Kov je tradičním materiálem střešních krytin celá tisíciletí. Nejprve se používalo olovo, měď, ale ojediněle i drahé kovy (např. zlato). Olověný plech jako krytina se dnes opět na střechy vrací. V úpravě historických staveb je na některých místech nezastupitelný. Rovněž olověné vystélky do historických kamenných kašen jsou to nejlepší, co je možné nabídnout. Rovněž v chemickém průmyslu, kde by výpary z chemikálií jakoukoli jinou krytinu po čase poškodily, je krytí olověným plechem nejlepším řešením.
Je-li krytina z olověného plechu řádně a odborně provedena, je velice pevná a trvanlivá. Olovo se v minulosti v klempířině na střechách hojně využívalo kvůli svým vlastnostem.
Vlastnosti a použití olova
Olovo je snadno tavitelný, měkký kov, který je ale současně velmi těžký, a navíc i jedovatý. Jeho dobrou vlastností právě v oblasti klempířiny je jeho odolnost proti korozi a schopnost jej rozpouštět (sice pozvolna) v měkké vodě. Za normálních podmínek je však odolné a neomezeně stálé vůči atmosférickým vlivům, a navíc odolné vůči agresivním látkám, včetně mědi nebo asfaltu. Podobně jako hliník nebo měď si totiž vytvoří šedou patinu, která jej chrání.
Olověné plechy jsou vynikajícím stavebním materiálem, který nabízí hned několik výhod. Patří mezi ně vysoká odolnost vůči atmosférickým vlivům a agresivním látkám. Díky těmto vlastnostem jsou ideální pro venkovní aplikace, jako je střešní krytina nebo materiál pro klempířské práce. Olovo nachází uplatnění většinou u památkových staveb. Kryjí se s ním spáry v hrubých kamenech, u nichž se předpokládá zatékání. Dále jsou aplikací okapničky nebo soklové a rohové profily, které mají za úkol lépe chránit vsazené okno proti zatékání.
Ze zvláštních postupů: zejména u barokních říms památkáři neradi vidí klasické oplechování. Místo toho se římsa zatáhne olovem, které není vidět, ale dostatečně chrání její povrch. Olovo taky může posloužit jako krycí pás pod oplechováním střešních oken a komínů k vykrytí profilované krytiny. Olověné plechy se často využívají i k opláštění a těsnění proti pronikání radonu, což je závažný environmentální faktor.
Příkladem většího použití olova je Petschkova vila v Praze-Dejvicích. Ve Slezsku bylo olovo ve větší míře použité na budovu spořitelny v Opavě. V katedrále sv. Víta na Pražském hradě se zase olovem zalévaly nejvíc namáhané spáry mezi kameny. Jiným příkladem jsou hradby na hradě Rokštejn u Přímělkova, jejichž horní plocha je pokrytá tabulovým olovem k ochraně proti zatékání vody.
Jak je patrné, olovo nachází uplatnění většinou u památkových staveb. Kryjí se s ním spáry v hrubých kamenech, u nichž se předpokládá zatékání. Dále jsou aplikací okapničky nebo soklové a rohové profily, které mají za úkol lépe chránit vsazené okno proti zatékání. Zejména u barokních říms památkáři neradi vidí klasické oplechování. Místo toho se římsa zatáhne olovem, které není vidět, ale dostatečně chrání její povrch.
Olovo taky může posloužit jako krycí pás pod oplechováním střešních oken a komínů k vykrytí profilované krytiny. V klempířské praxi je možné potkat upravované olověné pásy nebo těsnicí řasené pásy z pocínovaného olova, které se používají na utěsnění různých průniků a prostupů v ploše střechy. Ani samotné oplechování olovem nemá požadovanou pevnost. Olovo se dodává převážně v rolích, standardně o tloušťce plechu 2 mm.
Omezení použití olova a moderní trend
Přes všechny uvedené kladné vlastnosti jsou snahy využívat olovo a jeho slitiny co nejméně. Důvodem je zmiňovaná toxicita. Od vstupu České republiky do EU se razantně snížilo jeho užívání například v nátěrových hmotách, instalatérství atd., kde s ním přicházejí do přímého styku lidé. Přes všechny uvedené benefity se u nás užívání olova pro jeho zdravotní závadnost stále více omezuje.
Střešní krytiny podle značek a další prvky uvádí moderní trh rozmanitě: ploché i profilované plechové krytiny, asfaltové pásy, střešní tašky z keramiky či betonu. Olovo dnes klempíři používají pouze jako doplňkový materiál. Protože je měkké a tvárné, uplatní se na zakončení stěn, parapetů, střešních oken a světlíků. Další aplikací je kotvení plechových parapetů a říms do kamene, zejména do pórovitého pískovce. Nejčastěji se tak děje pomocí šroubu s podložkou, který se zalije olovem. Taky se svitkovým olovem potahují zvětralé pískovcové parapety. Příkladem většího použití olova je Petschkova vila v Praze-Dejvicích. Ve Slezsku bylo olovo ve větší míře použité na budovu spořitelny v Opavě. V katedrále sv. Víta na Pražském hradě se zase olovem zalévaly nejvíc namáhané spáry mezi kameny. Jiným příkladem jsou hradby na hradě Rokštejn u Přímělkova, jejichž horní plocha je pokrytá tabulovým olovem k ochraně proti zatékání vody.
Jak je patrné, olovo nachází uplatnění většinou u památkových staveb. Kryjí se s ním spáry v hrubých kamenech, u nichž se předpokládá zatékání. Dále jsou aplikací okapničky nebo soklové a rohové profily, které mají za úkol lépe chránit vsazené okno proti zatékání. Zejména u barokních říms památkáři neradi vidí klasické oplechování. Místo toho se římsa zatáhne olovem, které není vidět, ale dostatečně chrání její povrch. Olovo taky může posloužit jako krycí pás pod oplechováním střešních oken a komínů k vykrytí profilované krytiny.
V klempířské praxi je možné potkat upravované olověné pásy nebo těsnicí řasené pásy z pocínovaného olova, které se používají na utěsnění různých průniků a prostupů v ploše střechy. Ani samotné oplechování olovem nemá požadovanou pevnost. Olovo se dodává převážně v rolích, standardně o tloušťce plechu 2 mm. Přehled olověných pásů a jejich vlastností je uveden v různých konfiguracích pro různé typy střech.
Moderní nabídka a praktické tipy
Střešní krytiny podle typu materiálu: lehké střešní krytiny zahrnují plechové střešní krytiny, vláknocementové krytiny a asfaltové šindele; těžké krytiny zahrnují pálené keramické tašky, betonové tašky a břidlicové krytiny. Při volbě je důležité zohlednit hmotnost, sklon střechy a nároky na pokládku, estetičnost a dlouhodobou životnost. Olověné krytiny se dnes častěji využívají ve zvláštních případech, zejména při rekonstrukcích historických objektů nebo tam, kde je potřeba vysoce odolné těsnění a detailní zpracování.
Pro laiky: střešní konstrukce musí unést vybranou krytinu a zimní zatížení sněhem. Mokrý sníh může vážit až 50 kg na metr čtvereční, proto při výběru berte v potaz skutečnou zátěž. Velkou roli hraje i šíře a tvar střešních prvků, a proto je vhodné konzultovat volbu s odborníky na klempířské a střešní práce.
