Nahodit zdivo a omítnout základními vrstvami můžeme s trochou šikovnosti sami. Nemusíme se bát toho, že povrch nebude absoulutně rovný. Častokrát je povrch dokonce hezčí a jaksi útulnější právě když jsou na něm esteticky nezávadné nerovnosti. Mírné nerovnosti jsou mimochodem to, co ze starých domů dělá domy malebné. Po montáži veškerých hrubých rozvodů (kanalizace, voda, plyn, UT a elektro) a osazení oken můžeme začít s vnitřními omítkami. Nejprve dobře zakryjeme PE folií nová okna, poté naneseme na navlhčené zdivo cementový postřik (špric). Materiál spadlý na zem včas odstraníme, později to půjde velmi těžce.
Před nahazováním jádrové omítky musíme vydřevit prkny okenní otvory a výdřevu pečlivě vodováhou provázit svisle i vodorovně. Po nahození stěn výdřevu otočíme na stěny kolem oken a nahodíme maltou ostění okna - špaletu. Na tuto jádrovou omítku natahujeme štukovou omítku. Druhá možnost je obrátit se na firmu, která se zabývá pouze vnitřními omítkami. Můžeme si vybrat stříkané omítky jednovrstvé sádrové, nebo dvouvrstvé štukové. Firma si na stavbu přiveze silo, osadí kovové rohové profily a provede omítky ve vyšší povrchové kvalitě a za nižší cenu než při ručním omítání.
Před tím, než začneme omítat zdivo, je potřeba zajistit kvalitní podklad, k terý by měl splňovat několik základních kvalitativních parametrů: rovný, pevný a únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý, nesmí být zmrzlý. K tomu, aby se zajistil kvalitní povrch, na který aplikovaný materiál kvalitně přilne, se používají různé penetrační nátěry, nebo cementové postřiky. V oblastech, kde jsou ve zdivu zazděny jiné prvky, je potřeba vložit výztužnou síť pro jádrové omítky, aby nevznikaly dilatační praskliny.
Zdivo, které je příliš vlhké, se nedoporučuje omítat, protože by docházelo k příliš velkým objemovým změnám v konstrukci omítky. To by poté mělo jiné mechanické vlastnosti. K nadměrnému zvlhnutí zdiva dochází při přívalových deštích, nebo po mokrých technologických procesech ve vyšších částech stavby. V takovém případě je zkrátka lepší počkat, než se zdivo vysuší, a nebo nákladně zdivo vysušit vysoušecími přístroji. Stejně tak je nevhodné omítat příliš nahřáté zdivo v obdobích letních měsíců. Zdivo se v takovém případě naopak musí před omítáním navlhčit.
Jádrová omítka se nanáší ve dvou vrstvách bezprostředně za sebou. První vrstva se pouze nechá chvílí „zavadnout“, a pak se již nahodí vrstva druhá. Vnitřních omítek máme několik druhů - lehké, vylehčené, nebo klasické vápenné čisté, či s příměsí sádrového typu. U vnějších dvouvrstvých omítek, které podléhají povětrnostním vlivům, se doporučují aplikovat omítkové systémy, které bývají zpravidla dvouvrstvé. Stejně jako u vnitřních omítek se v komplikovanějších místech použijí výztužné sítě (rohy, místa se změnou materiálu atd.).
Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Proto jsme si pro vás připravili návod, jak při omítání postupovat. Na začátek si pojďme vysvětlit, k čemu vlastně omítka slouží. Jedná se o vrstvu materiálu nanesenou na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Rozlišujeme venkovní omítky na fasády a omítky na stěny v interiérech. Omítka v interiérech se skládá ze dvou vrstev.
Typy omítek a jejich použití
První je jádrová omítka, která dělá “masu” omítky, chrání zdivo před poškozením a vyrovnává nerovnosti stěny. Druhá je hladká omítka, nebo štuková omítka, která představuje finální podklad pro výmalbu stěn, obkladání, atd. Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Jsou zde sanační omítky pro sklepení a vlhké prostory, omítky pro strojní i ruční omítání. Dnes jsou populární suché omítkové směsi, které jsou připraveny k použití díky moderním technologiím jejich výroby.
Bez čeho se při omítání neobejdete: zednická lžíce, omítka, zednická naběračka, dřevěné prkno, zednická skoba, hliníková lať, kolečko, vodováha, olovnice na provázku, míchadlo, hladítko, dřevěné latě na omítnice. Pokud máte všechny nástroje připravené, postupujte následovně: připravte si podklad, namíchejte maltu, naneste omítku, vyztužte šíjší místa perlinkou, a nakonec finálně vyrovnejte a dokončete štukovou omítkou.
