PVC fólie je nejpoužívanější hydroizolační materiál pro ploché střechy na českém i evropském trhu a poskytuje dlouhodobou ochranu proti vodě a vlhkosti.
Monomerně měkčené fólie mPVC vykazují velmi dobrou ohebnost a tvárnost a zároveň nízký difúzní odpor, což je výhodou i nevýhodou vzhledem k migraci změkčovadel.
Fólie EVA/PVC neobsahují žádná tekutá změkčovadla a jsou určeny pro mechanické kotvení, lepení polymerními i asfaltovými lepidly i pro zátěžové střechy.
Mezi doplňky pro hydroizolaci patří tekuté hydroizolace a různá lepící řešení pro speciální průniky a detaily.
Kotvení fólií na střešní ploše je možné všemi třemi způsoby: mechanickým kotvením, celoplošným nebo částečným lepením či volným položením pod zátěžovou vrstvu.
Typy fólií a jejich charakteristiky
Fólie PIB mají mimořádně dlouhou životnost, neobsahují změkčovadla ani chlór a jsou plně snášitelné s asfaltami a pěnovými plasty.
EPDM fólie se vyznačují elastickým chováním, mohou se svařovat horkým vzduchem a bývají dodávány v různých tloušťkách s možností kašírování.
Fólie na bázi EVA/PVC jsou bez tekutých změkčovadel a zachovávají příznivé vlastnosti mPVC.
Polyolefinické fólie (PP/PE) neobsahují změkčovadla, jsou ekologické, avšak bývají tužší a hůře se svářejí.
Fólie z polymerbitumentu představují přechodovou skupinu mezi polymerními fóliemi a asfaltovými pásy.
Hybridní materiály (např. TPE-F) kombinují elastomerní a termoplastické vlastnosti pro svařování horkým vzduchem a poskytují dobré mechanické vlastnosti.
Aplikační aspekty PVC fólií
Před pokládkou musí být povrch suchý a zbavený mastnoty, separační vrstva bývá často netkaná textilie ze syntetických vláken.
Svařování pásů se provádí horkovzdušnými stroji a spoje musí být dokonalé bez vzduchových bublin; pro precizní aplikaci se používají přítlačné válečky a značkovací křídy.
Konkrétně u zateplených soklů je důležité zabránit přímému styku fólie s polystyrenem; doporučuje se nalepení desek na fólii tmelem nebo PU pěnou.
Kotvení a ukotvení střešní fólie
PVC fólie je nutné mechanicky kotvit či přitěžovat, aby odolala větru a dalším namáháním.
Správný návrh kotvení vyžaduje respektování ČSN EN 1991-1-4 a ETAG 006, s důrazem na přesný počet kotev a jejich rozmístění.
Chyby v návrhu často vycházejí z použití typových výpočtů bez ohledu na konkrétní polohu objektu; riziko spočívá v nesprávném rozložení kotev a špatné geometrie detailů.
Pro funkční zajištění okraje střechy je nutné provést první řadu kotvení 15 až 20 cm od paty atiky a následně ji překrýt folií či pruhem fólie.
Návrh kotevních prvků vychází z výpočtového zatížení a únosnosti, a musí být optimalizován tak, aby byl minimální počet kotev a zároveň dosažena co nejvyšší účinnost.
Vzdálenost prvků v řadě bývá 120 až 500 mm v závislosti na normách výrobce; pokud ani při nejmenší vzdálenosti není dosaženo teoretického počtu kotev, volí se jiná šíře fólie nebo doplnění dalších řad kotev.
Správný návrh a použití kotev je na odpovědnosti autorizované osoby; často je nutné doplnění o certifikace výrobce a odpovídající normy.
Pokud se návrhu i realizace ujmou profesionálové, vznikne ekonomicky a spolehlivá střešní konstrukce.
Časté chyby a jejich prevence
Chyby v kotvení bývají nejčastěji v detailu atiky nebo v geometrii kotev, což může vést k selhání povlaku.
Donedávna bývala černá EPDM fólie běžná, nyní se objevují i světlejší barevné varianty.
Je nutné průběžně aktualizovat návrhy kotevních systémů podle platných norem a vyvarovat se používání starých DIN či neplatných norem.
Ukázky realizací a praktické souvislosti
V rámci referenční stavby v Kroměříži byla dosažena vynikající hydroizolace díky moderním technologiím a kvalitním materiálům.
Demontáže a rekonstrukce střešních vrstev zahrnují separační vrstvy, novou parozábranu, zateplení a finální hydroizolaci z TPO fólie, případně mechanické kotvení PVC fólií.
U bytových domů ve vybraných pražských lokalitách byla realizována kompletní rekonstrukce skladby ploché střechy včetně nových atik a výlezů.
Pro kotvení se používá systém Sarnabar s kotvními prvky a postupy kompatibilními s fóliemi Sarnafil TS; důraz je na kolmé vedení profilů a přivaření konců.
Normy, předpisy a bezpečnostní aspekty
Návrh mechanického kotvení se řídí ČSN EN 1991-1-4 a ETAG 006; důležité je předvídat zatížení větru a zajistit stabilitu střešního pláště.
Je známo, že mnohé firmy používají empirické pravidlo 3-4-6 ks/m2 pro nízké a 3-6-9 ks/m2 pro vysoké budovy, což není vždy adekvátní.
Je nutné provést důkladný výpočet kotev a zjistit optimální počet kotev pro konkrétní konstrukci, aby nedošlo k nadměrným nákladům či naopak k podcenění kotvení.
