Památkový postup je věnován problematice využití laboratorního průzkumu stratigrafie souvrství povrchových úprav jako součásti průzkumu vývoje barevnosti fasád historických staveb a návrhu řešení barevnosti při jejich obnově.
Postup cílí na metodické zakotvení laboratorního průzkumu barevnosti v širším kontextu průzkumu a přípravy obnovy fasád, vymezuje základní požadavky na zpracování stratigrafického průzkumu a doporučuje vhodnou posloupnost kroků při jeho zpracování.
Postup dále tematizuje technické a metodické limity laboratorního průzkumu stratigrafie a upozorňuje na nejčastější rizika a chyby při interpretaci stratigrafických nálezů v praxi.
Historie a význam barevnosti v architektuře
Metodická publikace představuje barevnost v architektuře, její průzkum a dokumentaci.
Autor uvádí historický vývoj užití barev, které představují nedílnou součást hodnoty památky v rámci jednotlivých historických slohů od pravěku až po dobu posledních desetiletí.
Neopomíjí ani projevy barevnosti v lidové architektuře, kde barevné řešení často reprezentuje osobní umělecký přístup inspirovaný městskou architekturou.
Praktická dokumentace a vizuální doprovod
V obrazovém doprovodu uvádí vhodné rekonstrukce, ale představuje i příklady nevhodných.
Stratigrafický průzkum a jeho význam
Ve druhé části se autor zaměřuje na průzkum fasád, jeho provedení, zpracování a vyhodnocení. Stratigrafický průzkum povrchových úprav, tedy vyšetření řezu kolmého na souvrství nátěrů mikroskopem, je významným zdrojem poznatků o starším ztvárnění historických fasád.
Možnosti stratigrafie jsou jako u jiných metod studia limitovány jak na straně technické, tak interpretační. Smysluplné využití výsledků stratigrafického průzkumu je proto v praxi podmíněno znalostí možností a limitů této metody. Stratigrafický průzkum je třeba považovat za rozšíření a doplnění zjištění získaných in situ průzkumem fasády.
Ten podmiňuje výběr míst, množství i způsob odběru vzorků pro stratigrafii a obvykle také rozhoduje o další využitelnosti získaných laboratorních výsledků. Přiměřený počet vzorků pro stratigrafii je třeba vždy posuzovat individuálně s přihlédnutím ke složitosti a vrstevnatosti fasády, je do značné míry závislý také na zkušenostech průzkumníka a je proto vhodné jej ponechat na jeho zvážení.
Odběr musí vždy sledovat konkrétní, explicitně vyřčené důvody odběru toho kterého vzorku z konkrétního místa. Samotný odběr vzorku se nejčastěji provádí opatrným vysekáním malé kostičky podkladní omítky s úpravami ostrým dlátkem tak, ideální je vzorek s plochou o velikosti kolem 1 cm2, podstatné je zachytit celé relevantní souvrství.
Samozřejmostí by mělo být vhodné uložení vzorku, vyznačení místa odběru v plánku s terénními poznámkami a fotografická dokumentace místa odběru. Vzorky je vhodné kromě popisu místa odběru doplnit také heslovitými popisy nálezové situace.
Vlastní stratigrafický průzkum spočívá v pozorování řezu kolmého na rovinu povrchu fasády s úpravami (tzv. nábrusu) optickým mikroskopem v odraženém bílém světle. Další informace o jednotlivých úpravách lze získat z pozorování fluorescence vybuzené UV zářením, případně další náročnější instrumentací. Pozorování kolmého řezu úpravami dovoluje velmi jasně sledovat chronologii úprav, jejich tloušťku, homogenitu, stav a povrchovou alteraci nebo znečištění.
Vlastnosti povrchových úprav, které mohou být pro plošné pohledové vyznění neméně podstatné jako například translucnost úprav, optické chování nátěrů v ploše, přítomnost stínování, lazur, kresby ad., mohou být na řezu naopak čitelné obtížněji nebo vůbec. Tonalita i světlost nátěru na nábrusu může být také poměrně výrazně ovlivněna zalitím vzorku do pryskyřice a odlišným působením nátěru při pozorování v ploše a na řezu. Tyto změny jsou způsobeny zejména v důsledku nahrazení vzduchu v pórech nátěru zalévací pryskyřicí, tedy materiálem s výrazně větším indexem lomu, než vykazuje vzduch. Z tohoto důvodu jsou uvedené optické posuny výrazné v případě porézních (výrazně nasákavých) nátěrů, typicky tedy u vápenných nátěrů, které představují nejběžnější úpravy historických fasád.
