Staré ptáky poznáme podle červené, šedou olověnou barvou orámované hrudi a tváří. Můžeme si je splést s lejskem malým, který je však mnohem menší - 11,5 cm proti 14 cm - a má bílý kořen ocasu. Vlhké listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem, parky, křovinaté zahrady, s oblibou v blízkosti vody. Samečkové červenky zpívají od poloviny ledna do poloviny června především brzy ráno, kdy zahajují po rehkovi domácím s kosem ptačí koncert. Zpívají i večer dlouho do soumraku. Jejich písnička zní perlivě a snivě a patří k vůbec nejkrásnějším ptačím písním. Zpěvem zahání sameček červenky často i za pomoci zobáčku a drápků ostatní samečky červenek ze svého okrsku. Útok na vetřelce vyvolává pohled na jeho červenou hruď. Při toku krmí sameček samičku. Samička pak staví v prohlubni na zemi pod převislou trávou nebo v dutině stromu hnízdo z listí a stébel, po 13 až 14 dní pak sedí na svých obvykle 5 až 7 vejcích. Mláďata se klubou z vajíček černá a holá a v prvních dnech je matka musí zahřívat. Když opouštějí mladí ptáci hnízdo, nemají ještě červenou hruď, a tak se mohou v rodičovském revíru beztrestně pohybovat. Od dubna do července mají červenky dvě snůšky. Červenka obecná hledá na zemi hmyz, pavouky, žížaly a plže.
- „Tento web používá soubory cookie.“
- Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.
Pozorování ptáčků hodujících na krmítku patří mezi nejkrásnější zimní kratochvíle. S hrnkem horkého čaje nebo čokolády můžete v teple domova obdivovat rozmanitost, barev a tvarů, kterými příroda ptáčky české krajiny obdařila. Od doby, kdy jsme probírali jednotlivé druhy ptactva na základní škole, uběhl již nějaký ten pátek a tak je bohužel pro většinu dospěláků problém rozpoznat pěnkavu od skřivana. Sýkorka je vůbec vděčný strávník a na krmítko létá v zimních měsících velmi často. Charakteristická je také černá čára přes bříško, pomocí které lze od sebe rozpoznat samičku či samečka. Samičky mají čáru méně výraznou a na bříšku je přerušovaná.
Víte, že vrabec domácí je patrně vůbec nejrozšířenějším ptákem na světě? V Česku se s ním setkáte nejen na krmítku, ale i na ulicích měst, v parcích nebo na sídlištích. Vrabec je na první pohled spíše nenápadný, ale i přesto jej lze poměrně dobře rozpoznat. Měří zhruba 14 - 15 cm a rozpětí křídel je 21 cm. U vrabce se od sebe samičky a samečci dost liší. Samička má méně výraznou hnědou kresbu. Sameček má šedé bříško a záda, křídla i hlava jsou vybarvené v různých odstínech hnědé barvy. Na hrdle i na křídlech má vrabec domácí výrazné černé skvrny. Obě pohlaví mají v letním období modro-černě zbarvený zobáček, v zimě se jim vybarví do žlutohněda.
Vrabec polní patří k našim menším ptáčkům, ale také k těm nejkrásněji zbarveným. Jasným rozpoznávacím znakem jsou vínově hnědé temeno hlavy či bílé skvrny na tvářích. Vrabec polní má po celém těle hnědé a černé skvrny, jen bříško a spodní polovina těla je bílo-šedá. A jak vrabce polního rozeznat od jeho příbuzného vrabce domácího? „Samička i sameček vrabce polního mají stejné zbarvení. Když tedy na krmítko přiletí hejno vrabců, kteří budou všichni stejní, jedná se o vrabce polního. Tohohle barevného ptáčka na krmítku určitě nepřehlédnete! Oproti sýkoře koňadře je modřinka drobnější a její hlava je velmi nízko položená mezi ramena. Na první pohled vás zaujme svou výrazně modrou čepičkou. Charakteristické je pro sýkoru modřinku olivově zelené zbarvení na zádech a modrá křídla s bílou skvrnou. Bříško modřinky je žluté s černou skvrnou. Sameček i samička sýkory modřinky jsou zbarveni podobně, jen samičky jsou trošku matnější a tím i méně výrazné. Modřinky mají stejně jako sýkory koňadry rády slunečnici.
Hrdlička je sice příbuzná holuba, ale odlišuje je od nich jeden důležitý znak, podle kterého dostala hrdlička dokonce svůj název. Hrdlička patří k těm větším ptákům, které můžete na vašem krmítku zpozorovat. Dospělé hrdličky se od sebe zbarvením ani velikostí příliš neliší. Na rozdíl od mladých jedinců ovšem mají jasně rudé oko. Hrdličky mají pořádně mlsné zobáčky!
Kdo by neznal uhlově černého ptáka s výrazně žlutý zobákem? Kos je u nás známý z pohádek i dětských říkanek, a proto patří mezi ty ptáky, které většina z nás s přehledem pozná. Samci kosa černého jsou většinou opravdu zcela černí a mají žlutý až oranžový zobáček. Naproti tomu samičky od kosa jsou daleko méně nápadné. Jsou zbarvené spíše do šedo-hněda, nemají výrazně zbarvený zobák, ani žlutou linku pod očima. Podobá se drozdovi, ale narozdíl od něj je celá hnědá s různě hnědými fleky. Mladí samečci kosa zhruba do jednoho roku jsou již zpravidla černě zbarvení, ale jejich zobák je prozatím stále ještě černohnědý. Kosa na krmítku uvidíte jen zřídkakdy. Dává přednost šťavnaté stravě a živým broučkům před semínky.
