Vápno rovnou na cihly: technologie, materiály a historické souvislosti

Bílé vápno se získává kalcinací a rozkladem uhličitanu vápenatého při teplotě kolem 1200 stupňů, za vzniku oxidu vápenatého a oxidu uhličitého. Nejvyšší teplota vypalovací zóny jak u vertikálních šachtových pecí, tak u rotačních pecí nepřesahuje 1250 stupňů, zatímco přechodová zóna a předehřívací zóna jsou menší nebo rovné 900 stupňům. I. Vypalovací zóna přímo nese erozi od plamenů a materiálů a běžně se používají fosfátové kompozitní žáruvzdorné cihly s objemovou hmotností větší nebo rovnou 2,8 g·cm⁻3. II. 1. Nové pece stále primárně používajícihly s vysokým obsahem oxidu hlinitého(sekundární Al₂O₃ Větší nebo rovno 65 %) nebo obyčejné fosfátové cihly s tvarem cihly o délce 345 mm a tloušťce 75 mm. To usnadňuje individuální výměnu cihel při údržbě a minimalizuje deformaci tělesa pece. V posledních letech některé starší pece přešly na integrální litý žáruvzdorný materiál, aby se dosáhlo kruhovitosti v důsledku nadměrné elipticity pláště pece. 2. Teplota přechodové zóny je nižší. Klasicky vystačí na dva roky provozu žáruvzdorné cihly z oxidu hlinitého o výšce 345 mm × 75 mm. Někteří výrobci zvýšili tloušťku na 100 mm, čímž zvýšili hmotnost jedné cihly o 30 %, což může prodloužit životnost o 6-8 měsíců. III. 1. 2. 3. Omezení: Stříkaný povlak neprošel vysokotlakým{0}}lisováním a slinováním a jeho pevnost a odolnost proti únavě jsou pouze 40-50 % pevnosti a odolnosti pálených cihel. IV. Při generální opravě by měla být odstraněna celá vrstva stříkaného nátěru až k tvrdému podkladu a k opětovné pokládce by měly být použity vysoce-hlinité cihly nebo fosfátové žáruvzdorné cihly. Pálené cihly, spékané při teplotách nad 1300 stupňů, vykazují výrazně lepší odolnost proti erozi a tepelným šokům ve srovnání se stříkanými cihlami. V. 1. 2. 3. V novostavbách může být míra použití vápna nulová, u starších rekonstruovaných domů, pokud netrpí vlhkostí zdola, také, ovšem v případě starých chalup (včetně historických památek) často bez hydroizolací, je vápno často nezbytné. A nejen vápenné nátěry, ale i vápenné omítky a štuky. Prostě platí, že staré domy, kde bylo vápno používáno tradičně i sto let a více, snesou tuto medicínu i dnes. A proč medicínu? Vápenné nátěry se používaly i z hygienických důvodů. A nejen v domech, v místnostech uvnitř, ale všude, na fasádách, v chlévech, maštalích, stájích atd. Dokonce i staré roubenky se zevnitř natíraly vápnem, tedy jejich dřevěné povrchy. Co se týká vápenných omítek ve starých chalupách, naši předci byli zvyklí omítky ze zdiva vlhnoucího od země v přízemí vždy po čase oklepat a nanést nové. Nová směs písku, hašeného vápna a vody (dnes se prodává především suchý vápenný hydrát) zmírnila potíže s vlhkostí, zasolením a plísněmi. A nějakou dobu to vždy vydrželo. Neznali injektáže, natavitelné hydrolizolační asfaltové pásy, stěrkové či PVC hydroizolace a jiné sofistikovanější stavební výrobky a postupy. A vlastně jde dodnes ve starých chalupách o nejjednodušší postup. Interiér staré chalupy. Hašené vápno, tento tradiční materiál se používal k nátěrům a v maltových a omítkových směsích. Dříve si přitom lidé sami takzvaně „hasili“ vodou drcené vápno. Z chemického hlediska je hašené vápno hydroxid vápenatý (dříve se říkalo hydrát vápenatý). Velice důležitý byl při hašení správný poměr vody. Když jí totiž bylo mnoho, vápno se utopilo, když