Kromě pozorování jednotlivých vrstev nátěrů lze na nábrusu dobře pozorovat také rozhraní mezi těmito vrstvami. Toto rozhraní může odrážet expozici stavby povětrnosti, tj. zejména degradaci a špinění nátěru a slouží tak k rozlišení časové následnosti úprav. Stratigrafický průzkum povrchových úprav má při zkoumání historických staveb své nezastupitelné místo, přináší řadu jedinečných poznatků o vývoji fasád a přispívá objektivitě návrhů barevnosti v rámci jejich obnov.
Praktické postupy laboratorního průzkumu
Laboratorní metody průzkumu poskytují detailní informace o složení jednotlivých vrstev a umožňují určit jejich pořadí a stáří. Stratigrafický průzkum odebraných vzorků umožňuje lépe rozlišit jednotlivé vrstvy, zachytit stopy nečistot mezi vrstvami a podle použitých materiálů také vrstvy datovat. Kombinací sondážního a stratigrafického průzkumu lze získat zásadní poznatky o historickém vývoji památek a tím i podklady k udržení jejich hodnoty a autenticity při plánovaných opravách a renovacích.
Stanovení granulometrie kameniva a analýza složení omítek umožňují porovnat vzorky odebrané z různých částí fasády a určit, zda jde o úpravy ze stejného období. Pro majitele nemovitostí je sondážní průzkum klíčovým nástrojem pro porozumění stavu fasády a potřebám oprav, zatímco architekti a projektanti využívají výsledky průzkumu k informovanému navrhování nových řešení při obnově památkových objektů.
Průběh průzkumu v praxi
- Posouzení rozsahu a metod průzkumu, často vycházející ze závazného stanoviska NPÚ, pokud je k dispozici.
- Vypracování cenové nabídky a volba termínu pro provedení prací.
- Sondážní průzkum na místě, fotografická dokumentace a odběr vzorků.
- Laboratorní průzkum odebraných vzorků a vyhodnocení výsledků.
- Zpracování závěrečné zprávy a návrhu barevnosti fasády, následné konzultace výsledků.
Praktické rady pro obnovu fasád
Fasáda je něco jako kabát každého domu: její výraz určuje nejen barva a materiál, ale také rozmístění, velikost a orientace oken a dveří, architektonické prvky a další doplňky. Před zahájením obnovy je důležité zjistit, jak fasáda původně vypadala-v archivu, muzeu, památkovém ústavu či na stavebním úřadě lze vyhledat staré fotografie či plány. Pokud žádný podklad neexistuje, mohou památkáři na místě provést průzkum fasády.
Každá část fasády, která zůstane ponechána v autentické podobě, přispívá k zachování genia loci; proto památkáři často chtějí zachovat maximum uměleckohistorických prvků i omítkových souvrství, pokud to technický stav dovolí. Pokud jsou součástí fasád obzvláště kvalitní uměleckořemeslné prvky, na obnovu „obyčejný“ řemeslník nestačí a dílo je třeba svěřit restaurátorovi.
Odstín fasády by měl vycházet z nálezů průzkumu provedeného před zahájením prací; často se odhalí několik barevných řešení, kterými se dům v minulosti pyšnil. Nejvhodnější bývá volba řešení odpovídající současnému charakteru fasády, avšak při nepřítomnosti původní barevnosti je třeba zohlednit historickou hodnotu domu a okolí.
Metodické poznámky a zkušenosti
Hraji si s tímto tématem již 20 let, a tak zvažuji, co vynechat, co má být obsahem práce. Domnívám se, že širší kritická oponentura vede k zdárnému konci a těším se na reakce a připomínky. Text reflektuje potřebu širokého interdisciplinárního přístupu, který zohlední autenticitu, vrstevnatost i památkovou hodnotu každé stavby.
