V současné době je na trhu řada výrobců a dodavatelů tzv. tvárnic ztraceného bednění.
Tvarovky pro stavbu ztraceného bednění se vyrábějí a dodávají v různých velikostech a typech.
V principu se jedná o prefabrikované výrobky, které se ukládají podobně jako tradiční zdicí prvky - cihly a tvárnice.
Rozměrově se jedná o prvky délky zpravidla 500 mm, výšky 200 nebo 250 mm.
Tvarovky se vyrábějí v tloušťkách od 150 do 500 mm.
Tloušťky stěn dosahují v závislosti na tloušťce tvárnice od 35 do 40 mm.
Hmotnost jedné tvarovky dosahuje dle velikosti od 20 do 35 kg.
Kubatura betonu pro vyplnění tvarovek se pak dle jejich velikosti pohybuje od 7,5 do 25 litrů.
Po vyskládání tvarovek do určené výšky se zpravidla provádí provázání betonářskou výztuží jak ve svislém směru, tak i ve směru vodorovném.
Na trhu se lze setkat se dvěma typy tvarovek, a to s tvarovkami, které svým tvarem vložení vodorovné výztuže umožňují - mají ve styčné spáře vybrání - a s tvarovkami, které svým tvarem vložení vodorovné výztuže neumožňují.
Za velmi důležité považuji upozornit na skutečnost, že ke konstrukcím z tvarek ztraceného bednění nelze přistupovat stejně jako ke zděným konstrukcím!
Z povahy materiálu je vždy nutno k těmto konstrukcím přistupovat jako ke konstrukcím z prostého betonu nebo ke konstrukcím železobetonovým!
Někteří výrobci ve svých katalozích a na svých internetových stránkách uvádějí mnohá doporučení pro vlastní montáž tvarovek, vyvazování betonářské výztuže a betonáž.
Někteří výrobci a dodavatelé sice uvádějí ve svých propagačních materiálech i empirické vztahy pro návrh vyztužení pro tu či onu návrhovou situaci, přesto vzhledem k tomu, že konstrukce vytvořená s použitím tvarovek ztraceného bednění je beze sporu konstrukcí nosnou, měl by její návrh vždy provést statik.
Návrhový postup se pak bude lišit dle konkrétní aplikace - z hlediska působení v objektu se může jednat o základový pás, svislou nosnou konstrukci, opěrnou stěnu, tížnou zeď nebo např.
Po určení typu a způsobu působení konstrukce z tvarovek ztraceného bednění se provede určení zatížení, vypočítají se vnitřní síly v konstrukci a jako poslední se provede posouzení vlastní konstrukce.
Nejčastější chybou při provádění, se kterou se setkávám, je že jednotlivé ložné a styčné spáry řad tvarovek nelícují, jsou rozevřené.
Provádějící pracovník nejčastěji argumentuje slovy, že „se to stejně zalije betonem“.
Při betonáži pak betonová směs těmito rozevřenými spárami vytéká ven a provádějící pracovníci je pak komplikovaně utěsňují.
S touto chybou bezprostředně souvisí další chyba, kterou je nedodržení navrženého tvaru konstrukce, především svislosti a vodorovnosti v ploše, kdy dochází ke vzniku prohlubní.
„Třetí a zřejmě nejčastější chybou je nesprávně provedené vyztužení.“
Betonářskou výztuž buď provádějící pracovníci neosadí vůbec, anebo v množství nedostatečném.
Příčiny výše uvedených pochybení spatřuji v nedostatečné kontrole souladu projektu a skutečného provedení stavby a absenci statika při přípravě projektu.
Mnozí stavební projektanti se snad statika zdráhají oslovit.
Proč tomu tak je, se mohu jen domnívat.
Správný návrh nosných konstrukcí a současně převzetí zodpovědnosti za tento návrh přitom může provést jen statik.
Uvedu přímo příklad ze své projekční praxe.
Klient mne požádal o zhodnocení projektové dokumentace rodinného domu, přikládané k ohlášení stavby.
Předmětný rodinný dům byl navržen na nepravidelném obdélníkovém půdorysu s vnějšími rozměry cca 10×14 m.
Měl dvě nadzemní podlaží a byl částečně podsklepen.
Základové konstrukce byly navrženy formou monolitických betonových základových pásů, svislé nosné konstrukce z keramických tvárnic, vodorovné nosné konstrukce z keramobetonových stropních nosníků a keramických tvarovek.
Střešní konstrukce byla řešena jako tradiční - tvořená střešními krokvemi, doplněnými kleštinami a osazenými na pozednicích a středních vaznicích.
V posuzovaném projektu bylo hodně nedostatků jak konstrukčních, tak i stavebních.
V projektu bylo navrženo zdivo z keramických tvárnic zděných na systémovou maltu.
Je nutno zdůraznit, že navržené zdivo je maltováno pouze v ložných spárách.
