V tomto článku uvedu pouze vybrané informace, z nichž některé mají obecný charakter, neboť se netýkají pokrývání šikmých střech pouze betonovou střešní krytinou. V článku Poruchy šikmých střech jsem se zevrubně zabýval poruchami šikmých střech, z nichž podstatný podíl spadal právě na vrub montážních prací.
1. Základní princip a konstrukční rámec pro přesah
Pokud je štítová hrana kolmá na okapní hranu, lze pro její pokrytí použít krajní tašky. Při rozměřování po šířce střechy je třeba vzít v úvahu konstrukční šířku střechy, která je dána vnější roztečí štítových krokví a dvojnásobkem tloušťky štítového prkna. Ve skutečnosti obvykle projektantem nebývají respektovány skladebné rozměry krytiny, a i v případě rekonstrukcí je konstrukční šířka předem dána. Pak ovšem nemohou být zařezány střešní latě s vnějším lícem štítové krokve, ale budou jej u krytin o krycí šířce základních tašek 30 cm a při tloušťce štítového prkna 2 cm, resp. 3 cm, přesahovat až o 8 cm, resp. 9 cm, atd.
2. Detaily ukončení a jejich dopady na přesah
Horní hrana štítového prkna bude lícovat s horní hranou kontralatí, pokrývač uzavře volný prostor mezi střešními latěmi pomocí krátkých latí na kontralati a podhled štítu bude obložen tak, aby spára mezi podbitím a lemy krajních tašek byla 1 cm. Na obr. 1 je detail štítové hrany uzavřené proti nastěhování vos. Kdyby měl vyjít oblouk krajní tašky nad vložené latě, pak nezbývá než na ně upevnit větrací mřížku nebo klínový těsnicí pás.
Pokud je zvolen větší přesah krytiny přes štítovou krokev, pak je u latí 3 × 5 cm omezen na max. 22 cm a u latí 4 × 6 cm na max. 26 cm. Z toho pak vyplývá přesah volných konců střešních latí, který je menší o tloušťku lemu krajní tašky 3 cm a o vzduchovou mezeru 1 cm, tedy 18, resp.
Poznámka: Je-li obložení štítu provedeno závětrnou lištou z plechu, pak se jednotlivé díly vzájemně nespojují nýtováním ani pájením, nýbrž se jen s malým přesahem do sebe nasunou a spoj se vyztuží po celé délce štítu zevnitř vloženým páskem.
3. Hřeben, nároží a jejich vliv na přesah
Je s podivem, že tak běžný detail šikmé střechy, jakým je hřeben nebo nároží, bývá často prováděn v rozporu nejen s požadavky výrobců krytin, ale i se základy pokrývačského řemesla. Jedná se o relativně nenáročné požadavky, které lze splnit v každém případě. Na obr. 2 je toto riziko způsobeno přílišnou výškou uložení hřebenové latě proti krytině v ploše. Výška hřebenové latě je závislá na sklonu střechy, výšce profilu tašky d a tloušťce střešních latí h. Tab. 1 uvádí rozměry pro různá schémata.
Již z příkladů v tabulce jsou vidět ohromné rozdíly ve výšce hřebenové latě, z čehož vyplývá, že běžné připevňování hřebenáčů na zdvojenou lať nemůže obecně zajistit kontakt spodních okrajů hřebenáčů s profilem tašek. Snadno lze tedy zjistit správnou výšku hřebenové latě a snadno ji lze i upevnit pomocí držáků hřebenové/nárožní latě. Tento univerzální prvek si, bohužel, nezasloužil zájem některých pokrývačů.
Tvrdí, že držák neposkytuje dostatečnou stabilitu a tuhost latě při montáži hřebenáčů. Tento argument lze snadno a přesvědčivě vyvrátit, pokud budou jak lať v držáku, tak i hřebenáče vč. příchytek připevňovány místo hřebíků vruty. Používání několika latí či fošen na výšku má několik nevýhod.
4. Problémy dokrývání nároží a řešení půlenými taškami
Na obr. 4 až 8 je vidět častý nedostatek v dokrývání nároží řezanými taškami. Chybí totiž ještě jedna řezaná taška, malá kosa, kterou ani nelze připevnit. Pokrývač nechal díru ve střeše, kterou bude pronikat do střechy sníh a vítr bude zahánět i déšť. Pokud se k řešení přistoupí správně, používají se půlené tašky tak, aby drážky vodních zámků zůstaly pod hřebenáči a šuprem došel ke správnému překrytí.