málo, vápno se spálilo. Při reakci páleného vápna s vodou vznikalo velké množství tepla, což byl právě důkaz správného hašení. Bylo navíc třeba si chránit nejen oči, ale vůbec pokožku celého těla. Hašení se muselo provádět v malé vrstvě (takzvaném plochém karbu), proto se kopaly plošně poměrně velké vápenné jámy, kde se pak vápno uchovávalo roky, samozřejmě shora zakryté a nějak izolované. Nesmělo zmrznout, jelikož by tak ztratilo svou plasticitu. Pokud by se pak z přemrzlého vápna připravila omítka, na stěnu by nechytla. Třeba v sudech se vápno hasit nesmělo, protože by hrozila při reakci vápna s vodou exploze. Po vyhašení se vápno nechávalo uložené (nejčastěji rovnou v zakryté vápenné jámě, případně v sudech) alespoň 1 rok, aby vyzrálo. Teprve takový materiál byl opravdu kvalitní. Vápno se však dnes již v domácích podmínkách nehasí. Pro přípravu vápenných omítek a malt si kupujeme sypký a velmi prašný vápenný hydrát, pro výmalbu se prodává vápenný nátěr, což je vlastně dnes již opět vápenný hydrát smísený s vodou. Je jí však jen málo, je třeba vodu ještě přidávat. Pokud kupujeme suchý vápenný hydrát, doporučuje se několik dní před použitím smísit s dostatečným množstvím vody a nechat být. Může ještě obsahovat určité množství páleného vápna, jehož reakce s vodou není při omítání žádoucí. Tradiční hašené vápno se dnes nejčastěji používá jako nátěr či stavební hmota při ochraně a obnově vzácných historických památek. A to nejčastěji na vsích, ale týká se to obecně různých typů objektů včetně hradů a zámků. Dokonce ještě zbyly nějaké vápenky, kde se dá hašené vápno koupit, ale je jich již pomálu. Jinak je samozřejmě lepší, tedy rychlejší a praktičtější, ale i vhodnější, použít moderní stavební směsi. Ty se pouze mísí s vodou v potřebném poměru. Vápno má jako tradiční nátěrový materiál mnoho negativních vlastností. A právě ty zmírnil až vývoj dispergovaného vápenného hydrátu. U vápenného hydrátu se výrazně zvýší měrný povrch a spolu s ním chemicko-fyzikální aktivita materiálu. Vápenný nátěr má pak dobrou přídržnost a můžeme i přimýchávat barvivo, čili tvořit barevné odstíny. A barva pak není při venkovním použití z povrchů tolik vyplavována.Tradiční vápenné nátěry nebyly dostatečně pevné a též méně odolávaly klimatickým vlivům. Jejich životnost byla proto vždy pouze omezená. A třeba venkovní nátěry se obnovovaly téměř každý rok, protože vápenný povrch silně křídoval, odíral se a šupinatěl. A to vše se dělo kvůli vlhkosti. Navíc bývala velmi častá i nesprávná aplikace na suchý podklad.Přesto však vápno dosud dosahuje u starších objektů zvláštní estetiky a navíc se i výborně snáší s historickými stavebními substancemi. Vápenný nátěr je jedinou existující opravdu minerální nátěrovou hmotou přírodního původu. Problematické je ale značné hutnění nánosu při vícenásobném nátěru. A to byl problém, který bylo třeba řešit spolu s potřebou zvýšení pojivosti nátěru a také snížení jeho nasákavosti. Nejprve se do vápenného nátěru přidávala fermež (lněný olej, říkalo se mu vápenné líčko nebo kasein). Dnes se to řeší takzvaným dispergovaným vápenným nátěrem. Hmota se vyrábí rozmělněním částeček vápna pomocí rotace ozubeného kotouče v suspenzi vápenného hydrátu. Zvětšuje se tím vnitřní povrch dispergovaného vápna a narůstá tak rychlost jeho karbonizace. Vápno se dispergováním aktivuje.V současnosti se navíc vápenné nátěry modifikují akrylátovou