbách je prováděno velké množství rozvodů (VZT, voda, topení, elektro…).
Pro tato vedení a jejich křížení je nutno připravit prostor.
Ideálním řešením je vést tyto rozvody v rámci podlah, na nosné konstrukci stropu.
Je nutné pamatovat na to, že rozvody by neměly narušovat konstrukci stropu, ani roznášecí vrstvu podlahy.
V tomto konkrétním případě byly rozvody umístěny v tepelně izolační vrstvě z cementové lité pěny Poriment®.
Výhodou je dobré obtečení rozvodů a vytvoření pevné vrstvy pro roznášecí vrstvu z potěru.
Tloušťka vrstvy činila 10 cm v 2. NP a 15 cm v 1. NP.
Konstrukčně nejdůležitější částí podlah je roznášecí vrstva.
Tato vrstva má za účel roznést provozní zatížení do podkladních vrstev a poskytnout vhodný podklad pro nášlapnou vrstvu.
Velmi často je v této vrstvě vedeno podlahové vytápění.
Nečastěji jsou pro tyto vrstvy používány cementové potěry CemFlow®, nebo potěry na bázi síranu vápenatého Anhyment®.
Každý typ potěru má své výhody a nevýhody a nedá se univerzálně říci, který je lepší.
Oproti tomu cementovým potěrům nevadí vlhké prostředí a dají se po vhodné povrchové úpravě použít jako pohledové podlahy.
V případě popisovaného rodinného domu byl použit CemFlow® třídy CT - C25 - F5, v tloušťce 50 mm v případě nevytápěných podlah a 77 mm (cca 50 mm nad trubkou) v případě vytápěných podlah.
V 1. Rodinný dům byl dostavěn v roce 2013, ale dokončovací práce okolo domu probíhají dodnes.
Provoz domu potvrdil předpokládané kladné vlastnosti betonové konstrukce.
I přesto, že vesnicí vede železniční trať a nad domem nalétávají letadla, uvnitř domu je ticho.
I v tropickém létě roku 2015 byl v celém domě (včetně podkroví) příjemný chládek i bez klimatizace.
Prostor sklepa poskytuje tolik potřebný prostor pro skladování věcí a pro provozní zařízení domu.
Pro vytápění a ohřev vody je využíván automatický kotel na peletky.
Roční spotřeba peletek je pro čtyřčlennou rodinu okolo 2 tun, což znamená při dnešní ceně peletek náklady na vytápění a ohřev vody okolo 12 000 Kč/rok.
Informace o projektu
Architekt: Ing. Arch. Pavel Lupač
Projektant: Ing. Drahomír Stroupek
Statik: Ing. Text: Ing.
Foto na homepage: Ing.
Keramické stropy v minulosti ovládaly stavební trh a i nyní patří k nejoblíbenějším řešením, především u rodinných domů.
Stropy z pálených prvků vynikají vysokou variabilitou, lze je použít i pro nepravidelné půdorysy místností, jejich realizace je jednoduchá.
Při dodržení předepsaného postupu jsou zcela bezpečné.
Keramické stropy ze stropních desek HURDIS a stropních vložek MIAKO tvoří vysoké procento všech realizovaných stropů v rodinných domech z konce minulého století.
V té době si získaly největší oblibu pro svoji jednoduchost, přesnost a velkou únosnost.
Jejich využití je však aktuální i v dnešní době.
Díky dobré akumulaci tepla zabraňuje keramický strop rychlým změnám teploty v místnosti.
V zimě tak nedochází k rychlému prochladnutí interiérů a v létě k jejich přehřátí.
Keramický strop má tedy pozitivní vliv na tepelnou pohodu v domě.
Také umožňují montáž bez použití techniky.
Je možné je ukládat na nosné stěny z jakéhokoliv zdiva s vhodnou únosností, tedy jak páleného (např. Keramické stropy PROFIDECK od společnosti KM Beta se v současné době používají pro rodinné domy i pro bytovou výstavbu, pro hotely, penziony, školy, kanceláře i zdravotnická zařízení.
Stropní systém se používá také při rekonstrukci stropů.
Tvoří jej keramické vložky KMB MIAKO 15/62,5 s rozměry 250×525×150 mm pro tloušťku stropu 210 mm, KMB MIAKO 19/62,5 s rozměry 250×525×190 mm pro tloušťku stropu 230, 250 nebo 270 mm a KMB MIAKO 23/50 s rozměry 250×400×230 mm pro tloušťku stropu 270 nebo 290 mm.
