Princip izolace plazmidové DNA a její praktické využití v mikrobiologii

Izolace plasmidové DNA je v mikrobiologii důležitou a často využívanou metodou. Samotné izolaci plazmidů předchází příprava bakteriálních kompetentních buněk a amplifikace plasmidů. V této práci jsou plazmidy CHR2, ASAP1, ASAP-3, ASAP-5 a Kir2.1 nejprve amplifikovány v bakteriích E.Coli kmenu DH5 a poté izolovány.

Základní principy izolace DNA

Pokud se DNA izoluje z buněk, je obvykle prvním krokem homogenizace tkáně a lýza buněk. Buněčné a jaderné membrány se obvykle rozpouštějí účinkem tenzidů. Vzniklý lyzát obsahuje kromě DNA řadu kontaminujících látek - všechny nízkomolekulární i vysokomolekulární součásti tkáně nebo buněk. Následuje proto extrakce a purifikace DNA z lyzátu. Kvalita templátové DNA nicméně ovlivňuje účinnost amplifikace v průběhu PCR a nečistoty obsažené ve vzorku mohou polymerasovou reakci výrazně zpomalovat. Nečistoty reakci zpomalují tím, že působí jako inhibitory polymerázy, nebo tím, že se váží na templátovou DNA a znepřístupňují ji tak polymerasové reakci.

Kontaminující bílkoviny se hydrolyzují proteázami a/nebo denaturují a vysráží. Nejčastěji používaným denaturačním a precipitačním činidlem bývá fenol. Vysrážené bílkoviny se poté oddělí vytřepáním do chloroformu a centrifugací. Přitom se současně odstraní i hydrofobní součásti směsi. Po odstranění kontaminujících bílkovin a lipidů je DNA stále znečištěná převážně nízkomolekulárními látkami. Následuje proto vysrážení DNA z roztoku např. jejím vysolením nebo pomocí jednoduchých alkoholů (etanolu nebo izopropanolu). Izolovaná a přečištěná DNA se poté zpravidla rozpouští v alkalickém pufru, který obsahuje etylendiaminotetraoctovou kyselinu (EDTA).

Metody izolace plazmidové DNA

Fenol-chloroformová extrakce: "Zlatý standard"

Fenol-chloroformová metoda je nejpoužívanější technikou organické extrakce DNA. Fenol-chloroformová technika je proto stále „zlatým standardem“ purifikace nukleových kyselin. Mezi výhody organické extrakce patří vysoký výtěžek a vysoká čistota purifikované DNA. Ačkoli je náročnější na čas a pracuje se při ní s nebezpečnými chemikáliemi, umožňuje dosáhnout vysokých výtěžků a získat prakticky čistou DNA. Metoda je ale časově náročná a pracuje se při ní s nebezpečnými chemikáliemi. Při zpracování velkého počtu vzorků se obtížně automatizuje. Prvním krokem je homogenizace tkáně v pufru, který obsahuje tenzid (např. dodecylsíran sodný, SDS). Tenzid rozpustí buněčné membrány. Rozpad buněk se usnadňuje přídavkem proteinázy K. Tento účinný bakteriální enzym, který má teplotní optimum kolem 60 °C, nevyžaduje vápenaté ani hořečnaté ionty a který neinhibují ani koncentrované tenzidy, částečně hydrolyzuje kontaminující bílkoviny. Následuje denaturace bílkovin a jejich vysrážení směsí fenolu a chloroformu. Fenol-chloroformová směs se nemísí s vodou. Při pH roztoku nad 7,6 je DNA disociovaná a zůstává rozpuštěna ve vodné fázi, zatímco proteiny se denaturují a vypadávají do hydrofobní fáze. Ke směsi se přidává malé množství izoamylalkoholu, který usnadní oddělení fází a zabrání pěnění při zpracovávání vzorků bohatých na proteiny. Poté se DNA vysráží z vodného roztoku. Nejprve se přidá ve velké koncentraci vhodná sůl (chlorid sodný, octan sodný apod.). Její ionty si vytvářejí hydratační obal, čímž odejmou DNA rozpouštědlo (tzv. vysolování). Pak se ke směsi přidá málo polární látka (např. etanol nebo izopropanol), která snižuje dielektrickou konstantu a způsobuje vysrážení DNA. Vysrážená DNA se promývá v 70% etanolu. Izolovaná a přečištěná DNA se poté zpravidla rozpouští v alkalickém pufru, který obsahuje EDTA. Mezi výhody patří vysoký výtěžek a vysoká čistota, ale je časově náročná a vyžaduje zvláštní bezpečnostní opatření.

