Jednovrstvá omítka na cihly: strojově aplikovatelná a zrnité struktury dosažené filcováním

Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů.

Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý.

Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý.

V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je potřeba: Běžně savé podklady (cihly, bloky typu THERM) navlhčit vodou do matně vlhka nebo použít penetraci 2613, na savé podklady (pórobetonové bloky) použit penetraci Cemix 2613, hladké a nesavé podklady (beton) zdrsnit nebo použít kontaktní můstek Cemix 5050.

Případně nestandardních podkladů upravit vhodnou metodou pro dosažení požadovaných vlastností.

Nerovnosti podkladu vyrovnat vhodnými materiály Cemix a nechat vyschnout a vyzrát.

Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smíšením.

K rozmíchání směsi použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008.

Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného míchadla.

Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet.

Poté opět znovu krátce promíchejte.

Omítku aplikujte na plochu zednickou lžíci nebo jiným vhodným nástrojem.

Potom plochu srovnejte nahrubo stahovací latí do požadované roviny.

Minimální doba zrání omítky je 1 den 1 mm nanášené vrstvy.

Omítka tvoří podkladní a vyrovnávací vrstvu pro nátěry, bez nutnosti aplikace štukové omítky.

V případě použití fasádní pastovité nebo minerální omítky je nutné omítku nejdříve opatřit fasádní stěrkou Cemix.

Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu.

Chraňte před mrazem a deštěm.

Okamžitě po ukončení prací umyjte vodou.

Druhy omítek a jejich použití

Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním a dělí se podle několika kritérií.

Podle toho se omítky dělí na vnitřní a vnější.

Vnitřní omítky plní funkci převážně vnitřní povrchové úpravy.

Moderní strojní omítky jsou většinou jednovrstvé a jejich tloušťka se většinou pohybuje v rozpětí 10 až 15 mm jádrové omítky a 1 až 3 mm štuku.

Někdy se jako vnitřní omítky používají tepelněizolační omítky.

Vnější omítky plní kromě estetické funkce (svou povrchovou úpravou) především funkci ochranné vrstvy proti povětrnostním vlivům a jejich změnám (teplo, zima, déšť, sníh, mráz atd.).

Fyzikálněmechanické vlastnosti vnějších omítek proto musejí odpovídat náročným požadavkům, jako je soudržnost s podkladem, přenášení tahových a tlakových napětí vlivem teplotních změn, přenášení napětí v důsledku teplotního spádu v rámci tloušťky omítky, odolnost proti změnám materiálu v podkladu a proti mechanickému poškození.

U vnějších omítek se jako první vrstva omítky téměř vždy doporučuje přednástřik, ať již zhotovený na staveništi nebo jako suchá maltová směs.

Zlepšuje přilnavost jádrové omítky, neboť právě ve styku omítky s podkladem vznikají největší napětí.

Lehčené omítky (λ = 0,2 - 0,4 W/m . Lehčené omítky jsou optimálním kompromisem mezi pevností a tepelnou izolací.

Problémy s omítkami Častým problémem u omítek jsou trhliny. Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny jsou uvedeny v tabulce.

V vzniku výkvětů se jedná o soli nebo sloučeniny vápna rozpustné ve vodě, které se vysrážejí na povrchu neomítnutého nebo omítnutého cihelného zdiva.

Příčinou jejich vzniku je přítomnost těchto sloučenin v samotné cihle, maltě pro zdění nebo omítce.

Vznik výkvětů způsobuje vyšší vlhkost ve zdivu, která soli rozpouští a působením difuzního tlaku vynáší na povrch zdiva.

Po odpaření vody zůstává na povrchu zdiva bílý nebo žlutý povlak - výkvět.

Když se výkvět vytvoří před omítnutím, musí se odstranit, protože jinak by způsobil nesoudržnost omítky s podkladem.

Kvalita podkladu a příprava povrchu

Pro kvalitu každé omítky je velmi důležitá kvalita podkladu, v našem případě zdiva.

Podklad pod omítku musí být dostatečně drsný, rovnoměrně savý, pevný, bez uvolněných částí, bezprašný a neznečištěný barvami nebo mastnotou.

Důležitým, ale u nás bohudíže velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel.

Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin.

V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší.

V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce.

Instalační drážky ve zdivu je zapotřebí před vlastním omítáním pečlivě vyplnit vhodným materiálem.

Při následující aplikaci tepelněizolační omítky je nejvhodnější i drážky vyplnit touto omítkou.

Použije-li se na omítku klasická omítka, stačí drážky vyplnit vápenocementovou maltou.

Teplota a přednástřiky

Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C.

Cementový přednástřik je vrstva, která zlepší soudržnost podkladu a omítky.

Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm.

Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití universální omítky.

Před použitím tepelněizolační omítky se musí podklad před nanášením důkladně navlhčit.

Tepelněizolační omítka a finální vrstvy

Tepelněizolační omítka slouží ke zlepšení tepelněizolačních vlastností zdiva.

Vrstva tepelněizolační omítky musí být opatřena finální vrstvou (vrstvami).

