Koupelna je z hlediska vyšší vlhkosti specifickým prostorem v domě. Ne vždy je ale finančně a časově výhodné volit pro různé místnosti rozdílné omítkové směsi. Logicky pak nejeden stavebník stojí před otázkou, jakým způsobem se k omítání postavit. Volit do celého domu takovou omítku, která je pro vyšší vlhkost vhodná? Vyhnout se omítání a zvolit jako podklad pod obklad jinou formu vyrovnání povrchu? Nebo lze nanést další vrstvy, které omítku dostatečně uzavřou?
Ze hlediska místností s trvale vyšší vlhkostí je ideálním řešením použití disperzních směsí, případně klasické a léty prověřené vápenocementové omítky. Tyto omítky mohou být hydrofobizovány (stávají se vodoodpudivé), některé druhy mohou být dokonce omyvatelné. Stále častěji dnes ale stavebníci sahají po omítkách sádrových, které mají několik výhod. Tou první je jejich sametově hladký povrch, druhou pak přirozená regulace vlhkosti, která zajistí lepší mikroklima v interiéru.
Poslední zmíněné ale může být právě u koupelen na škodu, protože pokud do sebe sádrová omítka příliš často nasává velkou vzdušnou vlhkost a nestihne jí tzv. vydýchat, může dojít k její degradaci. Přesto není nutné se jí v této místnosti vyhýbat. Jako finální nátěr na sádrovou omítku se doporučují difuzně otevřené barvy, které nebrání sádře pracovat takovým způsobem, který je pro ni vlastní. U koupelny ale toto pravidlo neplatí. Tam kde bude sádrová omítka v koupelně jako finální vrstva, např. stěny u stropu, či strop, je dobré opatřit povrch disperzním nátěrem bránícím vnikání vlhkosti do sádrové omítky.
Všude, kde hrozí riziko odstřikující vody, je nezbytně nutné aplikovat hydroizolační stěrku. Zejména u sádrových omítek je ale vhodné ji aplikovat v celé ploše stěn (i podlahy), protože by se kvůli vysoké vlhkosti vzduchu a kondenzaci par mohly plísně a vlhnutí zdiva objevit i tam, kde k přímému styku s vodou nedochází. Právě u sádrových omítek je vhodné toto pravidlo respektovat, aby hydroizolace stěnu opravdu dokonale uzavřela, ochránila stavební konstrukce před působením vody a prodloužila tak jejich životnost. Na zaschlou hydroizolaci je pak možné lepit obklady.
Zůstává otázka, zda je v případě obkladu až ke stropu stěny vůbec nutné opatřovat omítkou. Pravda je taková, že i v případě precizně vyzděných stěn je třeba povrch pod obklady a hydroizolační stěrky vyrovnat. Je samozřejmě možné to provést například stěrkou, pokud ale probíhá omítání zbytku domu v jednou kroku, třeba i strojně, je rychlejší a levnější použít stejnou omítku všude, bez rozdílu účelu místnosti. Ve větších developerských projektech je takový přístup standardní.
Ukončovací lišty obkladů: ochrana, estetika a praktické tipy
Obklady jsou v zásadě robustní a nenáročné na údržbu. Poškození jako odlomení nebo praskliny na hranách však představují právě u obkladů určité nároky na opravu. Tomu předcházejí ukončovací lišty obkladů. Obkladové lišty však neposkytují jen ochranu. Jako dekorační profily navíc dodávají optické akcenty - například z nerezové oceli, mosazi nebo hliníku.
Obkladové lišty a jejich možnosti použití: Lišty lze použít jako ukončovací profily například pro vytvoření přechodu ke stěně, pokud neobložíte celou stěnu až ke stropu. Lišty můžete použít také jako ukončovací profil u soklů a výklenků, podlahových hran nebo v rozích stěn. Obkladové lišty naplánujte už před pokládkou obkladaček. Tloušťka obkladové lišty by měla být asi o 1-2 mm větší než tloušťka dlaždice. Spáry na obkladové liště lze jako spáry mezi dlaždicemi utěsnit pomocí silikonu nebo malty.
Lišty pro rohy stěn, výklenky a sokly: Rohové profily jsou k dispozici v rohových profilech; pro výklenky lze pomocí lišt vytvořit dekorativní akcenty. Obkladová lišta slouží jako rám, který lemuje obklad na jeho hranách a současně chrání a působí jako vizuální prvek.
