Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývajícími se touto problematikou.
Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu. Stopy po vlhkosti se mohou objevit i po silném dešti. Postřik házet do kříže, cca 50 % plochy. Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky.
Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Potýkáte se se vzlínající vodou, prasklo vám vodovodní potrubí, nebo se vaším domem prohnala záplavová vlna? Na nic nečekejte a do vysoušení zdiva se pusťte co nejdřív. Předejdete tak problémům se statikou domu i případným zdravotním komplikacím. Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží.
Než začnete s vysoušením, zjistěte nejdřív skutečnou příčinu. Pokud vás zasáhla povodeň, nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami. Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem.
Plísně na stěnách je nutné řešit co nejdřív. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce. Mezi nejčastější metody patří mechanické odstranění vlhké omítky, prořezání spár a aplikace injektážní malty nebo krému do vyvrtaných otvorů. Jakmile budete mít tyto kroky splněné, můžete se pustit do výmalby interiéru.
V rámci řešení problému s vlhkostí v domě ale nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí. Nevíte si rady s výběrem vhodného materiálu pro sanaci? Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání ve vodě a nanesení na zeď. Póry pak ze zdiva odvádějí vlhkost. Problém vlhkého zdiva nevyřeší, ale mohou k odvlhčení domu výrazně přispět. Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo.
Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů. Práce se sanačními omítkami se od běžného omítání nijak neliší.
Častou chybou při použití sanačních omítek je zejména spoléhání se na ně jako na definitivní řešení problému s vlhkým zdivem. Přes všechny své dobré vlastnosti totiž sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva.
Další články Speciálu Jak zbavit dům vlhkosti: Co dělat, když je vlhký dům; Naočkujte zdivo chemií; Jak zabránit vzlínání vlhkosti do budovy; Dodatečná izolace základů; Změřte a vysoušejte; Proti vlhkosti i plísním.
Multifunkční sanační omítka SANAVER DUO s tepelně izolačními vlastnostmi obsahuje expandovaný skleněný granulát. A to, co sanační omítka vyřešit dokáže, je však nutné podpořit její správnou aplikací. Především dodržujte postupy doporučené výrobci jednotlivých směsí. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena. Zpravidla je to alespoň 80 centimetrů od podlahy. Někdy je vhodné nechat část zdiva neomítnutého, aby mohlo dýchat.
Postup omítání: Starou vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky minimálně 80 až 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Okopanou omítku je nutné ihned odstranit z pracovního prostoru. Spáry ve zdivu pak vyškrábejte do hloubky jednoho až dvou centimetrů, zdivo očistěte kartáčem nebo proudem tlakového vzduchu. Pro zvýšení stability zdiva je možné vyškrábané spáry nahradit jinou omítkou s požadovanými parametry nebo již přímo vyplnit sanačním podhozem. Na jádrovou sanační omítku přijde sanační štuk jako u běžného omítání. Používejte produkty shodné značky. Nerovnosti vyrovnejte sanační omítkou, do které lze vkládat úlomky cihlových tašek a cihel. Nepoužívejte úlomky betonu a betonových tašek. Při vyrovnání větších nerovností omítkou je nutné omítku vyztužit ocelovou sítí. Sanační omítku nahazujte na speciální postřik, při míchání postřiku i samotné omítkové směsi dodržujte doporučené množství vody i dobu míchání. Postřik by měl vyzrávat tři dny, omítka se nahazuje na navlhčený povrch zpravidla v jedné nebo dvou vrstvách, strhává se latí a dohlazuje hladítkem. Konečnou úpravu povrchu je nutné dělat speciální jemnou omítkou na sanační omítky.
Sanační omítky lze použít zvenčí i v interiéru, vždy však s vědomím, že mají omezenou životnost a jsou pouze podpůrným a dočasným řešením. Co je dobré vědět o sanačních omítkách: U sanačních omítek rozlišujeme jednovrstvé nebo dvouvrstvé systémy. Jednovrstvé se nanášejí výhradně na zdivo relativně homogenní, s nízkým stupněm zasolení. Dvouvrstvé sanační omítky se používají na nehomogenní, značně poškozené zdivo a při vyšším stupni zasolení. Po zdrsnění se na ni nanáší vrstva sanační omítky min. tloušťky 15-20 mm. Celková tloušťka souvrství je cca 20-25 mm. V případě silně zasolených zdí je však žádoucí, aby celková tloušťka sanačního omítkového systému byla i vyšší.
