Žil však většinu života v malém domku ve vesničce Nosetín. Těsně před jeho narozením zemřel jeho otec na bojišti první světové války. Jeho matka, Anna Šítová, tak musela obstarávat celé hospodářství sama s malým Antonínem a jeho starším bratrem Františkem.
Antonín vyrůstal ve veliké chudobě a naučil se tvrdě pracovat. V šesti letech nastoupil do obecné školy a později do měšťanské školy v Chyškách. Poslední rok měšťanky navštěvoval v Praze. Po jejím ukončení se přihlásil na učitelský ústav v Příbrami. Již zde začal ukazovat své výtvarné nadání a vrozený talent zachytit na plátně sílu okamžiku.
Roku 1935 maturoval a ještě téhož roku byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde se nejprve stává žákem profesora J. V. Loukuty. Navštěvuje jeho kreslířskou třídu, kde patří k nejlepším kreslířům. Začíná se naplňovat jeho sen profesionálně kreslit. Zjišťuje, že nejvíce ho baví zachycovat osoby v činnosti. Přihlašuje se tedy do malířské figurální školy profesora Maxe Švabinského. V roce 1939 však musí zanechat studia, když nacisté zavírají veškeré vysoké školy v tehdejším protektorátu Čechy a Morava. Antonín tak čeká dlouhých šet let na dokončení studií.
V roce 1945, po skončení druhé světové války, se konečně dočká a ihned nastupuje zpátky na Akademii. Zde pod vedením profesora Jakuba Obrovského nadále zdokonaluje svůj talent a roku 1946 slavnostně dostává čestný titul akademický malíř. Antonín se přestěhoval do Prahy, kde žil sedm let jako malíř na volné noze. Poté se vrátil zpět ke své matce, která zde po odchodu jeho bratra Františka do semináře, zůstává sama. Je to pro něho veliká změna.
V malování zde samozřejmě pokračuje, maluje pro něj tak typické všední výjevy z obyčejného vesnického života, věnuje se též krajinomalbě, hledá pouto krajiny s tamějšími obyvateli. Mnohdy také za směšný peníz namaluje dům nebo portrét některému svému sousedovi. Nezapomíná však také vystavovat svá díla. V roce 1961 vystavuje v Milevsku, roku 1963 v Petrovicích a roku 1976 v Českých Budějovicích. Účastní se též výstav v zahraničí. Za zmínku stojí například výstava v Lipsku, Berlíně nebo Heyerswerdě v roce 1971 a výstava v Meiningen v roce 1979.
Antonín Šít maloval obrazy až do své smrti. Zemřel 9. ledna 1983 v Nosetíně. Je pochován na chyšeckém hřbitově spolu se svou matkou Annou. Za svůj život nebyl doceněn, možná proto, že kvůli svému vyznání nebyl příliš oblíben u tehdejší komunistické společnosti. Jeho díla jsou uložena v Praze na Strahově u premonstrátského řádu. Velká výstava Šítových obrazů, které byly zapůjčeny ze Strahovského kláštera se konala v Chyškách v roce 2008. Některé obrazy jsou vystaveny trvale ve výstavní místnosti na místní faře.
24. 8. 24. 8. Antonín Šít: Melancholické krajinyAntonín Šít (1915-1983) absolvoval AVU v roce 1946, ve třídě profesora Jakuba Obrovského. V roce 1953 se z Prahy vrátil do rodného Nosetína na Chyšecku, malé vesnice na rozhraní středních a jižních Čech. Pomáhal hospodařit nemocné mamince, po její smrti žil sám. Vystavoval a prodával velmi zřídka - jeho melancholické krajiny a obrazy s duchovními náměty byly v přímém protikladu k oficiálním dobovým požadavkům.
Výstavu ze sbírek soukromých majitelů zahájí ve čtvrtek 1.10. v 16.30 "Zlatý Amos" Tomáš Míka. 5.12. - 31.12. Výstava malíře Antonína Šíta nabízí vyzrálé malířské dílo, zobrazující umělcův niterný vztah k domovské krajině, spojený s pokornou a hlubokou duchovní vírou. Narodil se 17. ledna 1915 v Prčici na Sedlčansku. Otec, malorolník v Nosetíně, padl v první světové válce. Matka pak dále vedla práci v menším hospodářství. Od roku 1921 navštěvoval malý Antonín obecnou a měšťanskou školu v Chyškách, poslední ročník v Praze. Poté studoval na učitelském ústavu v Příbrami, kde v roce 1935 maturoval. Dráha učitele ho však nemusela. Přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde po absolvování kreslířské třídy Josefa Loukoty pokračoval až do uzavření vysokých škol v roce 1939 v malířské figurální škole u profesora Maxe Švabinského. Studia dokončil v roce 1946 ve speciálce profesora Jakuba Obrovského. S malířem Pavlem Maurem si najal ateliér a zapojil se do bouřlivého pražského kulturního života. Po sedmi letech, v roce 1953, se však vrací zpět do Nosetína, aby se staral o svoji nemocnou stařičkou matku. Zbytek svého života prožil zde. Udržoval malé hospodářství a tvořil jako samostatný výtvarník. Zemřel 9. ledna 1983 a je pochován na chyšeckém hřbitově. Díla Antonína Šíta jsou dnes v soukromých sbírkách a řadě galerií a muzeí, například v Alšově jihočeské galerii, Prácheňském muzeu v Písku, nebo oblastní galerii v Náchodě. Na 9. Společně vytavoval Antonín Šít na celkem 12. výstavách, účastnil se rovněž několika výstav v zahraničí, konkrétně Německu, Švédsku a Maďarsku (1970 - 1979). Pro zapojení do diskuze se nejprve přihlašte ke svému účtu.Nejste-li registrovaným uživatelem, zaregistrujte se zde.
Note: Text vychází z uvedeného materiálu a složitěji propojuje období života a tvorby Antonína Šíta v kontextu jeho rodiny, vzdělání a výstavní činnosti.
