Desky jednoznačně představovaly západ, USA, Anglii, prostě svobodu, která tady tehdy nebyla.
A burzy, na kterých se prodávaly a vyměňovaly, nikdo oficiálně neorganizoval, takže nebylo, koho za jejich pořádání potrestat, “ říká Daniel Tácha, sběratel vinylových desek, a šéfredaktor magazínů Fintag.cz a Zdravezpravy.cz, který se dlouhodobě zabývá historií ilegálních burz v socialistickém Československu.
První gramofonovou desku jsme v Loděnici u Berouna v České republice vylisovali již v roce 1951.
Od té doby jsme prošli velkým rozvojem.
Stali jsme se jednou z předních firem v hudebním průmyslu.
Máme nejmodernější technologie i stroje.
Automatizovali jsme výrobu.
Vyrábíme obaly pro luxusní značky.
V našich studiích ladíme tracky zahraničních i českých interpretů.
GZ je největším výrobcem vinylových desek na světě.
Kromě hudby se zaměřujeme také na tiskové služby a výrobu obalů s vysokou přidanou hodnotou.
Naše podnikání jsme rozšířili do USA, Kanady a Francie.
„Za úspěchem GZ stojí především naši šikovní zaměstnanci, kteří sdílí vášeň pro hudbu i polygrafii.
V budoucnu se chceme i nadále soustředit především na to, co umíme nejlépe - dávat emocím našich zákazníků tvar a zvuk.
„Inovace, konkurenceschopnost a skvělí lidé vždy hráli klíčovou roli v naší vizi úspěšné budoucnosti.
Zároveň jsme odhodláni hledat udržitelnější způsoby získávání materiálů a výroby produktů tak, abychom snížili naši uhlíkovou stopu a další dopady na životní prostředí.
Jsme firmou s rodinou atmosférou, kde k sobě mají lidé blízko.
Proto o sobě často a s láskou mluvíme jako o Gramofonce.
Na náš domov a region jsme také náležitě hrdí.
Právě charakter Loděnice a Berounsko společně s mnoha generacemi zaměstnanců a lidí z okolí daly vznik našim hodnotám a tomu, kdo jsme, jak věci děláme a za čím stojíme.
Udržitelnost je důležitým aspektem, který ovlivňuje každou část našeho podnikání.
Je to komplexní oblast, často bez jednoznačných odpovědí na to, co je více či méně ekologické.
V GZ k tomuto tématu přistupujeme s respektem a průběžně se učíme.
Proto jsme si v našem přístupu v této oblasti stanovili následující principy.
Aktuálně si necháváme spočítat uhlíkovou stopu GZ Media podle GHG protokolu.
Tyto údaje nám pomohou lépe pochopit, kde je náš největší dopad, a jaká opatření můžeme přijmout.
Výsledky budeme mít v první polovině roku 2025.
Navázali jsme průběžný dialog s našimi zákazníky, dodavateli a spolupracovníky s cílem hledat nové nápady a synergie, jak učinit naše podnikání - a výrobu vinylových desek obecně - udržitelnější.
Zároveň jsme dohodli iniciativu The Music Climate Pact a Vinyl Alliance.
Máte k našim aktivitám podněty nebo nápady?
2. května 1951 Gramofonové Závody (GZ) v Loděnici v tehdejším Československu vylisovaly své první vinylové desky.
A co byla první vydání, která opustila bránu závodu? Skladby České filharmonie pod taktovkou renomovaného Václava Talicha.
S radostí si rok založení pravidelně připomínáme narozeninovou oslavou. To je v našem podání hudební festival a rodinný den v jednom.
V roce 1973, po úspěšné dvouleté zkušební fázi, zahájila GZ sériovou výrobu kazetových pásek.
Inovace jsou v naší DNA.
V 70. a 80. letech 20. století prošla Gramofonka první rozsáhlou modernizací výroby.
V roce 1988 se GZ tak jako mnohokrát předtím i potom přizpůsobila novým technologickým trendům a poptávce trhu.
Zahájila výroby kompaktních disků.
Tento klíčový krok opět představoval významný milník ve vývoji a modernizaci společnosti.
V roce 1989 získala GZ nezávislost.
Strategicky se zaměřila na západní trhy, což znamenalo začátek dynamické a prosperující nové éry společnosti.
Na počátku 21. století se GZ rozšířila do oblasti tisku a výroby obalů, které se rychle staly pilířem jejího podnikání.
Od té doby má Gramofonka dvě divize.
Obnovený zájem o vinylové desky přinesl GZ nové obchodní příležitosti a významný růst produkce.
Do roku 2015 GZ vyrobila ohromujících 500 milionů vinylových desek, čímž upevnila své postavení globálního lídla v oboru.
Od té doby každý rok roste počet vylisovaných desek z dílny GZ.
V letech 2016 a 2017 GZ rozšířila své aktivity do Severní Ameriky.
