Povrchové úpravy nábytku a malby v lidovém a tradičním pojetí

Dnes je móda ponechávat dřevěné kusy nábytku s přírodním povrchem, tedy bez barvy, jen lakované či voskované, případně mořené. Struktura dřeva je žádána. To ale dříve neplatilo. Bez barevného nátěru se ponechávaly jen kusy z tvrdých nebo vzácných exotických dřev, nábytek z měkkého dřeva (smrk, borovice) se považoval za méně hodnotný a obvykle se maloval, fládroval nebo jen natíral barvou.

Pro venkovské prostředí je typická spíše malba nebo prostý barevný nátěr, v bohatším městském prostředí se dávala přednost nábytku dýhovanému, intarzovanému a nebo také malovanému, ale honosněji, s větším množstvím barev, bohatšími motivy, jemnějšími detaily a podobně. Vzpoměňte si na nábytek našich babiček, je buď barevný nebo fládrovaný, případně dýhovaný, ale nikdy to není viditelné přírodní dřevo. To se samozřejmě netýká jen nábytku, ale i dřevěných součástí interiéru jako okna, dveře, schody a podobně. Nábytek z měkkého dřeva bez povrchové úpravy nebo jen fermežovaný se vyskytoval spíše sporadicky a setkáváme s ním mnohem méně často než s nábytkem barveným a malovaným.

Nábytek vyráběný od poloviny 19. století do II. světové války prošel různými povrchovými úpravami. Pojďme se podívat na některé druhy úprav povrchu nábytku, užívaných v minulosti hlavně v lidovém prostředí. Někoho možná překvapí, že staré tradiční barvy nejsou tak špatné, jak by si dnes leckdo mohl myslet, navíc jsou ekologické, z přírodních surovin, trvanlivé.

Tempera a lidové barvy

Temperová barva se dá vyrobit z běžně dostupných surovin, většinu z nich míval každý doma. Obecně by se dalo říci, že tempera je emulze tvořená pojivem a pigmentem. Základem pojiva je směs vody a oleje. Protože olej a voda nedrží pohromadě samy od sebe, přidává se ještě bílkovina, nejčastěji kostní klíh nebo kasein (tvaroh). Tyto suroviny bývaly nejdostupnější, ale ne jediné možné, používaly se i jiné, například vejce, celé, nebo jen bílek či jen žloutek, a jiné, exotičtější látky, jako například arabská guma.

Jako olejová složka se nejčastěji používal lněný olej nebo fermež, což je lněný olej zahřívaný na cca 180° Celsia. Zahřátím dojde k vyloučení některých složek, což vede k urychlení zasychání. Fermež zasychá cca tři dny, zatímco lněný olej až 28 dní. Nevýhodou fermeže i lněného oleje je oxidace, která se projevuje postupným ztmavnutím vrstvy. Při zasychání barvy voda vyschne a zůstane olej, který fixuje barvu. Velmi důležitý je vzájemný poměr oleje a vody, který může být různý.

Špatné je když se blíží hodnota 1:1, to se molekuly neslučují. Suchá tempera rychleji vysychá, ale je pórovitější. Mastná tempera oproti tomu zasychá pomaleji, vlastnostmi se blíží olejové barvě. Důležitou složkou tempery jsou také pigmenty, tedy to, co dává barvě „barvu“. Nejčastěji používané druhy tempery v našich oblastech v lidovém prostředí jsou klihová a kaseinová tempera, které se liší použitým druhem bílkovinné složky pojiva.

Klihová tempera a kaseinová tempera

Klihová tempera je stará tradiční barva na malbu nábytku a dalšího dřevěného zařízení interiérů. Není vhodná do exteriéru, protože neodolá vlhkosti. Bílkovinnou složkou pojiva je kostní klíh. Výsledkem je klihová voda, která se poté smíchá s olejem. Do kaseinové tempery se jako bílkovinná složka používá tvaroh. Tvaroh se rozmíchá s vápenným mlékem, poté se po kapkách přidává olej, dokud nevznikne požadované pojivo a nakonec opět pigment. Kaseinová tempera je vhodná i do exteriéru, například na nátěr oken a dveří a je vhodná pro rekonstrukce starých chalup.

