Velké formáty obkladů a dlažeb jsou v současnosti velkým tématem. Trendem je používání velkoformátových obkladových prvků. U nás toto není řešeno žádnou národní normou nebo předpisem. Praxe v zahraničí bývá rozličná, např. v USA je to velikost hrany od 12“ (cca 33 cm), v Rakousku norma vychází ze součtu delší hrany a délky uhlopříčky, který musí být větší než 95 cm. To nám vyjde na formát 40×40 cm. V dalších zemích považují za velké formáty obklady od délky nejdelší hrany 40-60 cm. Na trhu se běžně setkáváme s velikostí 150×300 cm. Největší deska, která byla vyrobena, měla rozměr 180×480 cm.
Výroba takových formátů umožňuje výrobci z jedné desky nařezat menší formáty s vysokou rozměrovou přesností. K dispozici máme obkladové materiály v několika skupinách: 1. Ultra tenké se pohybují v tloušťkách od 3, resp. 3,5 mm s podlepením, až do tl. 5,5 mm. Z hlediska užití začínají převládat desky o tl. 3,5 mm, které jsou podlepeny sklotextilií epoxidovým lepidlem. 2. Tenké desky a panely s tloušťkou 6-7 mm. 3. Běžné tloušťky 12 mm. 4. Tloušťky 20 mm a více pro tzv. Zde nám již pokulhává terminologie a v roce 2015 byl vydán ISO - Technical Report ISO/TR 17 870-2, který se týká velkých tenkých formátů.
O tom, jak je to důležité, svědčí připravovaný pokyn nazvaný „Guidelines for installation of thin ceramic wall and floor tiles and panels for indoor applications (3.0. - 07/01/2017)“, který zpracovává k vydání Evropská federace obkladačských svazů (EUF) a přistupuje k velkým formátům ze širšího pohledu, kdy za tenký formát považuje desky, resp. panely, do tloušťky 7,0 mm včetně. Tento pokyn bude po schválení vydán Cechem obkladačů v rámci pravidel praxe.
Proč to všechno? Velké formáty mají vyšší nároky na rovinnost a kvalitu podkladu. Tím také mají zvýšené nároky na třídu lepidla. Významnou roli zde hraje typ podkladu. Zda je cementový nebo na bázi síranu vápenatého. Na rozdíl od cementového potěru mají potěry na bázi síranu vápenatého zvýšenou citlivost na vlhkost. Sádra má rozpustnost ve vodě 2 g/l, cement je prakticky nerozpustný.
Při zvětšování formátu obkladu je nevyhnutelné snížení podílu plochy spár na jednotku plochy při stejném množství lepidla a tím i množství vody na jednotku plochy. V důsledku toho je zde k dispozici menší plocha k odpaření záměsové vody (difuze přes spáry), protože keramický střep a podklad jsou nenasákavé. Při spotřebě přibližně 2,1 kg suché směsi/m² budeme mít cca 2,8 kg lepidla/m². Šířka spáry 2 mm, což je z hlediska ČSN EN 14411 nejmenší dovolená šířka.
Co se děje při vytvrzování lepidla pod dlaždicí? Proces vytvrzování je postupný (obr. 1). Výsledkem je zastavení procesu vytvrzování v určitém čase podle typu lepidla, kdy ze střední části již nemůže voda odcházet díky ukončené krystalizaci cementu a zůstává nám nevytvrzené lepidlo. To časem degraduje. To ve svém důsledku znamená, že prvek nemusí mít dostatečnou adhezi k podkladu. Dříve se předpokládalo, že v interiéru postačuje podlepení větší než 60 %. Lepidla, která vážou chemicky záměsovou vodu (krystalická lepidla), nebo bezvodá lepidla z reaktivních pryskyřic mají v tomto významnou výhodu.
V předchozím textu byly zmíněny keramické materiály s nízkou nasákavostí - slinuté, resp. porcelánové třídy BIa podle klasifikace ČSN EN 14411. Velké formáty však zasahují do další skupiny obkladů, což jsou pórovinové obkládačky s nasákavostí nad 10 % (třída BIII). Zde je obzvláště důležitý způsob pokládky a použití tenkovrstvého lepení při důsledném dodržení technologických lhůt při vytvrzování podkladu. Opět zde musíme konstatovat, že u nás nemáme definovány typy lepení - pokládky, tj. co je: - tenkovrstvé lepení (tl. vrstvy lepidla 4-5 mm), - středně hluboké lože (tl. vrstvy lepidla do 20 mm), - hluboké lože.
Příkladů selhání při velkých formátech začíná být poměrně hodně, protože řada obkladačů nemá zkušenosti s pokládkou těchto formátů, které jsou ve své tvarové variabilitě velmi různé. Velké formáty zásadně vyžadují oboustranné lepení (metoda Floating-Buttering). Klasickým příkladem poruchy pórovinového obkladu např. formátu 60×30 cm je vznik vlasových trhlin, zlomu prvku a oddělení od podkladu (obr. 2, 3). Příčinou je smykové napětí, kdy působí dva fyzikální jevy proti sobě.
