Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem.
Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny, požadavky jsou uvedeny v kapitole 2.1.
Charakteristika a účel nenosných příček
Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky, slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy.
Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy. Příčky však musí mimo vlastní tíhu zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita jejich spojení se sousedícími konstrukcemi a dodržení mezí rozměrů určuje jejich nosnost a stabilitu (tabulky 1-3).
Příčky se používají i u staveb s ocelovými či železobetonovými skeletovými konstrukcemi jako mezistěny nebo výplňové stěny a nacházejí uplatnění u staveb s velkým rozpětím stropu, např. při přenášení vlastní hmotnosti včetně omítky či povrchové úpravy.
Statické posouzení a únosnost v ohybu
Zatížení nenosných příček a jejich únosnost se posuzují na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny; stanovení mezní únosnosti v ohybu má zjistit, zda horizontální zatížení ve výši kyčlí či ve výši sedu může vést ke zřícení příčky.
Tato zatížení mohou být vyvolána davem lidí a jejich velikost odpovídá prostoru použití (prostor použití I - malá zařízení, prostor použití II - velké sály a podobně). Při posouzení mezní únosnosti se nepřihlíží k dalšímu zatížení.
Lehká konzolová zatížení 0,4 kN/m vyvolávají na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment; musí být zachyceno protilehlou dvojicí sil. U horního volného okraje je třeba zajistit boční podepření.
Při dynamickém zatížení se rozlišuje tvrdý a měkký ráz. Tvrdý ráz posuzuje lokální namáhání při nábytku či nárazu, které mohou příčky vytrhnout z kotvení či prorazit stěnu a ohrozit osoby. Měkký ráz je jemnější a zahrnuje namáhání jako náraz při pádu ze žebříku na stub ramena příčky; EBasis = 100 Nm by nemělo vést k lokálnímu zničení. Výsledky výzkumů (MPA Hannover) naznačují, že měkký ráz nebývá kritické v běžných případech.
Příčky jsou stabilní jen tehdy, pokud jsou správně připojeny k sousedícím konstrukcím a během výstavby je nutné zajistit jejich stabilitu jinými opatřeními (např. zaklínováním).
Připojení a boční podepření příček
Boční podepření lze dosáhnout zavázáním příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s či bez kolejniček, nebo vyzděním do vynechaných drážek. Horní okraj může být volný, nebo podepřen ztužujícím prvkem ze ŽB či profily, pokud síly z podepření směřují na jiné konstrukce.
Když horní okraj není až ke stropu vyzdíván, bývá horní okraj volný; lze ho však podepřet vyztužením posledních spár (např. 2x ∅6 mm) za podmínky splnění geometrických požadavků. Připojení ke stropu se obvykle realizuje kovovými úhelníky nebo profily, s důrazem na protipožární ochranu (minerální vlna).
Alternativně lze použít systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen, která se na stropě upevní ještě před vybudováním příčky (zarážkový úhelník) a po vyzdění poslední vrstvy se zasune druhé rameno a zajistí. Tento systém je nákladnější, ale poskytuje výhody při realizaci.
Příčky mohou být podpořeny i jinými způsoby, např. profil T na stropě pro pohledové zdivo: cihly poslední vrstvy se zasunou podél profilu a kotvení se řeší v odpovídající poloze; v některých částech nemusí být nutné provádět spojení.
Rozhodnutí, zda spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, závisí na očekávaném působení napětí z deformací a smršťování. Obecně se doporučuje promaltování horních spár, pokud lze očekávat, že po malty již nebude působit žádné zatížení od stropu. Pokud lze počítat s neplánovaným působením sil, je vhodné navrhnout kluzná připojení (např. ocelové profily či vyzdění drážek).
Boční připojení by mělo zůstat funkční i při částečném zdeformování sousedních konstrukcí; je nutné dostatečné dimenzování hloubky profilů či drážek, a v některých případech lze použít svisle posuvné ploché kotvy vedené v zabetonované kolejničce.
