Úžlabí je jedním z nejdůležitějších detailů na střeše, protože akumuluje velké množství vody. Existují tři hlavní způsoby provedení úžlabí: proplétané, jednostranně seříznuté a otevřené. Pro každou metodu instalace platí specifické techniky a postupy, které si níže podrobně vysvětlíme.
Podkladní pás a jeho role v úžlabí
Instalace podkladního pásu do úžlabí je nezbytnou součástí střešní instalace. Podkladní pás zajišťuje vodotěsný základ. Doporučujeme použít podkladní pásy z řady IKO Armourbase. To jsou velmi pevné a přesto tenké polyesterové pásy s asfaltem. Podkladní pásy musí být položeny tak, aby byly vycentrovány ve středu osy úžlabí, a musí být přichyceny pouze minimálním množstvím hřebíků po svém okraji. Instalace hlavního úžlabí přichytí potom dodatečně i podkladní pásy. Pokud zvolíte samolepicí podkladní pás IKO Armourbase Stick, ten není nutné mechanicky kotvit. Podkladní pásy z přiléhajících ploch střechy by měly překrývat spodní vrstvu podkladního pásu instalovaného v úžlabí nejméně 15 cm.
Proplétané úžlabí
Proplétané úžlabí vytvoříme vzájemným překládaním šindelů v úžlabí. Tato metoda je vhodná pro 3TAB nebo jiné jednovrstvé šindele. Slabší tloušťka jednovrstvých šindelů umožňuje vzájemné proplétání a snadné překrývání v úžlabí. Laminované šindele Cambridge jsou masivnější a tužší a mají tak tendenci vytvářet v úžlabí hrboly, pokud se nepoloží naprosto bezchybně. Výhodou metody proplétaného úžlabí je, že nevyžaduje žádné dodatečné příslušenství. Úžlabí se vytvoří položením a propletením stejných šindelů, které jsou použity na ostatních částech střechy. Při této metodě není třeba používat ani asfaltové tmely.
Pokud jsou šindele nesprávně položené, mohou vzniknout mezi šindeli nerovnosti, což může vést k nepěknému vzhledu a způsobovat zatékání do střechy. Při nedůsledné instalaci může pod šindeli vzniknout dutý prostor nebo jiný problém, který způsobí, že šindele budou náchylné na průnik vody mechanickým poškozením (např. po našlápnutí, krupobití nebo vlivem jiných mechanických činitelů) nebo v důsledku zachytávání nečistot v úžlabí (naváté listí, sjíždějící sníh, ledové bariéry, apod).
Jednostranně zaříznuté úžlabí
Instalace jednostranně zaříznutého úžlabí je velmi rychlá a má jasnější a ostřejší vzhled než proplétané úžlabí. Ze země se zdá, jako by se šindele setkávali přesně v ose úžlabí. Při jednostranně zaříznutých úžlabích se šindele z jedné plochy střechy překládají na protilehlou plochu, přičemž od středu osy úžlabí musí přesahovat minimálně 30 cm na každou stranu. Šindele z opačné plochy střechy se seříznou cca. 4 cm před středem osy úžlabí tak, aby seříznutá hrana byla souběžná s osou úžlabí. Z každého seříznutého šindele odřízneme horní roh, aby voda stékající z protilehlé strany neměla tendenci zatékat po šindeli.
Instalaci doporučujeme začít s celými šindeli na té ploše střechy, která má nižší sklon nebo kratší vzdálenost od hřebene. Výhodou tohoto úžlabí je pohledová jednolitost střechy a žádné požadavky na speciální příslušenství.
Otevřené úžlabí
Při otevřeném úžlabí zajišťuje vodotěsnost asfaltový pás Armourvalley nebo plechové úžlabí. Armouvalley nebo plech jsou ponechány odkryté, takže tyto materiály zůstávají na střeše viditelné. Z estetického hlediska nemusí plechové úžlabí vyhovovat každému. Proto nabízíme asfaltové pásy Armourvalley, které se shodují s barvami šindelů. Otevřené úžlabí má pro šindele a především laminované mnoho výhod, jako například lepší a rychlejší odvádění vody. Tím se snižuje riziko vzniku ledových bariér či znečištění a zneprůchodnění samotného úžlabí. Otevřené úžlabí je vhodné především u střech s nízkým sklonem (9,5° - 20°), kde se díky nízkému sklonu v úžlabí snadněji hromadí nečistoty.
