Hliněná směs HRUBÁ je základní jádrová hliněná omítka vyráběná z jílu a výběrových křemičitých písků. Používá se jako srovnávací vrstva pro omítání stavebních konstrukcí. Je vhodná zejména na savé podklady, při dodržení doporučeného aplikačního postupu ji lze aplikovat i na další typy podkladů (viz Doporučené skladby hliněných omítek). Maximální tloušťka jedné vrstvy je do 20 mm. Omítka se zpracovává podobně jako konvenční směsi. Směs lze míchat v bubnové míchačce nebo pomocí ručního míchadla. Před aplikací dalších vrstev je nutné nechat jádrovou omítku vždy důkladně vyschnout v celé ploše. Směs lze využít také jako zdicí maltu pro pálené i nepálené cihly a kamenné zdivo. Jako finální vrstvu doporučujeme aplikaci hliněných štuků HLINĚNÝ DŮM. Doporučené skladby hliněných omítek pro jednotlivé podklady naleznete v příloze.
Co je to finální hliněná omítka? Finální hliněná omítka je poslední, nejjemnější vrstva hliněné omítky, která se zpravidla nanáší na hrubou hliněnou omítku či na jiný vhodný podklad. Jiným podkladem může být stavební lepidlo nebo původní vápenná/vápenocementová omítka. V případě vápenné/vápenocementové omítky je na místě dát si velký pozor na soudržnost. Finální hliněná omítka je tedy ta část omítky, kterou máme v hotovém interiéru denně na očích. Nejpodstatnějším rozdílem mezi finální a hrubou hliněnou omítkou je zrnitost písku. Pro finální omítku je ideální velikost zrna písku do 2 mm. Některé finální omítky mohou mít ještě menší zrnitost písku nebo ho nemusí obsahovat vůbec. Množství a druh písku nám ovlivní zrnitost finální omítky.
Filcovaný povrch je nejběžnější povrchová úprava hliněné omítky. K jejímu provedení používáme různé typy molitanových hub. Filcování provádíme nejčastěji dvakrát za mokra a jednou za sucha. Filcování za sucha je důležitý krok. Výrazně omezí sprašování finální hliněné omítky. Filcovaný povrch bývá na omak hrubý a dá se snadno provádět s jakýmkoli druhem hliněných omítek. Hlazený povrch je složitější disciplína, časově i fyzicky náročnější. Pokud ji chcete dělat profesionálně, potřebujete různé druhy hladítek - plastové, japonské, benátské aj. Vystačit si se dnem od jogurtu (jako hladítkem) můžete na pár metrech doma. U hlazených povrchů obecně platí, čím menší zrnitost materiálu, tím lépe se hladí. Při hlazení nejlevnějších typů finálních hliněných omítek je výsledek nejistý, zdlouhavý a pracný. Jen těžko se dá vytvořit celistvý hladký povrch. V tomto případě je lepší sáhnout po dražších a jemnějších materiálech. Finální vrstva bude příjemná na omak a nebude sprašovat.
Barevná škála hliněných omítek je velkou výhodou. Přizorená barva hliněné omítky se pohybuje v odstínech hnědé. Hnědé jíly jsou levnější a snadněji zpracovatelné. Světlejší odstíny lze dosáhnout přidáním hlubinných kaolinických jílů nebo přírodních pigmentů. Pigmentace se provádí buď při výrobě, nebo dobarvením na stavbě. Při přidávání pigmentu na stavbě hrozí, že se při dalším míchání nedodrží poměr a omítka bude mít jiný odstín. Proto doporučujeme vybrat si z barevné škály předpřipravených hliněných omítek. Vzorník bývá u výrobce na stránkách nebo zasílán pro vzorky.
Pro dekorativní vrstvu lze uvažovat o přidání organické složky (plesa, levandule, kopretiny, pazdeří a podobně) nebo anorganické složky (rozdrcené skleněné kuličky, perleťové vsypy, barevná sklíčka a kamínky). Finální hliněná omítka v interiéru je často realizována ve dvou barevných odstínech.
