Značky neboli kolky na cihlách známe již z doby starověkých států a římské říše. V českých zemích se používání cihlářských kolků uvádí od pozdní gotiky (15. století), kdy bylo značeno z praktických důvodů pouze obchodní zboží. Další rozmach cihlářství a kolků nastává ve druhé polovině 17. století a v 18. století v souvislosti se stavbami barokních cihelných pevností. Až do poloviny 19. století fungovaly zpravidla jen „panské“ cihelny. Na výrobu cihel bylo třeba mít koncesi, kterou nebylo snadné získat.
Výsledkem bylo, že cihly mohl vyrábět prakticky každý, což mělo za následek masivní rozšíření kolků kvůli přehlednější identifikaci. Tomu odpovídala mnohdy kvalita cihlářského zboží včetně kolků. Přesný důvod, proč docházelo ke značení cihlářského zboží, se už asi přesně nedozvíme. Podle některých historiků je možné prvotní kolky považovat za označení kvality cihel z dané cihelny. Mohlo se také jednat o vyjádření privilegia vojenské nebo městské cihelny. Značení cihel kolky převzaly postupně vrchnostenské cihelny, zde se jednalo o propagaci daného šlechtického rodu. V 19. století začaly značky jednotlivých cihelen v tržním prostředí sloužit jako dobrá reklama. Rovněž značky na cihlách mohly hrát určitou roli při technologii stavění - lepší spoj s maltou apod. Věnime však pozornost tomu, že zedníci umísťovali cihly značkou dolů.
Zajímavostí je, že při značení cihel až do 19. století kolky na cihlách dělíme na dva základní typy. Pozitivní kolky vystupují z hmoty cihly. Vzniknou tak, že se do dna cihlářské formy vyryje zrcadlově obrácený znak. Forma se vyplní hlínou a při vyklopení má cihla vystouplý reliéf. Tyto kolky byly nejvíce rozšířené od 17. do 18. století. Druhým typem byly negativní kolky, zapuštěné (vytlačené), které vznikly vtisknutím kovové destičky do hmoty cihly. Tato destička byla přibitá ke dnu cihlářské formy. Negativní kolky jsou zastoupeny nejčastěji a jsou mladší, lze je zařadit do 19. století, ale nemuselo to být vždy pravidlem. Negativní kolky vznikaly také razítkováním až po vyklopení vlhké cihly, což vysvětluje křivé nebo převrácené znaky.
Samotné kolky na cihlách mohou představovat různá čísla, písmena či znaky či kombinace obojího: číslo symbolizovalo pravděpodobně cihlářskou partu (konkrétní směnu) a podle toho bylo možné rozeznat kvalitu odvedené práce; v řídkých případech znamenalo číslo i letopočet. Značení písmeny obvykle představovalo iniciály majitele cihelny, někdy i iniciály názvu cihelny (např. zkratky CS či SC). Rovněž se objevuje kombinace jména majitele i místa cihelny. Značení znakem či jiným symbolem se často vyskytovalo u panských vrchnostenských cihelen, kde šlo o erb majitele panství. Kromě plných cihel se značky používaly i na dlaždicích či půdovkách, tedy na dalším cihlářském zboží.
Jaká byla kvalita cihel a jaké vlastnosti měly dobré cihly? Není cihla jako cihla. Staré cihly se vyznačovaly různou kvalitou podle účelu, pro který byly určeny - od obyčejných plných cihel přes zdicí cihly až po klinkery. Nejkvalitnější cihla splňuje následující podmínky: ostré hrany, jasný zvuk při úderu, odolnost vůči mrazu, poréznost vhodná pro uchycení malty, nízká nasákavost (do 15 % vody), a dostatečný tlakový odpor. Zmiňme, že dělení kolků na pozitivní a negativní souvisí s výrobním procesem a s dobou, kdy byly vyrobeny.
Text a foto: Mezi dalšími tematickými body bývá uvedeno, že samotné kolky mohou zahrnovat čísla, písmena či znaky a jejich kombinace. Číslo bývalo nejčastěji používané, označovalo cihlářskou partu a někdy i letopočet. Písmena často představovala iniciály majitele cihelny, popřípadě zkratku panství. Znak či symbol byl rámcován erby či jinými znameními. Dlaždice a půdovky rovněž nesly kolky, a tím bylo identifikováno jejich původní vyhotovení.
Další zajímavosti popisují „zprávy cihlářů“, otisky stop zvířat či lidských prstů, které se dochovaly na některých cihlách, a které sběratelé vyhledávají. Rovněž se uvádí, že cihly byly umísťovány dolů při stavbě zdiva, což mělo vliv na spojení s maltou a celkovou stabilitu konstrukce. Kruhové pece Hoffmannova typu a jejich rozšíření ve 2. polovině 19. století znamenalo větší kapacitu výroby oproti dřívějším polním pecím. Po vypálení cihel následovala jejich přebírka a uskladnění či doprava k zákazníkovi.
Rozmach cihlářství v Čechách nastal zejména po zrušení poddanství v roce 1848 a zavedení živnostenského řádu v roce 1859, kdy rušila omezení a podnikání bylo prohlášeno za svobodnou činnost. Příkladem je cihelna Josefa Tomáška ve Vysokém Mýtě, kde se i po smrti zakladatele cihel značily stejným způsobem, s poznámkou „dříve“.
Typy kolků a jejich vývoj
Podle času a technologie se dělí kolky na pozitivní a negativní. Pozitivní kolky - znak vystupuje z hmoty - vznikne vyrytím zrcadlově obráceného znaku do dna formy a následným vyplněním hlínou. Negativní kolky - znak zapuštěný do hmoty - vznikají vtlačením kovové destičky nebo razítkováním po vyklopení vlhké cihly. Značky nebyly na každé cihle, ale obvykle na části várky. Čísla na cihlách patřila cihlářské partě nebo označovala výrobní sérii. Pozitivní kolky bývaly historicky častější; negativní kolky byly častější v 19. století a často vznikaly i později díky ručnímu i mechanickému razítkování.
Pro dokumentaci a sběr se zachovaly také stopy po prstech, zápis na cihlách, či jiné ornamenty; některé cihly nesou i označení majitele a místa cihelny, které sloužily jako reklama či identifikace původu. V devatenáctém a dvacátém století se rozmanité formy kolků doplňovaly o iniciály a znaky šlechtických rodů, měšťanských ciheln a církevních označení, přičemž se často objevovaly i latinské či německé nápisy. Starší kolky nabývaly významu i pro technologický vývoj - například lepší spoj s maltou a zajištění kvality výplně při výpalu.
Shrnutí významu a současné oživení
V 19. století kolky sloužily jako reklamní nástroj, ale i jako prostředek identifikace původu cihel. Zásadní roli hrála i technologie - ruční výroba, následně kruhové pece, které umožnily masivní rozšíření produkce. Z lidského hlediska jsou cihelny i dnes předmětem sběratelství a historického zkoumání; muzea a registry cihlářských značek dokumentují jejich bohatý odkaz. Kruhová cihelna v Hrušové a další historické příklady ukazují rozmanité tvary a zvyklosti, které doprovázely výrobu cihel od minulosti po současnost.
V moderním kontextu řeč těla a neverbální komunikace se pojí se sociologickými a psychologickými poznatky o způsobech interakce. Sigály projevené v gestikulaci či očním kontaktu bývají někdy důležitější než samotný obsah sdělení, a to platí napříč kulturami. Proto je důležité vždy interpretovat signály v kontextu a celkovém rámci situace.