Výslednou malbu temperou je vhodné pro zvýšení odolnosti přefermežovat a, pokud je požadavek na esteticky kvalitnější povrch, i převoskovat. Přefermežování uzavře póry v nátěru, zlepší odolnost vůči vlhkosti i vzhled. Lidoví umělci příliš neřešili tmavnutí fermeže a malbu na nábytku přetírali fermeží běžně. Tyto barvy se nedají dlouho skladovat, jen pár dní, pak se kazí.

Když jsme začínali naše experimenty, používali jsme kvaš. Kvaš je klihová voda s přimíchaným pigmentem. Dá se také používat k malování a natírání, ale vždy se musí zafixovat fermeží, protože po zaschnutí není odolná vůči vodě ani otěru. Také se s ní hůř maluje, nedají se udělat tak jemné detaily. Jako podklad pod malbu či nátěr je možné použít tzv. šeps, což je samotné pojivo s plavenou křídou bez pigmentu. Vytvoří na dřevě bílý nádech. Setkali jsme se také s názorem, že se jako podklad používala také fermež přímo na dřevo. Jednou jsme to zkoušeli, jako podklad jsme tedy použili fermež a na povrch potom malbu klihovou temperou.

Fládrování a další kostěné techniky

Dalším oblíbeným způsobem povrchové úpravy nábytku bylo fládrování. Používalo se už v baroku, ale zřejmě i dříve, největší popularita dosáhla od poloviny 19. století do cca 20. let 20. století. Jedná se o speciální techniku malby napodobující strukturu různých vzácných exotických dřev a kořenice. Fládrovaný nábytek sloužil jako imitace dražšího městského dýhovaného nábytku a mnoho kusů se dodnes renovuje. Často jsou předmětem renovace - fládro odstraňují louhováním, po opravě se kusy přebrousí a voskují.

Opálení je velmi účinný způsob ochrany dřeva. Více než u nás se používá v zahraničí, například v Japonsku. U nás se tímto způsobem upravovaly třeba žlaby na vodu. Žlab se vystrouhal, a odpad naplnil do nového žlabu a zapálil. Takové úpravy mají svůj půvab a jsou realizovány i dnes.

Fermež a vosk, konzervace a nátěry

My používáme hlavně fermež a vosk, a držíme se zásady, že každá úprava povrchu by měla být odstranitelná. Proto se vyhýbáme lakům a akrylovým barvám. Nejhorší, co pro starou skříň můžete udělat, je natřít ji balakrylem. Natírání fermeží nebo olejem může sloužit jako konzervace dřeva a podklad pro vosk, nebo i jako samotný nátěr bez další úpravy. Fermež vzniká zahřátím lněného oleje na vysoké teploty kvůli urychlení zasychání. Dnes se fermež vyrábí ještě jiným způsobem, při výrobě se přidávají sikativa, těžké kovy. Výroba fermeže i doba zasychání se tím ještě urychlují, ale zhoršují oxidaci a tmavnutí.

Jak na to: Před začátkem natírání je třeba fermež zahřát. Dřevo se natře štětcem, a nechá se cca půl hodiny být. Poté vezmeme hadr a přebytečnou fermež otřeme. Nábytek pak musí cca 3 dny zasychat. Hadrový hadr na otírání fermeže se může samovolně vznítit, což je nutné brát v úvahu. Dlouhým převařováním fermež zhoustne. Nafermežované dřevo je vhodné pro interiér, ale povrch vypadá „suchý“. Pro zlepšení vzhledu lze použít vosk. Vosk lze nabrat rozpustit v technickém benzínu nebo terpentýnu a vytvořit pastu, která se nanáší štětcem a leští hadrem. Nejlepších výsledků dosáhneme ručním leštěním. Vosk rozpuštěný v technickém benzínu zasychá nejrychleji; v terpentýnu pomaleji. Vosk lze nanášet i bez předchozího fermežování. Jiný způsob je vosk rozmíchaný v zahřátém oleji nebo fermeži, což zpomaluje vysychání.

Na závěr: obnovu starého nábytku je dobré provádět s ohledem na možnost odstranitelnosti úprav, volba materiálů by měla být šetrná k dřevu i k životnímu prostředí. Vhodnost jednotlivých technik závisí na druhu dřeva, stavu povrchu a požadovaném estetickém výsledku.

povrchove upravy naleznete ilustrovane

tags: #povrchove #upravy #malby #a #natery