disperzí (organickými pojivy) v poměru menším než 2%. Dosáhne se tak stálosti barev včetně barvy bílé, tedy přirozené barvy vápna. Natíranou plochu je třeba důkladně očistit a provlhčit, aby proběhla požadovaná reakce. Nátěr se pak provádí opakovaně, dokonce až 5 a 6 krát, a to vždy po zaschnutí toho předchozího. Začínáme hodně řídkých roztokem, až ten další může být hustší, ale ne moc. Příliš silná vrstva by praskala. Hydroxid vápenatý reaguje při zasychání vápenného nátěru se vzdušným oxidem uhličitým, načež se tvoří uhličitan vápenatý. A ten je pojivem. Na hladké povrchy se vápenný nátěr dosud nanáší malířskými štětkami, v případě velice hrubých povrchů (třeba ostrých omítek) se dříve používala košťata. Dělalo se to tak, že se o hůl koštěte kleplo, aby z něj vápenné mléko odstříklo na zeď. Vápenný nátěr nanášíme zásadně na vlhký podklad. U suchého podkladu by hlavně za slunného počasí vůbec nedošlo k reakci. Vápno by jen uschlo a pak takzvaně „spráškovalo“ (ze stěny by spadalo v podobě prášku). A jak to poznáme? Dříve se používaly přísady snadno dostupných pigmentů, nejpilněji zemitých, poté přibyla železitá žluť, různé červeně, černě, modrá šmolka, zelený chromoxid a další odstíny. Zdravím, mám na zahradě malý zděný domeček na nářadí. Zdi jsou nataženy stěrkou, ale chtěla bych, aby to bylo hezčí. Můžu to natřít vápnem? (nechci velké investice do omítek) Taky tam máme ještě jednu zeď, která je z cihel. Je oklepáná přímo na cihly a já bych je chěla nechat, možná jen "obarvit". Lze je taky natřít vápnem, třeba řidším? Díky. 3xVapnem to namalovat lze. Budete to muset za par let asi obnovit a na poprve to bude chtit vice nateru, . Zed napred poradne omest kosteɬt, aby nebyla od prachu a pak hur ana to. Konzistence vapnove malby - je to ridke jako voda. Kdyz to budete mit moc ridke (malo vapa ve vode), tak to prejedete znovu, kdzy moc huste, svrasti se to a nasledne sloupe. Doma davame na cca 10l vody asi 1.5-2 lopatky haseneho vapna. Nezapomente, ze to co nabilite, neni finalka. 0xNelze bílit každým vápnem, aby to vydrželo, tak vápno musí být tzv. dlouhé, hašené. To ale určitě nekoupíte ve stavebnínách v pytli. Ale da se koupit vapno na bileni zbozi.cz/...JInak ano. Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Přestavba komínaZdravím chtěl bych starý komín ubourat po strop a postavit ho znova z bílých cihel stačí na to obyčejná malta nebo použít nějakou "speciální"? Ubourání po strop je jednoduché řešení z hlediska bordelu v obytné části. Ano, stačí kvalitní cementová malta, nejlépe hotová, pytlovaná. Horní část je namáhaná rozdílem teplot, kondenzací u nových kotlů, počasím. Proč nepoužijete stavebnici? Určitě je to spolehlivější, levnější i rychlejší. Pokud se jedná o komín ke stálému topení a nový kotel, ať to posoudí někdo znalý. Aby se akce za pár let (pár = dva) neopakovala. Hodně zdaru. Informace dávkujete opatrně a pomalu. Řešit jednu zimu přestavbou nadstropní+nadstřešní části komína je určitě netypické. Nevěřím, že zbytek komína je bez dehtu. Dehet se dá odtranit i jinak, než bouráním a stavěním. A taky to jde svépomocí. Co přijde po té jedné zimě? Proč se komín zadehtoval a za jak dlouho? Počítal někdo poměry v tom komíně? Dojde ke změně topidla? Změní se způsob topení... tak se dá pokračovat hodně dlouho. Ať se dílo podaří... Z bílých cihel se dříve stavěly celé komíny celkem běžně, u nás například i