je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru).
Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy).
Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnout následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
je střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strahává jí s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu.
Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace).
Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery. -Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu).
Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha (tzn. je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou).
Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jakto, že takováto střecha funguje? Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².
Hlavním účelem střešních konstrukcí je chránit prostory pod nimi před nepříznivými povětrnostními vlivy, dešťovou vodou, sněhem apod. Nejdůležitější sledované vlastnosti jsou vodotěsnost, únik tepelné energie a trvanlivost. Spádovou vrstvu, kterou vytváříme potřebný sklon pro hydroizolační vrstvu, je velmi výhodné sloučit s tepelněizolační vrstvou. Tepelněizolační vrstva se navrhuje do skladeb střech vytvářených nad vnitřním prostředím budov, kde v rozhodující míře zabraňuje unikání tepla z interiéru. Ve své podstatě jde o lehký silikátový materiál, vzniklý zatvrdnutím cementu ve struktuře pěny.
Pro svou velmi nízkou objemovou hmotnost má tento výrobek velmi dobré tepelněizolační vlastnosti. Poriment® jednoduše nalijeme na stropní konstrukci. Výroba Porimentu® začíná na betonárně, kde je namíchána cementová směs, často označována jako základ nebo mléko. Dále je transportována pomocí autodomíchávačů na stavbu, kde je pomocí mobilního čerpacího zařízení Aeronicer obohacena o pěnu, popř. polystyrenovou drť. V tomto kroku tedy vzniká hotový výrobek, který je dále čerpán na místo uložení, v našem případě na střechu či terasu.
Po celou dobu je obsluhou zařízení kontrolována mokrá objemová hmotnost, homogenita a stálost směsi. K samotné výrobě Porimentu® není potřeba žádná zvláštní příprava. Není nutné zajištění přípojky vody ani elektrického proudu. Další z možností, jak vytvořit tepelněizolační spádovou vrstvu, je použití spádového polystyrenu. Každé řešení má však své výhody a nevýhody. Výhodou Porimentu® je velmi rychlá vlastní realizace. Odpadá zdlouhavá příprava před vlastní pokládkou spádové vrstvy. Tepelněizolační vlastnosti Porimentu® jsou ve srovnání s polystyrenem sice nepatrně horší, ale to, že Poriment® je po pokládce celistvý, je nezanedbatelná výhoda. Ve vrstvě Porimentu® nenajdete žádná napojení a spoje. V případě narušení střešní izolace tuto vlastnost velmi oceníme. U deskového polystyrenu si voda najde cestičku a velice jednoduše pronikne do vnitřních prostor. Poriment do sebe dokáže určité množství vody absorbovat a nedochází k jeho následné degradaci. Průchod vody Porimentem® je mnohem složitější.
Cementové pěny s polystyrenem PS 500 nebo bez polystyrenu WS 700 jsou vyvinuty pro vytváření spádových vrstev. Z objemových hmotností výrobku je patrné, že spádovou vrstvu vytváříme pomocí tohoto materiálu bez výrazného přitížení konstrukce. Porimenty PS 500 a WS 700 se od sebe liší v maximálních zpracovatelných tloušťkách, dále v obsahu polystyrenu, objemových hmotnostech atd. Na oba výrobky je možné natavovat asfaltové pásy a do Porimentu WS 700 lze izolaci kotvit. Do Porimentu PS kotvení možné není. Důležité je předem vyzkoušet kompatibilitu Porimentu WS s konkrétní kotvou. Poriment PS drží maximální spád 8 % při tloušťce spádové vrstvy do 30 cm. Pro zvýšení přilnavosti se podklad opatří penetračním nátěrem doporučeným od výrobce daného typu asfaltového pásu.
Jednotlivé pásy se nataví pomocí hořáku s minimálními přesahy 10/15 cm. Po provedení izolace je možné provést tzv. zátopovou zkoušku, která pomůže odhalit netěsnosti v izolaci. Hydroizolaci je dále možné ochránit před působením větru, UV záření a náhlými teplotními změnami jejím zatížením štěrkovým zásypem frakce 16-32 v tloušťce od 50 do 150 mm. podle podkladů firmy TBG METROSTAV, s. r.
