Bez developera, bez stavební firmy. Stále více Čechů si o víkendu nebo o dovolených navlékne montérky a přiloží cihlu k dílu. Jako by se vracela 70. a 80. léta, kdy si řada rodin také stavěla domy sama. V současnosti vyroste každý rok několik tisíc „svépomocných“ rodinných domů, pokaždé asi o třetinu více, než v roce předešlém. Kromě úspor je dalším významným důvodem to, že mnozí lidé nevěří řemeslníkům. Bojí se, že práci odfláknou. A tak se více spoléhají na své ruce a šikovnost.
Stavba svépomocí za socialismu a nyní se však přece jen v mnohém liší. Zatímco před listopadem 1989 lidé neměli na vybranou, protože hypotéky a tlusté katalogy s nabídkami stavebních firem neexistovaly, dnes jsou hlavním důvodem peníze. Pokud si stavíte rodinný dům sami, můžete výrazně ušetřit - minimálně stovky tisíc korun, ale třeba i nějaký ten milion.
Podle Českého statistického úřadu loni úřady vydaly více než 11 tisíc stavebních povolení pro nové bytové domy. Ze statistik dále vyplývá, že nejvíce domů svépomocí vyrůstá ve středních Čechách, v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Do stavby domu na vlastní pěst se nejčastěji pouštějí lidé ve věku 25 až 44 let, přičemž polovina z nich má středoškolské vzdělání a často tedy nižší příjmy. Když si lidé staví vlastní bydlení sami, mají nějaké úspory, nemusí si mnohdy ani brát hypotéku.
Kromě úspor je dalším významným důvodem to, že mnozí lidé nevěří řemeslníkům. Bojí se, že práci odfláknou. A tak se více spoléhají na své ruce a šikovnost - i za cenu toho, že se budou muset spoustu dovedností sami naučit a že jim bude práce trvat déle. Ale za tu jistotu a klid jim to prostě stojí. Mimochodem: Internet je dnes plný různých návodů a pouček pro „samostavitele“, trochu šikovnější člověk základní věci zvládne a ani nepotřebuje výuční list ze stavebního řemesla.
Stavitel svépomocí si rovněž musí oběhat všechna úřední povolení a získat potřebná razítka. Jinak tuto administrativu obvykle obstarává právě developer. A potřebuje splnit ještě jednu nezbytnou podmínku - obstarat si stavební dozor a nahlásit ho stavebnímu úřadu. Dozor odpovídá za provedení stavby podle projektové dokumentace a obecně platných předpisů, ale i za bezpečnost.
Už dávno také neplatí, že v prodejnách stavebnin nebo hobby marketech je jen jeden druh vodovodního kohoutku nebo dlažby. Každý zájemce může vybírat z mnoha typů od domácích i zahraničních výrobců a v různých cenových hladinách. Experti radí, že zejména na hrubou stavbu je nutné pečlivě zvážit, jaký materiál použít. Vyplatí se například zkontrolovat, zda beton pro základovou desku neobsahuje drcenou stavební suť nebo že nejde o beton jiné třídy, než jaký byl objednaný. Důležité je také zvážit, z čeho postavit obvodové stěny.
- „Zatímco pórobetonové tvárnice jsou lepším tepelným izolantem a rychleji se zasazují, pálené cihly nejsou tak křehké, mají lepší akustické vlastnosti a nižší nasákavost vodou. Tvárnice z běžného betonu zase zaručují velmi dobrou statickou únosnost a nižší cenu,“ radí Tomáš Viktořík z největšího online katalogu stavebního materiálu stavebninyokolo.cz.
- „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu,“ připomíná Marie známou parafrázi, která výstižně charakterizovala atmosféru 70. a 80. let. Rodinný dům postavili za 399 000 Kčs, ale podle manželů nebyla výstavba domu tehdy o nic jednodušší než dnes.
- Marie: „Bylo to necelých 400 tisíc korun československých.“
Manželé z jižní Moravy postavili dům svépomocí za necelých 400 tisíc Kčs a dnes porovnávají ceny stavebních materiálů s realitou současnosti. Výstavba započala v květnu roku 1978, plánované dokončení mělo být na konci června roku 1990. Dokončili ji v prosinci roku 1980 a kolaudace proběhla v dubnu 1981. V jejich domě je patrná pečlivě svázaný položkový rozpočet, který si uchovali.
Jaký byl rozdíl v cenách za materiál tehdy a dnes? Třeba jedna obyčejná cihla stála kolem 50 halířů, v rozpočtu měli asi 11 500 cihel - tedy kolem 5 000 Kčs. Stropní desky PZD: jeden kus stál 10-20 Kčs a měli jich 55 kusů. Předražené a drahé dnes? Dřívější keramické panely ke stropům (35 kusů, 390 Kčs za kus) dnes mohou být v akci za výhodnější ceny, ale výběr je širší.
Řezivo: měli 4 kubíky jehličnatého dřeva. Tehdy stálo pár stovek, dnes je to dražší, ale v poměru k jiným materiálům stále relativně výhodné. Materiál byl sice levný, ale také se hodně kradl. Cement, vápno nebo cihly si lidé odváželi z družstev, podniků nebo stavenišť. Platili to všichni, z čehož pramenily problémy i v koupelně - vana stála necelou tisícovku a umyvadlo 280 Kčs; dnes by to byly desítky tisíc, ale v obchodech si je můžete koupit okamžitě.
Jaké pozemky tehdy tvořily základy domů? Marie vzpomíná: 800 metrů čtverečních za 3 200 Kčs, tedy čtyři koruny za metr čtvereční. A co říci na závěr o svépomocných rodinách? Že zapojení celé rodiny a pomoc příbuzných bylo výhodou, ačkoli se do toho museli zapojit i oni sami.
P.S. Pokud řešíte stavbu domu a zajímá vás větrání a vytápění, navštivte online stavební veletrh Veleton v lednu 2027.
Historie panelových sídlišť v Česku má své počátky i konkrétní čísla. První dům z celostěnových panelů vyrostl ve Zlíně v roce 1953, pražské Ďáblice v roce 1953-1955 a Zelená liška v Praze 4 byla prvním panelovým sídlištěm. Do roku 1970 panely dominovaly, v roce 1970 jich bylo 90,1 % nových bytů; v roce 1985 to bylo 98,8 %. Panelová výstavba byla rychlá, levná a často anonymní, a proto s ní přišly i kritické hlasy ohledně kvality a sociálního života. Po sametové revoluci se stavařství snažilo ukázat, že panelová sídliště mohou mít i vyšší standard; mnohé domy prošly rekonstrukcemi a zelené plochy, obchody, školy a školky se staly standardem.
Panelové domy dnes představují asi šest procent rozlohy Prahy a obsahují zhruba 200 tisíc bytů. Problémy s technickým stavem postupně mizí; rekonstrukce zahrnují výměnu oken, zateplení obvodových stěn, výměnu střešní krytiny a zateplení, což výrazně snižuje energetickou náročnost domácností. Někdy však zůstávají specifika jednotlivých sídlišť, jako jsou parkování a některé dispozice bytů, které v osmdesátých letech nebyly v souladu s moderními nároky.
Panelová sídliště tedy představují klíčový fenomén českého bydlení 20. století: od sídlišť budovaných za cenu nízkých nákladů po dnešní úsilí o kvalitu, modernizaci a integraci do městského života.