Extrakce pomocí silikátové pevné fáze

Extrakce pomocí silikátové pevné fáze je relativně jednoduchá a hodí se i pro automatizaci. Využívá se křemičitých kuliček s velkým povrchem, kterými je například naplněná krátká chromatografická kolonka. Ve vodných roztocích je povrch silikátu hydratovaný. Přídavkem vysoké koncentrace tzv. chaotropních solí při vhodném pH dojde k rozbití vodíkových můstků mezi molekulami vody a povrchem silikátu. Na takto dehydratovaný silikát se svými fosfátovými skupinami s vysokou afinitou váže DNA. Kontaminující látky je pak možné odmýt. Extrakce je relativně jednoduchá, hodí se i pro automatizaci.

Izolace pomocí magnetických částic

Mezi nejmodernější izolační procesy patří magnetické částice, které výrazně zkrátily dobu separace a zvýšily výtěžnost. Spolu s vhodnými pufry umožňuje rychlou a účinnou purifikaci nukleových kyselin a proteinů přímo z buněčného lyzátu. Při magnetické separaci se DNA reverzibilně váže na magnetické kuličky potažené vhodným povrchem - protilátkami proti DNA, silikátem, iontoměničem nebo povrchem s jinými vhodnými funkčními skupinami. Po navázání DNA se kuličky pomocí magnetu oddělí od roztoku s kontaminujícími látkami a opakovaně se promyjí. Magnetická separace je vhodná k automatizaci a používá se především pro zpracování velkých počtů vzorků. Výtěžky a čistota DNA jsou srovnatelné se silikátovou extrakcí, je však možné izolovanou DNA získat v menším množství roztoku (tj. koncentrovanější).

Příkladem technologií je ISOLATE II Plasmid Mini Kit, který umožňuje rychlou a velice účinnou izolaci čisté plazmidové DNA z bakteriální kultury. S ním je možné zpracovat 18 vzorků za 25 minut a dosáhnout vysoké kapacity až 40 μg z 10 ml kultury. Kit poskytuje protokoly pro izolaci low i high copy number plazmidů, P1 konstruktů, cosmidů, Gram-pozitivních bakterií a přečištění plazmidové DNA.

Plazmidy jako klonovací vektory

Plazmidy jsou důležitými vektory používanými při klonování genů. Jsou to mimochromozomální kruhové molekuly DNA, které se replikují nezávisle na bakteriálním chromozomu.

Charakteristika plazmidů

Plazmidy mají řadu charakteristických vlastností, které je činí ideálními pro klonování. Tyto vlastnosti zahrnují jejich schopnost autonomní replikace, přítomnost genů pro rezistenci k antibiotikům, které slouží jako selekční markery, a často i přítomnost multifunkčního klonovacího místa pro vložení cizí DNA.

Velikost a počet kopií

Velikost plazmidů se může lišit, stejně jako jejich počet kopií v buňce. Některé plazmidy jsou přítomny v nízkém počtu kopií, zatímco jiné, takzvané plazmidy s vysokým počtem kopií, se mohou vyskytovat v desítkách až stovkách kopií na buňku. To ovlivňuje výtěžek plazmidové DNA při izolaci.

Konjugace a kompatibilita

Plazmidy se mohou přenášet mezi bakteriemi procesem konjugace. Klasifikace plazmidů probíhá podle různých kritérií, včetně jejich genetických funkcí nebo replikačních vlastností. Plazmidy v jiných organizmech, než jsou bakterie, byly nalezeny např. v kvasinkách a některých rostlinných buňkách, kde také slouží jako klonovací vektory.

Purifikace DNA z živých buněk

Purifikace DNA z živých buněk je klíčový proces v molekulární biologii. Existují různé metody pro izolaci celkové buněčné DNA i specificky plazmidové DNA.