Řazení: Načítání ceny..Načítání skladové dostupnosti..Bauder TOP UDS 1,5 Bauder TOP UDS 1,5 difuzně uzavřená dělící vrstva pod ALU krytinu, kovovou falcovanou krytinu. Načítání ceny..Načítání skladové dostupnosti..Bauder TOP TS 40 NSK Bauder TOP TS 40 NSK asfaltový SBS modifikovaný nedifúzní podkladní pás se samolepícími spoji.
V kategorii geotextilie a separační vrstvy najdete produkty, které zajišťují dlouhodobou ochranu a stabilitu stavebních projektů. Při snaze maximálně využívat stávající objekty se často setkáváme s nutností rekonstrukce původních dřevěných stropních konstrukcí. V rámci zachovalých historických objektů, zejména v centrech měst, jsou velmi rozšířeny tzv. tradiční trámové stropy, které byly hojně používány zejména v 19. století a na začátku 20. století.
Z důvodu sledování některých parametrů dřevobetonových konstrukcí proběhla experimentální činnost, která se zabývala také rozborem významu separační vrstvy na styku dřevěné a betonové části průřezu. Pro vytvoření experimentálních modelů spřažených průřezů dřevo-beton a modelů stropních konstrukcí byly využity dva typy lehkých betonů: liaporbeton (dále LB) a beton s využitím recyklovaných surovin (dále RB).
Jako prvky spřažení byly zvoleny běžné stavební hřebíky ø5 mm/150 mm, bednění tvořila dřevěná prkna tl. 25 mm a jako případná separační vrstva byla použita PE fólie tl. 0,1 mm. Obr. 1. Separační vrstva je na bednění aplikována zejména z důvodu zamezení vnesení technologické vlhkosti z betonáže do dřevěné části konstrukce.
Pro sledování této problematiky sloužily modely stropních konstrukcí se třemi dřevěnými trámy o celkových rozměrech 1,28 × 3,3 m s aplikací výše zmíněných lehkých betonů. Po aplikaci mokré betonové směsi na bednění u modelů stropních konstrukcí byl potvrzen předpoklad o nárůstu objemové vlhkosti v dřevěném bednění, který ovšem nebyl nijak markantní. U modelů stropů s aplikací směsi liaporbetonu s vodním součinitelem w/c = 0,38 došlo po betonáži k nárůstu vlhkosti bednění průměrně o 0,81 %, u modelů s recyklovaným betonem byl pak přírůstek 0,57 %.
Účinnost poddajného spoje (např. hřebíkového) u spřažené konstrukce lze nejlépe popsat pomocí veličiny - modulu prokluzu spoje K [N/mm], která v podstatě popisuje velikost síly potřebné pro deformaci spoje o 1 mm. Veličina je proměnná s rostoucím zatížením a pro statický výpočet je potřebná hodnota charakterizující počáteční přetvoření spoje označovaná jako Kser (resp. Ku pro posouzení na 1. mezní stav, kdy Ku = 2/3 Kser).
Pro stanovení veličiny Kser lze použít přibližný výpočet dle EC5, který se vztahuje pouze na spoje bez mezivrstev na styku dřevěného trámu a betonové desky. Pro jiné typy průřezů (s mezivrstvami např. z bednění) je nutno vyhodnotit zatěžovací zkoušky spoje v souladu s ČSN EN 26891. U rekonstrukcí se ve většině případů realizuje betonáž na původní či opravené bednění, případně je aplikována také separační fólie - jedná se tedy o spoj s mezivrstvami.
V našem případě byla snaha vysledovat dle normou stanovených zkoušek spoje závislost modulu prokluzu na použitých mezivrstvách. Abychom mohli z tohoto pohledu jasně odvodit vliv separační fólie, bylo nutno provést stejné zatěžovací zkoušky na modelech s bedněním ale bez aplikace separační fólie. Obr. 3. Při zatěžování, ktoré simuluje smykové namáhání spoje, je sleduán vzájemný posun mezi trámem a betonem v závislosti na působícím zatížení F - příkladem je graf 1. Dle zjištěné deformace je pak vypočítána konkrétní hodnota K pro příslušnou zatěžovací sílu F nebo jednočíselná hodnota Kser pro jeden hřebík u daného modelu spoje.