v kině jeden velký komín z bílých cihel máme. Jedno doporučení bych ale pro vás měl, před samotným vyzdíváním komína, MUSÍTE cihly namočit do vody! Ty cihly hrozně sají vodu a malta by se na ně za sucha špatně chytala. Co se týče malty, tak pytlová malta je to nejhorší, co můžete použít. Nejlepší je uhasit vápno a namíchat klasickou maltu. Takže žádný obavy a směle do toho. Přestavba komínohost - xxx.xxx.219.59 (?), 11.6.2017 7:27Zdravim, ja bych spis resil, proc to dehtuje.Novy komin(stavebnice)muze byt zadehtovany po sezone taky.Zalezi cim a jak topite. Přestavba komínahost - xxx.xxx.128.53 (?), 11.6.2017 11:11Většinou přes rok vyschla olše sem tam nějaké prkno a smrk, ale to je minimum.Kamna Tanaga jedou vždycky na plno žádný skrcení.Kamna když sem po zimě rozdělal tak v nich jen popilek žádný dehet jen v komínů metr od roury a víš. Tak ta kupovaná malta mě překvapila - nejsem z oboru ale myslel jsem si že hotová malta je jistota...? Uvítal bych i další názor od někoho jiného, resp. která konkrétní značka pytlovaná je nic-moc... díky. Boha jeho, jo to je jistota, zkuste vzít kupovanou maltu a hodit ji na strop a hned poznáte, jakou má kvalitu... všechno vám spadne na hlavu. Neumíte uhasit vápno? V tom případě raději nic nedělejte. Nejhorší je, když neumětel začne zedničit, víc škody, než užitku. Přestavba komínahost - xxx.xxx.128.53 (?), 12.6.2017 7:37Na váš komentář jako zakladatel tématu sem vůbec neodpovídal. Nesmělo hasit? hašené vápno v součastnosti neexistuje jen vápno které se namáčí (nehasí). Já teda mám za to, že existuje. Vyrábí ho minimálně Vápenka Vitošov pod názvem Bílé vápno CL 80-Q. Lze jej koupit v některých internetových obchodech a myslím, že lokální stavebniny vám je seženou. Osobně bych se tomu vyhl širokým obloukem. I vápenný hydrát je solidní žrout kůže a masa. Starší zedníci, co něco pamatují, jsou šťastní, že vápno se už nehasí a ani vápenný hydrát se moc nepoužívá. xxx.8.138 no to věřím, že se zedníci jsou šťastný, že se vyhnou kvalitnímu vápnu a míchaní malty, ale na svůj barák ho použili, za to vám dám krk. Ono ty zedníci dnes na CIZÍCH stavbách provádějí i jiné věci... pak vidím popraskané novostavby a tak dále. A to vše se dělo kvůli vlhkosti. Stavba a rekonstrukce pokračuje i nadále. A rozhodně tedy na dostavbu jednoho komína nepovažuji za rozumné sám si hydrát dělat (hasit vápno) ale pokud si někdo myslí že je to tak lepší nechť si hasí. Přestavba komínahost - xxx.xxx.122.94 (?), 13.6.2017 14:14Vy jste asi především NIKDY neměl možnost si "osahat" pořádnou maltu, jinak byste nemohl říkat to, co tvrdíte. Zeptejte se jakéhokoliv zedníka a ten vám řekne své... ale nesmí to být zedník, který bude u vás zedničit... Vy jste zdil, omítal, tak mě řekněte, jak jste nahazoval stropy maltou z hydrátu? Vy pořád píšete něco o nekvalitním hydrátu, ale to jste mimo. Já hovořím o tom, že malta namíchaná z hydrátu je náhražka a že taková malta je prostě nekvalitní. Neznám nikoho, kdo by zdil celý dům maltou z pytlů. To dělají diletanti. Diskutuje se tu o kvalitě malty, hašení vápna, patlované maltě... pane, malta z hašeného vápna je jako fík. Kdo to nepoznal, nikdy neuvěří. Dnes se vápno nehasí a to ze dvou důvodů. Jednak se dnes používají jiné fasádní finální omítky. Já mám takovou taky a drží dodnes. A povrch je jako šutr. Hydroxid vápenatý nikdy nemůže hašené vápno nahradit. Někdo zde vyjadřuje názory