Ukladání a rozdělení: Pokud neobkládáte celou stěnu až ke stropu, mohou být zajímavou alternativou k bordurám obkladové lišty. Dekorativní profil pak tvoří přechod mezi obkladem a stěnou. Pokládka obkladových lišt je jednodušší a levnější než pokládka bordury a ve výsledku stejně tak dekorativní. Kovové lišty (nerez, hliník, mosaz) dodávají výrazné optické akcenty a jsou vhodné do koupelny, kde mohou ladit s koupelnovými bateriemi. Plastové lišty jsou cenově dostupné a k dostání v různých barvách, ale nejsou tak robustní jako kovové profily.
Omítky pro obklady a jejich vhodnost v koupelnách
Majitelé domů se při svépomocné rekonstrukci často ptají, zda je nutné před pokládkou obkladů stěny omítnout. Každý řemeslník odpoví, že tento postup je nezbytný pro pečlivou přípravu povrchu. V koupelnách, kde se kladou obklady a dlažby, by se měly vybírat omítky s odpovídajícími vlastnostmi - tzv. sanační malty, které plní funkci i hydroizolace. Podle druhu se omítky dělí na cementové a sádrové.
Cementové omítky jsou běžné pro dokončovací práce v místnostech s vysokou vlhkostí. Malta z cementu, písku a změkčovadel lze připravit i doma, nebo koupit suchou směs a naředit vodou. Cement M400 se používá pro vlastní výrobu malty pro vysokou pevnost. Omítkový písek musí být čistý a ne příliš jemný, aby nevytvářel trhliny; hrubé frakce nejsou vhodné, aby malta nebyla příliš porézní. Cementová omítka je vhodná k úpravě stěn pod obklady, k narovnání nerovností a vytvoření pevného podkladu pro obklady. Mezi výhody patří pevnost a trvanlivost; nevýhodou delší schnutí.
Sádrová omítka naopak absorbující vlhkost v koupelnách není ideální pro povrchovou úpravu stěn, ale existují speciální přípravky pro vlhké prostory a doporučuje se dodatečně hydroizolace stěn. Důvodem, proč lidé volí sádrovou omítku, je její snadné použití a rychlé schnutí. Začátečníci se často ptají, zda lze obklady lepit na sádrokarton. Proces omítání začíná přípravou stěn: odstranění starého nátěru, oškrábání až na podklad, základní nátěr (startovací kabát). Stěny je třeba navlhčit a nanést tekutou maltu v minimální tloušťce 5 mm; dřevo vyžaduje 9 mm. Postup zahrnuje vrstvy hrubé a finální a povrchovou úpravu. Hrubá vrstva kolem 5 mm, finální 2 mm, nanášení pod úhlem 20° a krouživým tahem proti směru hodinových ručiček.
Lepidlo na dlaždice: lze použít suchou směs či připravené lepidlo s polymery pro vyšší pevnost. Tenká vrstva lepidla je nutností; nerovnosti na stěnách >3 cm je potřeba vyplnit. Příprava stěn zahrnuje očištění a kontrolu odlupování. Na stěnách se nejprve nanáší krémová směs, druhá tlustší vrstva, dokončení vyhlazením a úpravou rohů.
Kamenický roh (jolly hrana) a jeho role v moderním obkladu
Kamenický roh, často označovaný jako jolly řez či kamenická hrana, je způsob zakončení obkladu bez použití přechodových lišt. Dlaždice se seřízne pod úhlem 45° a hrany se v rohu setkají na 90°. Pro spárování rohu se používá jemná, pružná spárovací hmota a vyhýbá se nadměrnému tlakovému nanášení. Přesný řez vyžaduje diamantovou pilu s vodním chlazením a dobré zvládnutí techniky-nejlépe zkušený obkladač, nebo trénink na zbytcích obkladů. Pro domácí realizaci je možné zvládnout kamenický roh flexou, ale vyžaduje jistou zručnost a pečlivost. Hodně projektů preferuje kamenné rohy pro čistý vzhled a bez nutnosti přechodových lišt. Pokud si nejste jisti, obraťte se na odborníka.
Alternativy k kamenickému rohu zahrnují lišty a profily z plastu, hliníku, nerezové oceli a speciální desky (např. Wedi deska) pro tvarování rohů a oblouků. Výběr vhodné varianty závisí na potřebné estetice, zatížení a rozpočtu. Roku dostupnosti a stylu se stávají trvalou součástí moderní koupelny a poskytují elegantní a čistý vzhled s minimem viditelných spojů.

Máte-li správné vybavení a chuť se naučit, zvládnete kamenický roh svépomocí. Pokud ale pracujete s křehkým obkladem nebo si nejste jistí, raději zvolte vhodnou lištu a profesionála pro přesný a bezpečný výsledek.