Nevýhodou otevřeného úžlabí je nutnost dodatečného příslušenství (plech nebo Armourvalley) a nemožnost vždy dosáhnout dokonale stejného barevného vzhledu středu úžlabí s okolními šindeli. Pomocí brkačky si vytvořte dvě křídové čáry od hřebene po okap vzdálené 8 cm od středu úžlabí, přičemž vzdálenost čar se zvětšuje o 1 cm na každý metr délky směrem k okapu. Další možností otevřeného úžlabí je Cambridge úžlabí (nebo kalifornské úžlabí), protože je možné provádět ho pouze s laminovanými šindeli Cambridge. Při této metodě se postupuje stejně jako při metodě otevřeného úžlabí. Instaluje se podkladní pás a následně asfaltový pás IKO Armourvalley, případně plech, a brnknou se dvě křídové linky. Podél brnknutých linek se instalují šindele Cambridge tak, aby pohledovou částí doléhaly po své délce souběžně k linkám, a to od hřebene až po okap. Cambridge se v této pozici dává na sraz. Pak se instalují šindele vodorovně na střechu s tím, že se začínají od šindelů Cambridge vyskládaných podél křídových linek.
Bitumenové šindele a obecné zásady pokládky
Bitumenové šindele jsou vhodnou krytinou pro řadu různých střech. Šindele navíc představují jak cenově výhodnou, tak snadno realizovatelnou střešní krytinu. Nejdříve se na plochu paralelně s hřebenem střechy přibije podkladní pás. Poté si uříznete šindele na požadovaný rozměr a přibijete je na plochu tak, aby se horizontálně překrývaly. Pokládka šindelů patří mezi lehčí pokládky střešní krytiny, přesto je však omezena pravidly, které je nezbytně nutné dodržet, pokud má být hotová střecha nepropustná a s dlouhou životností. Podklad střechy (záklop) musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný. Pro záklop se proto nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky o tloušťce alespoň 15 mm. Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta dokáže vyrovnat i drobné nerovnosti v záklopu. Jako podkladní vrstva se nesmějí používat asfaltové pásy, které mají nosnou vložku z papíru, protože lepenka může nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy. Ze stejných důvodů se vůbec nesmí použít papírová lepenka. Platí, že na podkladní pás se musí používat materiály na bázi asfaltu.
Samotné šindele se pokládají po řadách od spodní části nahoru, tedy od okapu k hřebeni. Pro startovací řadu můžeme použít prakticky libovolný šindel. Spodní část řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy - nejlépe přes oplechování. Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou a vroubky. Nepoužíváme spony. Každá další řada se pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele a zároveň se posunuje o polovinu tabule. Hřebenáče se pokládají poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji.
Při pokládce šindelů je nutné sledovat legální a technické aspekty: Hřebíky zatloukáme vždy co nejvíce podle návodu a s ohledem na šindel; důležité je, aby hřebíky procházely dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, ale nebyly vidět. Správná technika zatloukání zabraňuje zatékání a zajišťuje stabilitu. Dbejte na to, aby byly hřebenáče i úžlabí správně překryty a k jejich zakončení použijte asfaltový tmel.
Tlumo a detaily pro speciální prvky střechy
Oplechování úžlabí a jeho zatmelení je součástí detailů. Pokrývání úžlabí na oplechování vyžaduje, aby bylo souměrné a vyznačily se pomocné linky pro zakončení šindelů. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu.
Pro modifikovaný pás platí podobný postup: linky začínají 8 cm od středu úžlabí a po délce se odchylují. Při délce úžlabí 5 m linka začíná u hřebene ve vzdálenosti 8 cm od středu úžlabí a končí u okapové hrany ve vzdálenosti 13 cm od středu. Pokládané šindele zařezáváme podle linek a konce lepíme asfaltovým tmelem.
Střechy, vikýře a složité detaily vyžadují speciální opracování. Asfaltové šindele jsou vhodné pro náročné tvary a lze je snadno řezat. Důležité je dodržet minimální sklony a překryvy, správné seříznutí šindelů a jejich podlepení asfaltovým tmelem. Opracování větrání střechy je klíčové pro dlouhou životnost a zdravé klima pod krytinou.
