Celý, žlutě vymalovaný suterénní prostor určený ke generačnímu setkávání členů i hostů strašnického sboru se v pátek devátého března rozsvítil velkou kolekcí litografií s působivou abstraktní tematikou. Překvapení vystřídala zvědavost. Na řadu otázek k obsahu jednotlivých grafik, technice litografie, tajemství barev a realizace vůbec odpovídala paní Jana otevřeně a pro nás laiky srozumitelně. Jednotlivé motivy na nás začínaly působit a my jsme pomalu chápali jejich skrytou filozofii, barevnost či téma.
„Má tvorba se utvářela a rozvíjela postupně, v proměnách, stejně jako jsem se měnila v čase i v pestrosti života já. Nebyl vždy jednoduchý, ale naplněný řešením různých problémů a setkáváním s lidmi. To vše obohacuje, formuje a odráží se i v mé práci. S věkem roste zájem o podstatu věcí, nutí mne nebýt „upovídaná“, očistit téma od přebytečných slov a tomu nejlépe vyhovuje abstrakce. Je to nejpřijatelnější forma mého vyjádření. Tak se mi nejlépe daří oprostit se od zbytečných prvků, které by téma tříštily. Proto jsem výstavu nazvala „prožitou“. Všechny obrazy vyjadřují nějaké prožitky, reakce na setkání s biblickým textem nebo jíné kontakty, které jsou natolik silné, že cítím potřebu se vyjádřit. Ten moment nebo dotek je pro mne důležitý. Mým úkolem je najít způsob jak tuto skutečnost zaznamenat. Technika litografie je na jedné straně dost prostá, na druhé velmi bohatá. Domnívám se, že dokáže promlouvat k lidem, kteří chtějí být otevření a vnímaví. Podobně je tomu i v jiných oborech, např. v hudbě Arvo Pérta - pouze čisté tvary v určitých barvách - hlasy nástrojů a lidí.“
Soubor grafických listů, který byl prezentován, odráží jak prožitkové momenty, tak abstrakční záměry; jednotlivé motivy začínají působit na diváka a otevírají cestu k jejich skrytým významům. Technika litografie zde slouží jako most mezi konkrétem a obecností, mezi osobní zkušeností umělkyně a vnímající veřejností. Vystavované práce tedy nejsou pouhými ilustracemi, ale prostředky k reflexi a sdílení prožitků, které autorce formovaly cestu tvorby.
Autorka vnímá litografii jako prostředek, který může mluvit k lidem otevřeným a citlivým k náladám barev a tvarů. Podobně jako výrok o hudbě Arvo Pérta, kde „hlasy nástrojů a lidí“ tvoří celek z čistých forem, i její litografie pracují s redukcí a čistými formami k vyjádření hlubších témat. V kontextu výstavy „prožitou“ se dílo stává svědectvím o setkáních s textem, s lidmi a se životními situacemi, které zůstávají v paměti a vyžadují záznam.
Celá expozice byla doplněna, jak autorsky vyprávěným kontextem, tak vizuálními momenty, které se propojovaly s biblickými a dalšími významovými zdroji. Vznikla tak kompozice, která prostupuje časem a prostorem a nabízejí divákovi prostor k dokončení obrazu jeho vlastního prožitku. Dílo představuje nejen techniku litografie, ale hlavně způsob, jakým se plasticita formy a barevnost mohou setkat s lidskou zkušeností a vnímavostí.
Další poznámky k technice a výrazu taktéž ukazují, že litografie může mít i v současnosti silný dopad a sloužit jako otevřený komunikační kanál pro publikum, které hledá jasné a současně jemně sdílené obrazy. Výstava tak ukazuje možnosti litografie jako prostředku k vyjádření intimních i obecně sdílených témat, kde je kladen důraz na čistotu tvarů, vyváženost barev a působení na diváka.
- Historie a význam litografie pro Janou Truxovou.
- Prožité téma a vztah k biblickým textům.
- Reflexe barevnosti a tvarů v procesu tiskové techniky.
- Vliv věku na vnímání podstaty věcí a abstrakce.
1996 ČESKÁ LITOGRAFIE 90. LET - Pocta A. Senefelderovi- 200. 1999 TŘINÁCT z Výtvarnické školy V.
tags: #jana #truxova #strechy #litografie