Pro sérii 5 stejných modelů byly následně výsledky zprůměrovány. Rozdíl mezi výslednými křivkami u jednotlivých modelů je proměnný s rostoucí zatěžovací silou, mění se rozdíly u naměřených deformací a tím i hodnoty modulu prokluzu s přibývajícím zatížením. Graf 1. Tab. 3. Dle výsledků provedených experimentů můžeme říci, že při aplikaci betonové směsi s vodním součinitelem do hodnoty cca 0,4 není u dřevobetonové konstrukce nutné používat separační mezivrstvu mezi betonem a bedněním. Bez separační vrstvy dochází totiž k minimálnímu nárůstu vlhkosti v bednění stropu (dle experimentů o cca 1 %), který není z hlediska trvanlivosti a životnosti konstrukce podstatný. Aplikace fólie z důvodu zamezení šíření vlhkosti z čerstvé betonové směsi je vhodná pouze v odůvodněných případech, např. Použití separační vrstvy má výrazný vliv na modul prokluzu spoje, kdy byl při její aplikaci zjištěn pokles modulu prokluzu Kser ve většině případů vyšší než 50 % - hodnota tedy klesá o více než polovinu hodnoty Kser zjištěné u modelů pouze s bedněním. Znamená to, že spoje jsou více smykově namáhány a dochází pak také k jejich výraznější deformaci. Aplikace separační vrstvy u rekonstrukcí dřevěných stropů formou spřažení s betonovou deskou je v praxi často diskutována. Z reálných zkušeností i dalších prováděných experimentů na Fakultě stavební VUT v Brně můžeme říci, že její použití z důvodu zamezení vnikání technologické vlhkosti od betonáže do dřeva je ve většině případů neopodstatněné, zejména má-li konstrukce možnost následně po betonáži vysychat. Nevýhody jsou zde i ze statického hlediska a použití separační fólie v daném konkrétním případě je proto potřeba důkladně zvážit. [1]
Teoreticky i prakticky je plochá střecha s větranou mezerou a s promyšlenou drenaží a tepelnou izolací koncipována tak, aby minimalizovala riziko kondenzace a ztrát tepla. Ideální je, pokud nosná konstrukce a hydroizolace umožní vytváření dostatečného spádu a zároveň zajistí rychlý odvod vody. Cementové pěny PORIMENT jsou lehčí alternativou k EPS klínům a k lehčeným betonům, a vynikají snadnou instalací a nižšími náklady na dopravu a manipulaci. Cementové pěny lze použít pro spádové vrstvy s různými variantami, které zohledňují požadavky na pevnost, sklon a typ izolace.
Při návrhu obrácené střechy je důležité zohlednit možný rosný bod nad hydroizolací a nosnou konstrukcí. Hmotnost nosné konstrukce by měla být dostatečná, doporučuje se minimálně 240 kg/m2, aby se snížilo riziko kondenzace v mrazových podmínkách a aby se dosáhlo vyrovnání teplotních šoků. Skladba obrácené střechy obvykle zahrnuje nosnou konstrukci, parozábranu, tepelnou izolaci, hydroizolaci, separační vrstvu, tepelnou izolaci z extrudovaného polystyrenu, separační a filtrační vrstvu a stabilizační vrstvu.
Pro klasickou jednoplášťovou plochou střechu je důležité zajistit parozábranu a věnovat pozornost sklonu nosné konstrukce, která bývá realizována tak, aby umožnila odvod dešťových vod a minimalizovala riziko vzniku louží. V praxi se často používají tkané fólie a difúzně uzavřené vrstvy, které zvyšují ochranu před kondenzací. V některých případech se mezi parozábranou a hydroizolací používá separační vrstva z geotextilie o gramáži 250-300 g/m2, která zajišťuje inertní prostor a zabraňuje vzájemné reakci materiálů.
V případě rekonstrukcí historických objektů se střechy často řeší tak, aby bylo možné co nejlépe využít současné nosné konstrukce a minimalizovat náklady. Cementové pěny PORIMENT nabízejí efektivní řešení pro spádové vrstvy, a to zejména u staveb, kde není možné nebo účelné realizovat přesné EPS klíny či lehčené betony. Při výběru typu pěny je potřeba zohlednit požadovaný sklon, tloušťku vrstvy a kompatibilitu s izolacemi a kotvami.
Jak zedníci nivelaci na podlahy ani na druhý pokus, nezadařilo se.
tags: #cementova #stabilizacni #vrstva