Zhotovené z vegetačních i nevegetačních materiálů. Zajišťují opevnění paty svahu. Zabezpečuje spodní nejnamáhanější část svahu proti sesuvu a chrání ji před účinky proudící vody. vyšší návrhový průtok než dno a v oblastech zvýšeného namáhání dna u konkávních břehů. Jsou-li dostatečně dimenzovány, plní svoji funkci i při deformaci vlivem prohloubení dna a zároveň se dají dobře doplňovat. Základová spára musí být umístěna pod úrovní očekávaného prohloubení dna.
U některých druhů opevnění (pohozy, sítě, rohože, fólie) lze patku nahradit prodloužením opevnění do dna. Velikost závisí na jejich zatížení a na očekávané hloubce výmolu dna a na velikosti použitého prvku. Velikost zrna se určuje metodou tečných napětí nebo nevymílacích rychlostí. Opevnění dna, berem i svahů je nutno zajistit v podélném i příčném směru proti porušení proudící vodou i vodou stékající do koryta. Zabraňují vyplavování materiálů z podloží. Velikost zrn filtru min. 5 mm, max. 80 - 90 mm. Konkrétní velikost závisí na zrnitosti pohozů, záhozů a velikosti spár opevnění. filtru je závislá na tloušťce vrstvy pohozu, min. 15 - 25 cm. Nejčastěji zhruba polovina tloušťky pohozu.
Používají se na větších tocích s velkým pohybem splavenin. Koncentrační stavby umožňují aby si tok s využitím vlastní síly formoval koryto. Obr. Jsou stavby postavené napříč ke břehu, částečně přecházejí původní koryto. Výhon je pevně svázán s břehem tzv. kořenem výhonu. Čelo výhonu zasahuje do vodního proudu. Vlastní těleso se označuje jako trup výhonu, nejčastěji lichoběžníkového tvaru. Koruna výhonu bývá buď vodorovná, nebo klesá směrem k čelu. Na nížinných tocích s pohybem jemného písčitého materiálu. Bývají z různého materiálu.
Mezi podélnou stavbu a přirozený břeh se postaví napříč korytem příčné stavby - traverzy. mezi podélnou stavbou a starým břehem. Podélná stavba může být budovaná záměrně i přerušovaně. podélné stavby s mírným stoupáním směrem ke starému břehu, tehdy jsou traverzy přelévané, nebo jsou vyvedené až nad hladinu velké vody, tedy jsou nepřelévané. (obr. 8.107, 8.108). Příčky (závěry) jsou příčné stavby vybudované napříč ramen toku, která chceme odstavit. v odstavených částech koryta.
Slouží k ukládání splavenin mezi požadovanou břehovou čáru a přirozeným břehem. profilu a k vytvoření pravidelných břehových čar a to prohlubováním nového koryta, nebo zanášením části koryta nánosy. Opevnit. Obr. Orientované prostorové trojrozměrné proudění vody vyvolané překážkou proudu označujeme jako příčnou cirkulaci, šroubové proudění nebo příčné proudění.
Konkávního břehu, kde se tvoří výmol ke konvexnímu, kde vzniká nános. Umělou překážku usměrňující pohyb proudových vláken označujeme jako usměrňovač. Pro usměrnění větší šířky proudu sdružujeme usměrňovače do usměrňovacích soustav. jednoduchý usměrňovač svisle umístěný v určitém odklonu od směru proudnice v povrchové nebo spodní vrstvě vody. v šířce b rovnající se 1 až 1,2h.
Prostorový pohyb vyvolaný usměrňovací soustavou na obr. 8.139b vytvoří stejný tvar dna, jaký vzniká v levotočivém oblouku. s ním svírá úhel b < 90°. Slouží k odstraňování ostrých zákrutů zabraňující odtoků velkých vod a chodu ledů. z pracoviště odtékat. (obr. Při stékání dvou proudů ovlivňuje jeden proud druhý a vznikají komplikované makroturbulentní jevy.
V soutoku a pod ním se vytvářejí výmoly a nánosy. velikostí a vlastnostmi splaveninových částic přicházejících z obou koryt. splaveniny přinášené hlavním tokem. Tyto nánosy působí jako prahy, přes které teče voda nejkratším směrem, kolmo přes přelivnou hranu. (obr. Celý jev je komplikován nestejným časovým výskytem povodní na obou tocích. k protilehlému břehu. Taková cirkulace vzniká v oblouku u konkávního břehu, přibližně od jeho vrcholu směrem po vodě až k nejbližšímu brodu. průtočný průřez hlavního toku je kolmé.
To je použitelný pouze u malých toků. U velkých toků by došlo k velkému odklonění proudnice hlavního toku. Přechod z původního sklonu přítoku na sklon podobný sklonu hlavního toku se řeší spádovým objektem. Zvláštním problémem je zaústění přítoků do ohrázovaného koryta. podél přítoku budují zpětné hráze až po dosah hydrodynamického vzdutí návrhového průtoku pro kapacitu koryta hlavního toku, popř. zaústění a způsobí přechodné rozlití vody z přítoku.
Betonové patky jsou nezbytné pro stabilní a bezpečnou instalaci plotových konstrukcí a pergol. Jsou fenoménem tohoto desetiletí - přišly na trh jako výrazný pomocník při ukotvování nejrůznějších stavebních konstrukcí k podkladu. Nejčastěji se s jejich využitím setkáváme při kotvení dřevěných konstrukcí (trámů, kůlů a hranolů) do betonu či země. Umožňují velmi rychle a zároveň pevně a dlouhodobě spojit váš projekt se zemí. Pomocí kotevních patek také docílíte odsazení dřevěných prvků od podkladu a zamezíte tak vlhnutí konstrukce odspodu.