Maximální vzdálenost poslední latě pod hřebenem při krytí nasucho je 4 cm. Vnější hrana užšího konce hřebenáče překrývá hlavu tašky ve vodorovné rovině cca o 45 až 70 mm v závislosti na sklonu střechy. Nelze připustit překrytí tašek hřebenáči podle obr. 9 a 10, které jsou mimo hřebenáče. Při použití větracího pásu hřebene je třeba mít na paměti jeho omezení, protože okrajové lamely mohou být krátké v šikmém směru a nedostatečně utěsní spoj.
U tašek s závěsnou délkou cca 40 cm je doporuena vzdálenost latí v okapní hraně 33 cm a v extrémních podmínkách se může změnit na 37 cm. Při výraznějším zmenšení této vzdálenosti hrozí riziko příčného zlomu okapních tašek. Důležitou skutečností pro stanovení správné vzdálenosti okapních latí je i konstrukce tašky, která může vyžadovat jiné nastavení podle výrobce.
5. Vhodně zvolená instalace a PHI (pojistná hydroizolace)
PHI se v dnešní době provádí až na výjimky z fóliových materiálů, které jsou navinuty do rolí. Pásy se do rolí navíjejí tak, jak se budou na střeše odvíjet, spodem. Je důležité, aby byly pásy připevňovány k latím výlučně nad odtokovou rovinou a aby okraje difuzní fólie byly ohrnuty zpět přes pár latí v rovině kontralatí. Vapajivá kompatibilita a ukládání pásů nad úžlabní krokví je klíčová pro správné odvodnění a minimalizaci průniku vody.
Je nezbytné zajistit, aby spára mezi fólií a kontralatěmi zůstala trvale volná a nebyla zanášena pilinami. Při inspiraci řešením PHI je vhodné spojit spodní vzduchovou vrstvu pod bedněním s horní vrstvou nad úžlabím a odvětrávat pomocí větracích pásů nároží a odvětracích tašek. Důležité je napojení pásů fólie pod kontralatí a vyvarování se mechanického poškození fólie.
6. Praktická doporučení pro realizaci přesahu
Je velmi žádoucí vyznačení levých okrajů tašek alespoň v každém třetím sloupci, aby se předešlo neshodám v položení. Tašky musejí být ukládány tak, aby se v řadách vzájemně nedotýkaly a aby byla mezi nimi dostatečná vůle pro teplotní dilatace. V případě nejistoty je vhodné zjistit rozměry přímo na stavbě prostřednictvím porovnání délky přes 10 tašek na rovném povrchu.
U profilovaných střešních tašek se doporučuje krytí na vazbu z bezpečnostních důvodů a při silných větrech. U tašek bez příčné profilace však není jiná alternativa než krytí na vazbu, neboť mají spodní drážku níže položenou oproti odvodňovací ploše. Při krytí na střih by došlo k zahlcení drážky a průniku dešťové vody pod krytinu, zatímco krytí na vazbu umožňuje vodě téct po drážce na spodní tašky.
7. Vizualizace a doplňky
Větší přesah střechy může poskytovat ochranu vnější fasádě a zároveň ovlivnit estetiku budovy. Praktický pohled z regionu ukazuje, že velké přesahy mohou fungovat jako letní stínění a v zimě mohou mírnit otlaky slunce na fasádě, avšak zvyšují celkovou plochu střechy a mohou navýšit náklady. Podstatné je najít vyvážený kompromis mezi funkcionalitou, ochranou a náklady.

Jak na podbití přesahu šikmé střechy KROK ZA KROKEM? S Austrotherm UNIPLATTE snadno a rychle ;-)
8. Shrnutí praktických zásad
- Správné určení výšky hřebenové latě a jejího pevného upevnění je klíčové pro kontakt hřebenáčů s taškami.
- Přesah by neměl překračovat technické limity stanovené podle sklonu střechy a tloušťky štítového prkna.
- Při dokrývání nároží je často nutné použít půlené tašky, aby došlo k správnému překrytí a utěsnění.
- PHI musí být instalována nad odtokovou rovinou a spáry musí zůstat trvale volné.
- Pro větší přesahy zvažte estetičnost a náklady a konzultujte s výrobci krytiny a statiky stavby.
9. Tabulka a technické poznámky
| Prvek | Hodnota | Poznámka |
|---|---|---|
| Výška hřebenové latě | viz Tab. 1 | závisí na sklonu a profilu tašky |
| Povolený přesah latí | 18-26 cm | záleží na typu latí a tašek |
| Vzdálenost okapních latí | 33 cm (u tašek ~40 cm) | může být 37 cm v místních podmínkách |