V letech 1980-1992 byly v tehdejší ČSSR resp. ČSFR vydávány speciálně adjustované komplety československých mincí z obecných kovů, známé mezi sběratelskou veřejností jako "ročníkové sady" či "sady oběžných mincí".
Na základě dlouholetých požadavků tuzemských sběratelů a zahraničních obchodních partnerů přistoupilo federální ministerstvo financí ve spolupráci se Státní bankou československou a Státní mincovnou v Kremnici v roce 1980 poprvé k vydání ročníkových kompletů mincí. Pro zajímavost můžeme uvést, že některé subjekty navrhovaly i doražbu "starších" ročníků 1 mincí a zkompletování sad před rokem 1980.
Proč byly sady vydávány a co obsahovaly
Vydávání sad mělo několik cílů. Předně propagovat vydavatele a výrobce mincí a celé československé mincovnictví. Dalším cílem bylo poskytnout sběratelské i širší veřejnosti poměrně levný sběratelský materiál pro tehdy dosti omezené, povolené výměny se zahraničím.
Pro specializované sběratele československých mincí pak byla důležitá zejména skutečnost, že sady poskytovaly komplet všech nominálů československých mincí s příslušným ročníkem ražby. Výjimku představují jen ročníky 1986 resp. 1990, kdy do sad nebyly zařazeny mince 1 h resp. 10 Kčs. Za určitou výjimku lze považovat také část mincí 2 a 5 Kčs 1991, které byly raženy v Royal Mint Llantrisant ve Velké Británii. Do sad byly totiž pojaty pouze mince ražené v Kremnici, nikoliv ražby ze zahraniční výroby.
Vzájemné rozlišení slovenských a britských ražeb a tudíž i jejich přijetí coby variant je však poněkud problematické. Do sad nebyly zařazeny také 10 Kčs vzoru 1990 ("Masaryk") a vzoru 1991 ("Štefánik") s ročníkem ražby 1993 (ražba byla provedena ještě za existence ČSFR v roce 1992).
Technické a výrobní zvláštnosti ročníkových sad
Sada československých mincí s ročníkem ražby 1993 již nevznikla, i když SBČS její výrobu nevylučovala v případě, že by společná měna České republiky a Slovenské republiky po 1. lednu 1993 existovala déle. Kromě zmíněných dvou typů 10 Kčs 1993 byl podle tehdejší informace technicky dohotoven také 1 h 1993. K ražbě byl připraven také 50 h 1993, ovšem nikoliv ze stávající emise (vzor 1991, CuNi, 20,80 mm, 3,20 g, autor líce Miroslav Ronai, rubu František David), ale již z "nové federální" emise 3 (plánovaný vzor 1993, Al, 20,00 mm, 1,20 g, autor Jiří Prádler).
Zavedením výroby sad byl prolomen jeden z principů výroby mincí. Podle něj byly v příslušném roce raženy pouze nominály, potřebné k zajištění hotovostního peněžního oběhu. Některé nominály tak nebyly v některém roce vůbec raženy. Od roku 1980 však byly, přinejmenším právě pro potřebu sad, vyráběny všechny nominály platných mincí z obecných kovů. Jedinou výjimku představuje mince 1 h, sice platná, avšak od roku 1963 již nevyráběná.
Ve sledovaném období byla jednorázově vyražena pouze v roce 1986 a pro potřeby sad ještě v letech 1991 a 1992. Mince vyráběné pouze pro sady byly raženy v podstatně menším množství, než mince pro potřebu běžného hotovostního platebního styku. Tyto omezené emise proto mají potencionálně vyšší vzácnost, která se v některých případech (např. 5 Kčs 1986) na sběratelském trhu již projevila.