Je potřeba si uvědomit, že strop plní svoji funkci až po zmonolitnění a po době, kdy zmonolitňující beton dosáhne normou stanovené pevnosti pro třídu betonu C 20/25.
I když je montáž stropu včetně montáže a demontáže podpěr jednoduchá, musí ji provádět odborně způsobilý pracovník.
Stropní nosníky se ukládají na nosné vyrovnané zdivo, případně železobetonový ztužující věnec.
V případě ukládání na zdivo se doporučuje vložit v místě uložení stropní konstrukce asfaltový pás, který brání zatékání betonové směsi do dutin zdicích bloků a zajišťuje rovnoměrnější tlakové namáhání v místě uložení stropu na zdivo.
Stropní nosníky lze ukládat i do čerstvého maltového lože z cementové malty tloušťky 10 mm.
Délka uložení nosníků na nosném zdivu musí být minimálně 125 mm.
Je nutné se řídit viditelnou délkou vyčnívající příhradové výztuže.
Nosníky se ukládají s roztečí 625 (500) mm.
Nosníky je nutné ihned po uložení na nosné zdivo podepřít symetricky vodorovnými dřevěnými hranoly se sloupky tak, aby vzdálenost mezi podpěrami nebo podpěrou a nosnou zdí byla maximálně 1 800 mm.
Podpěrné sloupky musejí být řádně zavětrované a podložené dvěma klínky, aby se daly snadno demontovat.
Vzdálenost podpěrných sloupků ve směru vodorovných hranolových podpor nesmí být větší než 1 500 mm.
Při zhotovování stropů současně ve více podlažích musejí stát podpěrné sloupky svisle nad sebou.
Stropní vložky KMB MIAKO, u nichž je pro všechny typy stropních konstrukcí jednotná délka 250 mm, se kladou na sucho na osazené a podepřené nosníky, a to rovnoběžně s nosnou zdí postupně od jednoho konce ke druhému.
Monolitická deska nad cihelnými tvarovkami tloušťky 40, 60 a 80 mm musí být celoplošně vyztužena svařovanou sítí kari podle zvláštního předpisu.
Délka přesahu jednotlivých sítí musí být minimálně 300 mm, tj. S betonáží lze začít, až když jsou vložky KMB MIAKO uloženy po celé délce nosníků.
Dutiny u stropních vložek není nutné uzavírat proti zatékání betonu.
Před betonáží se musí celá plocha stropu řádně navlhčit.
Jedině tak nebude nadměrně odsávána voda z betonu a bude zaručena požadovaná přilnavost.
Pro zmonolitnění stropu musí být použit beton třídy C 20/25 dostatečně měkké konzistence S3 podle ČSN EN 206-1.
Postupuje se v pruzích ve směru nosníků.
Beton by se neměl hromadit na jednom místě, protože vložky MIAKO nesmějí být během montáže nadměrně zatěžovány.
Po zhotovení stropu je nutné udržovat beton v dostatečně vlhkém stavu, dokud řádně nezatvrdne.
Podpěry nosníků je možné odstranit, až když beton dosáhne normou stanovené pevnosti dané třídy betonu C 20/25.
Keramiké stropy PROFIBLOK tvoří systém s dalšími materiály KM Beta, především se zdivem.
Investor si může vybrat buď tradiční cihelný zdicí systém PROFIBLOK nebo vápenopískové zdivo SENDWIX.
Kromě těchto materiálů vyrábí společnost KM Beta také suché maltové a omítkové směsi a tradiční betonovou střešní krytinu.
Více o keramických stopech PROFIDECK najdete na www.profiblok.cz.
Přehled materiálů KM Beta včetně autor: Ing. Vyšší
využití zděných konstrukcí má tři cíle: vyšší využití materiálu, vyšší spolehlivost a zvýšení odolnosti vůči živelným pohromám.
Konstrukce jsou navrhovány podle Eurokódu 6 a platných norem ČSN EN 1996-1-1 až ČSN EN 1996-3.
Základní norma: ČSN EN 1996-1-1:2013; Eurokód 6.
Norma pro požární účinky: ČSN EN 1996-1-2:2006; Eurokód 6.
Norma pro provádění a materiály: ČSN EN 1996-2:2007; Eurokód 6.
Norma pro zjednodušené metody výpočtu: ČSN EN 1996-3:2007; Eurokód 6.