Získala 60% podíl ve společnosti Memphis Record Pressing v Memphisu, Tennessee.
Založila také závod Precision Record Pressing v Burlingtonu, Ontario, Kanada.
Nezastavujeme.
V roce 2018 se francouzská společnost SNA v Tourouvre stala součástí rodiny GZ.
Téhož roku GZ dosáhla nového milníku, kdy zpracovala více než 100 000 desek za jeden jediný den.
V roce 2019 dosáhla GZ významného pokroku ve vývoji robotiky a automatizace ve výrobních procesech.
V roce 2021 GZ rozšířila své lisovny a zvýšila výrobní kapacitu vinylových desek.
To u příležitosti oslav 75. výročí od první vylisované desky a založení firmy.
V roce 2022 GZ pokračovala v expanzi v USA otevřením nové lisovny v Nashville, Music City, pod názvem Nashville Record Pressing.
V roce 2024 GZ založila GZ Printpak, specializující se na prémiová papírová balení přizpůsobená vysokým standardům luxusních maloobchodních značek.
Produkty z našich závodů pravidelně získávají ocenění odborníků z celého světa.
Například tři naše produkty v posledních čtyřech letech získali ocenění GRAMMY.
Máme z toho velkou radost.
Je to pro nás všechny i velkou odměnou za úsilí, práci a péči, kterou jim při jejich výrobě věnujeme.
Zároveň je to nejlepším důkazem naší schopnosti realizovat i ty nejkomplexnější projekty na opravdu světové úrovni.
Těší nás, že naše aktivity pomáhají.
Zároveň máme radost, že je naše firmy vnímaná jako důvěryhodná a odpovědná značka.
Například v roce 2023 jsme díky našemu projektu na podporu technického vzdělávání dětí získali ocenění TOP odpovědná firma roku za pomoc okolí.
Naši zákazníci nás pravidelně oceňují certifikáty kvality.
A to pro nás má velkou váhu.
Za naším úspěchem stojí lidé a jejich každodenní práce, nápady, nadšení a šikovnost.
Celá řada úspěchů našich kolegyň a kolegů spočívá v angažovanosti v komunitách, spolcích a organizacích z našeho okolí - organizování dětských akcí, podpora dětských domovů či angažovanost ve spolcích dobrovolných hasičů- kteří si váží jejich nezištné pomoci a my s nimi.
Proto vyhlašujeme Ceny GRAMOFONDu právě za pomoc komunitám.
Zároveň si i našich lídrů všímá byznysová komunita.
Generální ředitel Michal Štěrba byl vyhlášen CEO roku České republiky.
Redakce Deník.czclose U Pavla Neufuse najdete ve sbírce desek originály těch nejlepších jazzových i rockových alb.
Velkou část tvoří také kolekce vinylů s jedinečným muzikantem Frankem Zappou.
Pavel se zabývá deskami od svých dvanácti let.
google Chcete upřednostnit v Google naše články?
Tábor - Sběratelská vášeň. Pavel Neufus je jedním z největších sběratelů desek v České republice a s největší pravděpodobností i na světě.
Je půl osmé, sychravé ráno.
Z davu studentů na vlakovém nádraží v Táboře vykoukne klobouk, typický pro Čechoameričana Pavla Neufuse z Prahy, který žije mimo jiné i v Táboře.
Nyní se právě vrátil z burzy gramofonových desek v Amsterdamu.
Známe se už nějaký rok, a tak mě Pavel vítá přátelským „ahoj“ a dodává: „Nevím, co z rozhovoru bude.
Znám na vše spoustu anglických výrazů, ale česky je nevím“.
„To nevadí, budeme mluvit o deskách,“ uklidňuji ho.
Ty začal sbírat, když mu bylo 12 let.
Poprvé s nimi vyrazil na burzu na Václavském náměstí v Praze a o několik let později založil americkou společnost The Houston Record Convention, která se dealerstvím gramofonových desek zabývá.
Pavel Neufus je jedním z největších sběratelů desek v České republice a s největší pravděpodobností i na světě.
Vzpomeneš si na tvojí první desku?
To mi bylo dvanáct let a mohli to být The Beatles nebo podobně.
Rolling Stones, Olympic, Matadors, Blue Effect…
Když mi bylo 14 let, byl jsem jedním ze zakladatelů burz LP desek na Václavském náměstí.
Pokládali jsme je na chodník, měnili, prodávali.
Pomalu se to začalo rozrůstat.
Psal se rok 1968.
To jsi začal s byznysem brzy…
V 69, po normalizaci, jak tomu říkali, nás rozpustili policisté.
V sedmdesátých letech se pak burzy držely, jen se stěhovaly z místa na místo - Letná, Kotce a další.
Kdy jsi po tom odjel do Ameriky?
V sedmdesátém osmém.
Tam jsem začal sbírat desky.
Nejdříve jsem je kupoval z krámů, pak jsem našel burzy a po tom už jsem jich měl hodně, tak jsem je i prodával.