Obaly, variace a prodej
V rámci výroby pro sady byla povolena určitá "plusová"Tolerance v dodaném množství (zejména z důvodu hospodárného využití vyrobených polotovarů a již vyražených mincí). Sady oběžných mincí byly v prvních třech letech (1980-1982) vydávány vždy ve dvou provedeních. Ve větším množství se vyrábělo tzv. sběratelské (znané též jako numismatické) balení a v menším množství tzv. dárkové balení, rozdílné použitým obalem, nikoliv však obsaženými mincemi. V dalších třech letech (1983-1985) se od dvou variant upustilo a nadále se vyrábělo jen sběratelské balení.
V dalších pěti letech (1986-1990) se změnila podoba obalu. Změna byla významná zejména pro sběratelskou praxi, neboť jako obalový materiál nahradil karton dřívější PVC, pro uložení mincí naprosto nevhodný. Až do 31.12.1989 byly sady mincí až do jejich prodeje majetkem federálního ministerstva financí, od 1.1.1990 se v souvislosti s přechodem mincovního regálu staly majetkem Státní banky československé. Tržby z prodeje sad tedy připadly v příslušném období těmto institucím a rozdíl prodejní ceny a nominální hodnoty obsažených mincí byl jejich příjmem. Agendu přípravy, výroby a prodeje sad však SBČS vedla po celou dobu.
Distribuci sad v tuzemsku v letech 1980-1989 zajišťovaly hlavní pokladny Státní banky československé v Praze a Bratislavě a všechny její pobočky (též prostřednictvím České numismatické společnosti, Slovenské numismatické společnosti, České státní spořitelny, Slovenské státní spořitelny a po určitou dobu také oborového podniku Klenoty). Prodej sad v zahraničí zajišťoval Podnik zahraničního obchodu Artia. Od roku 1990 zajišťovaly distribuci sad v tuzemsku Komerční banka, a.s. a Všeobecná úverová banka, a.s., po svém vydělení ze Státní banky československé k 1.1.1990. Od roku 1990 současně distribuční činnost postupně přebíraly nově vznikající subjekty obchodující s numismatickým materiálem, budoucí obchodní partneři SBČS a ČNB.
Cena sady mincí pro konečného odběratele činila v letech 1980-1989 20,- Kčs ve sběratelském balení a 27,- Kčs v dárkovém balení.
Likvidace nadbytečných sad a někdy zničení mincí
V druhé polovině 80. let provedla Státní banka československá v souhlase s tehdejším držitelem mincovního regálu, federálním ministerstvem financí, zničení určitého množství sad oběžných mincí. Důvodem bylo neúměrně vysoké vyrobené množství a nasycení sběratelského trhu i příležitostných kupců. Dnes bohužel nevíme, jaká množství jednotlivých "ročníkových" sad byla zničena. Pokud se nejednalo o fyzickou likvidaci obsažených mincí, ale jen jejich vyjmutí z obalů, nebylo toto ničení podchyceno v účetní evidenci SBČS (množství mincí v zásobách SBČS se nezměnilo).
Celkově tedy ročníkové sady představují unikátní zdroj informací o praxi mincovní produkce, obalu a distribuce v období politických změn a transformace měnového systému.
Mince trochu jinak (30. archivní čtvrtek)
Oficiálně se jedná o souborné komplety, které zahrnovaly mince ražené v Kremnici a v omezené míře i některé britské ražby, a to zejména z roku 1991-1992, ale jen jako výjimky v kontextu tehdejšího režimu a platebního systému.
Historický kontext a význam pro aukce a sběratelský trh
Historicky se sběratelé zaměřují na roky 1953-1955 a zejména na ročníky 1968-1969, kdy došlo ke změně detailů státního znaku. Dlouhodobý zájem zůstává i o některé varianty z období osmdesátých let a o méně ražené mince určité nominály, které v běžné oběhové nabídce nebyly v plné míře dostupné.
Investiční potenciál kompletních sad z osmdesátých let je potvrzen v aukcích: obaly z té doby často vykazují vyšší hodnotu než samotná nominální hodnota mincí a některé ročníky jsou považovány za vzácnější.