Tento text sleduje vývoj a století změn nosičů zvuku od 19. století až po současnost, přičemž klade důraz na 78 otáček za minutu, vinyl a LP jako klíčové milníky hudební technologie.
Zrození a rané nosiče zvuku
Thomas Edison vynalezne fonograf v roce 1877 jako zařízení pro záznam a přehrávání zvuku na cínových válcích. Emile Berliner roku 1887 nahradil fonografický váleček plochou kruhovou deskou, na jejíž povrch nanesl spirálovou drážku se záznamem. První vulkanitové, případně ebonitové desky měly průměr 5” (12,5 cm) a rychlost otáček kolem 70 RPM, s ručním klikovým pohonem u starších přístrojů. Po roce 1894 jsou však prodávány standardizované 7” vulkanitové desky s rychlostí cca 70 RPM, doposud jednostranné; Vulkanit byl levný, ale nedosahoval kvalit voskových válečků.
Přírodní šelak je materiál získávaný z výměšků červce lakového; v 1902 se objevují první desetipalcové šelakové desky s kapacitou až tři minuty. Ke zpočátku stále jednostranným 10" nosičům přibyly oboustranné modely, které nabídly dvojnásobnou kapacitu; o dva roky později (1904) se objevují dvanáctipalcové desky s kapacitou přes čtyři minuty a oboustranná varianta nabízela téměř deset minut. Rychlost otáčení desek se postupně sjednocovala na 78 RPM; nejrozšířenějším typem byl plně mechanický gramofon s pružinovým motorem a kónickou ozvučnicí.
Ve 20. letech 20. století se standardizuje rychlost 78 RPM; evropský standard 77,92 RPM a americký 78,26 RPM odrážejí rozdíly sítí. Záznamy byly zpočátku akustické, později elektrické od roku 1925; tato změna umožnila širší rozsah zvuku a snížení zkreslení.
Odliv šelaku a nástup vinylu
Omezení šelaku během druhé světové války vedlo k hledání alternativ; vinyl (PVC) se stal hlavním nosičem a Columbii bylo 1948 představeno nové médium LP o rozměru 12 palců a rychlosti 33⅓ RPM, vyvinuté Peterem Goldmarkem. První nahrávka na LP byla Mendelssohn violin concerto; tato novinka zvedla kapacitu na jednu stranu až 23 minut. O rok později vznikl formát 45 otáček za minutu (EP/45).
LP znamenalo významnou technologickou i interpretační revoluci: mikrodrážka (microgroove) umožnila vyšší hustotu záznamu a tedy delší čas na jedné straně; PVC desky měly menší šiření šumu a vyšší frekvenční rozsah. 78 ot/min desky byly postupně vyřazovány; v 50. letech 20. století drtivá většina produkce přechází na vinyl.
Rychlá evoluce alb a formátů
LP jako formát pro alba - klasika, jazz a veliká díla; 45 ot/min pro singly. V 50. letech roste hi-fi kultura, stereo vychází v roce 1958; byl to další krok k dokonalé reprodukci zvuku. Frank Sinatra, Miles Davis, The Beatles a další využívají LP jako plátno pro umělecké záměry; dvanáctipalcový obal umožňuje graficky a koncepčně rozvíjet vizuální stránku alba.
Hi‑fi kultura a techniky jako Direct-to-Disc nahrávání a Half-speed mastering zvyšují věrnost originálu. 70. léta vrcholí LP kultury s miliardou desek prodaných ročně; zrodí se i grafické ikony obalů díky Reid Miles a Warholovi. Stereofonie se stává standardem v roce 1958: levý a pravý kanál jsou kódovány v jedné drážce, mono zůstává kompatibilní.
Vzestup, úpadek a renesance
Na konci 70. let začíná úpadek vinylu kvůli nástupu CD; v 80. a 90. letech klesají prodeje LP, major labely ukončují výrobu. Nicméně LP neumírá: DJ kultura, hip-hop a elektronická hudba udržují formát živý mimo mainstream. Renovace nastává kolem roku 2007-2008; některé vydavatelství a nezávislí labely vyvíjejí kvalitní výlisky a Record Store Day podporuje prodej fyzických desek. V 2020 LP poprvé překonává CD v USA v prodeji; v 2022 se prodá přes 41 milionů LP v USA, nejvíce od roku 1987.
Proč přežil LP? Fyzičnost jako hodnota v digitální době; rituál poslechu a estetika analogového zvuku; sběratelská hodnota fyzického objektu a samotné zpracování obalu fungují jako vizuální i hmatový zážitek. Deska v ruce, obal před očima, jehla v drážce - to je třetí rozměr hudebního poslechu, který digitál neumůže plně nahradit.
Co je dnes 78 rpm a jaké jsou souvislosti
78 rpm desky byly na počátku 20. století hlavním formátem; vznikaly v různých průměrech a se různými rychlostmi, často s jednostranným záznamem. Zmizely v průběhu 50. let v důsledku nástupu mikrodrážky a vinylu; dnes zůstávají zajímavým historickým artefaktem a sběratelským předmětem, někdy stále dochovaným v muzeích či sbírkách. Desky 78 rpm sehrály klíčovou roli v tom, jak lidé zkoumali a poslouchali hudbu v první polovině 20. století.
Disky 78 rpm z počátků byly vyráběny z šelaku a dalších materiálů; jejich technické omezení vedla k délce skladeb zhruba 3-5 minut na stranu a ke širokým drážkám s vyšším opotřebením jehly. Dlouhodobý vývoj vedl k mikrodrážce, která umožnila větší kapacitu a zlepšila kvalitu zvuku.