Než se pustíte do realizace finální hliněné omítky, je potřeba zajistit dokončení všech předcházejících kroků a dodržení technologických postupů. Finální hliněná omítka se realizuje na vyschlý a vyzrálý podklad. Před aplikací finální vrstvy musí být podklad provedený řemeslně správně: ostění oken a dveří, modelace rohů, spoje opatřené armovací síťkou. Finální vrstva je krycí, nikoli vyrovnávací. Pokud máte větší nerovnosti, je potřeba je odstranit. Boule oškrabeme a povrch vyrovnáme. Parapety a obklady jsou důležité k připravenosti všech podmínek.\n
Technologický postup pro finální hliněnou omítku zahrnuje důkladné navlhčení podkladu, udržování čistoty nářadí, a provedení omítky ve dvou vrstvách s následným filcováním - první po uschnutí, druhé po navlhčení. Dále je potřeba dodržovat správnou hustotu směsi, aby byla práce pohodlná a výsledný povrch odpovídal požadavkům. Při filcování kolem oken a dveří je nutné dávat pozor na detaily a spojení.)
Riziko plísní na hliněných omítkách je úzce spojeno s vlhkostí a větráním. Hliněné omítky samy o sobě nepodporují plísně; riziko roste při organických příměsích a pomalém schnutí. Při vysoké vlhkosti a nedostatečném větrání se na povrchu mohou objevit mikrobiální flóry. Pokud se plíseň objeví, je možné povrch ošetřit lihem nebo octem; octem se ale musí zabít kontakt s vápnem. Pokud je potřeba použití chemických přípravků, lze využít produkty jako HOME CLEANSE nebo STOP PLÍSNÍM. Po úplném vyschnutí omítky lze pokračovat další vrstvou. Obecně platí, že suchý stav omítek je bez plísní, rizikem je fáze vysychání a nedostatečné větrání. Vznik plísní je méně pravděpodobný u jemnějších finálních hliněných omítek.
Historicky i současně hlína představuje udržitelné řešení v okolních kulturách. V západní Evropě se stále více používají vnitřní hliněné omítky, které mají pozitivní vliv na vnitřní klima a snižují uhlíkovou stopu. Hliněné omítky regulují relativní vlhkost a mají vysokou absorpční schopnost. Optimální tloušťka omítky z hlediska absorpce je kolem 4 cm. Jádro omítky tvoří 70 % písku a 30 % hlíny. Při správné aplikaci mohou být tyto omítky vhodné pro široké spektrum podkladů v interiéru. Jejich hlavní výhody zahrnují pH neutrálnost, snadnou recyklovatelnost a schopnost vázat vodu okamžitě. Nevýhodou bývá nižší odolnost vůči povětrnostním vlivům, což omezuje jejich použití na vnější fasády.
| Podklad | Tloušťka omítky | Postup |
|---|---|---|
| cihla | 2-3 cm (finální vrstva) | navlhčení, penetrace, následné vrstvy |
| dřevěný rošt | 5-7 cm | navlhčení, nanesení vrchní vrstvy |
| rohože | 2-2,5 cm | navlhčení, válečkování |
- Zabezpečte kompletní suché a vyzrálé podklady pro finální vrstvu.
- Připravte si dostatek směsi stejné šarže pro barevnou stálost.
- Olejování a ochranné kroky před započetím finální vrstvy.
- Postupujte podle dvou až tří filcování a dvou vrstev finální omítky.
Na závěr, hlína jako stavební materiál má dlouhou historii a stále nachází své uplatnění v moderních interiérech díky svým regeneračním a klimatickým výhodám. Příklady zdrojů týkajících se hliněných staveb a omítek mohou poskytnout detailnější technické postupy a vizuální inspiraci.