ČSN EN 1996-1-1 a související normy řady 1996 jsou platné normy pro navrhování zděných konstrukcí v ČR od března 2010.
V uplynulých třiceti létech došlo k výraznému rozvoji zdicích prvků a posunu v technologii a výstavbě zděných pozemních staveb.
Používány jsou nové zdicí prvky s většími rozměry a účelovými otvory, jiné typy malt a nové technologie vyzdívání.
Podle statického působení konstrukcí stavby a vazby mezi vodorovnými nosnými konstrukcemi a zděnými stěnami můžeme zděné stavby rozdělit na několik typů.
Přízemní jednopodlažní stavby pouze se střešní konstrukcí a zděnými stěnami.
Nízkopodlažní stavby jsou jedno až třípodlažní budovy s pevnými vodorovně tuhými stropními konstrukcemi.
Patří sem i domy s druhým nebo třetím podlažím řešeným jako podkroví.
Vícepodlažní stavby od čtyř podlaží mají tuhé stropní konstrukce zavázané do příčných stěn.
Vysokopodlažní zděné stavby uvažujeme v našich podmínkách od sedmi podlaží.
Jaké faktory jsou důležité pro zvýšení spolehlivosti zdiva?
Štíhlost stěny je vedle výstřednosti svislé síly základním faktorem, který má vliv na únosnost zdiva.
Zjednodušeně je možné říci, že štíhlost je u zdiva poměrem výšky stěny a její tloušťky.
Přesnější definice hovoří o poměru vzpěrné neboli účinné výšky a tloušťky zdiva.
To platí pro průběžné stěny a obdélníkový vodorovný průřez zdiva.
Uvažovaná výška označená h je vzdálenosti mezi patou stěny u spodní stropní konstrukce nebo základu a hlavou stěny u horní nosné stropní konstrukce.
To platí, pokud je stěna upnuta mezi pevné a tuhé stropní konstrukce.
Obvykle se výška stěny pohybuje mezi 2 750 až 3 250 mm, pro bytové zděné stavby bývá obvykle 2 750 mm.
Stěna může samozřejmě být i vyšší.
Podle tloušťky můžeme stěny rozdělit na široké a štíhlé.
Někteří výrobci přistupují jako ke stěnám nosným i k takovým, které mají šířku 175 mm.
Existují dvě základní skupiny stěn podle štíhlosti při výšce kolem 3 000 mm a tuhém stropu - skupina širokých stěn se štíhlostí 60 až 80 mm a skupina štíhlých stěn se štíhlostí 100 až 125 mm.
Pokud nebude stěna dobře opřena o strop, zvýší se štíhlost o 50 až 100 %.
Při užších nebo vyšších stěnách budou štíhlosti ještě vyšší.
Celou úvahou se zabýváme proto, že štíhlosti do 100 mm nejsou tak nebezpečné jako nad 200 mm, protože tyto méně odolávají ve vzpěru.
Zdivo také není efektivně využito, o čemž svědčí nízký zmenšovací součinitel při výpočtu únosnosti.
Navíc zde působí ještě výstřednost svislé síly ve zdivu, která velikost součinitele, a tím i únosnosti, dále snižuje.
Ke snížení výstřednosti svislé síly a tím i vyššímu využití zdiva je velmi vhodná konstrukční úprava v uložení stropu.
Opření zděné stěny v hlavě o stropní konstrukci je základním předpokladem pro zvýšení její únosnosti.
Druhým důvodem je možnost využití tuhé stropní roviny k přenosu vodorovných sil ze stěny na příčné stěny.
Tím je zároveň zajišťována i vyšší tuhost celé stavby.
Zejména u vysoko podlažních budov je takové schéma žádoucí.
Prvkem pro vyšší využití zdiva a tvorbu vnitřních rezerv je jeho průběžnost bez předělení vloženými prvky mimo stropů.
Mezi cihly vložená tepelná izolace nebo do vodorovných spar vložené pásy zdivo rozdělují a neumožňují spojení maltou.
Účinnost spojení zdiva a stropní konstrukce pak závisí pouze na tření.
Propojení zdiva ve vodorovné spáře maltou zvyšuje jeho vzájemné spojení a v případě vzniku drobných tahů zachovává jeho kompaktnost až do překročení tahové pevnosti malty.
To je právě rezerva pro vyšší odolnost proti účinku mimořádného zatížení.
Maltování spar je důležité pro spojení cihel ve stěnu a roznesení zatíženou stěnou.
