V prní polovině devadesátých let jsem z půdy predělaval místnosti. Na straně, kde je částečně zkosený strop, jsem si udelal pro svislou část steny: jeden drevený rast a na neho pripevnil 8 cm skelné vaty. Pak druhý drevený rast (přiléhající na první) a na neho pritloukl hřeby s velkými hliníkovými podložkami EPS tloustly 4 cm. Nyní zvyšují zevnitř tloušťku EPS o dvě vrstvy (8 + 6 cm). Ma význam dávat na poslední vnitřní vrstvu: sterku; nebo sterku s perlinkou; nebo stačí s vhodným lepidlem pouze stuk?
Výběr materiálu. Dlouho jsem rozmýšlel, jaký druh omítky uděláme. Původně jsem se přikláněl k sádrové omítce, která je prý vhodnější pro pórobeton. Nechával jsem si nacenit sádrové omítky, ale celý dům vycházel tak na 180 000 Kč. Dále jsem měl naceněnou klasiku lepidlo s perlinkou a štuk, cenovka zhruba 150 000 Kč. Nakonec jsme se po domluvě s tchánem rozhodli si omítky udělat svépomocí. Volba padla na lepidlo, perlinku a štuk, tato varianta nám přišla jednodušší na realizaci než sádrové omítky, s kterými jsme nikdo neměl zkušenost. Materiál na vnitřní omítky vyšel zhruba na 26 000 Kč.
Příprava. Zdi jsme očistili od zbytků tenkovrstvé malty, která vytekla v některých místech ze spár. Prošli jsme všechny stěny a zabrousili případné nerovnosti. Pak přišla na řadu penetrace, bez té to nešlo, Porfix hrozně sál vodu.
Lepidlo a perlinka. Prvně jsem vždy udělal rohy na oknech za použití rohových plastových profilů s perlinkou. Následně jsme dělali celou stěnu. Lepidlo s perlinkou jsme nanášeli ve dvou lidech, v jednom se to špatně stíhalo, protože lepidlo na pórobetonu začalo i přes penetraci zasychat. Vždy jsme natáhli 1 m lepidla zubatým hladítkem, zaprávili perlinku, a tak stále dokola po celém obvodu. Lepidlo jsem vždy po zapravení perlinky přehladil dlouhým fasádním hladítkem. Na venkovní a vnitřní rohy jsme používali rohové profily s perlinkou. Ty na venkovní rohy byly v pořádku, problém byl s těmi vnitřními, tam se nám perlinka většinou vlnila a profily neměli pravý úhel. Ke konci jsme již do rohů dávali pouze perlinku, dala se snadněji zapravit a roh byl pěkně rovný.
Štuk. Štukování provedl hlavně tchán, kterému to šlo hezky od ruky. Měli jsme štuk od Cemixu a od Webera. S tím hrubším od Cemixu se lépe dělalo, jemnější od Webera byl hezčí na pohled. Já jsem s tátou dělal lepidlo s perlinkou a tchán se švagrem štukovali, takže jsme jeli souběžně a šlo to rychleji. V té době jsme měli ještě stále otevřené podbití a vrchem proudil vzduch, štuky kvůli tomu nerovnoměrně zasychali, což trochu komplikovalo stáčení. Dnes bych již udělal dvě vrstvy lepidla, aby byl podklad více srovnaný pod štukem. Usnadnilo by to práci při štukování.
Při oskrabání zdí v paneláku jsem zjistil, že někde (hlavně na jedné zdi) šel spachtlí "krásně" dolů i původní štuk. Viz. foto. Chtěl jsem původně použít pouze sádru (štuk), zbrousit a vymalovat barvou s pískem (imitace štuku). Bohužel stav zdí je horší. Otázka zní: mohu rovnou štukovat (nejprve penetrace) a nebo mám použít nejprve lepidlo a perlinku? Myslím si, že jsou tam leckde ještě malá místa, kde je odfouknuty původní štuk. Ale skrabat všechno úplně na panel se mi nechce. Pokud zvolím rovnou štuk, chci dát na praskliny (klasické v paneláku) skelnou pásku a sádru. Díky za rady.
