Komplet Hurvínkův sněhulák vydal Supraphon poprvé v roce 1973. V roce 1995 se pak snímek objevil v lehce zkrácené formě na kompilačním CD s názvem Vánoce u Spejblů. Přední strana CD obalu (cover) k albu Hurvínkův sněhulák ve formátu PDF. Zadní strana CD obalu k albu Hurvínkův sněhulák ve formátu PDF. Digitální booklet k albu Hurvínkův sněhulák ve formátu PDF o velikosti A4. V závislosti na informacích viditelných na profilu alba může obsahovat podrobné informace o albu a jednotlivých skladbách, včetně seznamu participujících umělců, přesného data a místa nahrání pro každou ze skladeb. Také kompilace S+H 1 (ovšem bez několika písní). V nezkrácené podobě znovu vydáno v mp3 v roce 2018. MC kazeta vydána později.
Zvuková režie, střih a mixáž: Jiří Bartoš.
Podklad a dramaturgie inscenace
Popis děje: Jde o titul z divadelního repertoáru Divadla S+H. Hurvínkův sněhulák je v dramaturgii Divadla S+H text poněkud výlučný, protože je původně nehurvínkovský, pro Spejbla a Hurvínka až dodatečně adaptovaný. V audio nahrávce nevystupuje Mánička ani Bábinka proto, že Helena Štáchová v době natáčení čekala rodinu. Hurvínek při sáňkování narazí do chaloupky a vlivem nárazu se mu v hlavě odehraje pohádka, v níž vystupuje hloupý král se svými ještě hloupějšími dvořany.
Král si splete sněhuláka se vzácnou sochou a poručí ho postavit ke krbu. Do děje se zapojí Hurvínek jako čaroděj a zlobí pana krále tzv. V inscenaci až na Žeryka sehrál všechny postavy Miloš Kirschner a v pětiroli se mu podařilo účastníky modulačně důkladně odlišit tak, aby každý měl svou nezaměnitelnou polohu. Kromě typických hlasů Spejbla a Hurvínka mluví jeden dvořan velmi hluboko, král je témbrem uprostřed a druhý dvořan vysoko. Díky míchání více stop můžeme v jednu chvíli slyšet Miloše Kirschnera hned v několika figurách.
V nahrávce se navíc poprvé pracuje se scénickou hudbou. Kromě písniček jsou zde podkresy a hudební nástroje znázorňují i zvukové efekty - přikládání do krbu či nárazy.
Historický kontext a význam
Hurvínek a Spejbl patří k nejvýznamnějším českým loutkovým postavám a jejich repertoár se často vyznačuje kombinací humoru, reflexe společnosti a technické vyspělosti loutkářské školy. Adaptace textu pro Spejbla a Hurvínka umožnila propojit divadelní a zvukový formát, čímž vznikla bohatá audiovizuální zkušenost pro diváky i posluchače.
Technické a produkční poznámky
- Vydání Supraphonu z roku 1973 a následná lehká úprava pro CD Vánoce u Spejblů (1995).
- Mnichovaná forma obsahu na mp3 vydání roku 2018.
- Hudební a zvukové efekty: poprvé se pracuje se scénickou hudbou a vícestopovým záznamem.
Audio nahrávka ukazuje, jak dramaturgie může pracovat s postavami a hlasovými polohami tak, aby byla zřetelná modulace více figur, i když velká část obsahu vychází z původního pedagogického a komediálního záměru.
