Většina současné expozice naší populace azbestem pochází z využití a zneškodnění odpadů obsahujících azbest. Vlákna se též uvolňují během výstavby, údržby a demolice budov; zdrojem azbestu jsou stavební materiály, které obsahují azbest. Širokého komerčního využití se dostalo zvláště chrysotilu a amfibolům amositu a krocidolitu. Jsou-li vdechnuty, mohou způsobit azbestózu, rakovinu plic a mesotheliom. Azbest způsobuje rakovinu v závislosti na dávce; vdechování azbestu by proto mělo být omezeno, jak je to jen technicky možné.
Aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit jsou typy azbestových vláken uvedených v textu. Vdechování všech typů azbestových vláken je příčinně spojeno se třemi hlavními zdravotními obtížemi: azbestózou, rakovinou plic a mesotheliomem. Zdravotní riziko závisí na technologickém procesu; stejný typ vlákna může být spojen s různým rizikem v různých průmyslových odvětvích. Pouze vlákna užší než 3 μm, která mají aerodynamický průměr okolo 10 μm, mohou prostoupit do dýchacích cest a způsobit tak dýchací obtíže.
Azbestóza vzniká v důsledku vdechování malých azbestových vláken, která jsou zachycována v plicích, kde způsobují fibrózu a zesílení poplicnice. Fibróza plic vede k postižení dýchání a dokonce k smrti. Azbestóza se vyskytuje většinou u pracovníků s delší a vysokou expozicí azbestovému prachu. Rakovina plic byla popisována již ve 30. letech 20. století u pacientů s azbestózou. Období mezi expozicí azbestovým vláknům a nástupem onemocnění je dlouhé, 20-40 let. Kuřáci vystavení působení azbestu jsou v podstatně vyšším riziku rakoviny plic než stejně exponovaní nekuřáci. Mesotheliom je rakovina výstelky plic a hrudníku (pleury) či břišní dutiny (peritonea). Většina mesotheliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici. Vývoj této formy smrtelného typu rakoviny trvá více než 30 a často i více než 50 let. Zvýšená incidence byla zjištěna i u jedinců žijících ve stejné domácnosti s azbestovými pracovníky či v blízkosti zdrojů azbestové emise.
Četnost mesotheliomů je v mnoha zemích na vzestupu, v důsledku zvýšení použití azbestu ve 40. a 50. letech. Počátkem 80. let bylo jasné, že zákony týkající se azbestu je třeba formulovat na evropské úrovni. V roce 1983 byly zavedeny Směrnice rady Evropského společenství 477.EEC 1983 na ochranu zaměstnanců proti riziku expozice azbestu. Zakázána byla aplikace azbestu stříkáním, byly stanoveny maximální limity pro expozici a byla zavedena další preventivní opatření. V roce 1991 snížily nové Směrnice rady Evropského společenství 382. Vyhláška 478.EEC z roku 1983 obsahovala první omezení týkající se trhu s azbestem a zakázala prodej a používání některých vláken s výjimkami; rovněž zavedla povinné výstražné označení pro produkty obsahující azbest.
Rada Evropského společenství zavedla v roce 1987 Směrnice týkající se prevence a omezení znečištění životního prostředí, které zahrnují i kontrolu odpadu obsahujícího azbest. Rozhodnutím 2003/33/ES se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES. Azbestový odpad může být ukládán na skládky určené pro neklasifikovaný nebezpečný odpad; skladka přijímá pouze stavební materiál obsahující azbest a další vhodné azbestové odpady. Na skládce nesmí provádět žádné práce vedoucí k uvolnění vláken. Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v roce 1984. Používání azbestových výrobků bylo omezeno jen v případech, kdy nebylo možné použít jiné materiály.
V souvislosti s českými předpisy platí zákon č. 157/1998 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a jeho rozšíření v platném znění po vstupu do EU. Dnem vstupu ČR do Evropské unie platí další související vyhlášky a zákony o odpadech a o ochraně veřejného zdraví. Příloha vyhlášky uvádí látky a vlákna, jejichž uvádění na trh je omezeno či zakázáno; vlákna krocidolit, amosit, antofylit, aktinolit a tremolit a výrobky s těmito vlákny jsou zakázány, s výjimkou doby do konce životnosti některých zařízení. Chrysotil lze použít do 1. ledna 2008 pro membrány stávajících elektrolýzních zařízení, dokud nebude dostupná náhrada.
