Řeka Morava pramení v severovýchodním cípu Čech a do Dunaje se vlévá až na Slovensku pod památným Děvínem. Než ovšem doputuje až tam, protíná celou Moravu. Právem je proto považována za pomyslnou říční tepnu moravských krajů.
Pramenná bystřina odtud spěchá příkrým svahem do hlubokého údolí, v jehož spodní části leží obec Dolní Morava. Ta je hlavní branou do naší části pohoří, dobře dostupnou po odbočce ze silnice z města Králíky do Hanušovic. V posledních letech bývá v Dolní Moravě opravdu živo. V zimě se tam jezdí především na „lyžovačku“, a to buď na sjezdovkách v místním, stále se rozšiřujícím Ski areálu, nebo na běžkách po dobře upravovaných trasách. Parkoviště v Dolní Moravě nebo chata Slaměnka při horní stanici lanovky ve Ski areálu jsou dobrými výchozími body pro výšlapy nebo běžkařské vyjížďky po okolních horských partiích.
I přímo v údolí je však k vidění řada zajímavých míst, k nimž patří třeba první přítoky Moravy. Většina těchto bystřin - např. Kamenný a Hluboký potok, Kopřivák aj. - stéká hlubokými a sevřenými roklemi. Některé jiné zdrojnice Moravy jsou ovšem před zraky návštěvníků dokonale ukryté. Například potok ústící do Moravy v nápadném ohybu údolí i turistické cesty dostal pojmenování Poniklec, protože značná část jeho vody mizí - „poniká“ - do podzemí. Součástí zdejšího krasu je také několik jeskyní, které ale na naší straně pohoří nejsou přístupné veřejnosti. Patří k nim Patzeltova jeskyně, která se otevírá poněkud stranou na svahu Podbělky a končí malým jezírkem. Tyto těsné prostory jsou opředeny pověstí o tajemných klenotnicích, ovšem jedinou „výzdobu“ jejich stěn tvoří povlaky bělavé vápnité hmoty (tzv. nickamínku), připomínající tvaroh.
Podzemní potok protékající Tvarožnými děrami patří ke vskutku unikátním zdrojnicím Moravy. Proniká sem totiž několik kilometrů dlouhými a dosud neznámými podzemími „cestami“ z krasové oblasti na severní, polské straně Sněžníku. Zdejšímu podzemí daly pojmenování četné nálezy kosterních pozůstatků dávno vyhynulého medvěda jeskynního a některé jejich ukázky byly instalovány i do vstupního areálu.
Vraťme se ale k prvním přítokům Moravy na naší straně Králického Sněžníku. Na protějším, moravském hřbetu je významnou pramennou partií Pětipotočí „vyživované“ vodou z rašelinišť a tvořící působivý údolní amfiteátr. Ještě na přelomu tisíciletí to byla partie, kam se chodilo jen po loveckém chodníčku a s poněkud zatajeným dechem. Dnes je tudy vedena hojně využívaná běžkařská trasa, jedna z nejoblíbenějších v celém pohoří.
Cílem zimních výšlapů může být i hraniční hřbet Králického Sněžníku s významnou geografickou zvláštností - návrším Klepý (1 144 metrů). Vystupuje na jižním konci hřbetu a z našeho území přes něj přechází červeně značená cesta, která spojuje Prostřední Lipku (případně i Králíky) s vrcholovou částí pohoří. Na Klepém stojí volně přístupná rozhledna, z níž je skvostný výhled nejen po Králickém Sněžníku, ale za jasných obzorů i do dalekého okolí, včetně krkonošské Sněžky.
Naši polští sousedé mají pro toto místo výstižné pojmenování Trójmorski Wierch - „trojmořský vrch“. Voda z jeho svahů totiž odtéká do tří moří a jde tak o jedno z nejvýznamnějších evropských rozvodí. Z východního svahu voda stéká do Moravy a s ní do Dunaje a Černého moře, z jižního temene Klepého odtéká Lipkovský potok, což je přítok Tiché Orlice v povodí Labe a úmoří Severního moře, na západním, polském svahu je zase pramen Kladské Nisy už v povodí Odry a úmoří Baltského moře.
Mnohý z návštěvníků Králického Sněžníku nebo „trojmořského vrchu“ Klepého si možná položí otázku, kolik dalších „trojmoří“ - tedy míst oddělujících úmoří tří moří - bychom v Evropě ještě našli. Dvě jsou například ve Švýcarsku - jedno ve vysokohorském sedle Lunghin v Rétských Alpách (voda odtud odtéká do Severního, Jaderského a Černého moře), druhým je štít Witenwasserenstock v Lepontských Alpách (s odtokem do Severního, Středozemního a Jaderského moře). Za dalším bychom se museli vydat na vápencovou planinu Langres v severovýchodní Francii, odkud je řekami voda odváděna do Lamanšského průlivu, Severního moře a na jižní stranu do Středozemního moře.
Klepáč nebo také Klepý je hora v jižní části Malosněžnického hřbetu, v pohoří Králický Sněžník. Klepáč je vysoký 1 143 metrů a na jeho vrcholu, který leží na hranici s Polskem, stojí dřevěná rozhledna. Vody ze svahů Klepáče stékají do tří světových moří. Nejvýstišnější název má ovšem Klepáč v Polštině: „Trójmorski Wierch“. Hora je totiž unikátní tím, že svahy Klepáče náleží do tří úmoří. Vody ze západních svahů na polské straně stékají do řeky Nysa Kłodzka a končí v Baltském moři. Vody z jižních svahů odvádí Lipkovský potok do Tiché Orlice a ta s Orlicí putuje dále Labem do Severního Moře.
Na vrcholu Klepáče stojí na polské straně rozhledna. Zatím je nejmladší rozhlednou masivu Králického Sněžníku. (V současné době se staví na hřebeni Skalka, asi padesát metrů od horní stanice lanovky Dolní Morava, nová rozhledna „Stezka v oblacích“). Rozhledna je dřevěná a vysoká 25 metrů. Z vrcholu Klepáče si můžete prohlédnout masiv Králického Sněžníku.
Pod sebou uvidíte cestu po Malosněžnickému hřbenu i český jižní hřeben - Podbělský hřbet se sjezdovkami nad obcí Dolní Morava. Severně se tyčí vrchol Králický Sněžník s nejčastěji udávanou nadmořskou výškou 1 424 metrů nad mořem. Pokud váš pohled bude směřovat k Olomouckému kraji, uvidíte vrcholky Hanušovické vrchoviny a její dominantu, horu Jeřáb.
Další zajímavostí Klepáče jsou kamenná moře - velké plochy navrstvených balvanů, které vznikly zvětráváním skal. Odtud pochází název Klepáče - z německého „Klappersteine“. Při chůzi totiž kameny vydávají specifický klapající zvuk.
Národní přírodní rezervace Králický Sněžník letos oslaví 25 let existence. Můžete se v ní setkat s přísně chráněnými a ohroženými druhy rostlin i zvířat. Roste tu například pětiprstka žežulník či endemický poddruh prvosenky vyšší nebo zvonek vousatý. V pohoří Králický Sněžník se můžete setkat i s nepůvodním kamzíkem horským, který tam nejčastěji migruje z Jeseníků. V posledních letech ochranáři také učinili pokus vysadit v horách tetřeva hlušce. Z hadů se na Králickém Sněžníku vyskytuje zmije obecná a u pramenů a potůčků například mlok skvrnitý.