Ve styčných spárách se tvárnice spojují na sucho prostřednictvím zámků.
Takovéto zdivo není vhodné navrhovat v případě, že je vystaveno značnému bočnímu zatížení, což je i posuzovaný případ, kdy je zdivo vystaveno nejen svislému účinku od horní stavby, ale také bočnímu zatížení od zemního tlaku.
V těchto případech dochází především k nárůstu výstřednosti zatížení, což vede k rozevírání ložných spár zdiva a ke ztrátě únosnosti.
V první fázi výpočtu jsem provedl posouzení takto navrženého zdiva na projektovanou situaci a zjistil jsem, že navržené zdivo nevyhovuje.
Jako další krok jsem investorovi navrhnul změnu konstrukce zdiva suterénu.
Vzhledem k tomu, že v suterénu není vhodné používat zdivo schopné nasávat vodu, navrhnul jsem použít tvarovky ztraceného bednění a s jejich pomocí vytvořit v suterénu monolitické železobetonové stěny.
Investor s mým návrhem souhlasil.
Výztužné vložky třídy pevnosti B500B [4].
5ØR12 mm u obou povrchů a 1 běžný meter, krycí vrstva uvažována 25 mm.
Pro zdivo byly navrženy systémové tavrovky ztraceného bednění DITON ZB 30.
U těchto tvárnic je tloušťka stěny 35 mm, tedy celkový průřez uvažovaný do výpočtu má tloušťku 300 - (2 . 35) = 230 mm a šířku 1 běžný metr.
Pro zdivo byly navrženy systémové tvárky ztraceného bednění DITON ZB 30.
Vedle správného návrhu je neméně důležité správné provedení navržené konstrukce.
Vedle správného konstrukčního působení konstrukcí bychom ale stále neměli zapomínat na správné stavební řešení, tedy na zachování funkcí tepelné izolace a hydroizolace.
Tvarovky ztraceného bednění jsou velmi oblíbené pro drobné stavebníky, provádějící výstavbu z převážné části svépomocí.
Výhoda tvarovek ztraceného bednění, tj. snadná a rychlá výstavba bednění, které může ve specifických případech plnit i funkci estetickou, je nezpochybnitelná.
Na trhu existují systémy, které po vložení výztuže a betonování zůstávají jako součást konstrukce.
Ztracené bednění patří dnes mezi nejefektivnější stavební řešení pro zakládání a svislé betonové konstrukce.
Důvodem je především kombinace rychlé výstavby, příznivé ceny za m² a širokého spektra využití.
Princip ztraceného bednění je jednoduchý a osvědčený: duté betonové tvárnice se skládají nasucho, případně s minimálním použitím malty, zpevní se ocelovou výztuží a následně se zalijí betonem.
Spolu s tím vzniká pevná, stabilní a dlouhodobě odolná konstrukce, která splňuje vysoké nároky na únosnost i životnost.
Velkou výhodou betonových tvárnic ztraceného bednění je jejich systémové provedení s perem a drážkou, případně zámkovým spojem.
Jednotlivé prvky do sebe přesně zapadají, čímž se zjednodušuje samotná výstavba, zvyšuje přesnost zdění a snižuje riziko chyb při realizaci.
Ztracené bednění dnes neslouží pouze pro zakládání domů.
Stále častěji se uplatňuje také při realizaci plotů, opěrných zdí, podezdívek, technických staveb nebo zahradních prvků.
Využít jej lze například pro zpevnění terénu, vyvýšené záhony, retenční zídky či stěny bazénů.
Řešení od značky Semmelrock navazuje na dlouholeté know-how skupiny Wienerberger a nabízí kvalitní betonové tvárnice, které splňují náročné technické požadavky a umožňují realizaci spolehlivých konstrukcí s dlouhou životností.
Základy pod ploty. Opěrné zdi a terasy. Bazény a jímky.
Velmi zajímavé srovnání představují tradiční cihly a možnosti moderních zdicích systémů.
V zásadě lze vysledovat dvě základní koncepce zděných obvodových plášťů - silné dobře izolující jednovrstvé zdivo a „sendvič“ s oddělenou nosnou a izolační částí.
Je dnes jednoznačným trendem zdicích technologií.
U tohoto typu konstrukce je výsledný tepelný odpor přímo úměrný jeho tloušťce - čím silnější stěna, tím lepší izolační vlastnosti.
Proto se nyní v nabídce výrobců objevují tvárnice odpovídající tloušťkám zdiva 425, 450, ale i 500 mm.
Nejpokročilejší modely většiny výrobců nabízejí kombinaci odlehčené kostry tvárnice vyplněné tepelným izolantem.
Používá se perlit, minerální vata i polystyren.
U věnců a nadpraží oken se často nevyhnete kombinaci s vkládanou izolací, což však nepředstavuje žádnou výraznější komplikaci.
Velmi jednoduše se pracuje i s prvky na bázi pórobetonu, například Porfix, Ytong.