Následně jsem v Houstonu začal dělat vlastní velké burzy s výstavami desek.
Chodily na ně tisíce lidí, to byla devadesátá léta.
V roce 2000 jsem koupil v Táboře barák s velkými prostory a udělal zde Muzeum hudby v Lucínově ulici.
O tom, jak to bylo, už nemusím víc říkat…
Tak alespoň připomenout.
Nejprve jsme dělali otevíračku jen pro vedení města, obeslal jsem 50 obálek s pozvánkami zástupcům města.
Nakoupil chlebíčky, víno a čekal.
Přišli pouze dva lidé.
Chtěli jsme dělat krásné expozice desek, koncerty, vzdělávat lidi.
Mít krásné vitrínky, vytápěné prostory o 250 metrech čtverečních, aby to nějak vypadalo.
Potřebovali jsme finanční podporu, ale nezájem nás odradil.
Máš spočítáno, kolik vlastníš gramofonových desek?
V Čechách jich máme asi sto tisíc.
Další pak v Houstonu a moje děti pak v Denveru, kde dělají burzy, prodávají a zejména kupují další a další.
Takže číslo může být kolem půl milionu desek?
To máme o hodně víc, přes milion.
V tom Houstonu máme velké sklady, kde jsou například spousty desek originálních, ještě nerozbalených desek ze 70. a 80. let.
A v táborském muzeu?
Řeknu to jednoduše. Když někdo přijde, posadí ho to na zadek.
Rodinu, kamarády, všechny. Je to pěkné.
Tři zajímavé lokace - Tábor, Houston a Denver.
Zrovna příští měsíc jedu do Ameriky zkontrolovat, jak to tam vypadá, a přivést další desky.
Jsou tvé desky nějak žánrově vymezené?
Děláme veškeré žánry, zejména pak do roku 90.
Prodáváme sice i nové desky, ale většinou jdou hned pryč a příliš je nevyhledáváme.
Zaměřujeme se skutečně jen na ty do devadesátého roku.
Jsou to první a druhá vydání, mají tedy větší hodnotu.
A co se týče typu desek?
Děláme jen vinylové desky.
Šelakové jsou příliš křehké a máme je jen na výstavy, neobchodujeme s nimi.
Jaký byl první impulz, že jsi začal sbírat zrovna desky?
Někdo sbírá odmala známky, autíčka, nálepky. Já jsem tehdy také sbíral známky a nálepky od zápalek, ale potom jsem zůstal u desek.
Prvním důvodem bylo, že desky v Čechách byly nedostupné.
Dalším pak bylo to, že ti zpěváci či kapely byli zakázaní.
Těžko se k nim dostávalo.
V té době sis desku koupil, jedna stála třeba 300 korun - to tenkrát bylo hodně peněz, nahrál sis hudbu na magnetofon a vyměnil jsi ji za jinou.
Tak to začalo.
To muselo být pro malého kluka těžké shánět takový obnos peněz.
Sbírali jsme papír, železo, brigády v JZD u babičky.
Peníze se vydělají, když chceš.
Lidé v dnešní době jen nadávají, že nemají peníze.
Každý má však příležitost vydělat, když je ovšem vůle.
Máš nějakou oblíbenou, nejcennější či váženou desku?
Těch desek je hodně.
Vůbec nevím, kterou bych řekl.
Co se týče ceny, tak jdou hodně nahoru a blíží se až k astronomickým částkám.
Můžou to být až tisíce eur za jednu.
Nejstarší desky mám například z roku 1900, ale to jsou skutečně rarity.
Co ti schází?
Ty tu nebudou.
V Americe mají děti běžně gramofon a Ipod.
CD se nekupují, ale stahují z internetu.
Nepotřebují CD přehrávač a s ním běhat, stačí Ipod s tisícem alb a telefoonem.
Pouštíš si tedy hudbu z desek?
Neustále.
Musíme zjistit, zda je deska dobrá, než ji zákazníkovi předáme.
Kam třeba pro LP jezdíš?
Nekupujeme z internetu, jezdíme proto na evropské a americké burzy.
Tu desku musíme vidět a slyšet, abychom měli záruku kvality.
Musel jsi někdy kvůli koupi vinylu něco obětovat?
Ani ne.
To bych spíš řekl, že v Houstonu jsem při záplavách ztratil tisíce desek.
Voda nám vytopila barák.
Když potřebuji desku, mám spoustu známých dealerů po Americe.
Evropu zatím prozkoumáváme.
Muzeum hudby mělo být také vzdělávacím centrem. Od toho už jsi zcela opustil?
To ne. Jeden čas jsi chtěl i odjet z Tábora pryč.
Stěhovat už nic nebudu.
Je to hrozné.
Jak říkával můj děda, to je lepší vyhořet.
Teď jsem sbírku přestěhoval do menšího prostoru, kde se během roku budeme snažit otevřít menší muzeum a obchod s deskami.
Rád bych zahájil provoz v létě.