Centrální nervový systém (CNS) se z anatomického hlediska dělí na dvě hlavní části: mozek a míchu. V níže uvedeném textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Mozek a jeho hlavní složky
Mozek (lat. cerebrum, řecky encephalon) je uložen v lebce a má charakteristický tvar, který někomu může připomínat klobouk hřibovité houby. Mozek se skládá ze čtyř hlavních částí: koncový mozek (telencephalon), mezimozek (diencephalon), mozeček (cerebellum), mozkový kmen (truncus encephali). Na povrchu hemisfér je mozková kůra (cortex cerebri) s četnými rýhami (sulci) a hlubokými zářezy (fissurae).
Koncový mozek tvoří asi 83 % celkové hmoty mozku a je tvořen dvěma mozkovými hemisférami. Levá hemisféra řídí činnosti na pravé straně těla, pravá hemisféra řídí levou stranu těla. Mezi závity a zářezy se nacházejí gyri a fissurae; nejhlubší z těchto rýh slouží k dělení mozkové hemisféry do laloků: čelní lobus frontalis, temenní lobus parietalis, spánkový lobus temporalis a týlní lobus occipitalis.
Mozeček (cerebellum) je umístěn v zadní dolní části mozku a představuje asi 11 % jeho celkové hmoty. Řídí rovnováhu při chůzi a stání a další složité motorické funkce. Mezimozek (diencephalon) je obklopen mozkovými hemisférami a skládá se z několika párových struktur, z nichž nejvýznamnější jsou thalamus a hypothalamus. Mozkový kmen (truncus encephali) je oblast v dolní části mozku a hraje klíčovou roli při řízení srdeční činnosti a dýchání; zahrnuje střední mozek (mesencephalon), Varolův most (pons Varolii) a prodlouženou mícha (medulla oblongata).
Mícha a její segmentace
Mícha (medulla spinalis) je dlouhý trubicovitý útvar, který vychází z prodloužené míchy; obsahuje 31 míšních segmentů, z nichž z každého vychází pár míšních nervů (nervi spinales). Krční část (C1-C8) dává 8 párů nervů, hrudní část (T1-T12) 12 párů, bederní (L1-L5) 5 párů, křížová (S1-S5) 5 párů a kostrční (Co1) 1 pár. Mícha dospělého člověka měří asi 43-45 cm a váží kolem 35-40 g. Nachází se v páteři v páteřním kanálu.
Meningy a mozkomíšní mok
Meningy neboli mozkomíšní pleny jsou tři obaly z pojivové tkáně: tvrdá plena (dura mater), pavučnice (arachnoidea mater) a omozečnice (pia mater). Chrání CNS, obklopují krevní cévy a obsahují mozkomíšní mok (liquor cerebrospinalis), který obklopuje mozek a míchu a nadlehčuje je. Mozkomíšní mok vzniká v mozkových komorách (ventriculi cerebri) a jeho objem u dospělého člověka je přibližně 120-180 ml. Nedostatek moku může způsobit bolesti hlavy, protože mozek více naráží do lebky při pohybu hlavy.
Viditelnost a vztah dorzálních a ventrálních listů
Dorzální a ventrální listy se v CNS projevují v kontextu vývoje a topografie nervových struktur. Z hlediska morfologie se tyto deriváty vyvíjejí z neurální trubice a jejich laterálními listy vznikají specifické jádra a biliární (topografické) uspořádání nervových vláken, které se promítá do funkčních okruhů mozkové kůry a míšní dráhy. Pro pochopení funkčních sítí je klíčové rozlišovat, které části CNS jsou dorzální (zádové) a které ventrální (břišní) z hlediska jejich embryonálního a neurologického původu.
Historické a klinické poznámky
Popis stavby lidského těla vychází z základní anatomické polohy: vzpřímený stoj s horními končetinami volně podél boků a dlaněmi obrácenými vpřed. Z této polohy vycházíme pro popis topografie CNS a souvisejících struktur. Pro podrobné anatomické detaily jsou použity standardní názvy a popisy jednotlivých částí mozku, kmene a míchy.
Na základě uvedených zdrojů lze shrnout, že CNS zahrnuje mozkové laloky, mozeček, mezimozek a mozkový kmen, a že mícha je doplněna meningy a mozkomíšním mokem pro ochranu a výživu nervových struktur. Dorzální a ventrální listy v ontogenezi přispívají k správnému uspořádání a funkční komunikaci mezi jednotlivými částmi CNS.
Morální a klinické závěry vycházejí z tradičních anatomických popisů a laboratorních nálezů uvedených v literatuře: Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi a Anatomie od autorů Petrovy a kolegů, které kladou důraz na správné vyobrazení topografické polohy a vazeb mezi strukturami CNS a PNS.
