Rozbory a zjištění z pražských měření
Odborníci z Arniky letos v květnu odebrali vzorky z 26 domácností a 26 veřejných budov, aby zjistili, zda se v prachu uvnitř budov nachází těžké kovy.
Odborníci z Arniky letos v květnu odebrali vzorky z 26 domácností a 26 veřejných budov, aby zjistili, zda se v prachu uvnitř budov nachází těžké kovy.
Vzorky nechali zanalyzovat v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické na přítomnost arsenu, chromu, olova, kadmia a toxické rtuti, které patří mezi rizikové látky způsobující závažné zdravotní problémy, včetně rakoviny.
Současná česká, ani evropská legislativa přítomnost nebezpečných látek v interiérech nijak neřeší, ačkoliv se tam běžně vyskytují.
„V uzavřených prostorách trávíme více než tři čtvrtiny času. Ukázalo se, že zátěž domácností a veřejných budov těžkými kovy je v Praze srovnatelná.“
„Zejména veřejné instituce by ale měly jít příkladem v tom, jaký používají stavební materiál a jaké vybavení kupují do svých kanceláří.“
Koncentrace a zdroje těžkých kovů v interiérech
Koncentrace olova v kancelářských budovách a na úřadech je dokonce desetkrát vyšší než v domácnostech.
Vyšší koncentrace olova ve veřejných budovách nejspíš pochází z vnitřního vybavení. Řada z nich totiž pochází z první poloviny 20. století.
Interiéry jsou vybaveny nábytkem a zařízením obsahujícím vyšší množství olova, například lištami z PVC tvrzenými olovem pro zakrytí kabeláže. Pravděpodobně zde ani nedošlo k odstranění olovnatých nátěrů a výmalby.
U kadmia pak byly nejvyšší hodnoty naměřeny v malířských ateliérech, kde se podle Arniky předpokládá použití pigmentů s vysokým obsahem kadmia.
Rozšířenější znečištění a jeho zdravotní dopady
Těžké kovy uvnitř budov se tedy jeví jako dědictví minulosti. „Těžké kovy se snažíme postupně vyřazovat z našeho života,“ komentuje výsledky náměstkyně pražské primátorky Petra Kolínská.
„Zejména veřejné instituce by ale měly jít příkladem v tom, jaký používají stavební materiál a jaké vybavení kupují do svých kanceláří.“
Koncentrace rtuti byla zaznamenána ve významných částech - 35 % domácností a až 46 % veřejných budov vykazovalo vyšší hodnoty rtuti než limity.
Podíl průmyslových zdrojů se však nepodařilo odhadnout.
Ochrana a prevence v interiérech
V domácnostech i veřejných budovách je nutné pamatovat na pravidelné větrání a volbu materiálů s nižším obsahem kovů.
Staré vybavení a nátěry lze vyměnit. Vodu ve starších domech lze filtrovat. Staré amalgámové plomby lze nahradit novými, bílými.
Keramiku je lepší nekupovat od pouličních prodejců na exotické dovolené. Rýži je lepší důkladně proplachovat a vařit ve větším množství vody. Při nákupu si lze emisní třídu ověřit u prodejce.
V kuchyni a koupelně je nutné věnovat pozornost chemickým látkám obsaženým v čistících prostředcích, barvách a lepidlech, které mohou uvolňovat ftaláty a další škodlivé složky do vzduchu a prachu.
Často zmiňované zdroje vnějšího a vnitřního prostředí
Rtuť se může vyskytovat ve starých teploměrech a zářivkách, olovo v potrubí, keramice s olovnatou glazurou a některých kosmetických výrobcích. Kadmium se nachází v cigaretovém kouři, některých potravinách a starých plastových hračkách.
Když se těžké kovy z interiérů dostanou do organismu, mohou vést k chronické únavě, problémům s pamětí a koncentrací, bolestem hlavy a dalším zdravotním problémům. Důležitá je akreditovaná analýza vody a laboratorní testy pro identifikaci zdrojů.
Praktické postupy pro snížení rizik
Neplánujte nic sami. Potřebujete poradit? Náš technik přijede za vámi a vše s vámi projde. Pravidelné větrání, pečlivý výběr výrobků a sledování kvality ovzduší jsou základní kroky k vytvoření zdravého domova.
Ochrana před chemickými látkami a těžkými kovy není jednorázová akce, ale kontinuální proces. Není to složité a nemusí to být ani nákladné. Prevence je vždy lepší než náprava.
Další souvislosti a historické souvislosti
Těžké kovy se snažíme vyřazovat i z veřejného prostoru; jejich přítomnost v interiérech je do jisté míry dědictvím minulosti a vyžaduje aktivní dohled nad použitými materiály a technologiemi.
Rtuť a olovo v oceánském a arktickém kontextu uvádějí, že toxické látky mají široké dopady, od domácností po ekosystémy v extrémních regionech.