Připravte si podklad a myslete na teplotu prostředí. Omítání nelze provádět za všech teplot (obvykle 5-35 °C). Stěna musí být suchá, čistá a bez prachu. Po nanesení je třeba stěnu vyvážit, vyrovnat a vyžít latě, omítnice a špaletu. Suchý podklad, rovný povrch a bez prachu je podmínkou pro dobré přilnutí omítky. Před malováním je důležité nechat omítku dostatečně vyzrát a povrch vyschnout.
Vnitřní omítky mohou být velmi různorodé - od vápenných po sádrové, od tradičních po moderní stěrky (plastické, benátský štuk). Pro exteriéry se často volí dvouvrstvé systémy a zateplovací vrstvy. Před zahájením exteriérových prací je potřeba dokončit konstrukci střechy, chránit obvody a zajistit, že veškeré instalace jsou hotové a nepoškozené při provádění omítek. Vnitřní omítky lze aplikovat až po ukončení prací u venkovních částí, a pro přechody mezi různými typy zdiva je vhodná výztužná tkanina šíře minimálně 30 cm.
Různé omítky vyžadují různé techniky: jádrová omítka se aplikuje ve dvou vrstvách, štuková omítka se nanáší na navlhčenou jádrovou omítku, a poté se uhladí. Při štukové omítce se omítka natahuje tenkou vrstvou a poté se povrch po zavadnutí uhladí molitanovým hladítkem. Po vyzrání omítky je vhodné provést drobné úpravy a případně použít speciální stěrky pro finální povrch. Pro venkovní omítky se doporučují omítkové systémy s vhodnými tloušťkami (cca 15-25 mm pro jádrovou a až 20-40 mm pro tepelněizolační vrstvy).
Postup svépomocí a tipy pro úspěch
Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Nejčastěji se jedná o vnitřní omítky na cihlu, nové příčky nebo staré zdivo po oklepání. Ruční omítání je ideální pro menší plochy a rekonstrukce, strojní omítky umožňují rychlou a rovnoměrnou aplikaci, ale vyžadují správné nastavení směsi a zkušenosti. Správná konzistence směsi je klíčová - 1:1:3 ( hašené vápno, cement, písek ) a hustota nesmí být ani příliš hustá, ani řídká. Před samotným nahazováním je důležité stěnu lehce navlhčit a použít vhodné nářadí: naběračku, lžíci, latě, hladítko a další. Důležité je také pracovat od spodku nahoru, vyvarovat se spálení čerstvě nanesené vrstvy a počkat na její vyzrání.
U starého zdiva mohou být nutné sanační omítky; je potřeba zohlednit vlhkost a soli a dodržet navazující kroky, aby omítka byla prodyšná a dlouhodobě funkční. Před zahájením prací je potřeba ukončit konstrukci střechy, ochránit venkovní stěny před deštěm a mít hotové instalace, aby nedošlo k poškození omítek. Zdivo Liaporu poskytuje výhodný základ pro omítky díky své drsné povrchové struktuře a nízké kapilární nasákavosti.
Hydroizolace a doplňky do omítek mohou zlepšit výsledný efekt v některých částech stavby. Bitumenové stěrky AquaStop 2K nabízejí bezešvou izolaci s dobrou přilnavostí i na vlhký podklad, což je výhodné pro svislé konstrukce a nerovnosti. Nanášení probíhá ve dvou vrstvách a druhá vrstva bývá dávkována po 48 hodinách pro podlahy. Tyto vlastnosti mohou být přínosné při kombinaci hydroizolace a omítky v náročnějších podmínkách.
Přehledná návaznost kroků
- Příprava podkladu: suchý, čistý, rovný a dostatečně vyschlý povrch; odstranění prachu a volných částic; zohlednění teplotních podmínek.
- Ochrana povrchu: zakrytí oken a prostor kolem; vyvrtání výstupů a vyplnění spár vhodným materiálem.
- Penetrace a výztuha: nanesení penetračního nátěru, vložení výztužné sítě na problematická místa.
- Namíchání maltové směsi: poměr 1:1:3 (hašené vápno, cement, písek); kontrola hustoty.
- Aplikační fáze: natažení jádrové omítky ve dvou vrstvách, vyztužení perlinkou v rizikových místech, vyrovnání tloušťky kolem 1,5 cm; následné zaschnutí a odstranění omítníků.
- Štuková omítka či finální vrstva: nanesení na navlhčenou jádrovou omítku, uhlazení a sušení; volba mezi štukem, stěrkami nebo dekorativními povrchy.
- Dokončovací práce: malování, utěsnění rohů a spár v koupelnách, případně další dokončovací detaily po úplném vyzrání omítky.
Na závěr připomeňme, že omítání svépomocí není o dokonalosti na první pokus; jde o správný postup, trpělivost a pečlivost. Pokud řešíte vlhkost, volba sanační omítky a správné větrání jsou klíčové pro dlouhodobý úspěch. Nezapomeňte, že volba techniky - ruční versus strojní omítání - závisí na rozsahu prací a požadovaném výsledku.