Napojení na strop a detaily realizace
Připojení příček ke stropu se realizuje kovovými úhelníky nebo U profily s ohledem na protipožární ochranu. Pro pohledové zdivo se často používá systém s T profilem, kdy horní část se ukotví na strop a dolní část je prolamována. Při drážkování a řezu cihel je nutné dodržovat ČSN EN 1996-1-1 a používat vhodné nástroje, aby se neporušila struktura zdiva.
Horní spáry mohou být promaltovány co nejpozději, pokud není nutné vnést další zatížení. Pokud se předpokládá vyšší smrštění sousedních konstrukcí, je vhodné navrhnout kluzná připojení a ponechat možnosti pro výztužné prvky.
Napojení a založení nenosných příček Porotherm
Pro založení a zdění nenosných příček Porotherm se používá konkrétní zdivo (např. Porotherm 11,5 Profi) a tenkovrstvá malta; pod základní řadou je vhodné připravit pruh asfaltového pásu pro izolaci kontaktu s podkladem.
Před založením příčky se očistí strop a natáhne se zednická šňůra; založení probíhá do zakládací malty Porotherm Profi AM. Příčka se zedí postupně, ručním ukládáním cihel a druhý den pokračuje zdění.
Spodní stranu zdiva je nutné očistit, poté se namíchá tenkovrstvá malta a jednotlivé příčkové cihly se namáčejí do malty. Důležité je vynechat cca 2 cm mezeru v místě napojení příčky na obvodové/ nosné zdivo; mezery vyplní cementovou maltou.
Příčky nad překlady se promaltují a zdivo nad překlady ukládáme do cementové malty; pro nosné překlady KP 11 je nutné je vpředu dát do zdiva a vyplnit styčnou spáru. Dále se zdivo nad překlady promaltuje a vyzdí několik řad nad překlad, aby vznikl nosný překlad.
Při napojení vnějšího a vnitřního zdiva se používají nerezové stěnové kotvy; v praxi se někdy nahrazují kotvy pozinkovanými, které nemusí vyhovět statickým požadavkům. Kvalita stavby tedy významně závisí na správně vyzděné první řadě cihel.
Charakteristika Porotherm systému a stropů
Cihelný systém Porotherm zahrnuje stěny a stropní konstrukce. Stropy Porotherm tvoří POT nosníky a MIAKO vložky; délky nosníků od 1750 do 8250 mm, výšky a tloušťky variují a umožňují rozpětí 1,5-7,75 m.
Porotherm strop je navržen pro suché i vlhké prostředí, nabízí vysokou požární odolnost a srovnatelné či nižší pořizovací náklady. Preklady KP 7 jsou nosné po zabudování; KPP 12 nejsou nosné, ale tvoří součást spřaženého prekladu.
Pro jednovrstvé obvodové stěny je vhodná jedenáctka Profi a akustické zdivo AKU pro vnitřní příčky. Díky systémům Porotherm lze vybudovat komfortní a zdravé bydlení s optimálním tepelným a akustickým výkonem.
Důraz na praktické návody a doporučení
Při stavbě nenosných příček je důležité očistit podklad a použít vhodnou maltu, vynechat mezery a dodržet časy zavadnutí. Je třeba vyrovnávat rovinu pomocí šňůry a vodováhy a pečlivě kontrolovat svislost. Pro napojení na obvodové zdivo je nutné používat spony, drážky a správné kotvy.
Při podrobných návodech se obvykle řeší i přesné postupy řezu cihel, napojení rohu a napojení rolet či pouzder; např. řešení napojení rolet a jejich spárování s vnějšími prvky.
V závěru lze říci, že Porotherm poskytuje kompletní systém pro nenosné příčky i nosné stěny, s důrazem na tepelnou a akustickou integritu budov, rychlost výstavby a dlouhodobou spolehlivost.
