Pro zaručení fungování všech sanačních opatření a dlouhé životnosti zdí je vždy potřeba nanesení sanačních omítek. Proces odpařování vody a krystalizace těchto solí pokračuje až do dosažení ustálené vlhkosti zdiva. Sanační omítkový systém napomáhá rychlejšímu odparu vody a umožňuje ukládání solí do omítek, jejichž struktura je k tomu účelu uzpůsobena.
Sanační omítkový systém je tvořen několika vrstvami omítek, které plní specifickou funkci. Vlastnosti omítek odpovídají požadavkům, které jsou na jednotlivé vrstvy systému kladeny. Na rozdíl od běžných omítek je u sanačních omítek významně snížen kapilární transport vlhkosti ze zdiva ve srovnání s procesem difúze vodní páry. Kapilární transport doprovázený transportem solí (roztokem) je tedy významně snížen, tudíž vlhkost na povrch může prostupovat jen ve formě vodní páry. Vlhkosti ze zdiva je umožněno vniknout do sanační omítky do hloubky pouze několika milimetrů. Tato přijatá vlhkost, příp. roztok solí, se vypaří uvnitř omítky. Krystalizační zóna se vytváří v omítce a chrání zdivo před dalším negativním působeními vlhkosti a solí.
Sanační omítka sama o sobě vlhkost nevyřeší. Někdy se lidé domnívají, že stačí oklepat vlhkostí poškozenou omítku, nanést sanační a zdivo vyschne. Sanační omítka sice na vlhkém zdivu vydrží o něco déle než běžná, příčinu vlhkosti ale nevyřeší. Sanační omítky jsou však velmi nápomocné v situaci, kdy už byl zdroj vlhkosti odstraněn nebo byla provedena celková hydroizolace vlhké stavby. Sanační omítka má totiž větší množství pórů než běžná omítka, díky tomu rychleji propouští vodní páry a umožňuje tak zdivu rychleji vyschnout bez vzniku nehezkých map.
Před nanesením je třeba zcela odstranit zasaženou původní omítku a dobře proškrábat spáry zdiva do hloubky až 2 cm. Na trhu je k dostání řada omítkových systémů pro vlhké zdi. Pokud nemáte dostatečné stavařské zkušenosti nebo zkušeného zedníka po ruce, nepouštějte se do izolace svépomocí. Většina metod svým charakterem svépomocnou realizaci ani neumožňuje. Možné komplikace s prováděním hydroizolace závisí jednak na technickém stavu budovy, ale také s nedodržením postupů.
Hlavním úkolem sanačních omítek je umožnit snadné vysoušení zdiva po doplnění izolací a zabránit výkvětům solí při vysychání zdiva. Některé sanační omítky mají také tepelně-izolační funkci. Pro přípravu podkladu pro sanační omítky na vysoce zasoleném zdivu slouží obětované odsolovací omítky, které, po nanesení na povrch vysušovaného zdiva, v sobě umožní akumulaci solí. Pečlivou přípravou podkladu se sníží zatížení sanační omítky solemi a prodlouží její životnost.
Sanační omítku je nutné nanést do výše 0,8 až 1,0 m nad viditelnou hranici vlhkostního či solného poškození. Princip přísady AquaSan Porosity® spočívá v množství vzniklých vzduchových pórů, které se vytvoří po rozmíchání ve vodě, cementu CEM I a písku. Vzniklé póry dokáží ze zdiva velice dobře odvádět vodní páry, díky čemuž má zdivo ideální podmínky pro snadné vysychání. AquaSan Porosity® se liší od běžně dostupných omítek v několika faktorech: vysoká pórovitost a prodyšnost, which je zásadní pro odvod vlhkosti ze zdiva, a omítka je značně odlehčena.
Velice častou chybou je myšlenka, že sanační omítka je konečným řešením vlhkých zdí. Prvním krokem je odstranění zdroje vlhkosti a až poté aplikace sanační omítky, která bude plnit svůj účel a odvádět zbytkovou vlhkost. Původní již zdegradovanou a většinou i zasolenou omítku je vždy nutné odstranit nad hranici viditelných škod alespoň 40 cm až 50 cm. Suť z odstraněné omítky je praktické ihned odstranit z pracovního prostoru, a tak si uvolnit místo u zdiva pro další postup prací.