V obou případech je nezbytné omítnutý povrch sjednotit, např. lícní omítkou (sanačním štukem), někdy postačí pouze barva. Pro fasády platí, že vodoodpudivost povrchové úpravy a její propustnost pro vodní páru musí mít hodnoty minimálně stejné jako sanační omítka. Jako fasádní nátěry jsou vhodné modifikované minerální barvy silikátové (popř. i vápenné) a také silikonové barvy. Nevhodné jsou parotěsné disperzní nátěry s organickými pojivy. Sanační omítky jsou účinné pouze tehdy, pokud je zdivo namáháno kapilární nebo hygroskopickou vlhkostí při nízkém stupni zavlhčení. V případě, že se jedná o prosakující vodu nebo vlhkost kondenzující ze vzduchu, je účinek minimální. Rychle totiž dojde k zaplnění pórů omítky vodou a k propojení podkladu s povrchem. Soli ze zdiva pronikají na povrch a to je doprovázeno výkvěty a dalšími poruchami. Omítka ztratí svou funkci.
Sanační systém nemůže odolat zatékání vlhkosti z rubu zdiva nebo masivnímu vzlínání vlhkosti. V těchto případech je nutné doplnit svislé a vodorovné izolace. Problémy nastávají také u fasád ve styku omítky s terénem, kde srážková voda nebo tající sníh dokážou velmi rychle vyplnit pórový systém vodou. Samotná hydrofobizace povrchu obvykle nestačí. Řešením je utěsnění zdiva pod omítkou minerální izolační stěrkou nebo provedení odolnější soklové omítky. Od terénu lze sanační omítku oddělit např. podříznutím.
Problém zasolení sanační omítka pouze odsune, ale neodstraní. Vhodným řešením je tzv. odsolovací omítka, což je omítka složená pouze z trochy vápna a hlinitého písku nebo hlíny, kterou nahodíme na zeď a poté denně několik týdnů kropíme. Když omítka do sebe natáhne velkou část solí, osekáme ji. Podle potřeby celý postup opakujeme. Pak teprve stěnu omítneme finální vápennou omítkou.
Náš tip: Omítka pro domy s historií. Sanační tepelně-izolační omítka RealSan Baurex Nanosan je speciální sanační omítka s vysokými tepelně izolačními vlastnostmi. Je určena pro povrchovou úpravu stěn ve vnitřním i vnějším prostředí a vhodná pro rekonstrukci památkových objektů. Jde o čistě vápennou suchou maltovou směs s hydrofobními účinky, bez cementu. Po smíchání s vodou vytváří plastickou maltu.
ISOTEX patří k špičkovým produktům: má až 76% vzdušných pórů a je vysoce difuzně otevřená. Práce s omítkou ISOTEX je jednoduchá: nanáší se přímo na očištěné zdivo, předtím napenetruje ClimateCoating FixPlus 1:4, povrch se vyrovná a opraví. Následně se nanáší paropropustný nátěr a teprve poté lze pokračovat dalšími vrstvami. Celková tloušťka by měla být minimálně 20 mm a proces vyžaduje opakované vrstvení.
Postup sanace se volí na základě příčiny vlhnutí a rozměrů poškození zdiva. Pak je třeba zdivo a mezery vyčistit od přesolené malty do hloubky minimálně jeden centimetr drátěným kartáčem. Následuje vyfoukání nežádoucího prachu. Před samotnou aplikací sanační omítky ISOTEX je třeba povrch stěn vyrovnat cementovými opravnými maltami. Zakryjí se tak všechny trhliny. Na styku stěny a podlahy je vhodné vytvořit plynulý přechod ve formě zaoblení. V případě sanace mokrých stěn poškozených vzlínající kapilární vlhkostí se na vlhké zdivo nanáší speciální sušící sanační omítka ISOTEX, ve které se během vysušení vytvoří difúzně otevřené mikropóry. První vrstva se nanáší na vlhký povrch v tloušťce 10-15 mm, následuje druhá vrstva; celková tloušťka min. 20 mm.