Jen málo předmětů je tak běžných a prozaických jako cihla. Cihlu si nevšímáme, je ukrytá pod omítkou a téměř ji nevnímáme, když jdeme kolem hotové zdi. Přitom cihla provázela člověka odpradávna, až na místo, kde spočinuly v měkkém lože malty při stavbě zdí. A z těchto nepatrných věcí tvoří dohromady velký celek, jeden velký dům. Cihla má zkrátka svůj příběh, který může vyprávět.
Značky neboli kolky na cihlách známe již z doby starověkých států a římské říše. V českých zemích se používání cihlářských kolků uvádí od pozdní gotiky (15. století), kdy bylo značeno z praktických důvodů pouze obchodní zboží. Další rozmach cihlářství a kolků nastává ve druhé polovině 17. století a v 18. století v souvislosti se stavbami barokních cihelných pevností. Až do poloviny 19. století fungovaly zpravidla jen „panské“ cihelny. Na výrobu cihel bylo třeba mít koncesi, kterou nebylo snadné získat. Výsledkem bylo, že cihly mohl vyrábět prakticky každý, což mělo za následek masivní rozšíření kolků kvůli přehlednější identifikaci. Tomu odpovídala mnohdy kvalita cihlářského zboží včetně kolků.
Proč se cihly značily?
Přesný důvod, proč docházelo ke značení cihlářského zboží, se už asi přesně nedozvíme. Podle některých historiků je možné prvotní kolky považovat za označení kvality cihel z dané cihelny. Mohlo se také jednat o vyjádření privilegia vojenské nebo městské cihelny. Značení cihel kolky převzaly postupně vrchnostenské cihelny, zde se jednalo o propagaci daného šlechtického rodu. V 19. století začaly značky jednotlivých cihelen v tržním prostředí sloužit jako dobrá reklama. Rovněž značky na cihlách mohly hrát určitou roli při technologii stavění - lepší spoj s maltou apod. Víme totiž, že zedníci umísťovali cihly značkou dolů.
Zajímavostí je, že při značení cihel až do 19. století docházelo ke značkám různých tvarů a iniciál. Kolky na cihlách dělíme na dva základní typy. Pozitivní kolky vystupují z hmoty cihly a vzniknou tak, že se do dna cihlářské formy vyryje zrcadlově obrácený znak. Forma se vyplní hlínou a při vyklopení má cihla vystouplý reliéf. Druhým typem byly negativní kolky, zapuštěné (vytlačené), které vznikly vtisknutím kovové destičky do hmoty cihly. Tato destička byla přibitá ke dnu cihlářské formy. Negativní kolky jsou zastoupeny nejčastěji a bývají mladší, lze je zařadit do 19. století, ale nemuselo to vždy být pravidlem. Negativní kolky vznikaly také razítkováním až po vyklopení vlhké cihly, což vysvětluje křivé nebo převrácené znaky.
Co kolky na cihlách znamenaly?
Samotné kolky na cihlách mohou představovat různá čísla, písmena či znaky či jejich kombinace. Symbol čísla označoval pravděpodobně cihlářskou partu (konkrétní směnu), podle toho se dala lehce rozpoznat kvalita odvedené práce. V řídkých případech znamenalo číslo letopočet. Symbol písmena zpravidla markoval iniciály majitele cihelny; někdy šlo i o iniciály názvu cihelny (častý byl symbol CS či SC, které označovaly „spolkové cihelny“). Rovněž se objevuje i kombinace celého jména majitele a místa cihelny. Symbol znakem či jiným symbolem byl častý zejména u vrchnostenských ciheln, kde šlo o erb nebo znak majitele panství. Nejen klasické plné cihly měly své kolky. Rovněž další cihlářské zboží, jako byly dlaždice z cihelného materiálu (tzv. půdovky), bývalo značeno stejně.
Jaká cihla byla dobrá?
Není cihla jako cihla. Staré cihly se vyznačovaly různou kvalitou podle účelu, pro který byly zhotoveny - od obyčejných plných cihel po klinkery. Nejkvalitnější cihla splňuje následující podmínky: mít bezvadný čistý tvar s ostrými hranami a rohy; být bez kamínků a bez trhlinek; při úderu vydávat jasný zvuk (zvoní); vzdorovat povětrnostním podmínkám, zejména mrazu; být porézní, aby dobře držela maltu; mít nízkou nasákavost (novější cihly by neměly absorbovat více než 15 % vody); a snést značný tlak. Taková cihla má tedy dobré technické parametry pro trvalou konstrukci.