U nahazování sanační omítky vždy začínáme základní vrstvou, nanesením sanačního podhozu (postřiku). Postřik by měl být prováděn síťovitě cca z 50 - 70 % plochy omítaného zdiva. Podhoz zlepšuje přilnavost další vrstvy k podkladu zdiva. V případech, kdy má zdivo velké nerovnosti, nebo obsahuje vysoký stupeň solných výkvětů, můžeme použít podkladní sanační omítku, která slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí. Hlavní vrstvou sanační omítky je jádrová vrstva, která se omítá ručně, ale i strojově v tloušťce vrstvy minimálně 20 mm. Pokud nahazujeme zdivo, kde potřebujeme nanést větší tloušťky sanační omítky, tak postupujeme po více vrstvách s technologickou pauzou. Nerovnosti lze vyrovnat přidáním úlomků cihel a kamene.
Omítka AquaSan Porosity® zabraňuje vodou rozpustným solím vytvářet na povrchu nepěkné mapy. Životnost sanační omítky může být v měsících až v rocích v závislosti na stupni zasolení zdiva a procentuální vlhkosti. Proto nemusí být možné předpovědět přesnou životnost bez solných výkvětů. Na finální štukovou vrstvu sanační omítky je nutné provést výmalbu barvou určenou pro sanační omítky. Nátěrové systémy by měly být na bázi silikonu či silikátu, nebo vápenné báze, které ale nemají tak dlouhou životnost jako předchozí.
Platí pravidlo: vnitřní i venkovní nátěry by měly mít stejnou paropropustnost jako sanační omítka. Nevhodné jsou parotěsné disperzní barvy, které mohou uzavřít pórovitost omítky. Sanační omítky jsou méně odolné vůči vlhkosti a vodě z vnější strany; pokud bude odstřikovat voda z ulice, může dojít k rychlému zasolení a ztrátě funkčnosti systému. Proto je vhodé použít soklovou omítku nebo ochrannou bariéru do výšky 30 cm a oddělit omítku od terénu.
V případech, kdy je sanační omítka v přímém styku s terénem, lze ji od terénu oddělit. Metody jako Aquastopcream mohou být použity, avšak vyžadují správné provedení injektáže a následné nanesení omítek. Důležité je vyřešit styky s vlhkým podkladem; lze použít hydroizolační pásku, hoblovanou lať a podobně, aby nepřišel do styku omítkový systém s vlhkým podkladem. Po injektáži se doporučuje technologická pauza a následně aplikace sanační omítky IMESAN nebo aditivované omítky IMESAN AditiV.
Následně několik měsíců po injektáži bude docházet k uvolňování vlhkosti přes sanační omítky do interiéru; je nutné zajistit spolehlivý odvod této vlhkosti. Před samotnou aplikací sanačních omítek je vhodné provést vlhkostní průzkum objektu a zjistit míru zasolení zdiva, aby bylo možné zvolit správnou skladbu a tloušťku vrstev. Sanace zdiva by měla být realizována komplexně a zahrnovat izolace, drenáže a další opatření, aby nedocházelo k opětovnému zatížení vlhkostí.
Co je vzlínající vlhkost a kdy je nutná sanace? Vzlínající vlhkost je jev, kdy voda ze zeminy proniká do zdiva směrem vzhůru pomocí kapilárního působení. Zásah je nutný také při rekonstrukci starších objektů, kde izolace často zcela chybí. Cílem sanace je zastavit šíření vlhkosti, ochránit konstrukci a zlepšit podmínky pro zdravé bydlení. Správně provedená sanace prodlužuje životnost stavby, zvyšuje její hodnotu a snižuje riziko nákladných oprav v budoucnosti.
Injektáž zdiva patří mezi nejúčinnější metody, které využíváme k zastavení kapilárního vzlínání vlhkosti. Do konstrukce zavedeme speciální hydrofobní roztok, který v pórech vytvoří trvalou izolační bariéru. Tím zabráníme dalšímu šíření vlhkosti směrem vzhůru. Tato metoda je rychlá, spolehlivá a šetrná ke stavbě. Nevyžaduje rozsáhlé stavební zásahy, a proto ji lze úspěšně aplikovat i v citlivých a obtížně přístupných prostorách.
Na závěr je důležité připomenout, že sanace zdiva by měla být vždy spojena s diagnostikou a výběrem vhodné technologie. Správně zvolený systém a postupy minimalizují rizika a maximalizují efekt dlouhodobé ochrany staveb.
Velice důležité je také dodržování technických listů výrobců sanačních malt a postupů, aby byla zachována paropropustnost a funkčnost systému. Vnitřní i venkovní nátěry by měly odpovídat paropropustnosti sanační omítky a neměly by ji uzavírat. Doporučuje se jednotný systém od jednoho výrobce a vyhýbat se směšování různých typů omítek.