ohledně vápenopískových cihel a jejich výroby. Vápenopískové cihly se používají především v hrubé stavbě, kde jsou vynikajícím stavebním materiálem. Protože vápenopískové cihly mají vysokou hustotu, jsou nosné, zvukově izolační a ohnivzdorné. Materiál by se však měl vždy používat v kombinaci s izolačními materiály, protože vápenopísková cihla je tepelně vodivá. Plusový bod pro milovníky přírody: vápenopísková cihla je biologicky nezávadná a neškodná. Stavební materiál neobsahuje chemické přísady ani alergenní látky. K výrobě vápenopískové cihly je zapotřebí jen malé množství energie, emise vznikají pouze při výrobě páry. Při výrobě navíc nevzniká žádný odpad. Vápenopísková cihla není přírodní kámen. Vápenopískové cihly zůstávají jednotné ve vzhledu jako průmyslově vyráběný produkt, ačkoliv minerální struktura odpovídá přírodnímu pískovci. Zatímco tvorba přírodního kamene trvala dlouho, vápenopískové cihly jsou regulované a kontrolované. Například v solnhofenském vápenci lze nalézt zkamenělé inkluze a ukázky, že i v moderní výrobě existují odlišnosti v kameni hodnotné pro historické vrstvy stavební estetiky.

Interní poznámky k historii a technice ukazují, že vápenopískové cihly byly vyvinuty pro sociální bydlení a předpokládají lisování a hydrotermické vytvrzení, čímž vzniká pevný pojivo na písku. Nejprve se smíchá pálené vápno a písek (hlavně křemenný písek) v poměru 1:12 a přidá se voda. Tato směs se přivádí do reaktorů, kde se vápno a voda přemění na hydratované vápno. Tyto cihly se lisují za studena a po vytvrzení vzniká kompaktní materiál. Vápenopískové cihly se používají především v hrubé stavbě, kde jsou vynikajícím stavebním materiálem. Protože vápenopískové cihly mají vysokou hustotu, jsou nosné, zvukově izolační a ohnivzdorné. Materiál by se však měl vždy používat v kombinaci s izolačními materiály, protože vápenopísková cihla je tepelně vodivá. Ať už jde o historické památky, či moderní stavby, vápenopískové cihly nabízejí specifické vlastnosti, které vyžadují pečlivé plánování a správné techniky zajišťující dlouhou životnost.

Hašení vápna a jeho moderní alternativa - dispergovaný vápenný hydrát - umožňují lepší přilnavost a barevnou stálost. Dnes se dispergované vápenné nátěry modifikují akrylátovou disperzí (organickými pojivy) v poměru menším než 2%. Natíranou plochu je třeba důkladně očistit a provlhčit, aby proběhla požadovaná reakce. Nátěr se pak provádí opakovaně, dokonce až 5 a 6 krát, a to vždy po zaschnutí předchozí vrstvy. Hydroxid vápenatý reaguje při zasychání vápenného nátěru se vzdušným oxidem uhličitým, načež se tvoří uhličitan vápenatý jako pojivo. Důležité je natírat na vlhký podklad, zejména v suchých podmínkách by jinak došlo k rychlému vyschnutí a slíznutí vrstvy.

Historie i současnost ukazují, že vápno má své místo i v moderních rekonstrukcích, ale výběr mezi hašeným vápnem a hydrátem zůstává volbou odborníků podle konkrétního projektu. V moderních technikách se sází na kombinaci tradičních minerálních nátěrů a moderních disperzí pro zajištění trvanlivosti a estetiky. Zvláštní pozornost se věnuje správnému načasování a technice nanášení, aby se maximalizovala odolnost vůči vlhkosti a povětrnostním vlivům. V závěru zůstává platný obecný princip: kvalitní malta a správné hašení mají zásadní vliv na dlouhodobou trvanlivost komínů, omítek a historických staveb.

tags: #vapno #rovnou #na #cihly