Pokud maltujeme pouze vodorovné spáry, jak je dnes obvyklé, je propojení dnešních cihel a kompaktnost stěny zaručena pouze dobrou převazbou cihel a přitížením v této převazbě.
Na styčné, tj. svislé spáry, které jsou mezi cihlami volné, se nelze spolehnout.
Pokud bychom dosáhli i maltování styčných spar, vytvoříme ze zdiva kompaktnější blok pro přenos zatížení a zejména excentrických a vodorovných účinků.
Excentrické účinky nám udávají stropní konstrukce a vodorovné účinky, například vítr.
Maltování svislých spar je forma dalšího zpevnění zdiva a zajištění jeho vyšší odolnosti a spolehlivosti, což bylo se dříve běžně užívalo.
I když dnes je trend cihly pouze sesazovat k sobě a maltovat jen ložné spáry, je třeba se zamyslet, zda je to vždy vhodné.
Jde o pilíře, uložení nosníků a překladů nebo vodorovné zatížení větrem.
Zde pro lepší funkci zdiva a jeho spojení je nutné styčné spáry maltovat.
Případně je vhodné provést sérii experimentů, které ukáží poměry zatížení a štíhlosti, a od jakých poměrů zatížení, štíhlosti a tuhostí konstrukce ho již nelze zanedbat.
Lokální zatížení na zděnou stěnu mohou vyvolat dva případy.
Roznesení lokálního neboli soustředěného zatížení je podle údajů v normě nejvýše pod úhlem šedesáti stupňů.
Styk stěny a stropní konstrukce je základním prvkem pro zajištění tuhosti zděné stavby.
Rozlišujeme styk obvodové a vnitřní stěny se stropem.
U obvodové stěny musíme řešit jednostranné uložení stropní konstrukce a požadavky na tepelné izolování.
Stav a možnosti řešení jsou patrné z obr. 1-4.
Použití věncovky a případné jiné tvary umožňují přenést část svislé síly a zvyšovat tuhost.
Současné konstrukce, kde narůstá tloušťka tepelné izolace uvnitř stěny, zmenšují plochu betonu a zdiva pro přenos svislé síly.
Navrhujeme používat staticky výhodnější řešení ad 2) s použitím více efektivní tepelné izolace.
Tím dojde ke snížení tloušťky této izolace na cca 60 až 80 mm.
Tato omezená tloušťka by měla být volena ze statických důvodů s ohledem na tloušťku stěny.
Zatížení od horní stěny přenáší betonová část průřezu s excentricitou výslednice od horní stavby a s vlivem zmenšené úložné plochy na stěně.
Podobné řešení působí jako předchozí případ, rozdíl je v tom, že odskok nahrazuje věncovka za ní měkká tepelná izolace.
Je třeba si uvědomit, že věncovka je pálená svisle děrovaná cihla s pevnostní značkou nejvýše P15.
Věncovka je z podstatně měkčího materiálu než beton a je uložena na vrstvě malty, případně dnes i spojovací pěny.
Celá tato sestava je měkčí nežli betonová část průřezu vytvořená věncem a stropem.
Zdivo věncovky má podstatně nižší modul pružnosti, který odpovídá tisícinásobku charakteristické pevnosti zdiva.
Tuhost ve stlačení ve zjednodušené podobě popisujeme jako součin modulu materiálu E a plochy A.
Vynásobíme-li plochu betonu v místě uložení stropu a porovnáme s plochou a modulem zděné věncovky, vychází nám výrazně a jednoznačně vysoká tuhost pouze u betonové části průřezu.
Jen moduly pružnosti pro beton se pohybují od 25 000 MPa výše, ale moduly pro zdivo jsou na úrovni o řád nižší.
Uvažujeme-li beton C 20/25 podle Eurokódu 2, tak jeho tabulková hodnota E činí 29 000 MPa.
Celá předchozí úvaha záleží na pevnosti věncovky a použité maltě.
Pokud bychom uvažovali že věncovka je pevnosti 15 MPa a je uložena na cementové maltě též o pevnosti 15 MPa, dalo by se uvažovat o zvýšení modulu pružnosti této části zdiva.
Pouze s předběžnou úvahou a jistou odbornou zkušeností lze říci, že modul pružnosti by se pak pohyboval v tisících až nejvýše k 15 000 MPa.
c) Další možností je věncovka nebo zdivo na vnější straně a železobetonový strop s věncem je na druhé straně průřezu.
V úloze je posouzeno napětí v ...
tags: #spojeni #betonoveho #stropu