Bridlice jsou usazené horniny, které se už od pradávna používaly k pokrývání střech. Břidlice v Nízkém Jeseníku byly těženy již v 18. století a zmiňovaná historická těžba je doložena archivními prameny: nejstarší lomy a velké lokality jako Svobodné Heřmanice, Velká Střelná či Klokočov. Počátky těžby byly převážně povrchové a opracování probíhalo klínováním a osekáváním ploten motyčkami.
Postupem času se rozvíjela hlubinná těžba, která vedla k získání jadrné a neporušené suroviny vyšší kvality a trvanlivosti. Jednou z prvních lokalit hlubinné těžby byla Velká Střelná, kde šlo o významný přínos do průmyslu pokrývačské břidlice. Mezi další historicky významné revíry patřily lomy u Velké Střelné, Klokočova a dalších obcí, kde se začalo s hlubinnou těžbou a rozvojem srovnatelným s průmyslovou revolucí.
Charakter břidlice v regionu ovlivňovaly její mechanické vlastnosti: jadrná jemnozrnná břidlice se štípí na tenké desky a z nich vznikají tvary krytiny podle místních zvyklostí. Tvary krytiny zahrnují čtvercové, šupinovité, rybí šupiny, obdélníky, kosočtverce či šestiúhelníky a nároky na kvalitu se odvíjejí od jejich skládání a povrchové úpravy. V současnosti je většina krytiny dovážena ze zahraničí, avšak dříve byla výroba ve větší míře doménou místních podniků, jako např. Wondruškova továrna.
V tehdejší Moravskoslezské oblasti vývoj těžby podnítily i sociální a ekonomické změny: oslavy, sloučení dolů, vznik kombinací a rozvoj průmyslu spojený se zvyšující se poptávkou po střešních krytinách a dlažbách. V Budišovicích vznikaly výroby z bridlicových desek pro elektrické komponenty a další galanterní zboží, což přispělo k expanzi průmyslu bridlicové produkce.
Historie těžby bridlice v Nízkém Jeseníku je bohatá a velmi různorodá: od povrchových prací a ručního štípání až po hlubinné jámové lomy, od malých rodinných provozů po větší podniky, a to často s napojením na lokální železniční dopravu. Po druhé světové válce následoval úpadek a postupná modernizace těžby, která v některých lokalitách přežívá až do 21. století.
Podmínky a technologie těžby
Hlavním principem těžby břidlic je zajištění bezpečného a účinného zpřístupnění suroviny. U hlubinné těžby je klíčové, aby vrt procházel břidlicí co nejdelší částí a aby byl plyn extrahován v okolí vrtu. Proto se používá horizontálního vrtání a hydraulické štěpení, které vytváří množství malých trhlin v hornině.
Hydraulické štěpení zahrnuje injektáž velkého množství vody, písku a chemických aditiv do vrtu pod tlakem. Tím se rozvětvují trhliny podél přirozených zlomů horniny a umožňuje se zvláště efektivní extrakce plynu. Voda pro štěpení bývá doprovázena různými chemickými látkami, jejichž složení se liší podle charakteru hornin, hloubky a dalších faktorů.
Proces těžby plynu z břidlic je doprovázen i značným hlukem a potencialně zápachem z uhlovodíků; objekty vrtných základů bývají osvětlovány kvůli nepřetržitému provozu a bezpečnosti. Kromě samotného vrtu se u hydr. štěpení zajišťují jímky na zpětný odtok a zařízení pro zpracování surového plynu.
Po hydraulickém štěpení následně dochází k vyvedení plynu k povrchu a k realizaci infrastruktury pro dopravu. Ve většině případů je potřebná i rekultivace nad zemí a uvolnění plochy po skončení vrtů. Odhadovaná spotřeba vody na jeden vrt bývá kolem 8-16 milionů litrů, přičemž voda může pocházet z řek, nádrží, ale i z recyklované vody. K doplnění štěpného roztoku se používají desítky m3 chemických látek a stovky tun propanantového písku.
Ekologické a regulační aspekty
Pod povrchovou těžbou bývá nutné zohlednit redukci vlivu na aquifery a zájmy obyvatelstva, což vyžaduje pečlivé zajištění vrtů a minimalizaci úniků kapalin. Zpravidla je vyžadováno, aby vrtná základna byla umístěna mimo zastavěnou oblast a mimo případná podzemní voda.
Ve státech Evropy i USA se řeší otázky bezpečnosti a dopadů na životní prostředí. Pro transparentnost některé firmy zveřejňují chemické složení frakovacích kapalin na stránkách jako fracfocus, což je ale dobrovolné a v některých regionech stále podléhá průmyslovým tajemstvím. Evropské instituce vyšetřují dopady hydraulického štěpení na kvalitu vody a zdraví veřejnosti.
Osvobození od daně a normativa k těžbě kameniva byly téměř vždy předmětem regulací a sporů na úrovni EU a jednotlivých států. V některých případech byla stanovena pravidla pro využití vedlejších produktů (hlušiny, odpadu a drtí) jako náhrady kameniva kvůli environmentálním a ekonomickým důvodům.
Historie a současnost těžby bridlice v Nízkém Jeseníku a okolí
V historii Nízkého Jeseníku byla těžba břidlice hlavně povrchová, s pozdějším nástupem hlubinné těžby. Nejvýznamnější roli sehrálo okolí Svobodných Heřmanic, Velké Střelné a Jakartovic, kde se rozvíjela těžba na konci 19. století a v 20. století. Příběh moderních dolů, jako Lhotka či Žlutý květ, ukazuje postupný záznam vývoje těžby a zacílení na kvalitní desky pro pokrývačské účely, dlažby a další speciální výrobky.
V některých lokalitách byly haldy bohaté na hlušinu a produkci břidlicové moučky, která se využívala jako plnivo v chemickém, gumárenském a stavebním průmyslu. Gramofonový průmysl a další odvětví v 20. letech 20. století významně ovlivnily poptávku po mikromleté břidlici. S postupem času byla část hald recyklována a využita pro expanditu a lehké stavební materiály.
Dodnes zůstal důležitým prvkem krajinného rázu moravského a slezského kulmu například lom Žlutý květ, a to s plánem obnovy podzemní těžby s ohledem na zachování kulturně-historické krajiny a naučných stezek. Návštěvníci mohou v regionu navštívit Břidlicovou stezku, která provází expozice historických dolů a geologii místní krajiny.
Současnost a perspektivy
V současné době se česká břidlice zpracovává především na základě historických ložisek a lokalit, které zůstávají turisticky atraktivní, s naučnými stezkami a možnostmi pro prohlídky. V regionu se zvažuje kombinace zachování krajinného rázu s obnovou podzemní těžby a zachováním historických důlních děl.
Veřejnost i odborníci sledují vývoj moderních technologií v těžbě břidlic a jejich vliv na životní prostředí, s důrazem na transparentnost a bezpečnost procesů. Příběh Nízkého Jeseníku tak nadále odráží generační přenos know-how, mechanických a petrografických vlastností suroviny a širokou škálu výrobků od střešní krytiny až po laboratorní desky a další specializované produkty.
Jak se těží břidlicový plyn? Frakování - Vaca Muerta
Obecně řečeno je potřeba vyvažovat environmentální dopady hydraulického štěpení s ekonomickými a energetickými potřebami společnosti, a proto zůstává téma břidlicového plynu a bridlicových ložisek stále předmětem odborných i veřejných diskuzí a výzkumů.