Oceňování majetku vyplývá přímo ze zákona o účetnictví a musí být prováděno k okamžiku účetního případu a k okamžiku sestavení účetní závěrky.
Podle výkladů a pramenů existují tři hlavní způsoby oceňování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku: pořizovací cenou, reprodukční pořizovací cenou a vlastními náklady, a křivky jejich použití doplňuje i metoda reálné hodnoty.
Majetek nabytý bezúplatně a nově zjištěný majetek oceňujeme reprodukční pořizovací cenou; u určitého majetku zjištěného v účetnictví může být použito i jiné ocenění podle podmínek, resp. statutu dané položky.
Vlastními náklady oceňujeme majetek vytvořený vlastní činností, a to včetně příchovků zvířat, a to v částkách dle vstupujících nákladů a alokací nepřímých nákladů.
Porozumění výše uvedeným způsobům oceňování vychází z § 25 ZoÚ a dalších vyhlášek, zejména z Vyhlášky č. 410/2009 Sb., a z ČÚS, které upravují podrobnosti pro vybrané účetní jednotky.
Podstatné je okamžik, kdy se majetek uvede do stavu způsobilého užívání; podle § 11 odst. 5 a § 14 odst. 11 se tímto stavem rozumí dokončení a splnění technických funkcí a povinností pro užívání majetku.
Reprodukční pořizovací cena vyjadřuje cenu, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje; reálná hodnota je definována jako částka, za kterou lze aktivum prodat v trhu s dobrými informacemi a za obvyklých tržních podmínek.
Tržní hodnotu používáme tehdy, když porovnáváme s historickou cenou a vidíme ji jako výsledek nabídky a poptávky při prodeji či nákupu.
Pokud nelze reálnou hodnotu objektivně stanovit, považujeme za reálnou hodnotu ocenění podle pořizovací ceny, vlastních nákladů či reprodukční pořizovací ceny; toto platí zejména při různých transakcích, změnách ve finanční struktuře či majetkových přeměnách.
Metoda ekvivalence má za cíl odrážet velikost vlastního kapitálu společnosti, do níž účetní jednotka má majetkovou účast, a je uplatnitelná u podílů v ovládaných a řízených osobách.
Pro účtování je k dispozici účet 414 - Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků.
Správné ocenění dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku je zásadní pro věrné vykázání majetku v rozvaze a pro správné vykázání zisku v roce pořízení i v následujících letech.
Oceňovací metody a jejich uplatnění
Existují tři hlavní způsoby ocenění: pořizovací cenou, reprodukční pořizovací cenou a vlastními náklady; k nim se někdy váže i reálná hodnota podle potřeby a podmínek účetní jednotky.
Majetek nabytý bezúplatně a nově zjištěný majetek oceňujeme reprodukční pořizovací cenou; například u staveb nabytých darem, vytvořených vlastní činností, nově zjištěných a dosud nezachycených či vložených majetků.
Pořizovací cena zahrnuje cenu pořízení a náklady související s pořízením až do stavu způsobilého užívání; podrobněji vymezení nákladů na pořízení vychází z § 55 vyhlášky 410/2009 Sb. a z § 47 vyhlášky 500/2002 Sb.
Vlastními náklady se oceňují stavby pořízení vlastní činností a zahrnují přímé i nepřímé náklady související s tvorbou majetku; lze je používat i při technickém zhodnocení, a to za předpokladu prokazatelného vzniku a alokace.
Reprodukční pořizovací cena bývá použitá i pro vybrané situace, ale její výše se může lišit pro účely účetnictví a daní; ministerstvo financí vydává stanoviska pro řešení těchto rozdílů.
Pro právo stavby platí zvláštní pravidla: právo stavby se oceňuje samostatně a má zvláštní postavení, pokud se k realizaci stavby vybudovaná majetková jednotka liší od vlastníka pozemku; stavbu vyhovující právu stavby není součástí hodnoty práva stavby.
Pokud jde o soubor majetku, který se ocení jednou cenou podle § 24 ZoÚ, vyžaduje to rozlišení složek, a při vyřazení části souboru se ocení soubor na základě zbylé hodnoty a míry odepsanosti.
Ocenění staveb a jejich technického zhodnocení zahrnuje mimo jiné náklady na průzkum, projektové práce, zařízení staveniště, vyřazení stávajících staveb, náhrady za omezení vlastnických práv a další položky stanovené v § 47 Vyhlášky a ČÚS 013.
Další součástí je snížení ocenění staveb o dotace na pořízení a o dotace na úhradu úroků, a trvalé snížení vyjadřuje odpisy a oprávky na účetních třídách 081 a 092.
Stavby a právo stavby mohou být oceněny různě podle toho, zda jde o nákup, výstavbu nebo užívání; nalezneme zde i definici situací, kdy je právo stavby vykázáno jako zásoba a kdy jako součást staveb.
Vzorové příklady a praktické demonstrování doplňuje text; uvádí, jak reprodukční pořizovací cena a vlastní náklady vstupují do ocenění konkrétních položek a jaké dopady má změna oceňovacích pravidel na daňové a účetní výkazy.
Právní rámec oceňování v účetnictví je doplněn o interpretace Národní účetní rady a o výklady daňových zákonů, kde se pravidla oceňování přejímají pro daně z příjmů a DPH, a zároveň se vyjasňuje vztah mezi účetní legislativou a zákonem o daních z příjmů.
Poznámky k jednotlivým položkám
Ocenění souboru movitých věcí a jejich zařazení do různých položek se liší podle toho, zda jde o součásti jednotného celku či o samostatný majetek, a podle toho, jaké má tyto části funkční a ekonomické určení.
Pro účely vedení účetnictví je nezbytné z nemovité věci oddělit pozemky, které se neodepisují, od části, které se odpisují; a stavby bývají evidovány jako součást pozemku, s výjimkami stanovenými v vyhlášce.
V praxi je třeba sledovat, zda zaměstnanci vyrobí majetek vlastní činností a zda je tento majetek zařazen do dlouhodobého majetku; v takových případech se používají účty skupiny 58, například 588 - aktivace dlouhodobého hmotného majetku.
Majetek oceněný jmenovitou hodnotou se používá zejména u cenných papírů a dalších finančních aktiv.
Ocenění podle způsobu pořízení závisí na tom, zda byl majetek pořízen za cenu, která zahrnuje náklady související s pořízením, nebo pokud je cena stanovena jinak; reprodukční pořizovací cena může mít rozdílné vymezení pro účetnictví a pro daňové účely.
V souvislosti s oceňováním je důležité poznamenat, že reálná hodnota se může použít častěji než jen k rozvahovému dni, zejména při přeměnách společností či derivátech, a vyvolat důležité dopady na rozvahu a ziskovost.
Interpretace a praktické postupy v článku sledují logickou strukturu: uvedení principů, přehled oceňovacích metod, kapitoly pro konkrétní typy aktiv a vztah k daním, aby bylo možné aplikovat pravidla v běžném podnikání.
Srovnávací přístup k oceňování nemovitostí (metody oceňování nemovitostí) | ŽIJTE SE SETHEM
Celkově jsou uvedené postupy a pravidla navrženy tak, aby odpovídaly potřebám účetních jednotek a zajistily konzistentní a transparentní vykázání dlouhodobého majetku v účetních závěrkách.
V textu jsou uvedeny i praktické poznámky k jednotlivým částem oceňování a k souvisejícím výkladům, aby bylo možné lépe porozumět jejich dopadům na vykázané hodnoty a na daňové povinnosti.