Izolace celkové buněčné DNA

Pokud se DNA izoluje z buněk, je obvykle prvním krokem homogenizace tkáně a lýza buněk. Buněčné a jaderné membrány se obvykle rozpouštějí účinkem tenzidů. Vzniklý lyzát obsahuje kromě DNA řadu kontaminujících látek. Následuje proto extrakce a purifikace DNA z lyzátu. Kontaminující bílkoy se hydrolyzují proteázami a/nebo denaturují a vysráží. Po odstranění kontaminujících bílkovin a lipidů je DNA stále znečištěná převážně nízkomolekulárními látkami. Následuje proto vysrážení DNA z roztoku např. příprava bakteriálního extraktu. Po sedimentaci se buňky lyzují, aby se uvolnil jejich obsah, včetně DNA. Izolace plazmidové DNA se zaměřuje na oddělení plazmidové DNA od chromozomální bakteriální DNA a dalších buněčných komponent.

Separace na základě velikosti: Separace plazmidové DNA od chromozomální DNA je možná na základě rozdílné velikosti. Plazmidy jsou obvykle mnohem menší než bakteriální chromozom. Separace na základě konformace: Plazmidová DNA se často vyskytuje v superhelikální formě, která se liší od lineární chromozomální DNA. Tato rozdílná konformace se využívá při separačních technikách, jako je alkalická lýza, kde se superhelikální plazmidy renaturují rychleji než denaturovaná chromozomální DNA. Amplifikace plazmidu: Pro zvýšení výtěžku plazmidové DNA je možné použít amplifikaci plazmidu, například inhibicí syntézy chromozomální DNA pomocí chloramfenikolu, zatímco replikace plazmidu pokračuje.

Srovnání metod purifikace DNA

MetodaVýhodyNevýhodyVhodnost pro automatizaciPoznámky
Fenol-chloroformová extrakceVysoký výtěžek, vysoká čistotaČasově náročná, nebezpečné chemikálie, zbytky fenolu/chloroformuVysoká„Zlatý standard“ purifikace nukleových kyselin
Extrakce silikátovou pevnou fázíRelativně jednoduchá, vhodná pro automatizaciVyžaduje chaotropní soli a vhodné pHVysokáVyužívá afinitu DNA k dehydrovanému silikátu
Magnetická separaceVysoká koncentrovanost DNA, srovnatelná čistotaKoncentrace může být nižší, náročnější na vybaveníVysokáDobrá pro automatizaci a velké množství vzorků

Výtěžky a čistota DNA jsou srovnatelné mezi silikátovou extrakcí a magnetickou separací; magnetická metoda však umožňuje koncentrovanější izolované plazmidové DNA. Izolace a purifikace DNA z živých buněk je základním krokem v mnoha molekulárně-genetických aplikacích, včetně klonování genů a analýzy DNA. Ačkoli někdy postačí velmi malé množství DNA, například pro PCR, kvalita templátové DNA má zásadní vliv na účinnost následných reakcí. Nečistoty ve vzorku mohou působit jako inhibitory polymerázy nebo se vázat na templátovou DNA a znepřístupnit ji tak enzymatickým reakcím.

Infografika: Porovnání metod izolace DNA

Praktické poznámky k izolaci plazmidů

ISOLATE II Plasmid Mini Kit je příkladem moderní technologie, která umožňuje rychlou a účinnou izolaci čisté plazmidové DNA z bakteriální kultury. S tímto konvergentním řešením je možné zpracovat 18 vzorků za 25 minut a dosáhnout až 40 μg plazmidové DNA z 10 ml kultury. Kit poskytuje protokoly pro izolaci low i high copy number plazmidů, P1 konstruktů, cosmidů a přečištění plazmidové DNA. Izolace plazmidové DNA je klíčovým krokem i v kontextu klonování genů a následné analýzy DNA.

Molecular Cloning explained for Beginners

Shrnutí polohy a struktury plazmidů

Plazmidy jsou kruhové molekuly DNA, které se replikuji nezávisle na chromozomu, často nesou geny rezistence k antibiotikům a multifunkční klonovací místa. Jejich počet kopií a velikost mohou výrazně ovlivnit výtěžek izolace. Konjugace umožňuje přenos plazmidů mezi bakteriemi, zatímco kompatibilita a klasifikace závisí na genetických funkcích a replikačních vlastnostech. Plazmidy se nacházejí i v jiných organismech, např. v kvasinkách a některých rostlinných buňkách, kde také slouží jako klonovací vektory. Izolace a purifikace DNA z živých buněk je proto klíčovým krokem pro výzkum genů a jejich funkce.

tags: #princip #izolace #plazmidove #dna