To se již dostáváme do velmi složité problematiky, a tak je při obkládání nezbytné dodržet minimální požadavky výrobků na tloušťku lepidla, penetraci a přechodové můstky. V praxi se dobře osvědčuje pokládka velkoformátových dlažeb do polohlubokého lože, které nám umožňuje překlenout dovolené odchylky v nerovnosti odkladu a také odchylky od rovinnosti keramické dlaždice. Výhodné je použití zubového hladítka se zuby s rádiem R 16, které umožňuje dokonalé přilnutí lepidla k rubové straně dlaždice bez vzniku většího množství vzduchových mezer (obr. 7).
Obdobně pro obkládání stěn, kdy se lepí na tenkou vrstvu, se používá zubová stěrka s tzv. šikmými zuby (obr. Při spárování je nutné použít spárovací maltu odpovídající požadavkům ČSN EN 13888, nejlépe CG2WA. Cementové spáry přispívají ke snížení, popř. eliminaci, smykového napětí mezi obkladovým prvkem a lepidlem. Čím je větší velikost lepeného prvku, tím menší je počet spár.
Pokud polední slunce ohřívá povrch terasy s keramickou dlažbou o délce 5 m na 40 °C, dlažba má tendenci expandovat o 1,2 mm. Druhý aspekt je dodatečné smršťování podkladní konstrukce, které může být i 1 mm za rok. V zájmu zajištění vyrovnání pnutí uvnitř lepené vrstvy je zapotřebí dostatečné šířky spáry mezi jednotlivými keramickými prvky. Šířka spáry je nejméně 3 mm. Pro venkovní povrchy jsou vhodné spárovací malty s větším zrnem.
Chci poukázat na úskalí při pokládce velkoformátových keramických prvků. Problematika použití vhodných lepidel a spárovacích malt si vyžaduje správné vyhodnocení mnoha faktorů, které působí na keramický obklad. Při volbě lepidel a spárovacích malt vycházíme nejen z prostředí, kde bude provedeno obkládání, ale také z použitého formátu. Řada praktických informací je v příručkách správných praxí vydaných Silikátovým svazem.
Doporučení pro lepidla a jejich použití
V současné době je na trhu dostatek vhodných materiálů, které jsou určeny pro dané účely, a nelze použít jeden typ lepidla všude. To pak vede k poruchám a hlavně ke sporům. Před výběrem lepidla je důležité zvážit prostředí (vnitřní/exteriér), typ dlaždice a formát. Standardem je cementové lepidlo na obklady v třídách C1/C2, často s vlastnostmi T (omezený skluz) a E (prodloužená otevřená doba). Pro větší namáhání a pohyb podkladu je vhodné flexibilní lepidlo na dlažbu s deformovatelností S1; u velkých formátů zvažte lepidlo na velkoformátové dlaždice. Do exteriérů a na terasy vybírejte lepidlo pro venkovní dlažbu, pro rychlou pokládku pomůže rychletuhnoucí lepidlo na obklady.
Na lepení navazuje volba vhodných spárovacích hmot. Čím je typ dlaždice náročnější (nižší nasákavost, extrémní rozměry), tím pečlivější volba spárovací malty. Příklady konkrétních systémů: cementové weberfor profiflex LD třídy C2TE S1, lehčené Mapei Ultralite S1 Flex Zero, nebo Ceresit CM 16 PRO Flexible - zaměřené na vysokou přídržnost a komfort zpracování. U venkovních aplikací volte spárovací malty s vhodným zrnem a odolností vůči povětrnostním vlivům.
Po výběru typu keramické dlažby je nutné zvolit vhodné lepidlo, které ji spojí s podkladem, a posoudit, kolik ho budeme potřebovat. Důležité je sledovat nasákavost obkladu, rovinnost a připravenost podkladu i plánované zatížení. Pořád si nejste jistí? Náš technický servis vám pomůže, podívejte se na často kladené dotazy.
Praktické postupy pro pokládku velkoformátových dlaždic
- Velkoformátové dlaždice vyžadují silnější vrstvu lepidla a pokrytí větší plochy, aby se zajistilo správné přilnutí a stabilita prvku.
- Vhodné je polohluboké lože pro překlenutí odchylek nerovnosti a rovinnosti.
- Použijte zubové hladítko s rádiem R 16 pro optimální kontakt rubové strany dlaždice s lepidlem.
- Pro stěny volte zubovou stěrku s šikmými zuby a spárovací hmotu odpovídající ČSN EN 13888 CG2WA.
- Šířka spár by měla být minimálně 3 mm; pro venkovní prostory zvolte spárovací malty s větším zrnem.
- Po zatvrdnutí lepidla je nutné vyřešit dilatační spáry u stěn a spáry mezi dlaždicemi - dodržení technologií a lhůt je klíčové.
Než začnete, inspirujte se online návrhy a uvažujte o kalkulačkách pro odhad spotřeby lepidla. Před koupí zvažte nasákavost, rovinnost a vyrovnání podkladu. Před samotnou pokládkou je vhodné připravit podklad a ověřit jeho vhodnost pro velkoformátové prvky.