Zvonek zelený je pro rok 2022 vyhlášený ptákem roku. Na krmítku poznáte samečka zvonka zeleného podle unikátního zabarvení, které přechází od jasně zelené na zádech a na hlavě, až po svítivě žlutou na křídlech a ocasních perech. Samičky jsou méně vybarvené a jejich peří zdaleka tak nehýří barvami, jako je tomu u samečků. Mláďata zvonků jsou na bříšku i na zádech hnědá. Zajímavým poznávacím znakem u zvonků je kromě barvy i posazení zobáku. Díky jeho tvaru a černým pírkám u kořene zobáku mají ptáčci pořád lehce nevrlý výraz.
Nejtypičtějším znakem stehlíka je výrazně červená maska na obličeji. Zbytek hlavy je černobílý. Břicho stehlíka je bílé, pařátky mají hnědou barvu. Zajímavé je vybarvení zad - přechází přes světle béžovou, až po černou barvu na křídlech. Stehlík je velmi neposedný ptáček. Pohybuje se velmi rychle a pokud ztrácí rovnováhu začne velmi rychle třepetat křídly.
Malý ptáček čížek lesní patří mezi nejkrásněji zbarvené ptáčky české krajiny. U obou pohlaví bychom našli stejný, šedý zobáček. U samiček i samečků také ve zbarvení dominuje jasně zelená barva. Samičky mají jasněji zelenou hlavu s nepravidelnými hnědými skvrnami, které se vyskytují jak na zádech, tak i na bříšku. Samci jsou zbarveni spíše do zeleno-šeda. Nejvíce výraznou částí je oblast nad ocáskem, tzv. kostřec. Tam se střídají výrazně žlutá barva s černou. Jak poznat čížka lesního od zvonka, který je také výrazně zelený? Ornitolog Ivo Hertl má jasno: „Zaměřte se na stavbu těla. Havran je největším zástupcem nejhojněji zastoupených ptáků v ČR. Často se plete s vránou, ale na rozdíl od ní jsou pro havrana polního typické tzv. kalhotky, tedy peří na končetinách, které vrány nemají. Havran má také oproti vranám ocasní pera zaoblená (vrána je má rovné). Pro havrany je naprosto typická tmavě černá barva s modrým kovovým odleskem. PS: Při pozorování krmítka toho ale můžete spatřit mnohem více. Věřím, že ode dneška už pro vás poznávání ptáčků za oknem bude hračka. Na mém blogu se dozvíte i další zajímavosti, jako například jak se šetrně zbavit holubů z terasy nebo balkonu nebo co dělat, když zásobu zrní napadnou moli. Spoustu užitečných informací najdete i v obecném článku o ptácích.
| Druh | ||
|---|---|---|
| Červenka obecná | oranžová náprsenka, čelo, hnědý hřbet | vzpřímené chování při obraně revíru |
| Vrabec domácí | seda čepička, kaštanový hřbet | nejrozšířenější pták v ČR |
| Kos černý | celé černé tělo, žlutý zobák | melodický zpěv a výrazný oční kroužek |
Řada ptáků je si na první pohled podobná. ⚠️ Vrabec domácí vs. vrabec polní. Oba jsou si velmi podobní - hnědošedí s kaštanovým hřbetem. Vrabec polní má na bílé tváři výraznou černou skvrnu a hnědou čepičku (nikoli šedou). ⚠️ Kos černý samice vs. drozd zpěvný. Hnědá samice kosa je snadno zaměněna s drozdovitými příbuznými. Drozd zpěvný má výrazně skvrnitou, do trojúhelníčků vzorovanou náprsenku na světlém podkladu. ⚠️ Sýkora koňadra vs. sýkora modřinka. Modřinka je menší a má azurově modrá křídla a čepičku. Koňadra je výrazně větší, s černou (ne modrou) čepičkou. Sýkoru koňadru prozradí výrazný černý proužek svisle dělící žluté bříško - u samců je široký a nápadný, u samic užší. Hlava je černá s bílými tvářičkami, hřbet zeleno-šedý.
Ptáci mohou krmítko přestat navštěvovat z několika důvodů: přirozené jídlo je dostupnější (teplé zimy), krmítko je znečištěné trusem a šíří se nemoci, nebo se v okolí zdržuje predátor jako kočka či krahujec. Na tuto otázku neexistuje objektivní odpověď, ale kos černý a slavík obecný bývají nejčastěji jmenovány jako nejmelodičtější zpěváci středoevropské přírody. Na krmítku je ptáků nejvíce v prosinci až únoru, kdy je přirozená potrava vzácná. V hnízdní sezóně (duben-červen) se ptáci rozptýlí do teritorií.
Krmítko v lese
Ptáci v našem okolí jsou každodenními společníky - ať už zpívají na větvi za oknem, skáčou po trávníku nebo přilétají na krmítko. Přesto jen málokdo dokáže s jistotou pojmenovat víc než tři nebo čtyři druhy. Otestujte, jak dobře znáte opeřené sousedy.