Silnice, parkoviště, chodníky kryté asfaltem zabírají stále větší plochu. Během dne pohlcují teplo, které z nich v noci pomalu sálá a přispívá k proměně lidských sídel na tepelné ostrovy.
Tým Elham Finiové z Arizona State University se původně zabýval procesy, jež vyvolávají rozpad asfaltových koberců na komunikacích. Přitom zjistili, že k tomu významně přispívá únik těkavých organických látek do ovzduší, protože ty drží asfalt pohromadě. Po jejich vyprchání povrch vozovek křehne a snáze se drolí.
„V té chvíli jsme nemohli ignorovat lidskou stránku tohoto problému,“ říká Elham Finiová. Ve dvou studiích publikovaných ve vědeckých časopisech Journal of Hazardous Materials a Science of the Total Environment objasnili Finiová a spol. osud těkavých látek unikajících z asfaltu.
Z asfaltových povrchů se uvolňují neustále, ale v horkých, slunečných dnech se jich dostává do ovzduší enormní množství. Po setmění, když teploty poklesnou, se z nich formují mikroskopické částice, které při dlouhodobém vdechování zvyšují riziko onemocnění rakovinou plic.
Finiová zjistila, že stárnoucí asfalt uvolňuje stále toxičtější těkavé organické molekuly. Mnohé z nich jsou s to proniknout do krve a vnitřních orgánů.
„Zatím nevíme, jaká úroveň těkavých látek uvolňujících se za horka z asfaltu je pro člověka skutečně nebezpečná. Vědci se nespokojili s pouhým varováním. Z řas pěstovaných na odpadních vodách už vyrobili přísadu do asfaltu, která snižuje uvolňování nebezpečných těkavých látek do ovzduší na pouhou setinu.“
Infografika znázorňuje cyklus uvolňování těkavých organických látek z asfaltu za různých teplotních podmínek a jejich následné vstřebání do ovzduší a krve.
Video shrnuje, jak teplé dny zvyšují emisi těkavých látek a jak větrný proud může ovlivnit jejich šíření do okolí.
Vysoké teploty a sluneční záření zvyšují pohltivost asfaltu pro VOC, avšak vítr může fungovat jako čistič vzduchu tím, že rozptyluje tyto látky rychleji do širšího ovzduší, čímž snižuje lokální koncentrace kolem povrchu vozovek. Přesto zůstává problém: látky mohou po setmění formovat mikroskopické částice, které mohou být inhalovány.
Vědecká komunita hledá způsoby, jak snížit emisní tok z asfaltu, a výzkum ukazuje naději: řasy pěstované na odpadních vodách mohou být využity k výrobě aditiv do asfaltu, které redukují emise na velmi nízkou úroveň.
Tento přístup spočívá v biologickém zpracování a technologické integraci do výrobního procesu, což by mohlo vést k bezpečnějším a trvale odolnějším povrchům bez výrazného narušení provozu na silnicích.
| Aspekt | Popis |
|---|---|
| Hlavní problém | Emise těkavých organických látek z asfaltu |
| Vliv teploty | Vyšší teploty zvyšují uvolňování VOC |
| Role větru | Vítr může rozptylovat VOC do okolí, snižovat koncentrace u povrchu |
| Potenciální řešení | Biologické přísady z řas snižují emise |
Vědci se nespokojili s varováním a hledají praktické kroky k ochraně zdraví lidí i kvality ovzduší v městských prostorách.