Nástřešní (nadokapní) žlaby jsou vhodné pro střechy s hladkou střešní krytinou (z tašek, z cementovláknité krytiny, břidlice apod.) se spádem nejméně 35°.
Vyrábějí se v rozvinuté šířce 500 a 670 mm, nejčastěji z pozinkovaného ocelového plechu nebo z plechu titanzinkového ti. 0,6 až 1 mm.
Nástřešní žlaby jsou umístěny na bedněném okraji střechy.
Umístění žlabu ve střešní rovině je výhodné, protože tento žlab zachycuje případný pád úlomků krytiny a malty ze střechy.
Oblý nástřešní žlab je na obrázku 1.
Nástřešní žlaby jsou položeny v závislosti na sklonu střechy tak, aby byl vytvořen dostatečný spád.
Na střešní ploše ležící nástřešní žlab je opatřen vodní drážkou, tato musí končit, měřeno vodorovně, dostatečně výše než přední žlabová naválka - min. 10 mm, v běžném případě 30 mm.
Obr. Obr.2 Celková úprava nástřešního žlabu
Nástřešní žlab je připevněn na přední hraně nosem nebo pomocí pera žlabového háku a za vodní drážku pomocí ležatých příponek.
Vzájemná vzdálenost žlabových háků se doporučuje zmenšit na cca 50 cm s ohledem na místní podmínky.
Obrázek 2 ukazuje takový starý učebnicový příklad nástřešního žlabu.
Žlab je připevněn na zabedněném okapu.
Poslední prkno bednění je lehce bito, protože je musí klempíř utrhnout a na jeho čelo a rub přibít profilovaný podkladní pás, jak je vyznačeno v předchozím tématu č. 62.
Dnes se používá podkladní pás přímý (někdy je nazýván i podkladní připevňovací lištou nebo zatahovacím plechem probíhajícím po celé délce okapu).
Podkladní pás je vlastně kotevní prvek pro okapní plech.
Okapní plech se dotáhne svojí vodní drážkou cca 220 mm pod budoucí žlabový hák, kde se přichytí ležatými příponkami.
Velice dobře je celá operace ukázána na obrázku 3.
Žlabové háky jsou všechny stejně dlouhé a bijí se na bednění ve spádu.
Připevní se stejně jako žlabové háky podokapního žlabu, ale ve střešní rovině v různé výši vruty do bednění.
Obr. 3 Starý příklad nadstřešního žlabu
Žlabové kusy se spojí nýtováním na zemi asi na délku 4 až 6 m a vloží se do žlabových háků.
Nynýtovaná příponka na nose háku se přehne přes přední naválku žlabu a zadní vodní drážka žlabu se při kotví ležatými příponkami rovněž na bednění.
Vodní drážka okapního plechu hák žlabu vždy nadzdvihne.
Na obrázku 1 je drážka tak stlačena, že hák sedí přímo na bednění, což je podivné.
Celou úlohu ale objasňuje obrázek 3.
Zde je vodní drážka okapního plechu jednoduchá ležatá, kotvená příponkou do bednění.
Žlabový plech je kotven příponkou sedící na první lati.
Kotvení háku je tak problematické, protože probíjí jedním vrutem okapní plech, což je nepřípustné.
Obr. 4 ukazuje zvláštní tvar nástřešního žlabu, který je také možný.
Obr. Rozdělili jsme více než 45 článků nabitých informacemi o střechách do přehledných témat, která vám rychle pomohou se v problematice vyznat.
Nestrácejte čas hledáním a mějte vše na jednom místě.
Pro šikmou střechu části rodinného dvojdomu, jíž se článek dotýká, byla požadována plechová krytina a skryté žlaby a svody.
Z technického hlediska byl uplatněn požadavek na nadkrokevní skladbu střechy.
Skladba byla navržena a zrealizována následovně:• plechová krytina se spoji systému klik• prkenné bednění (v místě detailů celoplošně, v ploše na řídko)• kontralatě sušené profily DEKWOOD 40x60 stabilizované vruty TOPDEK• DHV asfaltový pás TOPDEK COVER PRO• tepelná izolace Kingspan TR26 200 mm• parozábrana TOPDEK AL BARRIER• nosná vrstva OSB P+D 22 mm• částečně pohledový krov + SDK podhled
Při správném použití má nadkrokevní skladba TOPDEK obrovskou realizační výhodu.
Již po provedení vrstvy parozábrany je stavba zajištěna vůči klimatickým podmínkám, a proto je možné za určitých podmínek provádět práce v interiéru.