Mají nejen vynikající tepelněizolační vlastnosti, ale jejich malá měrná hmostnost velmi usnadňuje manipulaci s rozměrnými bloky.
Například pórobetonová stěna domu o tl. 400 mm může být lehčí než příčka z plných cihel o tloušťce 300 mm.
Nosná část stěny může být vyzděna ze všech výše uvedených bloků, nebo z ještě masivnějších materiálů - betonu či vápenopískových bloků.
Na hotovou stěnu se z exteriérové strany následně montuje zateplovací systém.
Průběžný zateplovací systém na fasádě usnadní řešení tepelných mostů v problematických místech, nevýhodou je „měkčí“ a zranitelnější venkovní omítka.
Průběh volby mezi Ytong a Porotherm je jednou z nejfrekventovanějších otázek při výstavbě domu.
Oba materiály mají své výhody.
Ytong je lehký pórobeton, se kterým se dělá rychle, bloky jsou velké, řežou se pilou a drážky na elektriku uděláš za pár minut.
Porotherm je klasická cihla s výrazně vyšší pevností a lepší tepelnou stabilitou díky akumulaci tepla, avšak je těžší a práce s ním je pomalejší.
Rozdíl v ceně materiálu není zásadní a často rozhoduje práce a typ domu.
Ytong - realita ze stavby: rychlé zdění, snadné řezání a úpravy, nižší pevnost, méně odolný proti zatížení.
Porotherm - realita ze stavby: vyšší pevnost konstrukce, lepší akumulace tepla, horší opracovatelnost (řežeš, sekáš).
Na co si dát pozor: rozhodování jen podle ceny - celkové náklady (materiál + práce) jsou srovnatelné.
Ignorování akumulace tepla - v oblastech s velkými teplotními výkyvy je Porotherm výhodnější.
Špatné lepidlo/malta - na Ytong patří tenkovrstvé lepidlo, na Porotherm zdicí malta.
Porotherm 44 T Profi DF má podle technického listu tloušťku 440 mm, spotřebu 16 kusů na m², součinitel prostupu tepla U přibližně 0,14 W/m²K, tepelný odpor R s omítkami 7,20 m²K/W, objemovou hmotnost prvku 670 kg/m³, neprůzvučnost Rw 48 dB a směrnou pracnost cca 0,67 hod/m².
Ytong Lambda YQ 450 a 500 mají větší formát, objemovou hmotnost 300 kg/m³ a zdí se na tenké maltové lože, s prohlášení o celoplošném maltování ložné spáry.
Ytong má méně kusů na m², ale vyžaduje přesné zpracování a hlídání konzistence malty.
U jednovrstvého zdiva obecně platí, že co může být ve vnitřní příčce, instalační předstěně nebo v promyšlené trase, nemá zbytečně oslabovat obvodový plášť.
Porotherm Dryfix je velmi zajímavý na jednoduchých rovných stěnách, zdicí pěna se nanáší rychle a odpadá mokrý proces v ložné spáře.
Ytong získává výhodu tam, kde je hodně řeze a úprav.
Členitý půdorys, šikmé stěny, výklenky, technické prostupy, změny tras a komplikovaná ostění jsou pro pórobeton přirozenější prostředí.
Praktické pravidlo je jednoduché: co může být ve vnitřní příčce, instalačním předstěně nebo v promyšlené trase, nemá zbytečně oslabovat obvodový plášť.
U jednovrstvého zdiva musí být projekt hotový dřív, než přijede první paleta.
Posunout okno o 20 cm, změnit výšku parapetu, přidat zásuvky, posunout dveře na terasu, změnit kastlík pro žaluzie nebo upravit technickou místnost až během stavby může vypadat jako drobnost.
U Dryfixu může být práce na rovných úsecích velmi rychlá.
Ytong Lambda YQ bych volil tam, kde je důležitá jednoduchá opracovatelnost, hodně dořezů, členitější půdorys nebo větší množství instalačních úprav.
Zároveň bych u něj víc hlídal statiku v úzkých pilířích, velkých otvorech a místech s lokálním zatížením.
Ytong není horší materiál. Je to jiný systém. Pokud se navrhne správně, může fungovat velmi dobře.
Porotherm ani Ytong nejsou univerzální vítěz.
Porotherm T Profi Dryfix může být výborný u jednoduchého domu s přesným projektem a kvalitní partou.
Nabízí masivnější keramickou konstrukci, vyšší hmotu stěny a dobrou statickou rezervu.
Ytong Lambda YQ je praktický tam, kde rozhoduje jednoduché řezání, broušení, drážkování a práce s členitým půdorysem.
Největší chyba je vybírat jednovrstvé zdivo podle katalogové hodnoty U nebo podle sympatie ke značce.
Jednovrstvé zdivo může být velmi dobré řešení. Ale není to zdivo pro stavbu stylem „ono se to nějak dodělá“.