Rohové listy třešní, stejně jako u višní a dalších příbuzných druhů, trpí několika chorobami a škůdci, které mohou negativně ovlivnit vývoj stromů, kvalitu i množství plodů. V tomto článku podrobně popíšeme nejčastější problémy, které vedou k poškození listů, objektivní příznaky, způsob šíření chorob a základní protokoly ochrany.
Skvrnitost listů třešní a višní
Nejdříve na starších listech třešní a višní vznikají vínově červené, později hnědofialové, 1 až 2 mm velké skvrny, které jsou zpočátku difúzní a postupem času ostře ohraničené. Počet těchto skvrn se postupně zvyšuje a často se spojují. Napadené listy následkem infekce žloutnou nebo červenají, postupně nekrotizují, deformují se a předčasně opadávají - často dříve než dozrají plody. Jako následek je oslaben růst letorostů, snížená vyzrálost dřeva a větší náchylnost stromů k namrznutí. Velikost plodů se taktéž výrazně zmenšuje. V ojedinělých případech jsou postiženy i stopky, listové řapíky a dokonce i samotné plody.
Nejvíce jsou touto chorobou napadány třešně, višně a mahalebky. Napadení se však může vyskytnout také u slivoní, meruněk, broskvoní, myrabolánů či střemch. Výskyt choroby se výrazně liší mezi jednotlivými odrůdami. Patogen přezimuje na napadeném spadaném listí, ze kterého se asi tři týdny po odkvětu začíná šířit do nových porostů. Základním opatřením k omezení této choroby je důkladné odklizení a likvidace opadlého listí.
První ošetření se doporučuje provést přibližně tři až čtyři týdny po odkvětu (obvykle v poslední dekádě května). Další aplikace ochranných přípravků by měla následovat za jeden až dva týdny, případně podle výskytu onemocnění.
Příznaky, výskyt a faktory ovlivňující listovou chorobu
Také je důležité poznamenat, že pokud opadávají listy chorobné, může být příčinou právě skvrnitost listů či dírkovitost. Žloutnutí listů, zejména u starších listů před jejich opadem, může být také symptomem nedostatku základních živin jako jsou dusík (N), fosfor (P), draslík (K) či hořčík (Mg). Mezi další příčiny poruch listů patří špatný vodní režim, který může negativně ovlivnit kvalitu listoví i plodů.
Další důležité choroby třešní a višní
Moniliniová hniloba - Monilinia laxa
Moniliniová hniloba se projevuje na plodech třešní tmavými rychle se rozšiřujícími hnilobnými skvrnami, které postupně vedou k hnilobě celých plodů. Hniloba začíná zpravidla od místa poranění způsobeného například škůdci, krupobitím či praskáním plodů. Na napadených plodech v příznivých podmínkách vyrůstají šedé porosty houby (Monilinia laxa) nebo béžové polštářky (Monilinia fructigena). Hnijící plody pak buď opadávají nebo mumifikují a zůstávají přichycené na korunách stromů. Patogen přezimuje na napadených částích rostlin - mumifikovaných plodech a suchých větévkách, na nichž na jaře vyrůstají plodničky s konidii, které šíří infekci do nových porostů.
K napadení dochází především za teplého a deštivého počasí, přičemž optimální teplota pro vývoj houbových spor je 20-24 °C. Do prevence patří důkladné odstraňování a likvidace napadených plodů a suchých větévek, stejně jako včasná, kompletní sklizeň. Fungicidní ošetření se aplikuje obvykle jednou asi 2-3 týdny před sklizní, především pokud dojde ke krupobití, praskání plodů či jinému poškození plodů.
Dírkovitost listů
Dírkovitost je další časté onemocnění listů třešní a višní, které se projevuje na listech okrouhlými 2-5 mm velkými žlutozelenými skvrnami, často se světlým nebo červenofialovým okrajem. Postižená pletiva tmavnou, mezi napadeným a zdravým pletivem vzniká oddělovací vrstva, přičemž zaschlé pletivo vypadává - dochází tedy k vzniku perforací na listech. Silně napadené listy postupně žloutnou a předčasně opadávají, což snižuje asimilační kapacitu rostliny. Na podzim choroba přechází na pupeny a větévky, kde se vytváří nekrotické léze a podhoubí přezimuje.
K první infekci dochází často již 2-3 týdny po odkvětu, přičemž šíření choroby je podporováno teplejším a deštivým počasím. Prevence spočívá v odstraňování napadeného opadávajícího listí a pravidelném ošetření fungicidy v případě deštivého počasí přibližně 2-3 týdny po odkvětu.
Škůdci třešní a jejich vliv na listy
Kromě chorob ovlivňují zdraví a vzhled listů třešní i škůdci, kteří přímým nebo nepřímým způsobem poškozují listovou plochu, růst stromů a plodů.
Třešňová mšice
Černá, lesklá mšice, která saje v květnu a červnu především na vrcholcích letorostů třešní a višní. U třešní způsobuje hnízdovité shluky zdeformovaných a zkroucených listů, často zasychání listových konců a zastavení růstu letorostů. U višní listové deformace nejsou tak výrazné. Mšice jsou vícegenerační škůdce přezimující v zimních stadiích vajíček na kůře větévek. Jarní ošetření řepkovým olejem (např. Biool) pomáhá snížit jejich počet. Přirozenými nepřáteli mšic jsou dravé ploštice, slunéčka, pestřenky a zlatoočka.
Vrtule třešňová
Malá černožlutá moucha, jejíž larvy způsobují červivost třešní a višní. Samičky kladou vajíčka do vyvinutých plodů, kde se larvy živí dužninou a pronikají k pecce. Napadené plody hnědnou, měknou a často hnijí, přičemž mohou v průběhu zrání opadávat. Tento škůdce nenapadá rané odrůdy třešní (v 1. a 2. třešňovém týdnu) a včasná sklizeň významně snižuje jeho škody. K omezení výskytu lze využít žluté lepové desky zavěšené v korunách stromů od počátku letu dospělců. Chemická ochrana se provádí 7-8 dní po začátku letu za vhodných teplot, přičemž se často používají pyrethroidy (např. Decis Mega, Desis Protech).
Mšicové pásky a ochrana stromů
Dalším ochranným opatřením je aplikace lepových pásků na kmen stromů, které zabraňují přístupu škůdců do korun, kde kladou vajíčka. Lepové pásky se aplikují zejména na podzim, před začátkem výskytu samiček, čímž se zamezí přezimování a šíření škůdců na jaře.
Prevence a doporučení pro zdraví třešní
- Důkladné odklizení a likvidace spadaného listí v okolí stromů jako hlavní opatření proti přezimujícím chorobám.
- Pravidelné jarní a letní fungicidní ošetření podle aktuálních podmínek počasí a stupně napadení.
- Včasná a úplná sklizeň plodů, aby se omezilo množství rezervoáru chorob a škůdců.
- Podpora dobrého vzdušného režimu porostu a provzdušnění koruny ke snížení vlhkosti a rizika infekce.
- Kontrola výživy rostlin a zavlažování, aby se minimalizoval stres stromů, který by je činil citlivějšími k napadení.
- Pravidelné kontroly stromů na přítomnost škůdců s následným mechanickým či chemickým zásahem dle potřeby.