Tepelněizolační omítka se nanáší ručně zednickou lžicí a pomocí hliníkové nebo navlhčené dřevěné latě se stáhne bez vyhlazení.

Doporučená tloušťka omítky je při vnějším použití 20 mm.

K omítání v interiéru jsou vhodné jednovrstvé omítky. Mají jemné zrno (max. 1 mm) a po jejich dostatečném zavadnutí je možné je vyhladit do konečné povrchové úpravy, aniž by bylo třeba nanášet další vrstvu.

Univerzální omítka se nanáší pomocí ocelového nebo plastového hladítka. Potom se zarovná hliníkovou latí. obvodové stěny 20 mm.

Plochy, které se budou obkládat obkládačkami, se nesmějí zahladit. Pokud by tloušťka omítky byla větší než 2 cm, je třeba ji nanášet ve dvou vrstvách.

Tepelněizolační omítky musejí být po dostatečném zrání zajištěny vrchní uzavírací vrstvou vzhledem k tomu, že mají nízkou pevnost v tlaku a jsou méně odolné proti mechanickému poškození.

Možných řešení je několik. Nejsnazším řešením je použít jednovrstvou omítku vhodnou do exteriéru. Dále je možné uzavřít povrch tepelněizolační omítky tenkou vrstvou štukové omítky (3 až 5 mm), na kterou se nanese finální vrstva v podobě ušlechtilé omítky v požadovaném odstínu a zrnitosti.

Míchání omítek a typy malty

Omítky si můžete namíchat sami. Přesně zvolený poměr složek v omítkové směsi je vhodné ovlivnit zvláště při omítání starých chalup z kamene či smíšeného zdiva.

Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů.

Převážně 1 díl vápna a 3 díly písku je typický poměr pro vápennou maltu.

V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala.

Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.

Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3.

Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na 1 m³ písku.

Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na 1 m³ písku.

Poměrně široké hmotnostní rozpětí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna.

Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení.

Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku.

Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.

Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti, k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek.

Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.

Zkušený zedník pozná správnou „mastnost“ cementové malty. Jinak je třeba vyzkoušet, zda je orientační poměr pro konkrétní omítání vhodný.

Tradiční omítky a vnější omítky

Vnitřní omítky: Vápenná hrubá omítka, jednovrstvá tloušťky 10-15 mm; vápenná hladká omítka, tloušťka 15 mm; štuková omítka z přísadou sádry; sádrová omítka; vápenocementová a cementová zatřená omítka; cementová hladká omítka; cementová pálená omítka.

Vnější omítky: Hrubá vápenná omítka tloušťky 15-20 mm; hladká vápenná omítka; štuková omítka dvouvrstvá; šlechtěná škrábaná omítka (břízolit); cementová omítka; umělý kámen.

Postup omítání stěny a filcování

Postup omítání stěny se dělí na tři kroky: příprava podkladu, cementový postřik, omítání a finální úpravy.

Stěna musí být suchá a čistá; na čerstvě vyzděné stěny počkejte na dostatečné vyschnutí.

Omítání staré cihelné stěny vyžaduje odstranění původní omítky do hloubky cca 20 mm.

Aby byl povrch sjednocen a omítka dobře přilnula, aplikuje se cementový postřik.

Pro přípravu malty na omítání se používá tradiční poměr 1:1:3 až 1:1:5 (vápno:cement:písek).

Stěna se navlhčí a omítka se nahazuje zednickou naběračkou, poté se vyrovná mezi omítníky.

Jádrová omítka vyzrává; doba zrání závisí na tloušťce, 1 mm omítky schne přibližně 1 den.

Omítání rohů stěny provádíme speciální deskou a omítníky, které slouží jako vedení pro strhávání nahozené vrstvy.

Štuková omítka se nanáší v tenké vrstvě 2-4 mm a dále filcovaná pomocí molitanového hladítka.

Filcování a finální úpravy

Filcování se provádí po zavadnutí omítky, kdy se povrch vyhladí molitanovým hladítkem a zůstane jemný zrnitý povrch.

Pokud je potřeba, lze vršek omítky doplnit štukovou omítkou pro finální vzhled a ochranu.

Proto a tipy pro výběr omítky podle podkladu

Podkladové faktory zahrnují typ cihel, nasákavost a rovinnost; Cemix 4260 je jednovrstvá minerální omítka pro vyrovnávací a finální vrstvu v jednom kroku a výborně vyhovuje pro pórobeton a přesné zdicí materiály.

Omítka nahrazuje klasickou skladbu jádrové omítky a štuku, když je vhodná pro filcovaný zrnitý povrch a po zrání lze použít pod nátěry či keramické obklady.

Orientovaná spotřeba Cemix 4260 je kolem 1,25 kg/m²/mm, a tloušťky 5-25 mm odpovídají různým nárokům na povrch.

Po zrání může omítka sloužit jako podklad pod interiérové nátěry nebo keramické obklady. Povrch přímo nezahřívejte.

tags: #jednovrstva #omitka #na #cihly