Při stavbě pergoly, garážového stání, altánu či terasy se bez nich neobejdete a při dodržení základních pravidel Vám budou sloužit dlouhé roky. Na trhu naleznete kotevní patky několika druhů a typů. Výběr kotevních patek musíme zvážit již při projektování stavby. Patky je možné do podkladu vložit již při jeho budování, nebo je lze ukotvit do již hotového podkladu. Podle toho zvolíme buď kotevní pilíře nebo patky do betonu.
Patky do betonu se do podkladu vkládají již při jeho tvorbě, tzn. nejčastěji při betonování základové desky. Součástí takové patky je nejčastěji ocelový trn (roxor, betonářská tyč), který zalijete betonem. Přibližně ¾ délky roxoru přitom musí být zabetonované a zbylá ¼ bude viditelná nad podkladem. Pokud dbáte na estetiku, je možné tuto vyčnívající část zasypat kačírkem nebo štěrkem. Kotevní patku s trnem je samozřejmě možné použít i do již vytvořeného podkladu.
Kotevní pilíře na rozdíl od patek do betonu použijete do již připraveného podkladu. Součástí kotevního pilíře je deska, kterou k podkladu přichytíte pomocí kotevního materiálu. Pilíře mohou mít podobu samostatné patky, patky s trubkou navařenou na kotevní desku nebo botičky.
Další typy kotevních patek pro hotový betonový podklad: Kotevní patka U s deskou pevná, Kotevní patka U s prolisem šroubovací, Kotevní patka U stavitelná, Kotevní patka T šroubová, Patka pilíře s pevnou deskou, Patka pilíře s volnou deskou. Patky pro plotové sloupky a vzpěry: kruhové a čtvercové varianty podle průřezů a rozměrů, povrchové úpravy galvanizací či nerezovou ocelí.
Materiál a povrchová úprava patek: volba závisí na prostředí; žárové zinkování nabízí delší životnost než galvanické. Nerezová ocel A2/A4 pro agresivní prostředí, ale v praxi se pro běžné použití doporučují žárově zinkované patky. Tloušťka plechu by měla být minimálně 4 mm. Závitové tyče a spojovací materiál musí odpovídat projektu. Při použití nerezových patek doporučujeme vhodné nerezové vruty.
Zhotovení betonové základové patky: Příprava podkladu, vyhloubení rýhy, bednění, lití a vytvrzení betonu. Doporučená třída betonu C12/15 pro lehčí konstrukce, C20/25 pro masivnější. Důležité je držet nezámrzné hloubky a zajistit rovinný povrch patky a správnou výšku roxorů. Po ztvrdnutí se patky zatíží na správné zatížení.
Ukládání a ukotvení dřeva do kotevní patky: dřevo nesmí být v přímém kontaktu s vodorovnou částí patky; patky typu U, s prolisem, L, T a botky umožňují různá uložení a skrytí. Základní pravidla použití kotevních patek zahrnují výběr materiálu (pozink, nerez) a vhodný spojovací materiál (RAPI-TEC vruty, závitové šrouby, hmoždinky). Předmontážní detaily a dodatečné výškové nastavení pomocí šroubových matic či desek jsou součástí praktických tipů pro přesné položení.
Podstatnou nevýhodou založení dřevostavby na betonových patkách je častější tvorba plísní a hniloba dřeva. Nezbytnou nutností je zajištění spádování terénu a větrané mezery pod domem, aby se zajistilo odvětrání a zabránilo vlhkosti. V zahraničí se zemní vlhkost zajišťuje parozábranou na terénu, která musí být proporčně vedena až k prostupujícím konstrukcím.
Proto při větších projektech a složitějších svazích je vhodné konzultovat návrh s odborníkem a statikem, aby základové patky správně odpovídaly namáhání a podmínkám terénu.
Návod na montáž patek do betonu | Ploty Dobrý
Rychlá a bezpečná montáž kotevních patek spolu s přesným zaměřením polohy je klíčová pro dlouhodobou stabilitu konstrukce. Při výběru patky pro konkrétní projekt zvažujeme typ podkladu (čerstvý beton vs. hotový beton), rozměry trámů či sloupků, a klimatické podmínky v místě stavby.
Tabulka: Přehled typů patkových ukotvení a jejich použití je užitečná při projektování a výběru kotev pro pergoly, ploty a dřevostavby.
| Typ patky | Použití | Materiál | Výhoda |
|---|---|---|---|
| U s deskou pevná | často pro trámky | pozink, ocel | pevnost, univerzálnost |
| U s prolisem | ochrana proti vlhkosti | pozink | lepší kontakt |
| L tvar | rohové spoje | pozink/nerez | skrytý vzhled |
| T tvar | vysoké estetické nároky | pozink/nerez | neviditelnost |
| Pilíře s deskou | pevné ukotvení na hotový podklad | pozink/nerez | univerzální |
Rozměry patek pro jednoduché dřevostavby bývají kolem 30 x 30 cm, hloubka 60-120 cm podle zamrzání půdy. V praxi se velikosti a rozteče navrhují staticky podle zatížení a podmínek terénu. Při montáži je klíčové, aby patky byly ve stejné výškové úrovni a aby byla respektována minimalizace kontaktu dřeva s vodorovnou plochou patky.