Na Obr. 4 je vidět postup výstavby s důrazem na co nejrychlejší provedení parozábrany, aby byl pohledový krov vystaven klimatickým vlivům co nejkratší možnou dobu.
Jednou z podmínek správného použití systému TOPDEK je řešení okraje střechy bez přesahů krokví s využitím dřevěných okapových podpor, tzv. námětků.
Ty mají hned několik významů.
Jedním z nich je možnost propojení parozábrany střechy na vzduchotěsnou vrstvu obvodových stěn, aniž by byla přerušena prostupy krokví.
Dalším je přenos smykových sil.
Zejména však vytvářejí nosnou konstrukci pro případný přesah střechy a pro kotvení dalších konstrukcí.
V našem případě se k námětkům připevňovala konstrukce skrytého žlabu (Obr. 5, 6).
Na jejím návrhu se spolu s realizační firmou podílel Atelier DEK.
Žlab byl vytvořen z březové překližky, výztuh z dřevěných latí a z úhelníků (Obr. 7).
Základní konstrukci žlabu tvoří zadní strana z překližky připevnána k čelům námětků a podložena tepelnou izolací z PIR, aby žlab nebyl kritickým místem z pohledu tepelné techniky.
Na tuto desku se připevnila dle sklonu dna vodicí lať.
Desku tvořící dno žlabu podpírá tato vodicí lať a ocelové úhelníky (Obr. 8).
Přední strana žlabu je z překližkové desky osazené tak, aby její horní okraj respektoval střešní rovinu.
Aby nemohlo dojít k jejímu vylomení např. od sněhu nebo pohybu po střeše jsou pod dnem žlabu umístěny další latě, které desky přední a zadní strany vzájemně rozpírají (Obr. 9).
Pro povlakovou hydroizolaci žlabu byla použita pryžová fólie s asfaltem Resitrix SKW tloušťky 2,5mm.
Jedná se o celoplošně samolepicí variantu.
Hydroizolace byla ukončena na předem připraveném oplechování z pozinkovaného plechu (viz schéma).
Odvodnění je řešeno pomocí střešního vtoku, přičemž odpadní potrubí bude následně skryto v zateplovacím systému fasády.
V ploše střechy bylo navrženo hned několik střešních oken.
Aby byl detail okolo oken proveden správně, byly použity TOPDEK Okenní dílce.
Následně mohla být provedena tepelná izolace PIR Kingspan TR26 tloušťky 200mm (Obr. 11, 12).
Protože se jedná o nadkrokevní skladbu střechy, kde parozábranu tvoří asfaltový pás TOPDEK AL BARRIER, který obsahuje hliníkovou fólii, můžeme si dovolit na pozici DHV umístit opět asfaltový pás.
V daném případě se jednalo o pás TOPDEK COVER PRO.
Jde o celoplošně samolepicí pás, který lze klást jak rovnoběžně s okapem, tak kolmo na něj.
V našem případě jsme zvolili klad kolmo k okapu.
Tímto způsobem je možné docílit výraznější úspory kotevních prvků a lépe umožnit postup prací dle Obr. 4.
Stabilizace celého systému je zajištěna pomocí TOPDEK vrutů, které jsou aplikovány skrze kontralatě a přes tepelnou izolaci až do nosné konstrukce krovu.
Při samotném kotvení je třeba dbát na správné umístění kontralatí.
Je proto nutné přenášet polohu krokví na každou vrstvu, jež je zakrývá (parozábrana, tepelná izolace, DHV).
To je důležité hlavně v případě, kdy je krov pohledový, aby nedošlo k jeho zbytečnému poškození.
Na připravené kontralatě se v detailech (okap a okolo střešních oken) zhotovilo celoplošné prkenné bednění.
V ploše se pak bednilo s mezerami a pokládala plechová krytina s tzv. klik systémem spojů (Obr. 17, 18, 19).
Skryté žlaby se v estetických záměrech především rodinných domů objevují stále častěji.
Uvědomujeme si, že takový způsob odvodnění střechy je jistě rizikovější než použití standardních klempířsky provedených podokapních žlabů.
Technické výzvy, před které nás architekti staví, je však třeba přijímat.
Pak je ale také třeba dobře promýšlet konstrukční a materiálové řešení, aby detail i stavba jako celek byly co nejspolehlivější.
Je třeba se zaměřit především na stabilitu, hydroizolační spolehlivost i na řešení konstrukce z pohledu stavební fyziky a energetiky.
Abychom nalezli co nejlepší řešení pro skryté žlaby, budeme sledovat další realizace a jejich výsledky.
Projektant:Ing. arch.