Kontrolované práce s azbestem vyžadují mj. určité hygienické postupy, měření koncentrace azbestu v ovzduší a organizaci pracoviště do kontrolovaných pásem. Výrobky obsahující azbestová vlákna je možné používat pouze do konce jejich životnosti, po té musí být odstraněny. V ČR platí řada specifických vyhlášek k ochraně zdraví při práci a k nakládání s odpady obsahující azbest, včetně režimů balení, označování a monitoringu expozice.
Azbest je přírodní minerální materiál, který se v minulosti velmi často používal jako stavební materiál díky své odolnosti vůči vysokým teplotám, chemikáliím a ohni. Má podobu jemných vláken, která se dají zapracovat do různých výrobků - od izolačního materiálu až po střešní krytinu. Problém je v tom, že azbestové vlákno je velmi jemné a při narušení materiálu se může uvolňovat do vzduchu. Dříve byl azbest velmi oblíbený, protože je nehořlavý, pevný a dobře tepelně i zvukově izoluje. Samotný materiál, pokud je nepoškozený a uzavřený, nemusí představovat okamžité velké zdravotní riziko. Nebezpečný se stává ve chvíli, kdy se začne drolit, lámat nebo řezat.
Azbest je často obsažen v starších domech, průmyslových objektech, školách či bytových domech, a při demolici či rekonstrukci je důležité zjistit, zda konstrukce obsahují azbest. Nejbezpečnější je vyvarovat se zásahům do materiálů s azbestem a vyhledat odborníky. Sanace by měla probíhat pod kontrolou specializované firmy s vybavením a proškoleným personálem; samostatné domácí zásahy mohou vést k rozptýlení vláken do ovzduší. Při rekonstrukcích je vhodné požádat o posouzení materiálů odborníka a informovat se na stavebním úřadě, zda byl proveden technický průzkum a jak je řešena azbestová problematika ve stavebním povolení.
V případě, že je na domě azbestová krytina či jiné prvky obsahující azbest, je vhodné nezasahovat hrubě a kontaktovat odborníky. Ochrana zdraví pracovníků je klíčová, a proto by měly firmy hlásit práce s azbestem 30 dnů před započetím. Technologický postup zahrnuje kontrolované pásmo s podtlakovou ventilací, balení a likvidaci odpadu v neprodyšně utěsněných obalech a na skládky určené pro nebezpečné odpady. Při demontáži eternitu a dalších materiálů s azbestem je nutné použít en kapsulační přípravky, ochranné obleky a filtry s vysokou účinností, a materiál ihned ukládat do neprodyšných pytlů.
Elektrické a vzduchotechnické komponenty, stěny a podlahy mohou obsahovat azbest; při jejich zjištění je nejlepší postupovat podle odborníků a pravidel platných v dané lokalitě. Mezi nejčastější formy použití patří střešní eternit, azbestocementové desky, trubky a izolace; azbest může být i v opláštění rozvodů vzduchotechniky či protipožárních podložkách. Důležité je postupovat s co největší opatrností a zajistit správné balení a transport odpadu. Pokud máte podezření na azbest, rozbor vzorku materiálu lze poslat do specializované laboratoře; pro soudní spory by však měl vzorek zajišťovat akreditovaná firma.
Namátkou uvedené položky a postupy v článku ilustrují, jak identifikovat, hodnotit rizika a bezpečně nakládat s azbestem v různých typech staveb. Likvidace azbestu - eternitu a dalších vláken - vyžaduje specializované techniky a finanční náklady, ale s vhodnou organizací a dodržením pravidel lze minimalizovat rizika pro obyvatele i pracovníky.
- Identifikace a rozbor podezřelých materiálů v budově prostřednictvím akreditovaných laboratoří.
- Minimalizace expozice a zajištění kontrolovaného prostoru při pracích.
- Enkapsulace vlákneného azbestu a následná likvidace na vyhrazených skládkách.
- Ochranné pomůcky, školení zaměstnanců a pravidelné měření ovzduší na pracovišti.
- Koordinace s hygienickou službou, stavebním úřadem a inspektoráty pro bezpečnost práce.
Azbest je materiál, který se pro své výborné vlastnosti hojně rozšířil ve stavebnictví 20. století. Důležité je pochopit, že riziko roste s narušením materiálu a delší expozicí, a proto je bezpečný postup vždy preferován nad samotnou manipulací bez dozoru odborníků.