Uvažujete o využití tradičních dřevěných šindelů pro pokrývku vaší střechy? Tato metoda patří k léty ověřeným a řada lidí nedá na dřevěné šindele doteď dopustit, i přesto, že dnes již existuje mnoho jiných variant, které také vyžadují o poznání menší údržbu. Na některé stavby je však dřevěný šindel nutné použít, anebo si to zákazníci prostě přejí.
Vždyť dřevo je jeden z nejdéle používaných stavebních materiálů vůbec, a rozhodně to není náhoda. Možná by vás mohlo zajímat, jak se takový dřevěný šindel vyrábí. Můžete si být jisti, že naše dřevěné šindele prochází stejným procesem výroby jako kdysi. Tato metoda je velmi tradiční a za dlouhá léta se vlastně příliš nezměnila.
Výroba a materiály
Výroba dřevěného šindele probíhá štípáním ze smrkového, popřípadě modřínového dřeva, které se kácí v zimě. Vybírá se takové dřevo, které předpokládá ty nejlepší možné výsledky. Ze zkušeností již víme, že nejlepší jsou stromy s hustými letokruhy, které se mírně stačí doleva. Dřevěný šindel se následně opracuje pořízem. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze. Takový šindel se poté rovná do hrání a nechává se mu čas.
Poté přichází na řadu druhá fáze výroby, která obyčejný vyschnutý kus dřeva přemění na kvalitní výrobek, který odpovídá všem požadavkům na kvalitu střešní krytiny. Tyto vyschnuté dřevěné kusy se balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků- Bochemit QB profi, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tento krok hraje v procesu výroby velmi důležitou roli, jelikož jen tak lze zaručit, že dřevo bude mít požadovanou trvanlivost a odolá i náročným podmínkám, kterým jsou střešní krytiny běžně vystavovány.
Prodloužení životnosti vyžaduje následnou údržbu, včetně nátěru každé 3 roky. Šindelářství dobře využívá místní bohatství v podobě hustého, dobře štípaného dřeva. Šindele vyrábíme a pokládáme tradičními řemeslnými postupy již od roku 1990. Vyrábíme dřevěné šindele z pomalu rostoucích stromů, s hustými letokruhy a bez náznaku točivosti, čili rovnoběžné nebo doleva točené.
Typy šindelů a jejich zvláštnosti
Šindel dělíme podle způsobu výroby na štípaný a řezaný, a podle tvaru na valašský a alpský. Alpský modřínový šindel se vyrábí zejména z modřínového dřeva štípáním, nemá péro a drážku, klade se ve dvou nebo ve třech vrstvách. V alpských zemích se používá na střechy i fasády. Valašský šindel se od alpského liší tím, že má na jedné straně vykrojenou drážku a na druhé je zkosen do úzkého břitu, který zapadá do drážky vedlejšího šindele. Dělá se zpravidla ze smrkového dřeva a lze ho použít na střechy i obklady stěn.
Štípaný šindel zachovává dřevěná vlákna a má hladký uzavřený povrch, což zabraňuje vzlínání vody a zvyšuje pevnost. Řezaný šindel je rychlejší a levnější na výrobu, ale při řezání dochází ke tření vláken, plochy jsou hrubší a životnost bývá nižší. Při výrobě zvolíme vhodný postup podle požadovaného vzhledu a trvanlivosti.
Rozměry a použití: nejčastější šindel Valašský s perodrážkou má 50 cm délky a šířku 18-22 mm tloušťky; balení 4 bm. Základní šablona pro rovné části střechy 40 cm, balení 4 bm. Pro ukončení hřebene a další prvky se používají konické šindele o délce 50 cm a balení 50 ks. Pro úžlabí, nároží a volská oka se vyrábí konické šindele o délce 60 cm a balení 50 ks.
Proces sušení, balení a impregnace
Šindel se po výrobě suší pod střechou přibližně 1-3 měsíce. Následně se balí do balíků po 1 m2 (dvojité pokládky) a bývá namáčen do Bochemit QB profi, což chrání proti plísním a hmyzu. Impregnace dále zvyšuje odolnost a životnost proti vlhkosti a povětrnostním vlivům.
Po položení je šindel nutné natřít; ochranné vrstvy zahrnují lněnou fermežu nebo Karbolineum extra. Nátěr pomáhá prodloužit životnost a chránit dřevo před sluncem a deštěm. Dnes je prostředí agresivnější, proto tlakovakuová impregnace se doporučuje pro trvalý kontakt s vlhkostí.
Historie a současnost šindele
Až do 19. století byl šindel hojně využívanou krytinou, zejména v horských oblastech. Protipožární předpisy Marie Terezie a jejího syna Josefa omezily používání hořlavých krytin na novostavbách a vedly ke změně krytin na keramické tašky.
Památkově chráněné stavby vyžadují rekonstrukce šindelové krytiny od šindelářů, kteří dotvárají šindele podle původního vzoru. Historické objekty, jako kostel svatého Ondřeje v Hodslavicích, vyžadují doplnění a výměnu šindelů podle historických předloh.
Současnost zahrnuje moderní využití šindele i na fasádách a novostavbách; tradiční ruční práce se doplňuje moderními technologiemi pro ochranu dřeva. Dřevo je obnovitelným zdrojem a udržitelný rozvoj vyžaduje ekologické postupy a materiály.
Historické firmy a současní výrobci
Firma Odehnal a syn patří mezi nejstarší výrobce a pokrývače dřevěného štípaného šindele, založená v roce 1990 Josefem Odehnalem st. a provozovaná jeho syny. Dalšími významnými zástupci jsou firmy HLOBIL a další řemeslníci specializující se na štípaný šindel a jeho pokládku. Šindel se vyrábí z smrkového, jedlového nebo modřínového dřeva a doplňuje se o nátěry pro delší ochranu.
Životnost, údržba a doporučení
Životnost šindelových střech se liší podle druhu dřeviny a provedení. Štípaný šindel má podle zkušeností delší životnost (až 80 let) než řezaný. Při pravidelné údržbě, včetně nátěrů každé 3-5 let, lze očekávat výdrž až několika dekád. Klíčové je správné uložení šindelů a volba typu šindelu (valašský vs. alpský) podle klimatických podmínek a architektonického řešení.
Praktické tipy a využití
Šindel lze použít na střechy i fasády, je lehký a vhodný pro stavby, kde není možné používat těžkou krytinu. Dřevěný šindel vyžaduje nejen znalost technologického postupu, ale hlavně zručnost, cit a zkušenosti. Hodí se pro chalupy, kostely, kapličky a historické objekty, ale i pro moderní domy a architekturu s důrazem na přírodní materiály.
Michal Obrk Výroba dreveného šindľa
V rámci udržitelného rozvoje je šindel jedním z ekologicky nejpřijatelnějších řešení střešní krytiny, vyrobený tradiční technikou ručního štípání a opracování.