Větrání a izolace střechy
Střechy s krytinou z asfaltových šindelů by měly být větrané. Důvodem je kondenzace vlhkosti, která může napadat dřevěný podklad i nosnou konstrukci a způsobit plísně a snížit účinnost izolace. Větraná střecha umožňuje chladný vzduch proudící spodní částí a stoupající ke hřebeni, odkud odchází ven. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací by měla být 4-6 cm a nesmí být nikde přerušena překážkami. Celková plocha ventilátorů závisí na sklonu a ploše střechy; u střech s parozábranou lze plochu ventilátorů snížit o 40 %. U větších staveb se doporučuje zdvojený hřeben pro rovnoměrné odvětrání a odvětrávání na závětrné straně střechy.
Šindele Cambridge a šindele na stěny
IKO Cambridge 9,5° nabízí výhody pro pokládku s širokým rozsahem sklonů a samolepicí vlastností. Celoplošně samolepivý šindel Cambridge Xtreme je určen pro sklony od 9,5° do 90° a je mimořádně odolný vůči větru. Záruka na Cambridge Xtreme 9,5° je 30 let. Hmotnost 1 m2 šindele na střeše je 11,6 kg, což umožňuje instalaci i na lehké konstrukce. Pro stěny se nabízejí šindele Cambridge Xtreme 9,5°, ArmourShield PLUS a DiamantShield PLUS s samolepicími vlastnostmi do vodorovných ploch až do 90° a s kladením i na větrané kontralatě.
Velmi důležité však je větrat i na svislých plochách a použít startovací pásy, aby voda mohla stékat správně. Klempířské prvky hrají klíčovou roli proti povětrnostním vlivům. Při volbě šindělů zvažte barvu, tvar, cenovou strategii a dostupnost záruky. Laminované šindele nabízejí rychlou instalaci a menší odpad, bobrovka a Delta (Diamant) mohou mít vyšší odpad, ale poskytují další možnosti tvarů.
Technické tipy pro správnou pokládku
- Pro základnu zvolte pečlivě připravený podklad; použijte pouze podkladní pásy na bázi asfaltu; vyvarujte se papírové lepenky.
- Rozvržení pokládky vyznačte kolmou středovou linku a dodržujte expozici řad pro estetiku a vodotěsnost.
- Startovací řada musí přesahovat okapovou hranu a první řadu pokládejte v rozích a na okrajích tak, aby spoje nebyly v jedné linii.
- Hřebíky používejte správného typu a délky, a zatloukávejte je tak, aby procházely dvěma šindeli.
- U úžlabí dodržujte pravidla pro proplétaní, modifikované pásy a přesahy, aby zatékání nebylo možné.
- U hřebenů a nároží používejte hřebenáče z šindele a ohýbejte je při dodržení potřebného překryvu.
- Věnujte pozornost ventilaci střechy a zajištění správného větrání kontralatek a hřebenového prostoru.
Vybavení pro pokládku a praktické poznámky
Na pokládku střešních šindelů budete potřebovat kladívko, nůž na plech, a hřebíky s vroubkováním po celé délce dříku. Pro boty či pracovníky je důležité zajistit stabilitu konstrukce, a to zejména na nízkých střechách a během pohybu po střeše. Správný výběr šindelů - tvar bobrovky, Delta či obdélníky - ovlivní množství odpadu a rychlost pokládky. Laminované šindele jsou rychlé a pohodlné, avšak jejich barvy a vzory je třeba sladit s ostatními částmi střechy. Základní šindele a vybrané typy IKO Cambridge 9,5° nabízejí dlouhou záruku a vysokou odolnost vůči větru.

Jak pokládat laminátové architektonické šindele od společnosti Malarkey Roofing Products
Nezapomeňte, že správně provedená pokládka šindelů je klíčová pro dlouhou životnost střechy. Při šikmých sklonech, větrech a nepříznivých klimatických podmínkách zvažte větší překryv a pevnější upevnění. Pro střešní detaily a složitější tvary lze šindele opracovávat díky jejich ohebnosti a jednoduchému řezání, s dodržením všech zásad pro přesný řez a následné podlepení tmelem.