Výroba cihel: z minulosti až po moderní pece
Princip výroby cihel zůstal prakticky stejný od dob starověkého Egypta. Cihlářství prospívalo tam, kde byl dostatek jílovité hlíny s nízkým obsahem vápníku, nejčastěji ze spraše. Do hlíny se odstraňovaly nečistoty a po odležení se do ní přidávalo ostřivo (nejčastěji křemičitý písek, dříve i obilné plevy či sláma). Ruční výroba probíhala v dřevěných formách; po vyklopení deska zůstala měkká surová cihla, která poté šla do sušení. Sušení probíhalo několik týdnů až měsíců. Následovalo vypálení v peci; do poloviny 19. století se používaly jednoduché polní pece, poté přišel kruhový typ pece s kontinuálním vypalováním dle patentu Friedricha Hoffmanna z roku 1858. Po vypálení následovala přebírka a uskladnění či doprava k zákazníkovi.
Další důležitý detail je, že věci kolem cihel nebyly jen samotné kusy keramického materiálu. V českých zemích připadá „boom“ kolkovaných cihel na druhou polovinu 19. století a počátek 20. století. Guberniálním nařízením z roku 1839 bylo v Čechách nařízeno označovat cihly kolkem, aby bylo možné rozeznat výrobce. Po zrušení poddanství a zavedení živnostenského řádu se cihelnství stalo volnou živností a rozkvétalo značkové značení, které sloužilo i jako reklama.
Historie sběru a databází cihelen
Badatelé z Fakulty stavební VUT pracují na databázi značek cihel s cílem mít kompletní katalog známých cihelných kolků, tvarovek a sbírek. V Brně bylo zjištěno mnoho cihelen a vzniká snaha mapovat sbírkové fondy v muzeích a veřejných i soukromých sbírkách. Spolupracují s Centrem stavebního dědictví Národního technického muzea v Plasech a dalšími institucemi. Získané cihly, dlaždice i další prvky bývají vystavovány či použitý ve výzkumech stavebních dějin.
Rozšířenost kolků a jejich význam pro identifikaci výrobce či směny slouží rovněž jako důkaz pro historiky o technologii i reklamních strategiích cihelen. Značení často pomáhalo při technologii stavění, protože zedníci ukládali cihly značkou dolů, aby lépe propojily s maltou.
Příklady a sbírky
V některých sbírkách se objevují značky MBV (Moravský stavební spolek) z 19. století a období po něm. Značky na cihlách byly v Brně i jinde mimo jiné spojeny s historickými cihelnami a projekty, jako byla kruhová cihelna v Hrušové nebo záznamy o cihelnách v Brně a okolí. Každý exemplář těží z dokumentace a kaligrafie nápisů, které na cihelnách zůstaly po generacích cihelnářů. Teď, při obnovách a archeologických průzkumech, bývají objevovány nové značky a zajímavé kousky z minulých století.
- Pozitivní kolky vystupují z hmoty cihly; vzniknou vyrytím zrcadlově obráceného znaku do dna formy.
- Negativní kolky jsou vtisknuté do hmoty cihly; mohou vznikat razítkováním po vyklopení vlhké cihly.
- Čísla na cihelných kolcích často označovala cihlářskou partu nebo letopočet.
- Písmena bývala iniciálami majitele cihelny; někdy šlo i o zkratky názvu cihelny.
- Znaky mohly reprezentovat i erb majitele nebo panství.
Často se na cihelných výrobcích objevovaly i otisky prstů či zbytky ruční práce, což dokazují záznamy o „zprávách cihlářů“ a zajímavé nálezy v archivech. Důležité je i to, že původní cihly nebyly jediné jihočeské nebo moravské produkty - dlaždice a půdovky byly rovněž značeny a sloužily jako součást tradičních podlahových povrchů.
Současná snaha o katalogizaci a digitalizaci sbírek pokračuje. V databázi se objevují stovky ciheln a jejich kolků, včetně údajů o tvaru, datu a místu nálezu. Cihlové obklady a dlažby z historických cihel nacházejí cestu i do moderního designu, často s důrazem na zachování autenticity a historické hodnoty.
Všechny státní znaky a jejich historie
Badatelé z Brna i z dalších měst připomínají, že práce na identifikaci cihel a jejich kolků je kontinuální a komplexní úkol zahrnující spolupráci muzeí, akademických institucí a soukromých sběratelů. Databáze není jen o sbírání tvarů, ale o pochopení kontextu - kdo a kdy cihly vyráběl, jaké byly obchodní a politické souvislosti a jaké technologické změny ovlivnily jejich vývoj.
Závěr bez titulku
Stare cihly se znakem představují více než jen stavební materiál; jsou to svědectví lidské práce, technických postupů a společenských struktur minulých období. Značky na cihelách nám umožňují nahlédnout do výrobních dílen, do doby, kdy se cihlářství stalo svobodnou živností, a ukazují, jak se z obyčejného materiálu stává historický zdroj výzkumu i estetické hodnoty.