Narodila se 17. června 1935 v Praze a celý život bydlela v Klimentské 17 na Novém Městě. Tady také chodila do školy v Klimentské a Truhlářské ulici a později přešla na dívčí osmileté gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici. Po jeho ukončení se v roce 1953 rozhodla jít studovat sociologii na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po složení státní závěrečné zkoušky v roce 1958 obhájila kandidátskou disertaci na téma „Historie YMCA v Československu 1918-1939“ v roce 1965 a ve druhé polovině šedesátých let připravila habilitační práci „Studentské hnutí v České republice - nové levicové hnutí v Evropě 1967-1969“.
V letech 1960 až 1969 působila Jiřina Šiklová jako odborná asistentka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V té době se jí také narodili dcera Lucie a syn Jan. Toto odborné místo musela po roce 1968 z politických důvodů opustit. Poté pracovala do roku 1971 na filozofické fakultě a v Klementinu jako uklízečka. V roce 1972 začala pracovat jako socioložka v Thomayerově nemocnici, zpočátku na oddělení geriatrickém a později pediatrickém. Až do roku 1988 se zde podílela na zajímavých a v té době unikátních výzkumech v těchto oborech.
V roce 1976 se Jiřina Šiklová stala „hlavním pošťákem“ disentu. K ní domů do Klimentské přicházely rukopisy, analýzy, zakázaná literatura, filmové a jiné materiály z celé republiky. Přes hranice je převážel speciálně upravený karavan, který v roce 1981 zadrželi celníci - mezi jinými byla zatčena i Jiřinka. Po návratu z vězení se přátelé snažili Jiřinku přesvědčit, aby „pašování“ zanechala, ale ona pokračovala dál, aniž podepsala Chartu 77, protože k sobě nechtěla přitahovat pozornost. To byl velmi statečný postoj, protože tím nezískala oporu a záštitu mezinárodních institucí jako byla například Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky.
V roce 1988 až 1989 byla Jiřina Šiklová opětovně uvězněna v Ruzyni a ihned po propuštění se zapojila do aktivit Občanského fóra. V roce 1990 stála Jiřina Šiklová u zrodu novodobého oboru sociální práce na našich vysokých školách. Spolu s Igorem Tomešem, Pavlem Hartlem, Oldřichem Matouškem, Eliškou Freiovou a dalšími založila první pracoviště sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Osobně se zúčastnila jednání na nizozemském ministerstvu školství v Haagu, kde dojednala cenné zahraniční stáže našich učitelů a následnou finanční podporu pro projekty, které zajišťovaly stáže a výuku studentů sociální práce. Díky této podpoře byla mimo jiné založena sociální klinika AMI - Institut Alice Masarykové, RIAPS - Regionální institut ambulantních psychosociálních služeb, byl podpořen projekt LATA při Denním sanatoriu na Palatě pro prevenci delikvence mladistvých. Kromě těchto aktivit založila Jiřina Šiklová organizaci Gender Studies a iniciovala vznik tohoto oboru u nás.
Jiřina Šiklová řídila katedru sociální práce do roku 2000, ale i po svém odchodu z vedoucí funkce zde působila jako vyučující. Její odborný rozsah byl nesmírný. Učila předměty životní cyklus, sociální gerontologie, etnické minority, sociální problémy ženy a gender. Jiřina Šiklová byla mnohostrannou osobností neuvěřitelného elánu, nápadů, trefných postřehů. Byla hluboce vzdělaná v mnoha oborech - kromě sociologie, psychologie, filozofie byla díky svým zkušenostem z práce v nemocnici „půl doktor“. A tím vším prolínala její velká láska k historii.
Její encyklopedické znalosti nás neustále překvapovaly a zahanbovaly. Možná také proto byla na studenty velmi přísná a neměla ráda lenost a hloupost. Jiřinka byla hluboce lidská, přes svou roztržitost a netrpělivost byla velmi vnímavá, dokázala odhalit, že s někým z jejího širokého okolí není všechno úplně v pořádku. A jako jedna z prvních přicházela s nabídkou pomoci - ne slovy, ale s nápady na konkrétní řešení složitých lidských situací, s konkrétním činem.
Ačkoli její život obsahoval mnoho rizik a odvahy, cítila se Jiřina Šiklová jako aktivní člověk, který pomáhal druhým a zůstával věrný svým hodnotám. Dokázala rozvíjet a prosazovat genderové studium a sociální práci na Karlově univerzitě a ovlivnila řadu dalších univerzit v Brně, Bratislavě, Olomouci a dalších městech.
Ve svých řečových a písemných projevech často vyzývala k aktivní účasti občanů a k veřejnému dialogu. „Nikdy jsem nechtěla být pasivním pasažérem či obětí, ale aktérem vlastního života,“ říkala. „Když je někdo v ‚průseru‘ a já na to mám kapacitu, tak něco zorganizuju.“
V rámci jejího odkazu zůstává klíčové, že založila Gender Studies Centrum - mezinárodně uznávanou organizaci a knihovnu. Po svém odchodu z vedení katedry sociální práce pokračovala ve výuce a rozvoji oboru, čímž položila základy pro moderní sociální práci a genderové studium v regionu.
Jiřina Šiklová zemřela ve věku 85 let; její význam pro českou sociologii, disidentskou činnost a podporu lidských práv jehrou trvalý odkaz. „Nikdy jsem nechtěla být pasivním pasažérem či obětí, ale aktérem vlastního života,“ připomínají její slova a hodnota jejího díla nadále inspiruje mnohé studenty a kolegy.
Odkazy a veřejné vzpomínky
Gabal: Vnášela do sociologie moderní témata a její význam pro českou sociologii podle něj připomíná význam Kamily Moučkové pro televizní vysílání. Pithart: Šiklová žila pro druhé a do konce života jim pomáhala; jejíž celoživotní instinkt byl vyhledávat, kde je někdo v tísni. Rychetský: O jejím odchodu mluví jako o citelné ztrátě pro zemi; vyzdvihl její práci na šíření ilegálních tiskovin. Fischer: „Měla velké esprit,“ vyzdvihl její odvahu a neochotu ustoupit. Desítky let s ní pracovali i další přátelé a kolegové, kteří ocenili její kombinaci erudice, občanské angažovanosti a pomoci druhým.
- Jiřina Šiklová jako signatářka Charty 77 a obhájkyně lidských práv.
- Zakladatelka a propagátorka genderových studií a první knihovny Gender Studies.
- Iniciátorka a vůdčí osobnost při budování nového oboru sociální práce na UK.
- Aktivní účast ve veřejném a mezinárodním dialogu o demokracii a spravedlnosti.
Tabulka klíčových období
| Období | Hlavní činnost | Vliv |
|---|---|---|
| 1950-1960 | Studium a začátek akademické kariéry | Založení katedry sociologie |
| 1968-1979 | Disent a práce ve zdravotnictví | Podpora zakázané literatury, věznění |
| 1989-1995 | Obnova sociální práce a Gender Studies | Vytvoření moderního kurikula a knihovny |
| 1995-2005 | Ocenění a veřejný vliv | Masarykova medaile, Žena Evropy |