Malty, omítky, lepidla a další stavební hmoty pracují. Vlivem roztažnosti mohou začít praskat a drolit se. Chcete snížit riziko vzniku prasklin na stěnách, případně betonových podlahách? Pak nezapomeňte na perlinku. Tento typ armovací tkaniny v podobě mřížky dokáže ochránit vaše konstrukce jak u novostaveb, tak rekonstrukcí. Perlinka je umělá fasádní tkanina ze skelného vlákna, která má podobu mřížky. Dodává se v rolích o šířce obvykle 110 cm a délce 10, 20 nebo 50 m. Protože je lehká, bude se vám s ní pracovat dobře. Armovací tkanina má za úkol minimalizovat riziko vzniku prasklin a zvyšovat soudržnost podkladu. Praskliny totiž negativně ovlivňují nejen vzhled, ale i životnost a funkčnost konstrukce. Ať už plánujete novostavbu, nebo rekonstrukci, používání perlinky se nevyhýbejte. Zateplování kontaktními systémy - zlepšuje stabilitu armovací vrstvy a zesiluje zateplenou vrstvu po celé ploše. Používá se i k lokálnímu armování míst, u kterých je pevné vyztužení žádoucí. Opravy poškozených fasád - vyztužuje popraskané zdivo a předchází opakovaným problémům. Současně zvyšuje odolnost v místech, která jsou náchylná k poškození. Omítání jednovrstvého zdiva - také v případě novostaveb z jednovrstvého zdiva (bez kontaktního zateplení) se bez perlinky často neobejdete. Nanášení jádrové omítky perlinkou doporučujeme u domů bez přesahu střechy a u domů s výškou nad dvě podlaží. Zpevnění vnitřních omítek - perlinku doporučujeme používat i pro zpevňování vnitřních omítek. Důležitá je zejména v místech, kde dochází ke kontaktu dvou materiálů s různou roztažností. Aplikací perlinky po celé ploše však zvýšíte mechanickou odolnost.
Výztuž potěru podlahy - bez KARI sítí. Oprava popraskaného potěru podlahy je náročná. Proto je důležité problémům předcházet kvalitní výztuží. Tradičně se používají KARI sítě, které jsou však těžké. Alternativou je použití kompozitních sítí nebo výztužných tkanin, se kterými se lépe manipuluje a které bez problémů naložíte i do kufru auta. Rozhodli jste se pro výztuž pomocí perlinky? Pak si dejte při výběru pozor - existují různé typy, které se liší vlastnostmi i způsobem použití. Na fasády a zateplení musíte zvolit perlinku pro venkovní použití, musí být dostatečně pevná. K dispozici jsou perlinky s různou gramáží, tedy velikostí oka. Čím je tkanina těžší (hustší), tím je odolnější vůči pnutí. U soklů, oken, dveří a dalších namáhaných prvků proto doporučujeme zvolit odolnější typ perlinky s vyšší gramáží. Zesílené perlinky najdete také pod označením pancéřové mřížky. Při srovnávání parametrů se zaměřte také na míru protažení, které by mělo být minimální. Nepodceňte ani chemickou odolnost, konkrétně vůči alkáliím. Protože se při výrobě používá výztužné sklo, které není alkalicky odolné, je potřeba materiál dodatečně ochránit. Perlinky vyráběné v Evropě se obvykle tuží látkou SBR, která je trvanlivá. U levných perlinek asijské produkce je ochrana často zajištěna jen obalem z levného akrylátu, který má horší vlastnosti a omezenou životnost. Jak tedy rozeznat kvalitní perlinku od nekvalitní? Základem je výběr materiálů od renomovaných výrobců. Doporučujeme vyhýbat se materiálům bez označení výrobce a s podezřele nízkou cenou. Při výběru perlinky si můžete také osahat její strukturu. Ve vazných bodech musí být tkanina pevná. Perlinku jste vybrali, dovezli na stavbu a čeká vás omítání. Co teď? 1. Příprava podkladu - aby stavební hmota s tkaninou na podkladu držela, musí být podklad čistý, suchý a odmaštěný. 2. Nanesení lepidla/malty - na stěnu natáhněte flexibilní lepidlo nebo maltu pomocí zednické lžíce a zubového hladítka. 3. Vyrovnání plochy hladítkem - po vmáčknutí perlinky ji vyrovnejte a upravte pomocí hladítka. 4. Navazování dalších pásů - perlinku postupně nanášejte v pruzích a dodržujte překryv pásu cca 10 cm. Pro vyztužení rohů, hran a ostění používejte rohové profily s integrovanou perlinkou. Vyztužení rohových konstrukcí začněte vždy montáží profilů. Nejprve do lepidla zatlačte samotný profil a vyrovnejte ho vodováhou. Potřebné množství perlinky si vypočítáte jednoduše podle velikosti plochy. Nezapomeňte však započítat i nezbytné přesahy a vždy počítejte s rezervou. Při montáži můžete tkaninu snadno roztrhnout či jinak poškodit. Doporučujeme pořídit materiál s rezervou kolem 5 až 10 %. Výztuž omítek nebo podlah pomocí perlinky vám zabere nějaký čas a vyžádá si investici. A když se do ochrany konstrukcí pustíte, nesnažte se za každou cenu ušetřit. Volte perlinky a další materiály od renomovaných výrobců, které vydrží a budou skutečně fungovat. Na pobočkách stavebnin IZOMAT najdete jen materiály od ověřených výrobců, na které je spolehnutí.
